Dvakrát Schwandl

Internetová stránka UrbanRail.Net patří, vedle například železničních map na Bueker.Net, mezi abecedu mých příprav na každou šotocestu. O první knize od Schwandla jsem se však dozvěděl z bůhvíjaké diskuze.

Šlo o Metros in Belgien a titul mě ihned zaujal, nákup však přibrzdila poměrně vysoká cena. Když jsem se k uloženému odkazu poněkolikáté vrátil a konečně se rozhoupal šáhnout do kapsy, narazil jsem, že je kniha všude úplně vyprodaná. Ukázalo se, že nedostupných titulů RS je podstatné množství.  Česká duše pochopitelně urputně chce to, co chtějí všichni, takže jsem obratem vybíral, kterou z mnoha monografií si pořídím jako sebedárek k narozeninám. Pokrývají prakticky celý svět, takže jsem zabažil po něčem exotickém, co s velkou pravděpodobností nenavštívím naživo. Výběr se zúžil na dva finalisty, které kupodivu český distributor nabízel se slevou takovou, že byly levnější než přímo “od zdroje”. Nakonec jsem hodil do košíku oba.

Následující odstavce se tudíž týkají dvou titulů, jejichž názvy by se daly přeložit jako Metro a lehká železnice v USA 3: Středozápad a jih, respektive Metro a tramvaje v Japonsku 3: západní a jižní Japonsko. Hádám však, že ve stejném duchu jsou zpracované i ostatní díly edice.

Doručený balíček mě překvapil svou útlostí. Obě knížky formátu něco mezi A4 a A5 mají po zhruba 155 stranách, což se zdá málo hlavně po zjištění, že jsou kompletně dvojjazyčné: všechny texty i popisky fotek jsou psány normálním fontem v němčině a kurzívou v angličtině. Značnou část papírové plochy zabírají také fotografie, nejlépe přes polovinu stránky. Díky kvalitnímu tisku jsou však koukatelné i ty menší. Obsahu je přesto málo jen zdánlivě: vypořádat se s čínským virem jsem zvládl rychleji, než prostudovat obě knihy celé.

Každá z knih si bere na paškál hned několik měst a aglomerací, a popisuje jejich kolejovou dopravu docela uniformním způsobem. Rozsah jednotlivých kapitol pochopitelně uniformní není a závisí na velikosti a pestrosti provozu. Zatímco na města s jedinou linkou kolejové dopravy stačí jedna stránka, velkým aglomeracím je věnována klidně čtvrtina knihy, což vůbec není na škodu.

Jednotlivé kapitoly jsou koncipovány jako klasické cestopisné články a dávají tušit, že postup autora byl v principu podobný, jako bývá třeba můj: navštívit město, projezdit větší část sítě, pořídit dostatečné množství kvalitních fotek (pokud možno všechny druhy vozidel) na nejzajímavějších lokacích a po návratu dostudovat historii a detaily a pro čtenáře shrnout informace tak, aby měly hlavu a patu a byly zároveň čtivé. Musím se před autorem sklonit, jak profesionální jeho podání je.

Znatelné je zaměření na historii infrastruktury, rozebráno je, v jakých letech byly které úseky tratí otevírány či případně rušeny. Kromě textu je to někdy, současně s dalšími číselnými údaji o síti, vypsáno ještě v infoboxíku pod textem, ten však zdaleka není konzistentně u každého města. Historie v současnosti provozovaného vozového parku bývá také rozpitvána (roky výroby, v případě second-handových vozů odkud přišly), ale o vyřazených typech vozidel se zpravidla nedozvíme nic.

Velkou přidanou hodnotou jsou přiložené mapy kolejových sítí, jejichž detailnost zpracování se značně liší. U některých je dokonce patrná každá kolej a výhybka. Každopádně jsou vždy v měřítku, jde tedy o mapy a ne jen schémata. Druh kolejového prostředku bývá odlišen stylem čáry a tam, kde je to účelné, i jednotlivé linky barvami. Překvapilo mě, že mapička bývá přiložena i u malých, ba triviálních provozů; naopak velké sítě obdrží mapy klidně dvě, v různém měřítku. Překvapivě nejsou svým zpracováním podobné webu UrbanRail.Net, v knize jsou mnohem lepší. Jedinou nevýhodou je, že je nelze z knihy vyjmout: během čtení delších kapitol jsem si musel nechávat založený prst na stránce s mapou, ke které jsem se neustále vracel.

Náhled do knihy Subways & Light Rail in den USA 3: Mittlerer Westen & Süden

Jako první jsem přečetl Subways & Light Rail in den USA 3: Mittlerer Westen & Süden. Stěžejním je pojednání o Chicagské nadzemce, která patří mezi nejvyšší ligu šotozajímavostí ve Státech. Schwandl pečlivě popisuje, jak se různé linky vyvíjely, zanikaly a které úseky tratí se staly součástí linek jiných nebo dokonce metra. Rozebrána je i zajímavá historie vozového parku, přestože z dálky vypadají všechny ty plechové krabice docela podobně. Nechybí však ani podkapitoly o regionální železniční dopravě a letištním people moveru a dovíme se i, jakými spoji Amtraku lze do Chicaga přijet.

V podobném duchu se nesou i kapitoly o dalších větších, menších nebo dokonce jen plánovaných provozech. Skoro vždy se jedná o rychlodrážní tramvaj nebo lehké metro, které svou řídkou sítí zdaleka nepokrývá zástavbu svého města. Systémy jsou vesměs moderní a často na nich dosud jezdí první generace dodaných vozidel. V knize mě bavilo, že jsou odrážky u podnadpisů stylizovány logem daného provozu, odpovídající je i barevné ladění kapitol.

V některých centrech měst zas najdeme dosud provozovaný pahýl někdejší tramvajové sítě, typicky obsluhovaný mixem skutečně historických vozů a moderních nově vyrobených v historické podobě. Vozový park je, stejně jako u metra, detailně popsán, avšak situace se už mohla od vydání knihy v roce 2014 změnit.

I když jsou popisované kolejové systémy v některých rysech podobné, čtenář se těší na každou další zajímavou kapitolu.

 Náhled do knihy Metros & Trams in Japan 3: West- und Südjapan

Druhou knihou v mém pořadí je Metros & Trams in Japan 3: West- und Südjapan. Více než třetina publikace “padla” na město a region Ósaka, kde najdeme naprosto vše: obří síť metra, dalekonosné příměstské železnice provozně provázané s linkami metra, metro s lineárním pohonem, nadzemní monorail i příměstské tratě navazující na tradici prakticky všude zrušených tramvají. Poměrně hodně stránek je věnováno i provozu regionálních vlaků na konvenčních, a tedy úzkorozchodných tratích.

V dalších popisovaných městech bývá kolejová doprava založena na podobných principech. Metro i regionální vlaky bývají moderní či modernizované, jen vzácně jsou v provozu soupravy z 90. let, a ani to už nemusí od roku 2018, jímž je publikace datována, být pravda. Zajímavé je, že se v provozu, byť s ekonomickými problémy, drží větší množství monorailů.

Nejlákavější jsou však všechny popisované tramvajové provozy, přeživší vlnu rušení v 70. letech. Nejen v Hirošimě a Nagasaki se ulicemi prohání pestré skvadry různě starých tramvají, klidně i z 50. let, s pestrou historií. Flotily bývají doplněny netuctovými nízkopodlažkami.

Celkově mě obě publikace nadchly více, než jsem předpokládal. Vůči obsahu ani zpracování nemám prakticky žádné výhrady. Vydaných financí rozhodně nelituju. Mnou zvolený postup, vybrat si z edice jeden nebo dva nejlákavější tituly, mohu doporučit. Skoupit však sérii celou nikoliv: do knihovny by se sice vešla, ale stála by astronomickou sumu a koneckonců spousta dílů už není k mání. Kromě toho hrozí čtenáři další velké výdaje, pokud se neuhlídá popisované provozy osobně nenavštívit.