Srbskem a Vojvodinou na Žehličce

Ale už bylo dost ironických poznámek, takže se jedná o elektrickou lokomotivu řady 210 na provozní napětí 25 kV a trvalém výkonu 880 kW při rychlosti 29,5 km/hod. Tyto lokomotivy byly vyráběny v letech 1972 – 1983. Tehdejší ČSD odebraly 74 kusů, do Bulharska bylo dodáno 20 lokomotiv a do Srbské elektrárny Nikola Tesla A a B v Obrenovaci, několik desítek kilometrů jižně od Bělehradu na břehu řeky Sávy, dalších 17 lokomotiv v Srbsku označených řadou 443 0.  Lokomotivy „slouží“ spolu s lokomotivami řady 441 01 na vlečkách obou elektráren, jednak k návozu rašeliny z blízkých těžebních lokalit, kterými jsou obě elektrárny (TENT A + TENT B) vytápěny a řada 210 0 také k sunutí pod násypky k vykládce na skládky.

443 06 sune vozy pod výsypku 1.9.2015 © Miloslav Bednář

Lokomotivy ř. 210 byly na žádost majitele vybaveny dálkovým ovládáním. Takže po příjezdu soupravy na vlečku TNTE odstoupí vlaková lokomotiva většinou řady 441 0 a najede lokomotiva řady 443 0, strojvedoucí přepne lokomotivu do dálkového ovládání pomocí RS (radiostanice) a samotné sunutí pod násypku si řídí pracovník ovládající vykladač. Rašelina je z místa nakládky přepravována ve speciálních dvojitých vozech o obsahu 14 m³ v jedné části, tzn. 28 m³. Tyto vozy jsou speciální a podle vyjádření pracovníků TNTE nesmí mimo přípojovou stanici Vreoca na veřejnou železniční síť. Protože se jedná v této reportáži o mých dvou cestách do Obrenovace,  začátkem září 2015 a druhé koncem října 2015, jsou i některé fotografie pro pozorné čtenáře popsány s rozdílnými daty. Je to z toho důvodu, aby byla zachována návaznost cesty z Obrenovace přes Vreocu, Bělehrad, Suboticu do Kelebie. Tady prakticky, mimo několik posledních fotografií, popis cesty končí, protože cestu s lokomotivami řady 621.1 jsem do Bělehradu popsal už v roce 2008.

Firemní odstavené lokomotivy 1.9.2015 © Miloslav Bednář

Ještě než se vydáme 1. 9. 2015 z TNTE na cestu, několik neověřených informací. Jsme v Srbsku v roce 2015, oficiální informace se nedali zajistit, proto mám některé informace jen z ústního podání zaměstnanců. Tak například, že rozsah kolejí vleček se pohybuje v rozmezí 40 – 60 km, počet lokomotiv řady 441 0  je vyšší než mají Srbské železnice, elektrárny jsou vytápěny rašelinou, ale já jsem viděl auto-cisterny, jak přečerpávaly mazut do nádrží, takže je pravděpodobně, že se mazutem přitápí.

Do České Třebové byly na opravu přepraveny celkem 4 lokomotivy řady  443 0. První dvě byly ve vlacích, čísla už jsem nezjistil, jako nečinné dopraveny srbskými strojvedoucími, ovšem po příjezdu do CZ LOKO v České Třebové byl zjištěn naprosto rozdílný technický stav oproti převzetí v Obrenovaci. Proto bylo rozhodnuto, že další dvě, a sice 443 03 a 443 08, budou převzaty a dopraveny zaměstnanci firmy CZ LOKO. K velikému zděšení místních, jsem po funkčním odzkoušení pod trolejí vytáhl sadu plastových plomb, které v Srbsku nebyly k dispozici, a vyměnitelné díly zaplomboval a označil. Tím jsem někoho asi pěkně naštval, takže nařídil „uvázat sběrač“, abych cestou nemohl lokomotivu třeba z důvodů vytápění stanoviště zprovoznit. Srbové netušili, že jsem v autě při přepravě z Čech měl infrazářič na plynovou bombu pro vytápění stanoviště.

Úzkorozchodná souprava do Kolubary A nebo B 1.9.2015 © Miloslav Bednář

Lokomotiva 443 03 byla zařazena na vlečkový vlak prázdných výsypných vozů a přepravena do stanice Vreoca. Totéž bylo v případě i lokomotivy 443 08. Tady byl vystaven nákladový list a asi po 12 hodinách jsem byl zařazen na nákladní vlak do Bělehradu na seřaďovací stanici Makiš. Asi po 12 hodinách, v 18.23 jsem po problémech s „Tovarnim listem“ který byl vyhotoven  špatně, odjel směr Novi Sad 21.46 a Subotica 0.55 hod. V Subotici stojí za zmínku „skanzen lokomotiv“ některé tam stály už v roce 2006. Ráno v 9 hodin přesun do Kelebie, stanice v Maďarsku, tudíž už v EU a s tím spojené prohlídky a kontroly. Je nutné připomenout, že v té době byla v plném proudu migrační vlna vyprovokovaná „pozváním“ německé kancléřky do Německa, potažmo do Evropy.

Termoelektrárna Kolubara A 1.9.2015 © Miloslav Bednář

Při druhé cestě v říjnu 2015 s lokomotivou 443 08 byla situace v Obrenovaci stejná, ovšem později se zkomplikovala. Vreoca – špatný „Tovarni list“, zjištěno na Makiši, ztracena Technická zpráva o způsobilosti lokomotivy k provozu ( musí být vždy v dokumentaci), později zjištěny nedostatky  v celním odbavení, já jako strojvedoucí jsem nakonec „nevydržel“ a šel na druhý konec seřaďovacího nádraží na celnici potřebné záležitosti vyřídit. Tady je potřeba si uvědomit, že jste na Balkáně, kde hodina a někdy i den nic neznamená. Když už jsem myslel, že je vše vyřízeno, tak mi ta hezká „Otpravnica“(výpravčí-viz foto č. 59) oznámila, že se ztratil instradační telegram. A co víc, že slaví Den Svaté Petky, tudíž se nepracuje. Byl jsem, jak se v Čechách říká na „mrtvici“, na nádraží nepořádek, kolejiště v zoufalém stavu, nefunkční návěstidla a v kancelářích klídek a pohoda a ty se Čechu vztekni.

444 029 + 441 021 a "Otpravnica" (výpravčí) 28.10.2015 © Miloslav Bednář

Takže shrnuto a podtrženo se 443 08 jsem na seřaďovací nádraží Bělehrad-Makiš přijel 26.10. v 0.55 a odjel jsem směr Novi Sad až 28.10. v 17.15, takže celkový pobyt byl 64 hodin a 5 minut. A to jsem ještě netušil, co mě čeká v Subotici, kam jsem shodou okolností jako s lokomotivou 443 03 také přijel v 0.55 hodin. Asi ve 3.30 jsem byl vytažen z odstavené lokomotivy policií na Místní oddělení na nádraží, podroben výslechu, byl mi na přechodnou dobu zabaven pas, požadovali na mě TRČANJ, což se později vysvětlilo jako ta Technická zpráva, kterou Srbové nevyhotovili, nebo ztratili. Když si člověk uvědomí, že jsou na lokomotivu vyhotoveny doklady, nákladový list, na kterém je uvedeno i jméno doprovázejícího strojvedoucího, číslo jeho pasu, je vyhotoven tzv. „Baglaiter“ tiskopis CIT 13, což je Mezinárodní průkaz doprovázejícího, není se co divit, že by mohlo dojít k menšímu konfliktu a výbuch emocí ze strany toho „rozespalého chudáka“ z Čech. Situaci zachránil výpravčí v Subotici, který na policii zavolal, že potřebují lokomotivu přestavit a já ji nechal uzamčenou a zabrzděnou, takže jsem blokoval důležitý posun. Z tohoto pohledu už byla prohlídka lokomotivy, kontrola mých zavazadel a pasová kontrola v Kelebii pouhou epizodou na cestě do staré dobré České republiky.

Touto reportáží ze „šuplíku“ uzavírám rok 2021 a těším se, až mě zase chuť něco dělat na rok 2022.

Úvodní snímek: Sunutí dálkově řízené 443 07 začalo 1.9.2015 © Miloslav Bednář