Malé postřehy ze změny GVD

V současnosti řeším plno jiných životních radostí, než je železničářský silvestr. Neb mám však momentálně výhled z kanclu přímo na holešoviské nádraží, nemohl jsem nepostřehnout změny v provozu na něm. Tou nejpatrnější je konec zajíždění Jižních expresů a stejným směrem vedených rychlíků, které se už zase zvládají obracet na hlaváku, a tak pro nadbytečné vlakokilometry není důvod. Tím pádem na Holešovicích už pravděpodobně vůbec nepotkáte Zátopka.

Praha-Holešovice, Zátopek řady 380 přivezl Jižní expres, 29. 11. 2022 © Libor Peltan

Naopak sem zajíždějí spěšné vlaky Sázava ze stejného směru (z Tábora či Olbramovic), ale jen soupravově – cestující musejí na hlavním nádraží vystoupit. Přes den pak postávají i s lokomotivami ve šturcech u řeky až do odpolední špičky.

Praha-Holešovice, souprava spěšného vlaku Sázava do Tábora, 15. 12. 2022 © Libor Peltan

Mediálně dobře pokrytý je znovuzavedený EuroNight do Švýcarska přes Lipsko. Ve skutečnosti jde spíše o spojení Berlína a Zurichu s doplňkovou přípojnou větví z Prahy. Ten byl před lety jednou z posledních obětí masivního rušení německých nočních vlaků a pak ještě nějaký čas jezdívalo denní ECčko v jeho trase alespoň z Prahy do Lipska. Někdejší podobu soupravy napodobil Canopus hned druhý den po svém obnovení, poněvadž přijel do Prahy sice načas, ale bez přímých vozů od nočního vlaku, které by měly být tři: mezi Bdmz a WLABmz ČD je předepsáno second-handové lehátko Bvcmz, pronajaté od německého dopravce RDC. Ten provozuje mimojiné autovlaky či linku Niebüll – Dagebüll a dříve spolupracoval s FlixTrainem.

Praha-Holešovice, EN Canopus bez ubytovacích vozů, 12. 12. 2022 © Libor Peltan

Bastardi řady 371 to nemají lehké. Protože jde o neperspektivní a malou sérii, nebude do nich instalováno ETCS, takže jim lze předpovědět posledních pár let aktivní vozby. Je tudíž snaha je do té doby patřičně využít, ale jejich pozice neustále ohrožuje množící se smečka Vectronů. Nejdříve je vytlačily z elitní vozby ECček do Drážďan, pročež se Bastardi stáhli na Slovácké expresy, jež tím pádem zrychlily na 160 km/h.

V souvislosti s posunem styku napájecích soustav na Ferdinandce ale Vectrony obsadily i tuto linku. Na řadu 371 tak zbylo snad už jen převážení Krušnohorů mezi Prahou a úvratí v Ústí nad Labem, ale ani zde nejsou před Vectronem zcela v bezpečí. Začaly se tudíž objevovat i v čele děčínských rychlíků, což pro ně není, konstrukčně vzato, zrovna ideální úloha, ale z provozního hlediska to dává smysl.

Praha-Holešovice, Bastard řady 371 se rozjíždí s rychlíkem k Děčínu, 12. 12. 2022 © Libor Peltan

Naopak nic se zatím nemění na městské lince S49, na niž by podle plánů měly elektrické jednotky Pesa v barvách Regiojetu vyjet za dva roky. Podle mých pozorování na její pokrytí v současnosti Arriva potřebuje tři motorové jednotky, přičemž vyhrazeny na ni má nejspíš čtyři, jejichž nasazení se střídá. Jedná se o jedno revitalizované modrozelené Desiro se zásuvkami, (nefunkční) wifi a dobastlenými stolky, jedno Desiro v původním červeném provedení Deutsche Bahn a dva tuctové rekonstruované Düwagy řady 845, jaké jezdí i na všech arrivích rychlících.

Praha-Libeň, červené Desiro Arrivy na lince S49 se chystá přetnout tříkolejný koridor, 16. 12. 2022 © Libor Peltan

Hlavní kontroverzí této linky je její vedení v úseku Praha-Libeň – Praha-Hostivař, kde jednak zdržuje provoz na hlavním koridoru při jeho překřížení kvůli neexistujícímu přesmyku na výjezdu z Libně, a hlavně vyžírá kapacitu nákladním vlakům, které by právě stejným způsobem z Libně potřebovaly vyjíždět též. Zároveň jezdí (podle mých pozorování) v tomto úseku nejméně cestujících, ve špičce dvě až tři desítky na spoj. Já tudy jezdím rád, protože můžu na jinak nedostupném malešickém nádraží pozorovat odstavené lokomotivy. Před poštou stává Eso ČD Cargo. Snad tam už od rána vyhlíží nakládání zásilek do noční “rakety” na Ostravu?

Uprostřed malešického kolejiště bývají jakoby vystaveny dvě historické Bobiny řady 140 Arrivy, z nichž jedna nedávno zničehonic zmizela. Na nenerudovskou otázku “kam jela?” jsem záhy našel odpověď na šotouškých fórech: Regiojet se zřejmě dlouhodobě trápí se spolehlivostí nejnovějších Traxxů, a tak kromě nich a jejich generačních předchůdců musí na linku do Havířova stále nasazovat i své legendární Peršingy. Ty pak chybějí na rychlíkové lince Kolín – Ústí nad Labem, kde musela tudíž – a nebylo to poprvé – vypomoci babička, která za pár měsíců oslaví pětašedesátiny.

Praha-Malešice, obě odstavené Bobiny řady 140 společnosti Arriva, 9. 12. 2022 © Libor Peltan

 Praha-Malešice, už jen jediná Bobina na pozadí malešické pošty, 15. 12. 2022 © Libor Peltan

Se změnou jízdního řádu přišla i razantní změna počasí. Pražská kavárna byla zvyklá na to, že párkrát za zimu razantněji nasněží a druhý nebo třetí den roztaje. Tentokrát zároveň s několikanásobnou nadílkou výrazně přituhlo, Celsius se do kladna celé týdny vůbec nepodíval, a tak nastala výjimečná příležitost učit se pořizovat snímky vlaků v péefkovém žánru. Stran svých nepříliš valných výsledků se můžu vymluvit jak na smůlu, tak svou neschopnost, ale když už jsem u toho chytil rýmu, nedá mi to, se o ně nepodělit.

Abych u kolejí úplně nezmrzl, zvolil jsem trať 011, kde je patřičný a docela pestrý cvrkot. Oblouk v Kyjích patří mezi mé oblíbené šotofleky a mám k němu dobré spojení MHD. Nabízí se tu dva vhodné úhly, každý pro jeden směr jízdy. Jenže přesun mezi nimi trvá zhruba dvě minuty a tak můžete vzít jed, že nejzajímavější vlak profrčí zrovna v tu chvíli. To se týká hlavně nákladů, které nelze sledovat na Grappu, pokud se tedy v mrazu a sněžení vůbec podaří šmatlafoun zdárně použít. Jednou z nevýhod kyjského šotofleku je obecně fakt, že přijíždějící vlak spatříte jen pár vteřin před vyfocením, takže je potřeba být neustále ve střehu.

Praha-Kyje, Peršing Regiojetu míří ku Praze, 14. 12. 2022 © Libor Peltan

Naproti tomu nádraží v Úvalech je oáza pro fotografy-pohodáře. Před nástupištěm 1A se rozprostírá široké kolejiště, v němž nepřekážejí žádné další perony ani sloupy, takže lze fotit z jednoho místa vlaky v obou směrech, obzvlášť v zimě, kdy pojmy jako nástvit – ale i protisvětlo – jsou z říše vzpomínek. Blížící se počongy vám předem prozradí znaky odjezdových návěstidel a také v dáli bimbající přejezd.

Úvaly, Peršing přiváží nezvykle otočenou soupravu rychlíku Krakonoš do hlavního města, 16. 12. 2022 © Libor Peltan

Při sledování provozu na Prvním koridoru jsem si mohl všimnout dalších změn, ale i invariantů v nasazení vozidel. Sedmero českých Pendolin by stačilo na pokrytí SuperCity linky do Ostravy i s občasnými výlety do Chebu a Košic, jenže se musejí vystřídat na periodických opravách, na nichž bývá s různou frekvencí jedno odstaveno, a také je (s menší frekvencí) postihují větší havárie, takže spolehlivě je jich v provozu jen pět. To si vynutilo na ostravské lince opětovnou pravidelnou náhradu některých spojů klasickou soupravou, ale nově se této úlohy u některých spojů zhostily přece jenom reprezentativnější jednotky Railjet a Interjet.

Praha-Kyje, Vectron s dokonalou kamufláží táhne Interjet na spoji IC 503 do Ostravy, 16. 12. 2022 © Libor Peltan

Taurusy řady 1216 v modrých barvách vídáme nejčastěji ve spojení se stejně laděnými Railjety ČD. Tyto lokomotivy však vzdor velkým logům patří drahám rakouským a jejich marketingové označení je v souladu s dlouhodobou dohodou o spolupráci na vozbě Praha – Vídeň – Graz. České dráhy nicméně několik Taurusů také vlastní – odkoupily je od rakouských Rail Transport Services a Wiener Lokalbahnen. Tyto 1216.9 se dosud schovávaly prakticky výhradně na Ferdinandce, kde dopravovaly vlaky vyšší kvality v úseku Bohumín – Břeclav – Vídeň. Nově však v Bohumíně přebírají i většinu těch EC z Polska, která pak míří do Prahy.

Praha-Kyje, Taurus ve vlastnictví ČD v čele EC 117 Silesia do Varšavy, 14. 12. 2022 © Libor Peltan

Vlivem obecné modernizace lokomotivního parku už nezbývá smysluplné využití pro pomalé Banány řady 150.2. V minulých letech se dělily s Peršingy o vozbu rychlíků do Hradce Králové, ale ani to už není potřeba, až na výjimky, kdy sněhová kalamita zcela rozhází turnusy. Dnes tak pravidelně potkáte pomalý Banán jen v čele soupravy Áčka a Bymáků každého špičkově-posilového spěšného vlaku mezi Prahou a Kutnou Horou.

Praha-Běchovice, Peršing s dlouhou soupravou Hradečanu a záložním Banánem, 14. 12. 2022 © Libor Peltan

Nic moc se nemění u LeoExpressu: čínské jednotky neuspěly, švýcarskou kvalitu v polském podání vytlačila střídavá napěťová soustava z uherskohradišťska, a tak zbývá ustáleným způsobem provozovaná linka do Ostravy, která často kraluje v žebříčku dosahované výše zpoždění. Řídce se černý Flirt podívá i do Košic, Krakova a nebo Lichkova, kde se setká s regionálními Linty stejného dopravce.

Praha-Libeň, Stadler Flirt LeoExpressu z Lichkova odjíždí do konečné stanice, 13. 12. 2022 © Libor Peltan

Přicházející “doba Vectronová” zasahuje nejen v rajónu řady 371, ale i Zátopků. Vectrona jsem zahlédl snad i na Jižním expresu, ale fotograficky jsem jej zachytil na Valašském expresu, kde jinak české 380 sekundují slovenským 361.1.

Praha-Kyje, reklamní Vectron zaskakuje na Valašském expresu, 16. 12. 2022 © Libor Peltan

Jednu ze dvou Princezen řady 263, které se z brněnských osobáků přesunuly na rychlíkovou linku R11, jsem na tomto výkonu spatřil ve Veselí nad Lužnicí, bohužel v nefotitelném úhlu. Souvisí to s celkovým soumrakem Plecháčů řady 242 v osobní dopravě, který je na českobudějovickém nádraží evidentní. Jihočeši se však nejvíc těší z dostavby klíčových úseků čtvrtého koridoru, díky níž doba jízdy do metropole dosáhla hodnot slibovaných už od 90. let. Součástí této malé revoluce je i odstranění až příliš dlouhodobého omezení na 50 km/h v celém úseku Praha-Vršovice – Praha-Zahradní Město.

Praha-Zahradní Město, ani tuctový Elefant na osobáku z Benešova už se nemusí plazit padesátkou, 17. 12. 2022 © Libor Peltan

Úvodní snímek: Úvaly: Vectron ČD v čele Slováckého expresu, 14. 12. 2022 © Libor Peltan