Kassel – vlakotramvaje v kraji bratří Grimmů – 2. díl

Již v roce 1877 vyjely ve městě tehdy zvaném Cassel parní tramvaje, následovaly i koněspřežné a o pár let později elektrické. Dnes provozuje městský dopravce KVG celkem 8 denních linek (z toho jedna posilová školní) na normálněrozchodné síti dlouhé 78 km. Provozním uzlem je náměstí Königsplatz, kde se sice přímo žádné tratě nevětví, ale při mimošpičkovém provozu se tu tramvaje potkávají a čekají na sebe – některé linky vždy v celou a půl, jiné linky ve čtvrt a tři čtvrtě.

Kassel, Königsplatz: novější Flexity se na srazu přečíslovala z 5 na 7, © Tomáš Kraus, 4.10.2024

Kasselské městské tramvaje vyjely poprvé na železniční koleje roku 1995 v obci Baunatal na jihozápadě, nedaleko automobilky Volkswagen. Zde stále existuje prázdná smyčka, koleje jsou ovšem napojeny na nepoužívanou železniční trať do Naumburgu. Tramvaje po ní jedou pod stejnosměrnou trolejí několik zastávek do stanice Baunatal-Großenritte, kde byla vybudována smyčka a dvě odstavné haly. Na trati nefunguje pravidelná drážní doprava, ale několikrát do roka vyráží do Naumburgu parní vlak Hessencourier. Ten má svoje nástupiště a depo v obvodu stanice Kassel-Wilhelmshöhe.

My se však chystáme na delší tramvajovou linku do Hessisch Lichtenau na jihovýchod od Kasselu, která byla postupně zprovozněna v letech 2003 až 2007. Abychom nejeli jen tam a zpět, nasedáme v 8 ráno na nádraží Wilhelmshöhe do vlaku. Každou hodinu jezdí RE vlak střídavě do Erfurtu a do Halle, nám přijíždí třívozový Talent 2 dopravce Abellio z Halle. Na svou dalekou cestu se musel vydat v neděli před pátou ranní a v Kasselu se ihned točí zpět. Vyrážíme podél řeky Fuldy směrem na Hannoversche Münden, město známé svými hrázděnými domy. Zde soutokem Fuldy a Werry vzniká řeka Wesera, na které leží mimo jiné slavné Brémy. Trať pokračuje proti proudu Werry a zanedlouho vystupujeme na zastávce Witzenhausen, která je někdy označována jako Nordbahnhof, ale žádné jiné činné nádraží v obci už nenajdeme.

Witzenhausen: autobus na mostě přes Werru, © Tomáš Kraus, 6.10.2024

Odtud pojedeme autobusem do Helsy, ale protože máme přes půl hodiny čas, scházíme ulicemi Witzenhausenu do jeho centra za řekou Werrou. V neděli ráno je pochopitelně prázdné, ale působí příjemně. Do zatím prázdného autobusu pak nastoupíme na malém autobusovém nádraží. Po výjezdu z městečka mineme velké papírny a pokračujeme lesnatým údolím přes několik upravených obcí, ke konci využíváme menší silničky a pár lidí k nám i přistoupí. Po průjezdu městečkem Helsa nás autobus vysadí na zdejším nádraží, sloužícím dnes tramvajové lince číslo 4 do Hessisch Lichtenau. Měla tu na nás čekat tramvaj, končící v Helse, kterou jsme se mohli symbolicky svézt do smyčky Helsa Steinhof, kam se dá dojet jen tramvajemi, které tu končí. Podle jízdního řádu má odjet za tři minuty, ale na displeji nesvítí a ve smyčce jsme ji pak viděli, řidič nejspíš plánovaný pobyt v Helse zavrhl a odjel do smyčky rovnou.

Zde se ještě zastavím u vozového parku kasselských tramvají. Když pomineme tři vysokopodlažní Düwagy N8C, které v ulicích už sotva potkáme, skládá se ze tří typů. Nejstarší jsou nízkopodlažní Düwagy NGT6C, charakteristické svými jednonápravovými podvozky na středním článku. S dodáním v roce 1991 jde o jedny z nejstarších kusů, mají ještě stejnosměrné trakční motory. Tramvaje vyjely mimo jiné na linku do Baunatalu po jejím otevření, později tam dočasně nemohly po jejím vybavení vlakovým zabezpečovačem, ale po modernizaci mají doplněn systém Indusi a znovu tam smějí. Tyto tramvaje jsme o víkendu prakticky nezahlédli.

Helsa, Bahnhof: přijíždí Flexity v majetku RBK, © Tomáš Kraus, 6.10.2024

Protože se jednonápravové podvozky příliš neosvědčily, tvoří zbytek vozového parku dvě různé generace vozidel z rodiny Bombardier Flexity Classic. Starší tramvaje 8NGTW s hranatějším čelem a většími světly byly na počátku milénia konfigurovány pro linku do Hessisch Lichtenau, ale jezdí po celé síti. Existují v jednosměrné i obousměrné verzi a část vozidel vlastní dopravce RBK, který provozuje vlakotramvaje. Zhruba o deset let novější NGT8 jsou pak všechny obousměrné. Tím ale výčet vozidel nekončí, v Kasselu jezdí také nízkopodlažní vlečné vozy Bombardier 4NBWE. Ty byly dodány do Lipska a Rostocku, aby jezdily za vysokopodlažními tramvajemi z ČKD Tatra. Poté, co Rostock přestal vozy T6A2 provozovat, prodal vlečné vozy do Kasselu, kde jezdí se staršími jednosměrnými Flexity na lince 1, viděli jsme je i na lince 3. Nejdelší soupravou v ulicích Kasselu jsou ovšem dvojice novějších Flexity, k vidění opět hlavně na lince 1. V roce 2026 mají do provozu vyjet tramvaje Škoda ForCity Smart, které budou také uzpůsobeny pro provoz ve dvojicích nebo s vlečnými vozy.

Kassel, Wilhelmshöhe (Park), nízkopodlažní vlečný vůz, © Tomáš Kraus, 6.10.2024

My po krátké procházce mezi barevnými hrázděnými domy v Helse dojedeme tramvají Flexity v majetku RBK do Hessisch Lichtenau, odkud se pak vracíme do Kasselu. V Hessisch Lichtenau vznikl pro tuto linku zcela nový tramvajový úsek, který začíná obří protáhlou smyčkou Bürgerhaus u parku hned pod městským centrem. V těsné splítce staví tramvaj v úzké ulici na zastávce Stadtmitte a následně podjíždí železniční trať zvanou Lossetalbahn z Kasselu do Waldkappel (kam už dnes koleje nevedou), na kterou se po chvíli napojí. Na železničních úsecích se tramvaj může rozjet až na 80 km/h, překonává celou řadu přejezdů se závorami, původní staniční budovy už povětšinou nestojí.

Specifikem tramvajové linky do Hessisch Lichtenau je kolejové řešení stanic a zastávek. Pro umožnění nákladní dopravy byla trať upravena tak, aby železniční vozy neprojížděly podél nástupišť, která by stála v jejich profilu. V každé zastávce se tedy musejí koleje buď úplně větvit, nebo jsou tramvajové koleje pomocí splítky odskočeny přibližně o 30 cm od hlavní koleje k nástupišti. Někde je použita kombinace obou řešení (linka je uzpůsobena pro jednosměrné tramvaje, řešit se tedy všude musí oba směry), ve třech zastávkách najdeme bizarní šestikolejnicovou splítku.

Hessisch Lichtenau, Orthopädische Klinik: šestikolejnicová splítka, © Tomáš Kraus, 6.10.2024

Mezi stanicemi Oberkaufungen a Niederkaufungen projíždíme po nově postaveném tramvajovém úseku, díky němuž se lépe obslouží město Kaufungen. Dvoukolejná trať je vedena volným terénem mezi zástavbou, přímo po ulici neprojíždíme. Rok a půl od zprovoznění tramvajové linky jezdily do Hessisch Lichtenau také vlakotramvaje, které využívaly původní železniční stopu mimo Kaufungen. Ta není pod trolejí a vlakotramvaje musely jet na dieselový pohon. Vzápětí byla tato linka nahrazena zrychlenými tramvajovými spoji. Dnes se v souvislosti se stavbou dálnice A44 opět mluví o rychlejších spojích mimo Kaufungen, ale v této chvíli chybějí vozidla, všechny RegioCitadisy E/D jsou potřeba na lince do Wolfhagenu.

Projedeme ještě kus železniční tratě, až se u smyčky Kaufungen Papierfabrik, kde mineme několik odstavených nákladních vozů a zjevně činné vlečky, napojíme na kasselskou tramvajovou síť. Městem projíždíme docela svižně, ale i tak jízda příliš neutíká – do srazu tramvají na Königsplatz jedeme z Hessisch Lichtenau téměř hodinu. V tramvaji se už od Helsy stojí, nemáme kam dát batohy, věšáky na kabáty vozidlo samozřejmě také nedisponuje. Zůstáváme však ještě sedět, projíždíme nejdelší kasselskou tramvajovou linku v celé délce. Potřetí jedeme z centra na Wilhelmshöhe, odkud tramvaj vytrvale stoupá starší zástavbou do smyčky Druseltal. Po dlouhých 79 minutách jízdy zde má 4 minuty pobyt, než vyrazí opět do Hessisch Lichtenau.

Kassel, Druseltal: přestup mezi tramvají a autobusem, © Tomáš Kraus, 6.10.2024

Ze smyčky Druseltal se dá vstoupit do zámeckého parku Wilhelmshöhe, ale pomůžeme si ještě autobusovou linkou 22, která zde na tramvaj navazuje. Doveze nás totiž až k Herkulovu monumentu v nejvyšším bodě parku. Až do 60. let se tam dalo dojet jakoby tramvají – elektrifikovaná malodrážka Herkulesbahn o metrovém rozchodu s fungující osobní i nákladní dopravou měla několik tratí, ta hlavní začínala kolmo na Wilhelmshöher Allee, procházela jižně od nádraží Wilhelmshöhe a prostorem smyčky Druseltal až k Herkulovi. Žádných stop po ní jsme si nevšimli, ale aspoň při výstupu z autobusu zaregistrujeme, že v Kasselu se skutečně používají kasselské obrubníky – dole zaoblené, aby se kolo autobusu bezkolizně dostalo až co nejblíže ke hraně.

Kassel, pohled od Herkula na zámek a město, uprostřed terminál na Wilhelmshöhe, © Tomáš Kraus, 6.10.2024

Horský park Wilhelmshöhe je zařazen na seznam Unesco, protože jde o největší evropský parkový komplex ve svažitém terénu, kde nechybí vodopády, fontány, akvadukt nebo umělá zřícenina Löwenburg. Na všechno shlíží právě obří socha Herkula na obřím podstavci, odkud máme jako na dlani celé město – v jedné optické linii vidíme vodní kaskády, zámek i celou třídu Wilhelmshöher Allee až do centra Kasselu. Postupně procházíme dolů parkem až k zámku, a protože kromě kaváren jsme v areálu nenašli nic k jídlu, dojdeme na dřívější tramvaj na blízké smyčce Wilhelmshöhe (Park) u návštěvnického centra. Na zastávce v obří smyčce už stojí souprava linky 1, která stejně jako ostatní tramvaje jezdí o víkendu jen po půlhodinách, v neděli navíc až od půl jedenácté. Na důležitých relacích sice jezdí obvykle dvě linky v prokladu, ale ve dvousettisícovém městě bychom čekali hustší provoz. Pohledem na zámek a Herkula přes zadní okno vlečného vozu se loučíme s Kasselem a vydáváme se na cestu domů.

Kassel, Wilhelmshöhe (Park), Flexity s vlečným vozem, © Tomáš Kraus, 6.10.2024

Pojedeme přes Norimberk a Cheb s jízdenkou ČD, kterou jsme 10 dní před cestou ještě sehnali za 1050 Kč na osobu včetně místenek. Nevýhodou eshopu ČD je nemožnost nastavit si delší rezervy na přestupech, přičemž jsme přepokládali, že s německými Störungy a Mangely (výpadky a nedostatky něčeho nebo někoho) se nám spojení cestou rozváže, pravděpodobně hned při 13minutovém přestupu v Norimberku. Dali jsme si tedy dvouhodinový náskok před posledním spojem a přemýšleli jsme, že koupíme jízdenky pouze na ICE a dále to budeme flexibilně řešit Bayern(-Böhmen-)Ticketem, ale jen do Norimberka by to u DB stálo přes 100 € na osobu.

S malým zpožděním nám zastavuje 14vozová souprava ICE 4 na páteřní lince z Hamburku do Mnichova, která jezdí v hodinovém taktu. Místenky se hodí, vlak je na konci prodlouženého víkendu plný. Jeden cestující se rozhodne jet rychlostí 250 km/h vleže na zavazadlové polici, a protože žádný průvodčí nepřijde (za celou cestu jsme v Německu nepotkali nikoho), nemá mu to kdo rozmluvit. Cestou pozorujeme podzimní kopcovitou krajinu, což nám narušují četné tunely, včetně desetikilometrového Landrückentunnelu, nejdelšího v Německu. O něco kratší, rovněž desetikilometrový Mündener Tunnel, leží pak na stejné vysokorychlostní trati kousek od Kasselu u Hannoversche Münden. Za Würzburgem jedeme po konvenční trati, uprostřed kousek 200 km/h, ale spíš výrazně pomaleji. Do Norimberka nicméně přijedeme prakticky načas.

Marktredwitz: Regioswinger z Chebu přijíždí vedle čtyř dalších, © Tomáš Kraus, 6.10.2024

Stejně jako náš včerejší strojvedoucí, ani my nejsme fanoušky sezení na schodech, ale do RE do Marktredwitz se místenky neprodávají, a tak celou cestu sedíme nebo stojíme na schodech ve dveřích plného Regioswingeru. Do Chebu je nutné letos přestupovat, náš vlak na nás v Marktredwitz zatím nečeká, navíc je psaný na prokazatelně obsazené koleji. Výpravčí nás přijde ústně informovat o správném nástupišti, zpožděný vlak se na něm bleskově otočí a doveze nás do Chebu tak, že Západní expres může vyrazit na cestu jen s nepatrným zpožděním. Místenky do něj jsme si zajistili jen protože byly zdarma, ale teď nám přijdou vhod, InterJetu chybějí posilové vozy a hlavně do Plzně se ve vlaku stojí. I přesto k nám dorazí i minibar, který nám ještě zpříjemní překvapivě bezproblémový návrat ze severního Hesenska – kde si přijdou na své nejen ti, co se zajímají o meziměstské tramvaje, ale i přírodně či kulturně zaměření turisté.

Úvodní snímek: Hessisch Lichtenau, Stadtmitte: tramvaj odjíždí na konečnou, © Tomáš Kraus, 6.10.2024