RENFE Rodalies: Santa Susanna - Barcelona

Když už jsem měl dost povalování na mořském břehu (které mne samo o sobě uspokojením nějak nenaplňuje), rozhodl jsem se jednoho den vyrazit na celodenní výlet do Barcelony. Chtěl jsem vyjet co nejdříve, jednak kvůli vytvoření dostatečného časového prostoru pro mé potulky, jednak v zájmu využití ranního chládku. První vlak ke zvolenému cíli vyjížděl oné neděle (ostatně stejně jako v den pracovní) podle jízdního řádu v 6:16 hod., i vydal jsem se s příslušným předstihem z hotelu na místní zastávku.

Ten předstih se ukázal být docela namístě, protože už dostat se s uzamčeného hotelu představovalo jisté zdržení – než mi noční recepční zaujatý jinými povinnostmi odemkl. Cesta po ulicích nebyla také bez zajímavosti, protože v tuto dobu byla ještě (podle zdejších zvyklostí) noční zábava v plném proudu, z barů a diskoték místních hotelů se linula ryčná hudba a mezi nimi panoval poměrně čilý ruch v podání více či méně ovíněných jedinců původu tu i cizozemského a s náladou někdy až moc veselou. Zřejmě s přihlédnutím k tomuto ruchu také staniční pokladna fungovala skrze ještě uzamknutou mříž. Naštěstí zájemců o jízdenky nebylo nadměrně, takže pokladní nás všechny stihla odbavit přebíhavým (od mříže za přepážku a zpět) způsobem do příjezdu naštěstí trochu opožděného spoje.

Vlak byl poloprázdný, cestující veřejnost tvořili nečetní jedinci jedoucí do zaměstnání, četnější už skupinky směřující zjevně směrem přesně opačným (tedy do postele) i něco turistů německé provenience, podle triček, čepiček a fangliček nepochybně se přepravujících na Velkou cenu Katalánska motocyklů. Ti mne zaujali už před nástupem do vlaku, protože patrně měli pro tuto cestu nějakou akční slevu, neboť se pokladní prokazovali jakýmisi papíry. Možná jejich cesta byla levnější, ale asi ne bez problémů, protože cestovali s neoznačenými jízdenkami. Když jsem si chvíli po nich označoval v příslušném přístroji tu svou, nějak se mi chování žluté bedýnky nezdálo. Stejný pocit měl i jeden domorodec, který s označovačem komunikoval po mně – ten ovšem svou komunikaci rozšířil i na pokladní a ta přiznala, že zapomněla přístroje zapnout. Což už oni motocykloví fanoušci na rozdíl ode mne nezaznamenali, nedostatek na jízdenkách nenapravili a tak si zřejmě způsobili potíže při pronikání výstupními turnikety ve své cílové stanici.

Ne že bych ve vlaku jen přemýšlel o nějakých podobných podružnostech. Spíš jsem se pochopitelně věnoval sledování krajiny (vesměs po levé straně mořský břeh s plážemi, promenádami i jachetními přístavy, po straně pravé pak hotelová i další zástavba, pole, háje, sady a jiná vegetace) a také železničních staveb a jiných zajímavostí. Kromě nádraží a mostů se na trati ze staveb vyskytuje i několik kratších tunelů (v úseku mezi stanicemi Calella a Sant Pol de Mar a pak další u Arenys de Mar) či zajímavá, dojmem tunelu působící silniční estakáda, která zakrývá v délce nějaké stovky metrů železniční trať před vjezdem do stanice Caldes d'Estrac. Ve stanicích Arenys de Mar a Mataró mne zaujaly odstavené elektrické jednotky zcela odlišného vzhledu, než ty, které jsem doposud viděl. S blížícím se velkoměstem se mění především charakter staveb kolem trati – hotely a vily střídají převážně průmyslové stavby a činžáky, některé (podle smetiště pod okny) obydleny zjevně méně přizpůsobivým občanstvem. U stanice Sant Adrià de Besòs je k vidění konečná a opodál také remíza místních moderních tramvají. Jakýkoliv výhled ovšem končí po projetí pustým kolejištěm nákladové stanice Barcelona-Sagrera, neboť koleje zmizí nenávratně pod zemí a další trasa vede temnými tunely a nepříliš lépe osvětlenými stanicemi.

Po asi jedné a čtvrt hodině jízdy jsem soupravu opustil ve stanici Barcelona Sants, kterou jsem si zvolil jako východisko naplánované trasy základního poznávání velkoměsta. Při něm jsem svou pozornost dělil mezi dopravní zajímavosti i běžné objekty turistického zájmu, i když s převahou důrazu na oblast první. Chtěl jsem totiž využít toho, že jsem byl na výletě sám, a pro další plánovanou návštěvu (tentokrát už společnou s mou drahou polovičkou) jsem zamýšlel být už „uvolněn“ pro místní památky a jiné pozoruhodnosti nedopravní. Co jsem při svém putování po městě viděl a zažil, to zde popisovat nebudu. Mnohé z toho se objeví v dalším pokračování a něco můžete vidět už nyní v galerii, kde jsou ovšem také obrázky z návštěvy následující.

Zpáteční cestu (stejně jako pak při cestě další) jsem záměrně neabsolvoval jediným spojem, ale rozdělil jsem si ji tak, abych se mohl zastavit v některých větších stanicích na trase. Využil jsem tak plně dvouhodinové platnosti jízdenky. Ani v tomto případě vás nebudu zatěžovat zbytečným popisem, protože jsem nic zvláštního nezažil a vše, co bylo k vidění, jsem zaznamenal opticky. Možná bych ale mohl dodat aspoň něco o pohodlí a dalších okolnostech jízdy v použitých vlacích. Při své první cestě jsem jel v už mi známé jednotce řady 447 a zažil jedinou inovaci: ve vlaku, jímž jsem jel při zpáteční cestě z Calelly do Santa Susanny, obšťastňoval strojvedoucí cestující veřejnost prostřednictvím vlakového rozhlasu vážnou hudbou. To ovšem nebylo nic proti pozdějšímu cestování jednotkou „Civia“. Kromě toho, že je pohodlnější, je také vybavena vysoce sofistikovaným systémem informačních panelů, z nichž se cestující může průběžně dovídat mnoho užitečných (a neméně zcela neužitečných) údajů o trase a pohybu vlaku a v případě delších mezistaničních úseků také shlédnout videoprezentaci dopravce či firmy Alstom. Taková multimediální souprava vlastně ani nepotřebuje okna…

Stručnou poznámku si zaslouží ještě také provoz na trase. Frekvence cestujících byla pochopitelně při odpoledním návratu a zejména při další cestě, už v pracovní den, podstatně vyšší a tomu odpovídala i vyšší hustota spojů v okolí Barcelony. Ta se směrem od centra města snižuje, takže některé vlaky končí v Arenys de Mar, další pak v Mataró a jiné pokračují do Blanes eventuálně až do Maçanet. Podrobněji popisovat jízdní řád nemá smysl, neboť se často mění (také díky výlukám v samotné Barceloně). Ten, který si najdete dnes, je pro oblast centra a bezprostředního okolí Barcelony značně odlišný od onoho, který platil v polovině června.

Na závěr přidám zase něco až po návratu domů zjištěných údajů, tentokrát o vozidlech, s nimiž jsem se lince Rodalies R1 setkal. Jezdí na ní výhradně příměstské elektrické jednotky a můžeme tu spatřit vozidla čtyř řad. Třívozové jednotky řady 447 vesměs ve dvojicích jezdí v celé délce trati, kdežto na úseku Molins de Rei/L'Hospitalet - Mataró (Calella) jezdí také jednotky "Civia" řady 463 (třívozové), 464 (čtyřvozové) a 465 (pětivozové). Jednotky "Civia", které zasahují do provozu jen v pracovních dnech, jsou nasazovány samostatně, ale také jako sedmivozové vlaky tvořené jednotkami řady 463 a 464.

RENFE-Cercanías převzaly v letech 1989 - 2000 celkem 183 jednotek řady 447. Dodala je Španělská firma Construcciones y Auxiliar de Ferrocarriles (CAF), S.A., avšak na jejich produkci se podílela celá řada dalších výrobců, mj. Alstom. Táž firma pak začala v roce 2004 dodávat (opět s účastí jiných výrobců) také jednotky "Civia" označované též "Tren 2000". Podle neúplných a zřejmě neaktuálních podkladů RENFE-Cercanías uvedly do provozu zatím 34 jednotek řady 463, 26 (z 82 objednaných) jednotek řady 464 a 33 (ze 135 objednaných) jednotek řady 465. Jen pro celkový přehled uvedu, že jim předcházela prototypová tříkusová série dvouvozové verze, která byla označena řadou 462 a byla zkušebně nasazena do provozu v okolí Sevilly.

Poznámky:

Sice je tato část mé reportážní série věnována především samotné trati mezi Santa Susannou a Barcelonou, nicméně připojenou fotogalerii jsem pro zpestření doplnil i některými snímky z pobytu v Barceloně. Jestliže mezi nimi nejsou zrovna ty, které byste třeba očekávali, je tomu tak pravděpodobně proto, že se zřejmě objeví v dalších dílech, jež budou věnovány jiným druhů drážní i jiné hromadné dopravy ve městě a také některým jeho nádražím.

Prameny a odkazy:

1. Renfe Cercanías Barcelona
2. RENFE- Cercanias electric trainsets
3. trenscat.cat, la web dels Trens de Catalunya
4. Construcciones y Auxiliar de Ferrocarriles (CAF), S.A.
5. ALSTOM Spain - Transporte
6. „Barcelona“, H.Klöcker, nakladatelství Jan Vašut, s.r.o, Praha 2007