Barcelona: veřejná doprava

11.9.2007 14:35 PhDr. Zbyněk Zlinský

Když už jsem vás v předchozích dílech svých zápisků z Barcelony seznámil se dvěma zajímavými částmi její metropolitní dopravy, tedy linkami RENFE Rodalies a lanovkami, pokusím se tuto minisérii uzavřít letmým pohledem na další zde fungující systémy veřejného přemísťování občanstva místního i přespolního.

Mé poznatky o této problematice jsou jen takříkajíc vedlejším produktem mého barcelonského potulování železničního a všeobecně turistického. Sice jsem plánoval ještě třetí výlet do hlavního města Katalánska, který by byl zaměřen především na tramvajovou dopravu, ale shodou dost nepříjemných okolností, jimiž byla završena výprava druhá, z toho nakonec sešlo. Ony okolnosti rázu loupežného mne totiž donutily zajímat se spíš o instituce jiné než dopravní, takže jsem nezáměrně a na vlastní kůži zažíval třeba momentálně probíhající přenos kompetencí ze španělské státní policie Guardia Civil na konstituující se policii katalánské vlády (policia de la Generalitat de Catalunya) Mossos d'Esquadra. Bylo to studium sice zajímavé, ale poněkud vyčerpávající a také dost nákladné, takže obrátím vaši pozornost spíš k té dopravě.

Organizace

Veřejnou dopravu na území velké Barcelony řídí organizace zvaná Autoritat del Transport Metropolità (ATM), která má na starosti plánování a financování infrastruktury a služeb, koordinaci jednotlivých dopravců, tarifní politiku, propagaci hromadné dopravy, tvorbu a prezentaci jednotného „korporátního image“ metropolitní veřejné dopravy a řadu dalších úkolů. Má také vytvářet a rozvíjet jednotnou politiku na tomto úseku.

Největším dopravcem je podnik Transports Metropolitans de Barcelona (TMB), který zastřešil dva původně samostatné městské dopravní podniky - Ferrocarril Metropolità de Barcelona, SA a Transports de Barcelona, SA. Dnes TMB zajišťuje základní dopravní obslužnost prostřednictvím převážné části místního systému metra, sítě autobusových linek a pozemní lanovky Funicular de Montjuïc. Turistické dopravě pak slouží kabinková lanovka Telefèric de Montjuïc, historická tramvajová linka Tramvia Blau, a systém okružních autobusů Barcelona Bus Turístic.

Dalším velkým dopravcem je společnost katalánských „vládních“ železnic Ferrocarrils de la Generalitat de Catalunya (FGC), která má na metropolitním území Barcelony tři linky podzemní železnice, dvě linky Rodalies a sedm dalších příměstských tratí. Nedávno obnovenou a rychle se rozvíjející tramvajovou dopravu v Barceloně provozuje na základě koncese ATM společnost Tramvia Metropolità del Besòs, SA (TRAM). K těmto základním společnostem se pak řadí ještě další, které mají na starosti jiné než liniové druhy veřejné městské dopravy, a o některých z nich se zmíním v dalším textu.

10.06.2007 - Barcelona: vyhlídkový atutobus MAN systému Bus Turistic u dolní stanice lanovky Parc de Montjuïc - Mirador na Avinguda de Miramar © PhDr. Zbyněk Zlinský

Metro

Vzhledem k tomu, že jsem tento dopravní systém (stejně jako ostatně většinu zbývajících) nepoužil, nemohu k jeho podobě a provozu z vlastní zkušenosti přispět ničím podstatným. Tedy krom pár obrázků vchodů do některých stanic a zkušenosti, že některé z nich nejsou k cizincům příliš přívětivé, protože některé stanice (zvlášť ty společné se stanicemi železničními) jsou přístupné ze značně odlehlých míst na povrchu a orientace v přístupových tunelech není nejlepší.

Ale vzhledem k tomu, že jde o páteř veřejné dopravy v Barceloně, nemohu metro pominout alespoň bez pár vyčtených informací či příslušných odkazů. Jak už jsem se zmínil výše, větší část linek metra provozuje společnost TMB. Konkrétně jde o 6 tratí o celkové délce 86,6 km, na nichž je 123 stanic a soupravy se zde pohybují v intervalu 2,35 - 3,56 min. průměrnou dopravní rychlostí 27 km/h. TMB má k dispozici celkem 666 vozů a z toho 534 hnacích. Další tři tratě metra (spíš železnice v podzemí) pak provozuje, jak už jsme se zmínil, společnost FGC. První linka zdejší podzemní dráhy byla uvedena do provozu 30.12.1924 mezi stanicemi Lesseps a Catalunya. Ostatní informace si může případná zájemce vyhledat v odkazech.

13.06.2007 - Barcelona: příchod k metru na Plaça de Catalunya © PhDr. Zbyněk Zlinský

Autobusy

Autobusovou síť TMB tvoří v současnosti celkem 109 linek o celkové délce 920,62 km. Navazuje na spoje metropolitních tratí Rodalies, metra, ale také na dálkovou dopravu železniční, autobusovou, leteckou a pochopitelně i lodní. Transports Metropolitans de Barcelona má k dispozici celkem 1066 moderních autobusů různých značek, které jsou (s výjimkou oněch čtyř níže zmíněných otevřených) plně klimatizovány.

Okružní autobusy Barcelona Bus Turístic jezdí pravidelně podle jízdního řádu letního či zimního na třech linkách (červené, modré a zelené) a mají 44 zastávek u turisticky významných objektů v celém městě. Celodenní jízdenka opravňuje cestujícího do nich nastoupit a vystoupit kdekoliv a také opakovaně; stejně funguje i cenově výhodnější jízdenka dvoudenní. Pro tuto službu má TMB k dispozici celkem 53 vozů, z toho 4 typu "jardinera" (s otevřeným horním patrem).

10.06.2007 - Barcelona: řešení cyklistické stezky a městský autobus MAN linky 57 na Avinguda del Paral-lel © PhDr. Zbyněk Zlinský

Tramvaje

28.6.1872 se rozjela po barcelonských ulicích první tramvaj. Koňská... Za několik let už spojovalo Barcelonu s tehdejšími okolními městečky (dnes součástmi města samého) Gràcia, Sants, Sant Andreu, Sant Martí, Horta, Sant Gervasi, Sarrià aj. několik tratí tramvaje elektrické a v roce 1929 měla Barcelona jednu s nejrozsáhlejších tramvajových sítí v Evropě. Ta pak zažívala období své stagnace (za Španělské občanské války) i vzestupu (v 50. a 60. letech minulého století), ale posléze bylo i zde, jako v mnoha dalších městech Evropy, přijato nepříliš šťastné rozhodnutí. Tramvajová doprava byla utlumována ve prospěch dopravy autobusové, až dne 18.3.1971 vyjel tramvajový spoj poslední. A v Barceloně zbyla jen jako připomínka bývalé slávy a turistická atrakce Tramvia Blau, jezdící na kratičké (1,3 km) trati mezi konečnou „Avinguda Tibidabo“ linky L7 podzemní železnice FGC a dolní stanicí pozemní lanovky Tibidabo na Plaça del Doctor Andreu.

Nicméně barcelonská tramvajová doprava se dočkala posléze své renesance a dne 5.4.2004 vyjel první moderní vůz na novou trať ve čtvrti Baix Llobregat a o měsíc později pak také ve čtvrti Sant Adrià de Besòs. Tak začaly vznikat dva nepropojené tramvajové systémy nazvané podle oněch čtvrtí Trambaix a Trambesòs, na nichž jezdí na normálním rozchodu moderní obousměrné tramvaje Alstom Citadis. Zatím má první z nich tři linky o celkové délce 14 km a druhý pak dvě, se společnou částí trati a dlouhé 8 a 7 km..

A právě na společnou konečnou stanici těchto dvou posledně uvedených linek, která nese historicko-moderní název Ciutadella/Vila Olímpica, jsem narazil při svém už v minulém díle popsaném šmejdění kolem nádraží Estació de França. Měl jsme pak možnost usednout v parčíku nad portálem železničního tunelu, odpočinout si po dlouhém už putování barcelonském a při tom jedním okem hlídat dění na železnici a druhým provoz tramvajový. Tehdy jsem o něm mnoho nevěděl a své znalosti z historie i současnosti zdejších tramvají jsem si doplnil až doma, ze zdrojů, které uvádím (a zájemcům doporučuji) v odkazech.

10.06.2007 - Barcelona: tramvaj č. 08 přijíždí na konečnou Ciutadella/Vila Olímpica kolem vchodu do ZOO © PhDr. Zbyněk Zlinský

Bicykly

Teď si asi říkáte, že jsem se zbláznil, když motám cyklistiku do veřejné dopravy. Nezbláznil, tedy alespoň ne v tomto ohledu. Když si otevřete stránku společnosti Transports Metropolitans de Barcelona, tak vpravo dole uvidíte odkaz tvořený podivným názvem Bicing. A když na něj kliknete, tak se před vámi otevře podivuhodný místní dopravní systém – městská síť stanic automaticky půjčujících jízdní kola na základě předplatného. Když jsem jednu z nich poprvé viděl, tak jsem to moc nechápal. Ale stačila chvíle pozorování a začalo mi svítat. Prostě přijdete na místo, prohlédnete si kola uzamčená v očíslovaných stáních stojanu, vybrané číslíčko navolíte na klávesnici zařízení na konci stojanu, do něhož jste strčili předplatní kartu, a příslušné kolo se vám odemkne. Nasednete, jedete a kolo pak strčíte do stojanu na nějaké příští stanici. Teprve při druhé návštěvě města jsem viděl, jak je vyrovnáván přebytek kol na jedné stanici a jejich nedostatek na stanici druhé: celou síť objíždějí vytrvale firemní dodávky s vleky a počet kol na jednotlivých stanicích průběžně regulují.

Předpokladem takovéto dopravy je ovšem příslušná infrastruktura i ochota obyvatelstva službu využívat. Pokud jde o ten bod první, pak musím konstatovat, že Barcelona je k cyklistům (a také třeba kolečkovým bruslařům) velice přívětivá. Je protkána cyklistickými stezkami a pruhy (mnohdy velice nevšedně řešenými) a vybavena také příslušnou dopravní signalizací - se semafory na druhé straně ulice a ne jako u nás nesmyslně na straně výchozí, na které cyklista u nich stojící nevidí bez vyvrácení si hlavy. A ta náklonnost k cyklistice nechybí také – rovinaté části města jsou plné cyklistů soukromých i těchto „veřejných“.

10.06.2007 - Barcelona: stanoviště automatické půjčovny kol Bicing u Arc de Triomf © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ostatní

Po Barceloně pochopitelně jezdí také třeba taxíky, ale ty jaksi opravdu na naše stránky nepatří, tak jsem jejich problematiku ani při výletech ani po návratu nijak nezkoumal. Ostatní druhy veřejné dopravy, jimž jsem naopak svou mírnou pozornost věnoval, sem sice nepatří také, ale protože jsou zajímavé, tak se o nich aspoň letmo zmíním.

Barcelona leží u moře, je zde jeden z největších středomořských přístavů a i ten je využíván coby turistická atrakce. Kromě jeho už dříve zmíněné prohlídky z lanovky Aeri del Port si může turista dopřát i jiný pohled na přístav a město z ptačí perspektivy. Tentokrát ovšem z poněkud hlučnějšího dopravního prostředku: z vyhlídkového vrtulníku společnosti Cathelicopters BCN Skytour, který létá po pravidelné okružní trase z heliportu umístěného ve stínu majestátního mostu Porta d'Europa. Rozhled naopak z perspektivy žabí (alespoň ve vztahu k mohutným přístavním budovám a zámořským lodím) pak nabízejí Las Golondrinas, vyhlídkové lodě vyjíždějící od starého kapitanátu na dvě trasy vedoucí přístavními bazény a jednu podél barcelonských pláží.

V centru starého města se můžete svézt třeba také koňskou drožkou. Zkrátka po Barceloně se turista může pohybovat všelijak – ne jen jako já výhradně po svých. Jenže to předpokládá také dostatek příslušného evropského oběživa, což nebyla má silná stránka jaksi obecně a po onom v úvodu zmíněném kriminálním případu už vůbec ne. Ale i přes ten neveselý konec (který tady opravdu, ale opravdu rozpatlávat nechci) jsem si na Barcelonu a její dopravu uchoval vzpomínky hezké a určitě bych si ji přál někdy v budoucnu prozkoumat lépe a radostněji.

13.06.2007 - Barcelona: také městská doprava - drožka v uličce Carrer Nou de la Rambla © PhDr. Zbyněk Zlinský

Poznámky:

Připojená galerie mých fotografií není ani nějak rozsáhlá ani o problematice samotné příliš vypovídající. V některých odkazech, které jsou uvedeny níže, však najdete pro svou představu dostatek obrázků, ba jistě jste mnozí Barcelonu také navštívili a viděli patrně i více než já.