Polská pára na bílých pláních České Kanady

První z nich vyjel 27. prosince, druhý pak 2. ledna – JHMD ohleduplně umožnily fotografům i veřejnosti vzpamatovat se z oslav Nového roku ;-).

Zatímco v letní sezóně je parní provoz naprosto samozřejmou součástí železniční dopravy na trati procházející kouzelnou krajinou České Kanady, a to především s ohledem na mohutný turistický ruch, v zimě tomu tak není. Příležitost zvěčnit si parní vláček na bílých pláních tohoto krásného koutu země je tak mnohem vzácnější, proto jsem se už během prosince domluvil s kolegou fotografem Martinem, že pokud bude po Novém roce sníh a trochu slušné počasí, vyrazíme směr Jindřichův Hradec.

Teploty několik stupňů nad nulou, obleva, déšť skrápějící první vteřiny roku 2010, to opravdu nebyly okolnosti, které by byly našim záměrům nakloněny. Přesto jsme se dva dny před termínem rozhodli fotovýlet uskutečnit s tím, že snad aspoň nějaký poprašek se přes noc na sobotu objeví, i když podle předpovědi to tak moc nevypadalo. 2. ledna ve čtvrt na sedm ráno jsem se s mírným odporem (ale značně menším než při vstávání do práce) vyhrabal z postele a současně se snídaní aplikoval svou zásadu „Chceš-li vědět, jaké je venku počasí, podívej se na internet“. Ikonka sněhových srážek nad jižní částí republiky mě donutila podívat se i z okna a ejhle – venku se opravdu vzduchem motaly solidní sněhové vločky. Železniční fotič uvnitř mne zajásal, řidič naopak poněkud znejistěl, protože jsem si dokázal živě představit, co dokáže udělat pár cm sněhu se silnicemi na Vysočině, zvlášť při obvyklém reakčním času našich silničářů. Nicméně cesta proběhla hladce (snad kromě zcela neupravené silnice I. třídy Humpolec – Pelhřimov a oblíbeného sportu kamionů na D1, tedy závodění do kopce v rychlosti 80 km/h), a tak jsme po 2 hodinkách stanuli na zasněženém jindřichohradeckém nádraží. Zde již houfy malých i velkých mířily ke zvláštnímu parnímu vlaku, v jehož čele se nadýmala, v barvách JHMD služebně nejmladší, lokomotiva U 46.101. Nutno ovšem podotknout, že tato mašinka pochází z Polska a na boku kabiny také najdeme i její původní označení Px48-1916.

Před odjezdem v Jindřichově Hradci © Jakub Gregor

Po pár dokumentačních záběrech jsme zamířili na první vyhlédnuté fotomísto – odbočku Kanclov, kde končí kolejová splítka a úzkorozchodná trať se odděluje od normálněrozchodné trati z Veselí nad Lužnicí do Jihlavy. Po zhruba čtvrthodinovém stepování a poskakování se konečně objevila zelenočerná parní lokomotiva, zkušeným okem zhodnotila situaci a vydala se směrem doprava na ten správný rozchod, tedy 760 mm.

Vlak před pár vteřinami opustil hlavní elektrifikovanou trať na Jihlavu, která je velmi dobře patrná za domkem
© Jakub Gregor

Poté následoval obvyklý sprint k autu, nepříliš pozitivní zhodnocení naší fyzické kondice po vánočních svátcích a výstup před stanicí Blažejov. Z této lokality najdete na internetu tolik fotek, že je mi až skoro blbé zde prezentovat další, ale jednalo se v tomto dni o jediné místo, kde se stal zázrak a z ocelově šedé až temně šedé masy mraků na chvíli vylezlo sluníčko.

Před Blažejovem © Jakub Gregor

Oblíbenost blažejovského pole mezi železničními fotografy a kameramany zřejmě spočívá v tom, že trať zde stoupá (pára jede na plný výkon, ale přesto pomalu) a vytváří poměrně dlouhé esíčko, což umožňuje během několika desítek sekund pořídit několik snímků se zcela odlišnou kompozicí.

Pobytu vlaku v Blažejově jsme využili k jeho předjetí a zachycení kousek před zastávkou Malý Ratmírov. Tady se trať poprvé na delší dobu vnoří do hlubokých smíšených lesů České Kanady, zatímco my je objíždíme a na vlak čekáme na konci dalšího dlouhého krpálu před stanicí Kunžak. Koleje zde obcházejí Kamenický vrch a stáčejí se o víc než 180°. V ideálním případě se dá na tento kopec vyběhnout a kochat se výhledem do překrásné krajinky, ale vzhledem k předpokládanému nedostatku času způsobenému opatrnou jízdou po zasněžených silnicích se této myšlenky raději vzdáváme. Jak se za chvíli ukázalo, klidně jsme to udělat mohli, protože zátěž pěti vozů, značné stoupání a namrzlé koleje dělají mašince trochu problémy, soudě aspoň dle dlouhotrvajícího pufání zpoza kopce přerušovaného občasným tichem. Až po dobré čtvrthodině se z oblouku vynoří objekt našeho zájmu, a to tempem, které lze označit za pomalé i na poměry jindřichohradecké úzkokolejky:-). 

Kouř stoupající téměř kolmo vzhůru naznačuje, že vláček jede v duchu českého přísloví „pospíchej pomalu“
 © Jakub Gregor

Přesun z Kunžaku do Hůrek přináší z hlediska netrpělivého naháněče za volantem asi nejzajímavější zážitky v podobě silnice, na níž leží 5–10 cm sněhu a po níž projelo od rána jen pár aut. Naše tempo se tak chvílemi blíží rychlosti sledovaného vlaku a v duchu si říkám, že příště bude bezpečnější vzít místo auta běžky. V Hůrkách jdeme pár desítek metrů za stanici do lesa a čekáme. O sluníčku z Blažejova si už můžeme nechat jen zdát, protože se spouští solidní sněžení a vítr s ním na otevřených plochách provádí zajímavé úkazy. Zpoždění vlaku nakonec činí bezmála půl hodiny, ale nevadí, stejně už máme před sebou jen jeho příjezd do Nové Bystřice. Což se nám nakonec daří stihnout, i když stíhám rozbalit stativ s kamerou na poslední chvíli.

Přijíždějící parní vlak z pohledu cestujícího na peróně novobystřického nádraží © Martin Šeplavý

I v Nové Bystřici je nádraží ponořeno do sněhové pokrývky © Jakub Gregor

Z parního vlaku se samozřejmě vyvalí davy cestujících, takže pro fotografa zajímavé scény se odehrávají až po příjezdu pravidelného osobního vlaku č. 262. Jeho lokomotiva T 47.018 totiž musí objet vlečný vůz, což je ovšem poněkud problém, jelikož všechny staniční koleje jsou obsazeny. Pára v tu chvíli zbrojí, takže její pomoc nepřipadá v úvahu; do akce se tedy zapojuje lidská síla. Roztlačit jeden Balm/ú není pro čtyři zdatné siláky žádný problém:-).

Společné foto U 46.101 a T 47.018 © Jakub Gregor

Stačí se opřít malíčkem levé ruky a jedem © Jakub Gregor

Vlezlá zima a ustávající ruch na novobystřickém nádraží nám neustále vnukává myšlenky na teplé občerstvovací zařízení a nakonec se velmi rádi necháme překecat. Podařený výlet tak korunujeme gulášem a zjištěním, co je to „rakouský knedlík“ (v originále Waldviertelknödel) – prý knedlík z brambor smíchaných se Solamylem. No, asi jsem si měl dát klasický houskový.

Ještě jedna fotka na rozloučenou a honem do hospody © Jakub Gregor

Tolik tedy k jednomu zimnímu výletu do České Kanady. V létě zde jezdí dva páry parních vlaků denně, což zaručuje bohaté možnosti pro pořízení pěkných fotek. Když k tomu přidáme hned za hranicemi začínající rakouskou úzkokolejku Waldviertelbahn, dostane železniční nadšenec zajímavý tip na několikadenní výlet do jižních Čech.

Video pořízené mezi Blažejovem a Malým Ratmírovem © Jakub Gregor

P.S. V kombinaci s mým předešlým dílem by někdo mohl mít pocit, že jsem placený PR pracovník JHMD, ale opravdu tomu tak není – mám prostě jen jindřichohradecké úzkokolejky rád:-).