Jindřichohradecké úzkorozchodky v proměnách času

Poprvé jsem se na úzkém rozchodu ocitl na svém prvním velkém vandru v červenci roku 1988. Tenkrát jsme v úmorném vedru přišli v podvečer na nádraží v Obratani, kde nás také zastihla noc. Ráno jsem se kochal jednak pro mne do té doby neznámou “vzdáleností“ mezi kolejnicemi, a také jednoznakým návěstidlem ve šturcu. Po snídani nás túčko se dvěma balmy odvezlo do Jindřichova Hradce, odkud nás vítr zavál do Českého krumlova. Z tohoto toulání bohužel nemám žádných snímků…

Další moje návštěva zde se odehrála v létě roku 1991. Vyrazil jsem si sám, jen tak na čumendu. Opět mě vláček vezl z Obrataně, ale tentokrát byla první „šotopauza“ v Černovicích. Dalším vláčkem jsem pokračoval směrem k Jindřichovu Hradci, ale tentokrát se mi i díky tehdejšímu působení v PLD Kolín podařilo umluvit fíru, který mne už nevím kde nabral na stanoviště a díky tomu jsem mohl šotit svým „strojem“ Smena 8M. Kvalita černobílých snímků tomu bohužel odpovídá…

Křižování v Nové Včelnici (1991) © Mixmouses

Párkrát jsme poté úzkorozchodky navštívili vandrem, ale opět se příliš focení neodehrálo. Až rok 2003 byl „zlomový“ – fotil jsem vše možné. Ve Střížovicích stála traťová mechanizace, také jsme se svezli parním vláčkem ještě s malletkou U 47.001. Znovu nás klapání kol úzkých vagonků uvítalo v červenci roku 2005, kdy mému hledáčku máloco uniklo. Opět jsem se nakvartýroval na stanoviště, tentokrát s automatem Nikon a starou dobrou Praktikou TTL. Ani parní vlak jsme nevynechali, ovšem nyní v režii kraussky U 37.002. V Jindřichově Hradci se objevil rumunský faur s otřískaným vzhledem, sem tam náš motorový vlak táhlo reko-túčko a potkali jsme i prasátko.

Nalákáni atmosférou České Kanady jsme strávili Silvestra téhož roku ve staničce Hůrky. V šesti lidech nám tento apartmán poskytl velmi slušné podmínky pro užívání volna. Tehdejší ředitel JHMD Ing. Jan Šatava nám umožnil prohlídku jednak depa v Jindřichově Hradci, depa v Kamenici nad Lipou a také nové haly v Lovětíně. Následovalo zajímavé povídání s členy JHMD v restauraci v Kamenici nad Lipou. Zádrhel nastal na Silvestra, kdy jsme vyrazili vláčkem z Hůrek do Hradce, ale díky mé nepozornosti při hledání zpátečního spojení jsme v tomto krásném městě trošičku „uvázli“… Naštěstí jel alespoň do Nové Bystřice podvečerní autobus, který nás vyložil v Potočné.

Hůrky jako na modelovém kolejišti (12/2005) © Mixmouses

Odtud už naše kroky směřovaly v mírném mrazu a čtyřiceticentimetrovém sněhu do Hůrek. Že můj nápad jít nejkratší cestou po neprotažené silnici nebyl příliš dobrý se projevilo po pár stech metrech. Díky padající tmě jsme sešli z cesty a protože nikdo neměl baterku, směr jsme odhadovali podle věcí, které byly v šeru alespoň trochu vidět. Do staničky jsme se mírně vyčerpaní doplazili asi po třech hodinách „lehkého“ bloudění. Také nám nebylo zatěžko v průběhu pobytu vytvořit poněkud nezvyklého sněhuláka ve tvaru parní lokomotivy. I tak se občas projevuje jisté postižení…

Na oplátku výše zmíněných prohlídek jsme Ing. Šatavovi přislíbili pomoc řepného komanda na oslavách 100 let Obrataňky. Na tuto akci jsme vyrazili ve třech, ubytování nám JHMD zajistilo stejně jako ostatním účastníkům v internátu jakési školy v Kamenici nad Lipou. První den nám JHMD daly ještě volno, které jsme využili k toulkám po České Kanadě. Další den jsme dostali „přidělenou“ slovinskou páru, která kdesi při přepravě ztratila síto z popelníku. Dalším úkolem měl být pokus o zprovoznění nedávno přivezeného motoráku Mbxd2–213.

Polský motorák rumunské výroby v Jindřichově Hradci (09/2006) © Mixmouses

Stroj nestartoval, dost důležitých „drobností“ nefungovalo či nebylo na vozu přítomno. Kolegové do toho původně vůbec nechtěli jít, abychom si coby členové tehdy nově vzniklého Klubu pro obnovu Kolínské řepařky neuřízli ostudu, ale po mém delším přemlouvání do toho šli. Nakonec nikdo nelitoval… Již další den se nám s pomocí zapůjčené nabíječky a dalších věcí podařilo rozkašlat vyvíječ randálu, který byl v původním působišti vykrmován nejspíš jakousi ekonaftou, i když jsme se přikláněli i k různým druhům maziv…

Motor hulil jak sádrový ježek a teprve po dolití klasické nafty se začal chovat vybranějším způsobem. Kolegové mezitím průběžně odstraňovali závady na elektroinstalaci, osadili jsme houkačky, rozchodili vzduchové řazení jízdních stupňů atd. Vedení JHMD (my však také) bylo oživením motoráku dosti překvapeno, ale rozhodli se pro rychlé zařízení zkušební jízdy s komisařem, aby vůz mohl vlastní silou na závěrečnou kavalkádu vozidel coby nečekané překvapení.

Mbxd2–213 čeká v Lovětíně na komisaře (09/2006) © Mixmouses

Z Hradce nás túčko odtáhlo do Lovětína, kde za námi dorazil zkušební komisař. Zkoušky probíhaly poměrně dobře, takže bylo rozhodnuto jet do Kamenice. Bohužel v největším stoupání pod Kamenicí se mi nějak podezřele začaly nad krytem motoru rosit brýle a po odklopení deklu se vyvalil oblak páry. Následovalo okamžité zastavení a příčinou sauny byl zjištěn špatně průchodný chladič a mírně uvařený motor. Byli jsme nuceni zavolat pro odtah, který během pár minut zvládl již modře nastříkaný faur. Příjezd do Kamenice byl pro velkou většinu účastníků oslav skutečným překvapením, všichni se mohli přetrhnout, aby získali první snímky nového vozidla.

Po odstavení vozu a vychladnutí motoru se náš tým pustil do dalších oprav, především chladiče, kompresoru, který netěsnil a také pro jízdu velmi nepříjemného „houpání“ otáček motoru. To nakonec vyřešily dvě pružinky ze Škody 100… Večerní šotojízda směrem na Obrataň už proběhla za našeho bedlivého dozoru bez jediného problému. Kavalkáda vozidel se proto mohla na samém závěru pochlubit byť provizorně zprovozněným motorákem, což všichni přijali s povděkem. Byli jsme rádi, že se nám podařilo splnit stranický úkol, čemuž téměř nikdo na počátku nevěřil… Revanš se tedy povedl a s velmi dobrými pocity a skvělými zážitky jsme po sedmi dnech opustili Kamenici.

Kamenické zátiší s reklamním vozem AŽD a zeleným „túčkem“ (09/2006) © Mixmouses

Další vandr do těchto končin se nám podařil až v létě roku 2008, s manželkou jsme se vydali nejprve na Obrataňku, a poté i na Kanadu. V Kaprounu nás přivítal Jára Cimrmann a my se vydali do místních lesů. Jenže blížící se olověné mraky nevěstily nic dobrého, vzduch byl těžký tak, že by se o něj dalo opřít jízdní kolo. Naštěstí mi kdysi kamarád vyprávěl o jakémsi táboře poblíž, zahodil jsem tedy na kraji lesa bágl a vydal se poklusem naslepo hledat cokoli, co by nás ochránilo před chystanou koupelí. Netrvalo ani deset minut a ejhle, z nastalého šera na mne mezi stromy vykoukla jakási zchátralá stavbička.

Byl to onen tábor, opuštěný a polorozpadlý. Z posledních sil jsme se do něj přesunuli, díly absenci souvislé střechy vytvořili z plachty přístřešek a na zem natahali pár podlážek. Sotva bylo dokonáno, přišla neutuchající průtrž mračen, ve které se nám stěží na liháči povedlo uvařit kafe a ohřát oplechovanou krmi. Kolem se valily potoky vod, pod podlážkami se vytvořila laguna, ale noc jsme přežili relativně v suchu. Ráno ještě slušně pršelo, proto rodinná rada rozhodla ukončit vandr v tomto slzavém údolí. Na vlak jsme v postupně ustávajícím dešti šlapali do Senotína, kde kolem nás „profrčel“ i parní vláček s rešicou.

Parní vlak vjíždí do Senotína (07/2008) © Mixmouses

Do Jindřichova Hradce jsme se prozatím naposledy vrátili při naší zde popsané akci. Při této projížďce Silvestrovským parním vlakem nám sice trochu chyběl sníh, ale to myslím vůbec nevadí…

Doufám, že Vás v horkých dnech toto šuplíkové povídání alespoň trochu zaujalo.

Odkazy:

1. Jindřichohradecké místní dráhy – Wikipedie
2. JHMD - tak trochu jiná dráha (oficiální stránky)
3. Železniční trať Jindřichův Hradec - Obrataň – Wikipedie
4. Železniční trať Jindřichův Hradec - Nová Bystřice – Wikipedie

Úvodní snímek: Nákladní vlak do Nové Bystřice v Malém Ratmírově (2003) © Mixmouses