Od legionářského ešalonu na zkušební okruh

15.7.2015 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Červnová cesta na křest InterPantera mne shodou okolností provedla historií železnice v rozpětí stovky let. Od repliky soupravy vagonů z dávné Transsibiřské magistrály až po nejmodernější hnací vozidla, která brázdí nebo teprve brázdit budou koleje Evropy. Zajímavé historické i moderní lokomotivy jsem ostatně potkal také při putování mezi Hradcem Králové a Cerhenicemi.

Jedu-li na nějakou podobnou akci, zpravidla počítám s možným zpožděním a volím dřívější spojení, abych její začátek nezmeškal. Tentokrát jsem však této opatrnosti nedbal a málem se mi to, jak se ukáže dále, vymstilo. Důvodem mé neopatrnosti byla skutečnost, že jsem předchozího dne absolvoval poměrně náročnou cestu k bavorské hranici za jinou reportáží pro VLAKY.NET a potřeboval jsem se vyspat. Takže jsem si tentokrát vybral návaznost vlaků bez patřičné rezervy. Tu jsem však naopak měl mezi příjezdem autobusu MHD ke královéhradeckému hlavnímu nádraží a odjezdem zvoleného vlaku z něj. A mohl jsem tak zachytit cosi navíc:

Probouzející se „Legiovlak“ u nástupiště 1a © PhDr. Zbyněk Zlinský

Jestliže jsem o den dříve přítomnost ještě hluboce spícího Legiovlaku spíš jen zaznamenal, tentokrát jsem měl dost času, abych jej obešel a zdokumentoval v době jeho procitání do dalšího z těch 14 dnů, které v Hradci Králové strávil na své pouti republikou. Sice jsem neměl možnost nahlédnout objektivem do jeho jednotlivých vagonů, ale to jsem nakonec učinil už při jeho první prezentaci, takže mne to nijak nemrzelo. A vás to nemusí mrzet také, protože místo mých statických snímků můžete shlédnout třeba pořad městské televize, po informační stránce mnohem přínosnější. Letmo jsem zachytil také expozici dokumentů v odbavovací hale.

Expozice „Legiovlaku“ v odbavovací hale © PhDr. Zbyněk Zlinský

Pak už byl čas usadit se ve vlaku do Pardubic, který tvořila elektrická jednotka 440.012-3 + 442.012-1 + 441.012-2, ve vztahu k ústřednímu motivu této mé cesty docela symbolická, protože se v ní testovala sedadla právě do InterPantera, jak jsem se tu kdysi zmínil na konci reportáže o něčem jiném. Bohužel ta byla namontována v čelním voze na opačném konci jednotky, než se mi hodilo, takže jsem nemohl zjistit, zda tam jsou stále. Ostatně měl jsem jiné starosti – zda vlak vyjede a hlavně dojede do Pardubic včas, neboť na přestup do dalšího spoje jsem tam měl pouhých 8 minut. Nevyjel a nedojel, jak také zaznamenal systém GRAPP.

Os 6231 z Hradce Králové do Pardubic odjede opožděn © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ve vlaku jsem seděl jako na trní a uklidňoval se myšlenkou, že expres Ostravan určitě nepojede na čas a já přestup do něj v pohodě stihnu. Jak už to tak chodí, zrovna toho dne bylo všechno jinak. Když náš RegioPanter zastavoval u nástupiště 1a pardubického hlavního nádraží, dálkový vlak se už chystal odjet od nástupiště třetího. Vyrazil jsem tedy úprkem, jakého je můj zvetšelý organismus ještě schopen, za účastného zájmu vlakového doprovodu zapadl do nejbližších ještě otevřených dveří soupravy a na pokraji zhroucení se vydal k prvnímu vozu, abych po vystoupení v Kolíně stihl pořídit dodatečný snímek „mašinky, co mne vezla“.

151.007-2 v čele Ex 540 „Ostravan“ Návsí - Praha hl.n. před odjezdem z Kolína
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Mezi tím jsem se vydýchával na jednom z mála volných míst k sezení a blahořečil osudu, že jsem tak začátek akce neprošvihl. I když jsem měl v tomto případě krytá záda svým kolegou, který tou dobou vyrážel ke stejnému cíli zvláštním autobusem od pražského hlavního nádraží, na kterém při té příležitosti také cosi nafotil (jak zjistíte při prohlídce připojené galerie snímků). Na kolínském nádraží jsem měl sice přes 20 minut času, ale vůbec jsem se nestihl nudit, protože hned vedle svého dalšího vlaku jsem objevil kdysi mi důvěrně známou někdejší olomouckou bobinu 141.018-2, kterou jsem naposledy spatřil a fotil o Bílé sobotě roku 2011.

141.018-2 v čele soupravy jakéhosi zvláštního vlaku © PhDr. Zbyněk Zlinský

Dnes už není majetkem státním, ale soukromým, jak poznamenává jeden náš člen k jejímu pohyblivému snímku. Příkladem postupu v zásadě opačného pak byl opodál postávající brejlovec 753.725-1 ve firemních barvách společnosti AWT, která byla skrze svého nového majoritního majitele, jímž je PKP Cargo, takříkajíc postátněna. I když byl tento proces dovršen nedlouho před mou cestou, alespoň podle zprávy v Dopravních novinách, na odstavných kolejích kolínského nádraží jsem nad ním nemudroval a spíš se snažil co nejlépe fotograficky zdokumentovat lokomotivu, která mi v tomto svém kabátku doposud ještě nikdy nezapózovala.

Odstavená 753.725-1 čeká na další úkoly © PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsem to přes částečně nepříznivé světelné podmínky zvládl, byl už pomalu čas usadit se do ešusu inventárního čísla 13, o němž jsem až při přípravě této reportáže zjistil, že mne vezl i při mé poslední cestě do Cerhenic, na oslavy výročí Velkého zkušebního okruhu. I tentokrát mne na cerhenickou zastávku dopravil bez problémů a včas, takže jsem před pěším přesunem do areálu ZC VUZ stihl ještě pořídit nějaký ten snímek alespoň dvou projíždějících vlaků. Stihl bych jich vyfotografovat více, ale ve víře (nakonec naplněné), že podobně budu moci učinit i při cestě zpáteční, vydal jsem se raději do centra nadcházejícího dění.

363.044-9 projíždí s nákladním vlakem zastávkou Cerhenice © PhDr. Zbyněk Zlinský

V čem spočívalo, to už víme z příslušné reportáže, která byla zaměřena téměř výhradně na oficiální program a pomíjela většinu úkazů mimo něj, hlavně přítomná zahraniční vozidla, podrobující se všelikému testování, které zkušební centrum nabízí. Hned při příchodu na místo akce vítala její účastníky pětivozová dvousystémová elektrická jednotka ETR 564 z rodiny Civity, kterou španělská firma CAF vyvinula pro přeshraniční přepravu mezi Itálií a Rakouskem a do Cerhenic poslala už před rokem, jak se můžete dočíst v aktualitě VUZ. Ta ostatně tuto jednotku představuje dostatečně široce na to, abych k ní musel dodávat cosi dalšího.

Elektrická jednotka ETR 564 firmy CAF pro FS © Jiří Řechka

Dalším nepřehlédnutelným vozidlem, i když spíš pro svou délku než přístupnost, byla dvanáctivozová elektrická jednotka ICx 9001 Deutsche Bahn, která do zkušebního centra VUZ dorazila 14. května tohoto roku a vzbudila zaslouženou pozornost železničních fotografů i komentátorů. Ta pochází pro změnu z produkce firmy Siemens, avšak s podílem Bombardieru, jindy konkurenčního. Ačkoliv tentokrát účastníci akce nebyli výslovně varováni před potulkami mimo centrum jejího konání a fotografováním přítomných vozidel, přece jen jsem se nejprve omezil na snímky z jedoucího InterPantera a až posléze pořídil i nějaké kvalitnější.

ICx 9001 DB a 187.001-3 BTK na kolejích ZC VUZ © PhDr. Zbyněk Zlinský

Na předchozím snímku jsem zachytil také jednu ze tří přítomných lokomotiv továrního typu Bombardier Traxx a řady 187 respektive 187.1. Konkrétně šlo o jeden stroj německého národního dopravce s označením 91 80 6187 101-1 D-DB a dva registrované ještě na výrobce (Bombardier Transportation Kasel – BTK), které měly na svém rámu uvedeno označení 91 80 6187 001-3 D-BTK a 91 80 6187 002-1 D-BTK. Bombardier jako nadnárodní společnost zásobuje VUZ řadou zakázek již několik let. V první třetině letošního roku bylo ale možné pozorovat téměř nevídanou věc – hned čtyři projekty od jedné firmy, pochvaluje si VUZ v další aktualitě.

Spřažené lokomotivy 187.002-1 BTK a 187.101-1 DB © PhDr. Zbyněk Zlinský

Mému (a Jirkovu) objektivu neunikly ani dvě lokomotivy místní – opodál dějiště akce pózující provozní exponát NTM T 478.1010 (751.010-0) a za halou na své další úkoly čekající 740.420-5, o níž jsme se mohli cosi dočíst už v tiskové zprávě z výše zmíněného výročí. Zato nám oběma bohužel fotograficky unikl v dáli stojící Vectron, kolem kterého jsme sice při jízdě po velkém zkušebním okruhu čtyřikrát projeli, ale zaměřovali se přitom na opačnou stranu koleje. Mám jen nevalné snímky z dálky, takže zde nemohu uvést, o kterou konkrétní lokomotivu šlo, nicméně doufám, že snad mou neznalost někdo z informovanějších čtenářů v diskusi napraví.

Neidentifikovatelný „Vectron“ z konce nástupiště ZC VUZ © PhDr. Zbyněk Zlinský

Mohl jsem se sice nějakého domorodce zeptat na místě, ale ocitl jsem se v časové tísni. Po tom, co jsme s Jirkou a Romanem kvapně požili něco málo z nabízeného občerstvení, rozloučili jsme se s prvně jmenovaným a zrychleným pochodem se vydali na železniční zastávku, abychom se bez zbytečného otálení dostali domů. Já jsem si pro ten účel vyhledal docela výhodné spojení s použitím vlaku, jímž mohl můj mladý kolega pokračovat směrem ke svému moravskému bydlišti. Před příjezdem našeho prvního vlaku jsem ještě stihl vyfotografovat cosi projíždějícího, jak jsem si předsevzal už při dopoledním přibytí do Cerhenic.

151.016-3 projíždí v čele EC 152 „Hukvaldy“ Žilina - Praha hl.n. zastávkou Cerhenice
© PhDr. Zbyněk Zlinský

V Kolíně už to fotograficky tak slavné nebylo – ne že by k tomu chyběl čas či vhodné objekty, ale chuť už jaksi nebyla. Přece jen jsem po těch dvou dnech reportérské činnosti cítil jistou únavu. Takže jsem po příjezdu návazného spoje docela rád usedl na jedno z volných míst, které jsme s jistými obtížemi v docela zaplněném vlaku našli. V kupé vozu řady BDsheer ZSSK seděly jen dvě ženy a jeden muž, takže jsme se do něj pohodlně vešli a užívali si jeho pohodlí. Až do chvíle, kdy došlo na kontrolu jízdních dokladů – doprovozenou upozorněním, že jde o dámský oddíl. Dámy sice náš odchod nežádaly, ale stejně v Pardubicích osaměly.

Dva jsme tam vystoupili a Roman si šel vyhledat místo ve voze s fungující wifinou. Já jsem tím posezením, okořeněným úsměvnou příhodou, pookřál natolik, že jsem zase nabyl fotografického elánu. Ostatně kdo by odolal takovému objektu, jako byl právě Vectron, pohodlně dosažitelný z nástupiště, na kterém spočinula má noha po opuštění vlaku. Když šlo navíc o stroj 91 80 6193 216-9 D-ELOC s celoplošnou reklamou rakouského dopravce, který si na sklonku února tohoto roku dokončený stroj vzápětí pronajal z poolu ELL, jak se můžeme dočíst v jeho internetové vizitce. Nemluvě už o tom, že tato lokomotiva v mém archivu dosud chyběla.

Když jsem se otočil k oné moderní a nedávno do provozu uvedené lokomotivy otočil zády, uviděl jsem na opačné straně kolejiště cosi zářivě červeného, z čehož se při bližším ohledání vyklubal zástupce vozidel historických, velký hektor 721.517-1 (ČKD Praha, 6812/1965) společnosti KDS Kladno, s nímž jsem se kupodivu také setkal poprvé. Takže má pouť mezi železniční historií a současností se symbolicky uzavřela v kruhu a já jsem mohl spokojeně usednout do posledního vlaku k domovu. Už mi ani nevadilo, že mne tam dopravil s pětiminutovým zpožděním, vždyť hlavní účel cesty jsem naplnil a k němu dosáhl i čehosi navíc.