V páru parnem na páru

3.9.2015 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Tak by se daly „básnickou“ zkratkou charakterizovat okolnosti vzniku naší letošní reportáže z mezinárodního Nábřeží paromilů v Hradci Králové. Než je v dalším textu rozvedeme, připomeňme si, že jde o tradiční setkání milovníků páry, jediné svého druhu ve Střední Evropě, které účastníkům už po třinácté připomnělo především slavnou éru počátků a rozmachu průmyslové revoluce.

Na rozdíl od několika ročníků předchozích neposkytlo letošní paromilné nábřeží kulisu pro setkání většího počtu členů klubu našeho internetového magazínu. Pominu-li milý okamžik, v němž se ke mně přihlásil jeden z našich přispěvatelů, známý mi doposud pouze z korespondence ve věci jeho nevšedního článku, nepotkal (aspoň ne vědomě) náš reportérský pár žádného dalšího Vlakyneťáka. A zmiňuji-li se o páru, nesmím zamlčet, že jeho druhou polovici tvořil můj častý souputník Karel Furiš. Ten se po předloňské absenci, způsobené nezbytnou účastí na jiné akci, těšil do Hradce Králové dvojnásob, jak také neváhal naznačit v diskusi k pozvánce.

Karel Furiš dokumentuje táborskou parní stříkačku © PhDr. Zbyněk Zlinský

Pokud jde o v nadpisu zmíněné parno, to hydrometeorologické rosničky věštily už s předstihem a opakovaně. 24. srpna jsme se mohli dočíst, že v úvodu posledního prázdninového týdne bude zatažená obloha. […] Nejvíc bude pršet v úterý, od středy už ale meteorologové předpovídají jasno až polojasno. Koncem týdne teploty opět překonají hranici 30 °C. O tři dny později už stejný zdroj alarmoval titulkem Rozloučení s prázdninami bude tropické. V předvečer slavného dne vypadala předpověď pro Hradec Králové z hlediska našich plánovaných aktivit ještě hůř. I když její sobotní ranní verze už byla ve věci slunečního svitu o něco příznivější, důvod k jásotu z jejího obsahu nevyplýval:

Předpověď počasí pro Hradec Králové na 29.8.2015 zveřejněná téhož dne v 08:00 hod.;
zdroj: pocasi.idnes.cz

Zbývá poněkud obšírněji se zmínit o třetím pojmu, jímž je tato reportáž uvedena a který je, na rozdíl od obou předchozích, trvalým atributem objektu našeho mnohaletého reportérského zájmu, tedy akce nazvané Nábřeží paromilů. Páru má v názvu nejen setkání samotné, ale také jeho hlavní pořadatel, jímž je od roku 2007 Královéhradecký spolek přátel parních strojů. Oba názvy jsou však poněkud zavádějící, protože (jak jsem si povzdechl už v minulosti, naposledy v reportáži loňské) mezi exponáty na paromilném nábřeží a možná i v činnosti spolku parou poháněné stroje ustupují jistou měrou do pozadí a s nimi i původní východiska a záměry.

Staré automobily jsou sice přitažlivé, ale vodní pára je nepohání © Karel Furiš

A když jsem u toho opakovaného vzdychání, odbudu si i to, týkající se nevalné propagace akce. V tomto roce byla snad ještě horší, než v letech předchozích. Při tvorbě letošní pozvánky jsem příslušný propagační materiál marně hledal na (ani jinak informacemi nehýřící) stránce pořadatele a musel si pro něj dojít do městského informačního centra, abych jej mohl převést do elektronické podoby. Strohé informace o chystané akci byly uvedeny na městském webu Calendarium Regina či na 2. straně letáku Léto 2015 v Hradci Králové a jen snadno přehlédnutelná noticka pak na 3. straně 26. čísla městského zpravodaje Radnice.

Vzdor nevalné propagaci návštěvníků málo rozhodně nebylo © PhDr. Zbyněk Zlinský

Zdá se však, že návštěvníků o to méně nebylo, k čemuž přispělo i počasí, jehož pocitová teplota naštěstí zdaleka nedosáhla věštěných hodnot – a to díky svěžímu větříku i skutečnosti, že se teploměr nakonec vyšplhal jen mírně přes 27 stupňů. Návštěvnost akce bývá při dobrém počasí obvykle kolem 6000 lidí. Podle Stránského se další 2000 dostanou dovnitř bez vstupenky, uvedla k tomu zpráva ČTK na základě informací jednatele pořadatelského klubu. To poslední tvrzení pomůže objasnit mapa (bohužel v zakreslení některých objektů nepřesná), která může být užitečná i při prohlížení připojené (snad poněkud obšírné) galerie fotografií:

Vesměs jen páskou ohraničený areál Nábřeží paromilů na OpenStreetMap;
zdroj: wikimapia.org

Ve výše odkázané zprávě ČTK je zmínka také o tom, že letos do Hradce přijelo zhruba 80 vystavovatelů, což by mělo dokumentovat stálý nárůst tohoto ukazatele. Jenže pohled stálého návštěvníka akce odhalil, že jich bylo ve skutečnosti méně než loni i v letech předchozích. Kromě několika jiných stálých účastníků (třeba z řad hostujících „dopravců“ na Dětské železnici) chybělo tentokrát vždy vyhledávané a obležené zastoupení firmy MERKUR TOYS s.r.o., která neobsadila vyhrazené stánky. Mezinárodní charakter akce, podtržený v jejím názvu, však tentokrát (na rozdíl od loňska) naplněn byl – byť pouhou dvojicí modelářů z Německa.

Model traktoru Lanz Bulldog německého vystavovatele © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ale dosti bylo hodnocení, které tentokrát (nikoliv ovšem poprvé) předcházelo samotné reportáži. Podklady k ní jsem začal pořizovat zhruba hodinu před slavnostním zahájením akce, plánované na 10. hodinu. Tou dobou už byly na místě jejího konání nejen některé exponáty, ale také skupinky návštěvníků, oblibujících (shodně se mnou) onu neopakovatelnou atmosféru příprav. Mé první kroky zamířily k recepci, abych se „akreditoval“. Letos (na rozdíl od loňska) visačky pro neplatící účastníky nechyběly, tak jsem jednu vyzvedl i pro svého „párového“ kolegu Karla, který se teprve zvolna blížil od Pardubic k Hradci Králové. Vlakem, jak také jinak …

Přípravy na nádraží Dětské železnice vrcholí © PhDr. Zbyněk Zlinský

Do doby jeho příjezdu jsem si prohlédl a zaznamenal nejen různé přípravné aktivity, ale také už přítomné zajímavé exponáty, které se později měly stát pro nával obdivovatelů nefotitelnými. K nim patřil třeba Lister Auto-Truck z roku 1939, jakýsi předchůdce třeba našich zavazadlových bateriových vozíků nebo multikár. Ale také někteří automobiloví a motocykloví veteráni, jejichž skalním obdivovatelem sice nejsem, ale rád se na ně podívám (ovšem raději někde jinde, než na akci paromilné). Bez povšimnutí jsem nenechal ani zatím ještě v přístavišti odpočívající dílem parní, dílem motorovou flotilu hradeckého provozovatele lodní dopravy.

Kolesový parník „Královna Eliška“ © PhDr. Zbyněk Zlinský

Posléze nastala doba, abych u příslušného vstupu do areálu číhal na Karla. S ním jsem pak teprve absolvoval systematickou pouť po jednotlivých výstavních sekcích, kterou jsme ovšem přerušili před 10. hodinou, kdy jsme hodlali zachytit slavnostní zahájení. Letos mělo zpoždění zvíci 10 minut, kdy se zřejmě na kohosi čekalo. A bylo nezvykle krátké. Jednatel Královéhradeckého klubu přátel parních strojů Ing. Jiří Stránský provedl slavnostní akt pouhým odpočtem a primátor MUDr. Zdeněk Fink i senátor prof. MUDr. Jaroslav Malý, CSc. byli (také díky své roli dědečků) nadmíru struční a krajský hejtman Bc. Lubomír Franc měl přijít až později.

Primátor MUDr. Zdeněk Fink byl stručný © Karel Furiě

Ke svižnosti zahájení, provázeného tóny místního dixiebandu, přispělo i to, že tentokrát absentoval čelní představitel pořádajícího klubu, takže jsme se neseznámili s nástupcem předchozí předsedkyně Královéhradeckého spolku přátel parních strojů, jež ve funkci příliš dlouho nevydržela. Nečetní diváci slavnostního zahájení byli ostatně z jeho sledování vytrhování děním nepochybně zajímavějším. Poblíž pódia se totiž otáčela různá zajímavá vozidla, která zahájila své evoluce na „hlavní ulici“ areálu. Mezi nimi vynikaly v Hradci Králové už notoricky známé repliky jedno i dvoustopých strojů z dílny napajedelského všeuměla Antonína Pavelky.

Antonín Pavelka předvádí svou repliku elektromobilu Dora © PhDr. Zbyněk Zlinský

Nemělo by ale smysl v textu popisovat vše, co jsme viděli, zvláště když šlo o exponáty, které jsme popsali v reportážích z minulých ročníků a které znovu uvidíte v připojené galerii. Zmíním se jen o těch několika nečetných novinkách, které si to zaslouží. Největším a nejpřitažlivějším parním mechanismem byl opět parní válec, ale takový, který jsme ještě neviděli. Z žamberského muzea tentokrát přivezli výrobek firmy B. Ruthemeyer, jenž podle nápisů působil u už neexistující nizozemské silničářské firmy Gerrit Ooms b.v., konkrétně na cestě De Geruischlooze weg v Heemstede. Nic jiného se mi bohužel o tom krasavci zjistit nepodařilo.

Parní válec Ruthemeyer při předváděcí jízdě © PhDr. Zbyněk Zlinský

Jak byla první novinka mohutná, těžká a neohrabaná, tak ta druhá se honosila parametry právě opačnými. Ale i v tomto případě šlo o parní pozemní samohyb. Vlastně nikoliv pouze jeden, protože skupinka nadšenců z Klatovska představila svou repliku parního motocyklu Roper z roku 1894 hned v páru. Díky tomu byla na nábřeží přítomna celá čtveřice parních motocyklů téže „značky“, přesněji řečeno jejich replik. Krom těchto dvou také už pod výše uvedeným odkazem zmíněná verze z roku 1869 Antonína Pavelky a také o rok starší typ, který vyrobil a na paromilném nábřeží rovněž pravidelně předvádí Pavel Barnasík z Hranic na Moravě.

Třetí novinka není sice ani parní ani samohybná, ale přesto stojí za povšimnutí, i když by se pro své nevelké rozměry a trvalé obležení návštěvníky dala snadno přehlédnout. Našli jsme ji na nábřeží Eliščině, v sekci historické hasičské techniky. SDH Předměřice nad Labem tam přivezlo zmenšeninu ruční čtyřkolové zápřahové stříkačky, vyrobené podle originálního výrobku firmy R.A.Smékal z roku 1895. Stříkačka je plně funkční a obsluhu provádějí nejmenší hasiči SDH Předměřice nad Labem, píše se na konci výstavního popisu tohoto exponátu. Škoda, že jsme ji nezachytili i s těmi minihasiči, ale takové snímky jsou k vidění jinde.

Před poledním rozchodem náš pár věnoval pozornost provozu na Dětské železnici, která se letos vyhnula nezvládnutelnému náporu cestujících tím, že už nenabízela volné jízdy v ceně vstupného a počet okruhů jedné jízdy snížila ze tří na jediný, zpoplatněný částkou 10,- Kč. Ani tak si ovšem dopravce na nedostatek zájemců o svezení stěžovat nemohl. Což je nakonec zřejmé i z připojených snímků a Karlova souhrnného videa. To jistě zachycuje atmosféru letošní (přes má možná otravná, ale dobře míněná kritická slova) opět velice povedené akce. Dík za krásně prožitý den patří krom dělných organizátorů také jejich sponzorům a patronům.