Film a železnica
Diskusná téma venovaná filmom, kde hrala železnica,. Je jedno, v akej súvislosti budu filmy súvisieť so železnicou. Ako žiarivý príklad by som rád rád uviedol československý film Proč?.
Podradené diskusné témy
Kaiser a Lábus Nádražáci - http://www.youtube.com/watch?v=KPrEwWWRSY8
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/422035/
Coronado (železničná časť / Railway Part, SK Dubbing) - http://www.youtube.com/watch?v=OtJAT524pfA
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/422014/
U nás v Kocourkově (železniční část / Railway Part, CZ Dubbing) - http://www.youtube.com/watch?v=TyjcAA8kBlQ
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/422012/
Muzeum pošumavské železnice - http://www.youtube.com/watch?v=eUsiO_lEY0E
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/421625/
Pre všetkých, ktorých nudia vianočné rozprávky, či filmy:
http://www.youtube.com/watch?v=aavd5lf9Ayg
http://www.youtube.com/watch?v=aavd5lf9Ayg
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/420521/
Druhy pokus o funkcny odkaz:
http://www.youtube.com/watch?v=JxV9ASsTxSE .
http://www.youtube.com/watch?v=JxV9ASsTxSE .
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/419363/
Přilepy:
Ked si sem standarny odkaz nedal Ty, urobim to ja:
Blümchen [Jasmin Wagner - http://www.jasminwagner.de/ ] - Die Welt gehört mir - http://www.youtube.com/watch?v=JxV9ASsTxSE
Zel. priecestie v klipe je oznacene "Pozor vlak" -1'26", co asi v nemcine nie je . Vyzera to, ze klip bol toceny (aspon scasti) v Prahe. Uniforma policajte CR ...
2'29" - znova priecestie
SPZ auta, s ktorym sa nahanala je asi madarska, takze aj tam sa snad cosi tocilo ...
Ked si sem standarny odkaz nedal Ty, urobim to ja:
Blümchen [Jasmin Wagner - http://www.jasminwagner.de/ ] - Die Welt gehört mir - http://www.youtube.com/watch?v=JxV9ASsTxSE
Zel. priecestie v klipe je oznacene "Pozor vlak" -1'26", co asi v nemcine nie je . Vyzera to, ze klip bol toceny (aspon scasti) v Prahe. Uniforma policajte CR ...
2'29" - znova priecestie
SPZ auta, s ktorym sa nahanala je asi madarska, takze aj tam sa snad cosi tocilo ...
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/419362/
Vo videoklipe nemeckej speváčky Blümchen-Die welt gehört mir nájdeme na pár sekúnd aj železnicu,napriek tomu,že v klipe dominuje rýchla jazda speváčky na aute.Blümchen v 90tych rokoch svojou tanečnou hudbou ovládla celú Európu a na TV Viva sme mohli obdivovať jej super telo.Viac na www.youtube...
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/419198/
Kdysi jsem to dával do jiné diskuse, ale tady by byly k mání nějaké filmy z našeho muzea a přilehlé trati. Třeba Vás něco zaujme
www.youtube.com/zmzlonice
www.youtube.com/zmzlonice
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/418827/
Po filmové škole jsem nastoupil do zvukového oddělení Filmového studia Barrandov jako asistent mistra zvuku. Jak je zvykem, jako elév jsem byl pověřován pracemi všeho druhu, hlavně těmi, do kterých se déle sloužícím zaměstnancům příliš nechtělo.
Jednoho rána si mne v šatně vyzvedl věhlasný mistr zvuku a nakázal, abych ve skladu vyfasoval přenosný magnetofon s mikrofonem, že pojedeme nahrávat parní vlak. Bylo mi trochu divné, že si nevezme svého oblíbence, se kterým již pracoval na několika filmech. Jako vysvětlení se mi dostalo, že ten se vytratil zařídit si cosi na úřad.
Na menším nádraží nedaleko Prahy jsme celý den natáčeli nejrůznější zvuky, které vydával ocelový oř - stojící, jezdící rychle, jezdící pomalu, včetně pumpování kompresoru, prokluzu kol při rozjezdu i přikládání pod kotel. Musel jsem zachytit i bouchání dveří vagonů či štípání jízdenek panem průvodčím. Počasí bylo chladné, stále mrholilo, a tak jsem uvítal sdělení, že posledním potřebným zvukem má být asi desetiminutová jízda osobního vagonu. Představoval jsem si pohodlné posezení ve vyhřátém kupé, zapnutí magnetofonu a třeba zavěšení mikrofonu na polici, abych jej nemusel celou dobu držet.
To byl však velký omyl. Mistr zvuku ironickým pohledem dal najevo, že s mojí představou naprosto nesouhlasí. Objasnil, že důležité zvuky jako rázy kol na kolejnicových spojích, eventuelně pískání brzdových špalků, nemají uvnitř vagonu tu správnou intenzitu. Navrhl jsem proto, že postojím na můstku mezi jedoucími vagony, ale tato iniciativa byla též zamítnuta, protože čistotu zvuku by špinila unikající pára ze spojů hadice topení. Byl jsem poučen, že jediný správný postup spočívá v tom, že mikrofon prostrčím na tyči, v odborné hantýrce zvané tágo, odpadním otvorem v záchodové míse pod vagon.
Nebyl jsem pochopitelně tímto pokynem nadšen, ale šéf je šéf, a tak jsem alespoň vybral ze čtveřice vagonů takové místo úlevy, které vykazovalo ten nejkulturnější stav. Můj nadřízený se s poznámkou, že se do té místnůstky stejně dva nevejdeme, uvelebil s magnetofonem na nejbližší lavici a zavřel dveře. Spustil jsem tágo s mikrofonem rourou klozetu pod vagon. Úzkostlivě jsem dbal, aby vzájemný kontakt byl co nejmenší, protože mne pochopitelně pronásledovala představa potřebné očisty nářadí před návratem do studia.
Minuty se pomalu vlekly, opřel jsem se co nejpohodlněji o stěnu a upadl do mikrospánku. Najednou se s bouchnutím rozevřely dveře a šéf zavelel: „Končíme, hotovo!„ Úlek způsobil, že jsem tágo ponořil do otvoru hlouběji a několik škubavých pohybů naznačilo, že se drahý západoněmecký mikrofon střetl se štěrkem a pražci. Pozvolna jsem vytáhl tyč, na jejímž konci zbylo jen několik otřepaných drátků, a jako ve snu přijal nějaký hadr, který měl šéf přichystaný pro očistu následků tohoto zvláštního testu nováčků - asistentů. „Jste první, kdo chtěl zabrzdit vlak tágem. Snad se ten mikrofon podaří ve skladu odepsat, byl stejně již starší. Z vašich jedenácti stovek hrubého byste to splácel řadu měsíců,„ konejšil mě šéf.
Není těžké uhodnout, co se druhý den za bouřlivého smíchu probíralo v šatně. Mnou natočené zvuky vlaku ale byly řádně uloženy v archivu a dodnes je můžeme slyšet v mnoha barrandovských filmech. Vyznavači věrného zvuku se zavedením vakuových toalet již tak dokonalou nahrávku těžko pořídí, ale díky nadšencům, kteří udržují historický vozový park, mají stále dostatek příležitostí.
Václav Hálek
(Železničář)
Jednoho rána si mne v šatně vyzvedl věhlasný mistr zvuku a nakázal, abych ve skladu vyfasoval přenosný magnetofon s mikrofonem, že pojedeme nahrávat parní vlak. Bylo mi trochu divné, že si nevezme svého oblíbence, se kterým již pracoval na několika filmech. Jako vysvětlení se mi dostalo, že ten se vytratil zařídit si cosi na úřad.
Na menším nádraží nedaleko Prahy jsme celý den natáčeli nejrůznější zvuky, které vydával ocelový oř - stojící, jezdící rychle, jezdící pomalu, včetně pumpování kompresoru, prokluzu kol při rozjezdu i přikládání pod kotel. Musel jsem zachytit i bouchání dveří vagonů či štípání jízdenek panem průvodčím. Počasí bylo chladné, stále mrholilo, a tak jsem uvítal sdělení, že posledním potřebným zvukem má být asi desetiminutová jízda osobního vagonu. Představoval jsem si pohodlné posezení ve vyhřátém kupé, zapnutí magnetofonu a třeba zavěšení mikrofonu na polici, abych jej nemusel celou dobu držet.
To byl však velký omyl. Mistr zvuku ironickým pohledem dal najevo, že s mojí představou naprosto nesouhlasí. Objasnil, že důležité zvuky jako rázy kol na kolejnicových spojích, eventuelně pískání brzdových špalků, nemají uvnitř vagonu tu správnou intenzitu. Navrhl jsem proto, že postojím na můstku mezi jedoucími vagony, ale tato iniciativa byla též zamítnuta, protože čistotu zvuku by špinila unikající pára ze spojů hadice topení. Byl jsem poučen, že jediný správný postup spočívá v tom, že mikrofon prostrčím na tyči, v odborné hantýrce zvané tágo, odpadním otvorem v záchodové míse pod vagon.
Nebyl jsem pochopitelně tímto pokynem nadšen, ale šéf je šéf, a tak jsem alespoň vybral ze čtveřice vagonů takové místo úlevy, které vykazovalo ten nejkulturnější stav. Můj nadřízený se s poznámkou, že se do té místnůstky stejně dva nevejdeme, uvelebil s magnetofonem na nejbližší lavici a zavřel dveře. Spustil jsem tágo s mikrofonem rourou klozetu pod vagon. Úzkostlivě jsem dbal, aby vzájemný kontakt byl co nejmenší, protože mne pochopitelně pronásledovala představa potřebné očisty nářadí před návratem do studia.
Minuty se pomalu vlekly, opřel jsem se co nejpohodlněji o stěnu a upadl do mikrospánku. Najednou se s bouchnutím rozevřely dveře a šéf zavelel: „Končíme, hotovo!„ Úlek způsobil, že jsem tágo ponořil do otvoru hlouběji a několik škubavých pohybů naznačilo, že se drahý západoněmecký mikrofon střetl se štěrkem a pražci. Pozvolna jsem vytáhl tyč, na jejímž konci zbylo jen několik otřepaných drátků, a jako ve snu přijal nějaký hadr, který měl šéf přichystaný pro očistu následků tohoto zvláštního testu nováčků - asistentů. „Jste první, kdo chtěl zabrzdit vlak tágem. Snad se ten mikrofon podaří ve skladu odepsat, byl stejně již starší. Z vašich jedenácti stovek hrubého byste to splácel řadu měsíců,„ konejšil mě šéf.
Není těžké uhodnout, co se druhý den za bouřlivého smíchu probíralo v šatně. Mnou natočené zvuky vlaku ale byly řádně uloženy v archivu a dodnes je můžeme slyšet v mnoha barrandovských filmech. Vyznavači věrného zvuku se zavedením vakuových toalet již tak dokonalou nahrávku těžko pořídí, ale díky nadšencům, kteří udržují historický vozový park, mají stále dostatek příležitostí.
Václav Hálek
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/417057/
Je to přesně rok, co pověstná lokálka na trati Vranovice - Pohořelice zahoukala na rozloučenou posledním pasažérům. Dvanáctého prosince 2008 byla na této železnici osobní přeprava ukončena. Po dlouhých sto třinácti letech.
K příležitosti jednoletého výročí vzniklo v těchto dnech pamětní dvojalbum DVD a CD. Filmový dokument mapuje nejen celou historii provozu lokálky, ale nechybí ani záznam z nostalgického rozloučení s parní lokomotivou Šlechtična, včetně fotografií.
„Pro pamětníky i obyvatele obcí, jimiž trať procházela, jsme tak alespoň připravili malý vánoční dárek. Ale především hodnotný historický materiál. Určitě ho ocení i budoucí generace,„ uvedla producentka záznamu a fotografka Dagmar Humpolíková.
Ke zpracování pamětního alba ve studiu Foto a film přizvala tým lidí z regionu. „Tahle práce vznikla spontánně, nikdo si ji původně neobjednal. Jen jsme věděli, že to zkrátka udělat musíme, že je to tak trochu naše povinnost. A tak jsme poslední den provozu vyrazili s kameramanem na koleje i do kabiny strojvůdce,„ přiblížila vznik projektu Humpolíková.
Původně si s termínem nelámala hlavu, důležité pro ni prý bylo, že tak významný moment životě místních lidí nechybí v archívu. Pak se ale začali ozývat zájemci. „Vzali jsme to od podlahy: zajímavosti z historie železnice začal skládat dohromady bývalý strojvůdce Oldřich Vybíral z Vranovic, i jeho syn. Namlouvaly se komentáře, v břeclavském hudebním studiu vznikala doprovodná hudba, s přebalem alba a potisky disků si vyhrál i profesionální grafik, tisklo se a lisovaly se kompakty,„ přiblížila výrobní kolotoč Humpolíková. „To všechno ale stojí peníze. Projekt jsme mohli dokončit a rozšířit mezi lidi jen díky podpoře Jihomoravského kraje a sdružení obcí Čistá Jihlava,„ dodala.
Vzpomínku v podobě filmového záznamu a fotografiíí s názvem Poslední jízda si mohou zájemci koupit v prodejních místech v jednotlivých obcích, například i na vlakovém nádraží ve Vranovicích v novinovém stánku.
V současné době nikdo nepředpokládá, že by se v budoucnu provoz na trati obnovil. Zasáhla hospodářská krize a Českým drahám se podle dostupných informací provoz lokálky už nevyplatil.
Její odstavení prožívala s povzdechem většina lidí na Pohořelicku. Patřila ke koloritu zdejšího života. Teď ji nahrazují autobusy. Přestože přináší cestujícím častější spoje a větší množství zastávek, je po ní obyvatelům čtyř obcí - Vranovic, Přibic, Velkého Dvora a Pohořelic -smutno. Zbyla jen opuštěná nádraží a vzpomínky.
(Břeclavský deník)
K příležitosti jednoletého výročí vzniklo v těchto dnech pamětní dvojalbum DVD a CD. Filmový dokument mapuje nejen celou historii provozu lokálky, ale nechybí ani záznam z nostalgického rozloučení s parní lokomotivou Šlechtična, včetně fotografií.
„Pro pamětníky i obyvatele obcí, jimiž trať procházela, jsme tak alespoň připravili malý vánoční dárek. Ale především hodnotný historický materiál. Určitě ho ocení i budoucí generace,„ uvedla producentka záznamu a fotografka Dagmar Humpolíková.
Ke zpracování pamětního alba ve studiu Foto a film přizvala tým lidí z regionu. „Tahle práce vznikla spontánně, nikdo si ji původně neobjednal. Jen jsme věděli, že to zkrátka udělat musíme, že je to tak trochu naše povinnost. A tak jsme poslední den provozu vyrazili s kameramanem na koleje i do kabiny strojvůdce,„ přiblížila vznik projektu Humpolíková.
Původně si s termínem nelámala hlavu, důležité pro ni prý bylo, že tak významný moment životě místních lidí nechybí v archívu. Pak se ale začali ozývat zájemci. „Vzali jsme to od podlahy: zajímavosti z historie železnice začal skládat dohromady bývalý strojvůdce Oldřich Vybíral z Vranovic, i jeho syn. Namlouvaly se komentáře, v břeclavském hudebním studiu vznikala doprovodná hudba, s přebalem alba a potisky disků si vyhrál i profesionální grafik, tisklo se a lisovaly se kompakty,„ přiblížila výrobní kolotoč Humpolíková. „To všechno ale stojí peníze. Projekt jsme mohli dokončit a rozšířit mezi lidi jen díky podpoře Jihomoravského kraje a sdružení obcí Čistá Jihlava,„ dodala.
Vzpomínku v podobě filmového záznamu a fotografiíí s názvem Poslední jízda si mohou zájemci koupit v prodejních místech v jednotlivých obcích, například i na vlakovém nádraží ve Vranovicích v novinovém stánku.
V současné době nikdo nepředpokládá, že by se v budoucnu provoz na trati obnovil. Zasáhla hospodářská krize a Českým drahám se podle dostupných informací provoz lokálky už nevyplatil.
Její odstavení prožívala s povzdechem většina lidí na Pohořelicku. Patřila ke koloritu zdejšího života. Teď ji nahrazují autobusy. Přestože přináší cestujícím častější spoje a větší množství zastávek, je po ní obyvatelům čtyř obcí - Vranovic, Přibic, Velkého Dvora a Pohořelic -smutno. Zbyla jen opuštěná nádraží a vzpomínky.
(Břeclavský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/416367/
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/414296/
Již 23. ročník mezinárodní soutěže FISAIC v oboru film a video se koncem září konal v Kongresovém centru v Novém Smokovci. Zemské svazy FISAIC zaslaly celkem 80 filmů v sedmi kategoriích. Porota byla složena z delegovaných zástupců zemských svazů Belgie, Francie, Německa, Rakouska a Slovenska.
Soutěžní kategorie
Schopnosti filmových amatérůželezničářů jsou opravdu obdivuhodné, neboť z celého spektra dění zvěčňují i to, co obyčejný člověk většinou bere jako samozřejmost. Počtem přihlášených snímků dominovalo téma Železnice a život železničářů (kategorie A), pak dokumenty zobrazující přírodu, techniku, vědu a člověka (kat. B1) nebo filmy z cest (kat. B2).
Zvláštností letošního 23. ročníku se stal vysoký počet snímků natočených podle scénáře (kat. D) a s libovolným námětem (kat. E). Snímky obou kategorií totiž naznačují, že autor či realizační tým jsou filmařsky vyspělí. Totéž, ve vztahu k dynamice lidského života, představují snímky kategorie C, jednominutové a trikové filmy, kde uspěje autor, který strhne diváka tak, že i po proŘADA mítnutí mu dochází kouzla filmařské tvorby.
Stříbro do Meziměstí
Opravdu zkušený francouzský filmař Bernard Francke nazval svůj film Ráj železnic, který od mezinárodní poroty získal zlatou medaili FISAIC v kategorii A. Autor v něm emotivně ztvárnil plejádu zajímavých tratí Švýcarska. Stříbrnou medaili obdržel nový člen Zemského svazu FISAIC ČD – Petr David z Meziměstí – za jeden díl z cyklu Železniční encyklopedie, jehož námětem byla historie dráhy. Tvůrce dokázal s odbornou erudicí, obrazem i komentářem diváky upoutat tak, že téměř se zatajeným dechem sledovali například vývoj železničního svršku od koněspřežky až po vysokorychlostní tratě.
Příští ročník v Belgii
I když podrobná analýza vítězných snímků bude teprve následovat, neboť je vázána na produkt z videoarchivu FISAIC, je nutno ocenit reprezentaci tvorby českých železničářů, jež je zárukou, že na příští soutěži ve belgickém Gentu v roce 2011 bude naše kolekce rovněž přivítána se zájmem.
ČESKÉ ÚSPĚCHY
Kromě stříbrné medaile pro Petra Davida si čeští tvůrci odvezli z Tater pět diplomů: • Kategorie A: Jiří Rozumek – Návštěva v KŽM Přerov; Miroslav Vorel a Ludmila Kohlová – Z Montreux na Rocher´s de Naye, • Kategorie B1: Jiří Rozumek a Vladimír Přibyl – FISAIC 2007; bratři Chmelovi – Chceš vidět draka?, • Kategorie C: Jarmila Šmerhová, Jiří Rozumek a Stanislav Malošík – Jak to bylo do opravdy?
(Železničář)
Soutěžní kategorie
Schopnosti filmových amatérůželezničářů jsou opravdu obdivuhodné, neboť z celého spektra dění zvěčňují i to, co obyčejný člověk většinou bere jako samozřejmost. Počtem přihlášených snímků dominovalo téma Železnice a život železničářů (kategorie A), pak dokumenty zobrazující přírodu, techniku, vědu a člověka (kat. B1) nebo filmy z cest (kat. B2).
Zvláštností letošního 23. ročníku se stal vysoký počet snímků natočených podle scénáře (kat. D) a s libovolným námětem (kat. E). Snímky obou kategorií totiž naznačují, že autor či realizační tým jsou filmařsky vyspělí. Totéž, ve vztahu k dynamice lidského života, představují snímky kategorie C, jednominutové a trikové filmy, kde uspěje autor, který strhne diváka tak, že i po proŘADA mítnutí mu dochází kouzla filmařské tvorby.
Stříbro do Meziměstí
Opravdu zkušený francouzský filmař Bernard Francke nazval svůj film Ráj železnic, který od mezinárodní poroty získal zlatou medaili FISAIC v kategorii A. Autor v něm emotivně ztvárnil plejádu zajímavých tratí Švýcarska. Stříbrnou medaili obdržel nový člen Zemského svazu FISAIC ČD – Petr David z Meziměstí – za jeden díl z cyklu Železniční encyklopedie, jehož námětem byla historie dráhy. Tvůrce dokázal s odbornou erudicí, obrazem i komentářem diváky upoutat tak, že téměř se zatajeným dechem sledovali například vývoj železničního svršku od koněspřežky až po vysokorychlostní tratě.
Příští ročník v Belgii
I když podrobná analýza vítězných snímků bude teprve následovat, neboť je vázána na produkt z videoarchivu FISAIC, je nutno ocenit reprezentaci tvorby českých železničářů, jež je zárukou, že na příští soutěži ve belgickém Gentu v roce 2011 bude naše kolekce rovněž přivítána se zájmem.
ČESKÉ ÚSPĚCHY
Kromě stříbrné medaile pro Petra Davida si čeští tvůrci odvezli z Tater pět diplomů: • Kategorie A: Jiří Rozumek – Návštěva v KŽM Přerov; Miroslav Vorel a Ludmila Kohlová – Z Montreux na Rocher´s de Naye, • Kategorie B1: Jiří Rozumek a Vladimír Přibyl – FISAIC 2007; bratři Chmelovi – Chceš vidět draka?, • Kategorie C: Jarmila Šmerhová, Jiří Rozumek a Stanislav Malošík – Jak to bylo do opravdy?
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/405111/
http://www.youtube.com/watch?v=MWNA0OQrBf0
v roku 1984 si v tomto klipe zahrala aj M152.0044
v roku 1984 si v tomto klipe zahrala aj M152.0044
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/404604/
Train Robbers
Western
USA, 1973, 92 min
Režie: Burt Kennedy
Hrají: John Wayne, Ann-Margret, Rod Taylor, Ben Johnson, Ricardo Montalban
Vdova Loweová si najme pistolníka jménem Lane, aby jím pomohl nalézt zlato, které ukradl její manžel. Chtěla by totiž zloto vrátit zpět majiteli, aby mohla začít znovu.
http://www.csfd.cz/film/13621-vlakovi-lupici-train-robbers-the/
Western
USA, 1973, 92 min
Režie: Burt Kennedy
Hrají: John Wayne, Ann-Margret, Rod Taylor, Ben Johnson, Ricardo Montalban
Vdova Loweová si najme pistolníka jménem Lane, aby jím pomohl nalézt zlato, které ukradl její manžel. Chtěla by totiž zloto vrátit zpět majiteli, aby mohla začít znovu.
http://www.csfd.cz/film/13621-vlakovi-lupici-train-robbers-the/
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/404542/
V rámci Karlovarského týdne a festivalu Tourfilm se jednalo i ve speciálním konferenčním vozu Českých drah.
Čtvrtý ročník Karlovarského týdne konaný od 7. do 11. října se letos částečně prolnul se 42. ročníkem mezinárodním festivalem filmů cestovního ruchu Tourfilm. Diváci se na něm mohli podívat na 614 filmů ze 136 zemí. Součástí programu byly i Lázeňský festival, Lázeňská konference Sdružení lázeňských míst a letos také krajem pořádaná Konference o lázeňství a cestovním ruchu s podtextem začlenění Západočeského lázeňského trojúhelníku na Seznam světového dědictví UNESCO.
Karlovarský týden, pod záštitou ministra pro místní rozvoj Rostislava Vondrušky, pořádala Česká centrála cestovního ruchu – CzechTourism. Zdárnému průběhu celého festivalu ale významným způsobem napomohly i České dráhy. „V posledních dvou letech jsme s lázeňským festivalem spolupracovali, vždyť železniční doprava s lázeňstvím úzce souvisí. Letos je spolupráce ještě širší,“ říká Vladimír Omelka, ředitel karlovarského KCOD.
Lázeňský trojúhelník
V kinematovlaku deponovaném na karlovarském dolním nádraží probíhala ve středu 7. října projekce filmů. „Bohužel jsme vlakem nemohli jet i do třetího města aspirujícího lázeňského trianglu, do Mariánských Lázní, protože tam je dlouhodobě výluka, a to dokonce nyní i ve směru na Bečov. Projekt původně počítal s projetím všech tří měst. Ale máme to v plánu s ředitelem festivalu panem Dolinou hned v příštím roce,“ doplňuje informace Vladimír Omelka. Historik architektury lázeňských měst Lubomír Zeman během jízdy v konferenčním vozu přednesl prezentaci o architektonickém a urbanistickém bohatství všech tří měst.
S novými vozy pomůže EU
Na to, zda i České dráhy mohou přispět k zařazení lázeňských měst na Seznam UNESCO, odpověděl ředitel Omelka takto: „Urči tě. V těchto dnech se podepisuje desetiletá smlouva s Karlovarským krajem, která fakticky umožní i nákup vozidel pomocí Regionálního operačního programu z EU. To významně pomůže ke zvýšení turistického ruchu.“
(Železničář)
Čtvrtý ročník Karlovarského týdne konaný od 7. do 11. října se letos částečně prolnul se 42. ročníkem mezinárodním festivalem filmů cestovního ruchu Tourfilm. Diváci se na něm mohli podívat na 614 filmů ze 136 zemí. Součástí programu byly i Lázeňský festival, Lázeňská konference Sdružení lázeňských míst a letos také krajem pořádaná Konference o lázeňství a cestovním ruchu s podtextem začlenění Západočeského lázeňského trojúhelníku na Seznam světového dědictví UNESCO.
Karlovarský týden, pod záštitou ministra pro místní rozvoj Rostislava Vondrušky, pořádala Česká centrála cestovního ruchu – CzechTourism. Zdárnému průběhu celého festivalu ale významným způsobem napomohly i České dráhy. „V posledních dvou letech jsme s lázeňským festivalem spolupracovali, vždyť železniční doprava s lázeňstvím úzce souvisí. Letos je spolupráce ještě širší,“ říká Vladimír Omelka, ředitel karlovarského KCOD.
Lázeňský trojúhelník
V kinematovlaku deponovaném na karlovarském dolním nádraží probíhala ve středu 7. října projekce filmů. „Bohužel jsme vlakem nemohli jet i do třetího města aspirujícího lázeňského trianglu, do Mariánských Lázní, protože tam je dlouhodobě výluka, a to dokonce nyní i ve směru na Bečov. Projekt původně počítal s projetím všech tří měst. Ale máme to v plánu s ředitelem festivalu panem Dolinou hned v příštím roce,“ doplňuje informace Vladimír Omelka. Historik architektury lázeňských měst Lubomír Zeman během jízdy v konferenčním vozu přednesl prezentaci o architektonickém a urbanistickém bohatství všech tří měst.
S novými vozy pomůže EU
Na to, zda i České dráhy mohou přispět k zařazení lázeňských měst na Seznam UNESCO, odpověděl ředitel Omelka takto: „Urči tě. V těchto dnech se podepisuje desetiletá smlouva s Karlovarským krajem, která fakticky umožní i nákup vozidel pomocí Regionálního operačního programu z EU. To významně pomůže ke zvýšení turistického ruchu.“
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/402530/