Jak se lakotné Hanák do štědrého Lundenburgu vlakem vydal

13.8.2009 8:00 Radek Hořínek a Milan Vojtek

On se tam vlastně původně nechtěl vydati sám. V plánu měl setkání s dalšími Moraváky. Jeden z nich už nějaký ten rok žije na soutoku řek Labe a Orlice, leč ten z důvodů spletitě závažných se nakonec setkání nezúčastnil. Další z města na Odře, plného dolů a hutí, se omluvil unaven směnou noční. Tak se Hanák nakonec setkává jen s tím, jenž v městě na Dyji žije.

A jak to tedy celé bylo? Asi takto. Už dlouho před dnem výletu do Břeclavi jsem se domlouval se Zbyňkem a Karlem, zda nemají zájem navštívit Shalomka v jeho sídelním městě s možností něco nafotit, ale hlavně pokecat. Jako první to vzdal Zbyněk, jehož začaly trápit potíže charakteru zdravotního (prý měl v jisté části těla o díru víc). Karel si rozhodnutí ponechal až podle toho, jaká bude noční směna. Bohužel jsem se nakonec musel obejít i bez něj, protože byl nepoužitelně udřený. Tak jsem nasedl do vlaku v metropoli Hané a vydal se na jih sám samotinký.

V nouzi každý kamarád dobrý! © Radek Hořínek

Ve městě na řece Dyji se setkávám se Shalomkem, který na start domluvil návštěvu v depu. Tak po ranní kávě z automatu se tím směrem také vydáme. Vedeme debatu nejen o vlacích, vždyť i jiným věcmi je člověk živ. Spřátelený domorodec lindenburský má bohužel sobotní službu, tak se naše setkání musí vměstnat do dopoledne, aby svým pracovním povinnostem učinil zadost. V depu se slušně nahlásíme osobě kompetentní a vyrážíme na obchůzku. Dále vedeme rozhovor družný, po němž někteří škytati musejí. Depo je sice depo a mašinky v něm pěkně stojí a čekají na vyfocení, ale trať širá je přece jenom na focení mnohem lepší.

No, tato trať sice moc širá není, ale zatím funguje. © Radek Hořínek

Opouštějíce depo, vydáváme se na vjezd od Brna a čekáme na příjezd vlaku opožděného, nesoucího horopisné jméno Avala, v jehož čele je první z řady (na našich stránkách přeoblíbeného numera) 350. Po něm se očekává ještě vláček - historický motoráček. Po jeho vyfocení se místo mění. Stěhujeme se kolem Břeclavi od trati k trati, abychom něco dalšího vyfotili. Na dvou výsledků dosahujeme, leč na té třetí máme smůly kopec. Co už se činiti dá. Člověk nemusí všechno mít.

Také historické vozidlo... © Radek Hořínek

Blíží se chvíle, kdy poledne zvony bijí, a naše setkání se z moci vyšší končí. Dovezen jsem zpět na nádraží, abych zase vlakem se vrátil na úrodnou Hanou. Loučím se s přítelem a děkuji mu, že byl ochoten se mi věnovati. Ještě nafotím přijíždějící rychlík a už usedám do jeho útrob. S návratem domů jsem ale v tak brzkou hodinu nepočítal, tak se v cíli cesty své vydávám omrknouti ještě, co nového v depu místním jest. Něco nafotím a šup domů. Vždyť ne nadarmo se říká „Všude dobře, doma nejlépe“. Proč jsem tedy prošustroval tolika peněz za cestu? No, na Hané se nám nedostává Shalomků - a červených mašinek.

Divné. V drátech elektróni kmitají, kam je napadne, a mašina jezdívá jednosměrně.
© Radek Hořínek

***************

Tož dočetli ste kúšček tehoto cestopisa a fčílkaj bych tam mněl něco dosmolit aj já, a dyž už ste to psali f tej hanáčtině, tak pár litérek přidám po našém. Tož celá ta misa (rozuměj mise, výprava) byla tak trocha improvizácija, lebo se šohaji trefili zrovna do mojej služby, ale kdo mňa zná, tož sa nediví, že!

Tož sem ich varovál, že to bude takové jakésik divoké a takyže bylo. Sice sem domlúvil tú exkurzu do hajcu, ale protože ten hradecké Brňákod Brodu zrovna léčil tu ďůru, a ten ogar chachar sa take nedošmatlal na jih, tož to Radka samého nejak moc nechytuo za srdco. Tož sem ho vytáhel na štreku, aby aspoň nečím zacpál tu paměťovů kartu aj s filmem. No, něco málo sme pofotili, než povinnosti zařvaly šalomku tahni makat a já sa mosel rozlúčit. Tož kuknite ešče na pár obrázků a nenadávajte, že je to také nijaké. Já vám možu slúbit, že nachystám zase něco jiného.

731.007 v depu Břeclav © Milan Vojtek