Poslední parní víkend v Lužné byl krásný, ale...

To byl pro mne pádný argument, zúčastnit se této akce. Do Lužné u Rakovníka odjíždím v sobotu ráno v 7:02 s R 1284. Do vozu také nastoupila skupina asi dvaceti dosti hlasitých skautek, což pár cestujících nevydrželo, a tak se přesunuli do dalšího vozu. Do muzea odjížděl také historický vlak vedený papouškem 477.043, ale chci využít čas, kdy nebude muzeum ještě plné návštěvníků, pro bezproblémové fotografování. Můj rychlík přijíždí ještě před otevřením muzea a tak nezbývá než čekat na otevření.

U vchodu se sešlo několik fotografování chtivých návštěvníků a po prosbě jednoho fotografa nás paní pokladní po zaplacení vstupného pouští do areálu muzea. Samozřejmě této možnosti plně využíváme a tak máme možnost udělat první snímky bez většiny návštěvníků. Fotím si zbrojení mikáda, všudybylky a parního vozu Komarek. Mou pozornost zaujal velký hektor T 458.1190, který voněl krásným novým lakem po prodělané opravě. K mé spokojenosti také přispělo také první otočení mikáda téměř bez návštěvníků.

Také počasí začalo ukazovat svojí hezkou tvář, když s chladného, mrazivého rána se vyklubal pěkný sluneční den. Areál muzea se po otevření začal zaplňovat návštěvníky a zejména po příjezdu historického vlaku, nezapomenu si jej zdokumentovat a je to pěkná podívaná, soupravu tvoří kromě papouška se služebním vozem, vozy řady Bam a Bai, na postrku je lesknoucí se brejlovec T 478.3101, se areál naplnil návštěvníky. A zároveň začal „souboj“ mezi běžnými návštěvníky, kteří fotí nejraději všechno z bezprostřední vzdálenosti, na to jsou bezva mobily, a námi zbývajícími, kteří chtějí mít pěkné snímky.

Vedle mikáda a Komarka, byla také zatopená němka 555.0301. Po odstoupení od historického vlaku, přijel do areálu muzea na zbrojení papoušek 477.043. V jednu chvíli při prezentaci stály vedle sebe nádherné stroje, mikádo, papoušek a motorový vůz Komarek. Za nimi stála němka 555.0301 a, jak podotkl jeden z přihlížejících, škoda že není čtvrtá kolej. Mikádo a němka měly v programu také prezentaci na točně a po areálu vozil motorový vůz Komarek návštěvníky muzea. V provozu byla místní úzkokolejná dráha a na programu byli také nostalgické jízdy s lokomotivou 345.195 všudybylkou a velkým hektorem T 458.1190.

Pro vytrvalé připravilo muzeum noční fotografování. Blížil se můj čas odjezdu zpět do Prahy a byl jsem spokojený. Vidět mikádo v pohybu, nevím, jestli budu mít ještě někdy tu možnost. Na nádraží začali také přicházet další zájemci o vlak na Prahu. A protože jsem nechtěl případně stát, rozhodl jsem se zakoupit si první třídu. Ale všem zážitkům toho dne neměl být konec. Nastupuji do první třídy řídícího vozu a očekávám odjezd, který se poněkud zdržel. S vysvětlením přišla paní průvodčí, která nám oznámila, že je na trati závada a že se řeší. Po půl hodině odjíždíme a první, odhadem asi dva kilometry, jedeme rychlostí chůze.

Po překonání onoho poškozeného místa se rychlost rychlíku zvýšila na cestovní. Začínám lehce dřímat a je zde opět milá paní průvodčí a oznamuje nám další změnu. Po příjezdu do Kladna musíme vystoupit a přejít do jiného vlaku. Tak rozhodl někdo v Praze. Po vystoupení v Kladně, jsem velmi překvapen, na vedlejší koleji čeká dvoudílná 814/914 Regionova a do té se má nacpat obsazený rychlík, samozřejmě cestující z Kladna jsou tam také. Jdu se zeptat výpravčího na daný vlak a ten mě potvrzuje, ano, to je váš Os vlak do Prahy. Jdu se tedy domáčknout mezi cestující a říkám si, že v Praze mohou být spokojení, namačkali rychlík do Regionovy.

Napadá mne, že mít tam jednu 810, možná bychom se tam i vešli. Po příjezdu do Prahy chci po paní průvodčí doklad, že jsem nemohl plně využít první třídu. Než se stačím vzpamatovat, je mně vysvětleno, že stejně nic nedostanu a paní průvodčí mizí v útrobách Regionovy, která se zpožděná vydává zpět do Kladna. Ještě to zkouším na pokladně, tam mě paní pokladní vysvětlí, že bez hlášenky od průvodčí mě nemůže vrátit část poplatku za první třídu. Paní pokladní chápu, při kontrole by to šlo z její kapsy. Byl to hezký den, ale někteří zaměstnanci ČD se mně postarali o poněkud, slušně řečeno, rozpačitý konec.

Titulní snímek: Po 40 letech zatopená atopená 387.043 © Jiří Řechka