Mrazivý den na kolejišti bez mrazu

Já, Laci, Tomáš a Jarda jsme se tedy onoho rána 5. prosince odhodlali k dobrodružné cestě na Vysočinu. Počasí se za poslední tři dny s dopravou moc nekamarádilo. Padlo rozhodnutí, že výprava ze severu Moravy pojede autem. Tomáš kdesi v Beskydách nastartoval svou škodovku a při -15°C dorazil do Ostravy, kde jsem přistoupil.

Cesta byla celkem v pohodě a na rozdíl od železnice jsme jeli na čas. Kolem osmé ráno jsme se spojili telefonicky s části výpravy z Bratislavy. Po krátkém rozhovoru jsme zjistili že vlakům se moc nedaří a bratislavskou výpravu Laciho a Jara jsme v Brně přibrali, abychom ve stanovenou dobu do Žďáru nad Sázavou dorazili.

Přijetí u pana Radka bylo po staročesku, ale nakonec jsme zůstali u přijetí. moravského. Následoval výšlap do půdních prostor, kde na nás čekalo ono království. Nádherná železnice s jízdním řádem a vším ostatním co ke skutečné železnici patří. Radek, Jirka a Michal nás seznámili s modelovým kolejištěm a krátce na to vyjel první vlak.

Časem vyjelo i více souprav a postupně jsme dostávali informace o tom kde se může jaká souprava odstavit a kolik jich může vyjet na trať, jak je důležitá spolupráce při provozu atd. Samozřejmě jsme vše pečlivě dokumentovali a snažili se i něco z odborného výkladu zapamatovat. Pak přišlo něco z mého oboru a na stanici Karlovice se začalo posunovat. Trochu jsem si připadal jako v práci.

Na kolejišti v depu byla odstavená i parní mašina albatros a po tomto zjištění jsme se navíc dozvěděli, že patří našemu členovi Čmoudíkovi. Později jsem se ještě dozvědě,l že těch svých mašinek tam má více.

Čas ubíhal jako voda a nastal večer, ale jen na modelovém kolejišti. Začalo se stmívat a postupně se rozžíhala všechna světla v kolejišti. Tohle byl asi nekrásnější pohled, který se nám naskytl. Radek nám řekl že momentálně svítí asi 500 diod. A nakonec jsme měli možnost nahlédnout trochu do zákulisí celého království a podívat se na nespočet drátů a snad sto relátek, bez kterých by to asi moc nefungovalo.

Trochu nás začal tlačit čas, a tak jsme ještě cestou domů odjeli na prohlídku připravovaného kolejiště v místním kulturním domě. Obrovské kolejiště, které zde staví opět Radek Wimmer se spoustou spolupracovníků, postupně zhruba třikrát týdně. Asi po půl hodině jsme prohlídku ukončili a nastal čas loučení. Jménem našeho klubu a všech nás zúčastněných chci velice poděkovat Radkovi, Jirkovi a Michalovi za věnovaný čas a vyjádřit přesvědčení, že ze strany členů VLAKY.NE to nebyla poslední návštěva.  

Odkazy:

1. Kolejiště Radislava Wimmera
2. Modelové Království - Žďár nad Sázavou

Titulní snímek: Prohlídka kolejiště © Karel Furiš