Jubileum mezi kapkami (provazy) deště

Na poslední květnový víkend mi vyšla služba. Původní předpoklad, že v jejím scénáři budou zcela dominovat oslavy trati Hodonín - Holíč a letecký den na břelavském letišti platil ještě v pátek odpoledne. No, platil... Záhy se ale změnil pokynem zajet udělat ještě jednu akci v Ivančicích. Pohled na začátek dění v Ivančicích, na k-report, avizující jízdu brejlovce v čele zvláštního vlaku Velo Podyjí a jeho jízdní řád, napověděl. pokud vše zkombinuji, stihnu cestou do rodiště Vladimíra Menšíka vyfotit v Moravských Bránicích i tento vlak. Tož jo, proč ne. Vyrazil jsem tedy dříve. Výsledkem je bonus v podobě níže uvedeného brejlovce 754.023 v čele zvláštního vlaku, zastižený  na odjezdu z Moravských Bránic.

Po splnění pracovních povinností na první pracovní akci se přesouvám do Hodonína. Čas napoovídá, že začátek jízd samozřejmě nestihnu. Ale .... S pomocí Boží, Sovětského Svazu a Sandokana (jak se dřív říkalo v naději, že aspoň něco zabere) uháním do Hodonína. Třeba se zadaří a cvaknu návrat páry z první jízdy do Hodonína. Nezadařilo se. Uhranka 331.037 bila čilá a když se dostanu k holíčské předzvěsti, vidím dým nad nádražím v Holíči. První fotoobětí je proto až požární vlak. Ale co to, místo předpokládané karkulky se z oblouku trati noří světlá střecha pomeranče. Tak to jo. To taky můžu. Ještě jsem zapomněl dodat, že se veškeré focení, ať už moravskobránické, či hodonínsko-holíčské, odehrávalo v dešti. No, ale to už myslím jde poznat i z fotek.   

První foto na jubilující dráze, návrat požárního vlaku z první jízdy do Hodonína 

Opuštěná zastávka Hodonín město. Vlaky tudy jezdí a nejezdí. Tedy, od prosince jezdí, ale lidí nevozí a nezastavují.

Uhranku na odhlášku pronásledoval Pomeranč.

Propršená sobota na hodonínském nádraží. Mezi proudy vody, padající z oblohy, se mísil dým z parní lokomotivy

Vzhledem k pracovním povinnostem jsem tuto akci neřešil jako přátelskou šotovýpravu. Přesto jsem neodolal a poslal avizo LukasHovi. Ten ale s pryskyřičníkem pádivým byl na cestě a tak jsme se setkali na hodonínském nádraží. Rodinku naložil do vlaku a šel se věnovat focení. Potkávám i Staňu a jeho první dotaz je, kdo udělá report. No... beru to na sebe. A pak se objevil taky Theo. V honičce za vlakem a v mizerném počasí ale není ta pravá příležitost k debatě. Snad to na rendezu bude lepší.

Požární vlak vjíždí do Holíče.

Nádraží v Holíči, pohled ze silničního mostu

Uhranka chvátá do Hodonína, lokalita nedaleko vjezdového návěstidla Holíče

Zastávka Hodonín město zase trochu jinak.

No a ještě závěrečná cesta Pomeranče z Hodonína do Holíče. Podle jednoho z tzv. odborníků ná první pohled deformovaná fotka. Ano. Trať je v oblouku a není rovnoběžná s halou elektrárny. Tož tak je to. 

A teď ještě oficiálně: 

Po šestileté přestávce jeli lidé z Holíče do Hodonína vlakem

HODONÍN/HOLÍČ (miv) – V centru pozornosti spousty lidí byla v sobotu železniční trať z Hodonína do Holíče. Železnice, po které se cestující již několik let nemohou svézt, Oslavila stodvacáté narozeniny stylově. S parním vlakem a spokojenými cestujícími. 
Před několika lety, přesně 10. prosince 2004 utichl na trati osobní provoz. Holíč, který byl za dob společného Československa tak trochu i hodonínským sídlištěm, protože nemálo obyvatel Hodonína našlo bydlení na slovenském břehu Moravy. Jako samostatné slovenské okresní město už není s Hodonínem tak silně provázán a při redukcích osobní dopravy nepřežil ani provoz na přeshraniční spojnici. Ta ale i po zastavení pravidelné osobní dopravy má nadále významnou roli v dopravní síti. Jako jediná jednokolejná trať mezi Moravou a Slovenskem je elektrifikovaná a připravená sloužit pro jízdu vlaků v případě neprůjezdnosti trati z Břeclavi do Bratislavy. Naposledy tak bylo v roce 2009, když se v Břeclavi budoval nový most železniční most přes Dyji. Od poloviny prosince minulého roku se ale na trať znovu vrátily osobní vlaky. Několikrát denně jezdí z Holíče do Hodonína a zpět, ovšem bez cestujících. Slovenský železniční dopravce využívá v Hodoníně tankovací zázemí motorových vozů z trati Hodonín – Zaječí, aby tam doplnil nádrže naftou i slovenské vozy z trati Kúty – Skalica. “Byly plány na vybudování zázemí pro tankování nafty v ve Skalici i v Kútech, ale všechny ztroskotaly na připomínkách těch slavných ekologů. Proto se musí jezdit pro naftu do Hodonína. Do Bratislavy je to daleko, to by se nevyplatilo,” prozradil jeden ze slovenských železničářů. Cestující ale vlaky nevozí a zřejmě se s tím ani nepočítá. Se situací je smířen i primátor Holíče Zdenko Čambal a s obnovením provozu momentálně nepočítá. “Spolu s Hodonínem usilujeme, aby trať našla své využití v rekreační dopravě,” uvedl primátor.
Bez ohledu na nelichotivou současnost se v sobotu nádraží v Holíči stalo centrem pozornosti svátečních cestujících. Propršená sobota patřila jubilující dráze. Z Bratislavy přijela parní lokomotiva 331.037, pro svůj maďarský původ přezdívaná Uhranka. S historickými vozy projela jubilující trať třikrát v každém směru a kapacita dvou set míst ve vlaku byla pokaždé zaplněná. “Škoda,  že už tu vlaky nejezdí pro lidi, možná by stálo za to aspoň ty cesty pro naftu otevřít lidem, třeba by se ukázalo, že má ještě svůj dopravní potenciál,” řekl jeden z návštěvníků akce. 

BMW a Uhranka. tedy Bakelitový motorwergl a 331.037. (V okamžiku, kdy to LukasH přečte, můžu si nechat tisknout parte)

Zmoklé objíždění v Holíči

Totéž, jen s jiným aktérem

Konvoj, připravený k návratu do Bratislavy. (čtyři foto by Lukash)

 Na akci fotil i Staňa. A byl asi zklamaný, že se tam objevil Shalomek, připravený zdokumentovat si akci ve svém rajónu. Tak aspoň něco přispěl. :-)  - tři foto by Staňa