O jednom nádraží, jehož světlé zítřky jsou jen nostalgickou vzpomínkou

 

 

 

 

 

 

A když už jsme u minulosti, začneme drobným historickým exkursem. Stanice Předměřice byla zbudována na trati Jihoseveroněmecké spojovací dráhy z Pardubic do Liberce. První úsek této železniční spojnice do Jaroměře byl uveden do provozu dne 4.11.1875 a tehdy jistě Předměřicemi projel i slavnostní vlak. V dostupných zdrojích se o tom ale nedočteme, jsou ostatně i na jiné (nejen železniční) informace o Předměřicích (s přídomkem „nad Labem“ až od roku 1919) značně chudé. Stránka o obci uvádí jedinou s drahou související zajímavost: V 60. letech 19. století zde jako přednosta železniční stanice působil bratr K.H.Máchy, Michael.

 

Výpravní budova si dodnes podržela svůj původní vzhled © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Význam předměřického nádraží, které zřejmě původně mělo mít poslání především dopravně-organizační, vzrostl v souvislosti s příchodem prvního průmyslu do jinak zemědělské obce. Je příznačné, že šlo o průmysl potravinářský. Akciová společnost Společný rolnický cukrovar Předměřice (Vereinigten bäuerlichen Zuckerfabrik Predmeritz), založená roku 1871, své zpracovatelské zařízení postavila v bezprostřední blízkosti nádraží, aby tak využila služeb železnice. A tak tomu bylo i po znárodnění podniku v roce 1948 - až do zastavení výroby roku 1998. To potkalo i další cukrovary v důsledku privatizace a restrukturalizace cukrovarnictví v ČR.

 

Z původního cukrovaru zůstalo už jen pouhé torzo © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Druhým podnikem potravinářského průmyslu v Předměřicích se stal mlýn Automat, postavený Josefem Voženílkem na místě mlýna starého a ve třicátých letech minulého století dovedený na tehdejší vrchol technologické úrovně. K jeho napojení na železnici však zřejmě došlo (jak naznačují dobové fotografie) až v období „budování socialismu“, kdy byla v blízkosti už dávno znárodněného mlýna postavena panelárna n.p. Prefa. Do jejího areálu byla z železniční stanice zřízena vlečka s odbočkou do mlýna. I když panelárna také po sametové revoluci zanikla, vlečka, jak uvidíme dále, slouží nejen staronové firmě Mlýny J.Voženílek, spol. s r.o.

 

 

Při přípravě výletu do Předměřic jsem leckdy narazil na už zmíněný nedostatek informací. O to víc mne lákalo na místě zjistit víc. Ale to nebyl jediný motiv volby právě tohoto cíle. Už před časem jsem se rozhodl zmapovat železniční stanice a zastávky na území nebo poblíž mého sídelního města. Předměřice, na něž ještě nedošlo, patří k těm druhým – sice jsou obsluhovány královéhradeckou MHD a krajské město jim skýtá i mnohé další služby, ale o sloučení s ním nestojí: V roce 2005 odmítlo místní zastupitelstvo jednat o sloučení s Hradcem Králové, který obec svírá ze dvou stran. Na východě za Labem, na jihu na úrovni konce staničního kolejiště:

 

Železniční stanice Předměřice nad Labem a její vlečky na fotomapě; zdroj: www.mapy.cz

 

Pravda, měl jsem primárně ve výhledu cíl jiný, poslední zastávku přímo na území krajského města, ale ten bych nemohl spojit s tím v úvodu nastíněným průjezdem (ba dokonce krátkým pobytem) parního vlaku. Což by byla škoda – nejen proto, že se na příslušném plakátě vyskytuje snímek z jedné mé starší reportáže. Takže jedno k druhému a první srpnové sobotní ráno tohoto roku mne zastihlo ve stavu mocně šlapajícím, abych dílem po cyklostezkách, dílem po silnicích včas urazil těch 12 kilometrů mezi mým bydlištěm a předměřickým nádražím. Mocně jsem musel šlapat proto, že jsem k přesunu zvolil krádeží méně ohrožený bicykl pouliční.

 

Mé expediční vozidlo ve zdraví přežilo i pozdější aktivitu hasičů © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Ten přespolní bych se zdráhal zanechat zaparkovaný na nepříliš živém nádraží, odkud jsem plánoval nějakou tu procházku do míst kolmo nedostupných. Nakonec toho chození bylo docela dost, ale až po tom, co jsem přivítal turnovského kafemlejnka na vlaku jaroměřských muzejníků, který směřoval do Jaroměře, Náchoda a Police nad Metují. Při zkoumání jeho jízdního řádu mi vyšel v Předměřicích poměrně dlouhý pobyt, který jsem přisoudil možnému dobírání vody. A když se pak krátce po mém příjezdu před výpravní budovou objevila stříkačka JSDH Hradec Králové-Plácky, bylo mi jasné, že jsem usuzoval správně. Zbývalo už jen vyčkat.

 

 

Nejprve příjezdu, pak nastíněné už činnosti ve stanici a posléze odjezdu vlaku směr Smiřice. Mezi tím se událo i setkání letitého kafemlejnka s hnacími vozidly moderními, které na trati 031 dnes kralují – peršingem na osobáku z Jaroměře do Pardubic a apollem na projíždějícím rychlíku Pardubice – Liberec. Když ten ruch utichl, mohl jsem se v klidu dát do zkoumání toho, co jsem měl v úmyslu – především obou už zmíněných vleček. Protože mne jejich popis na jinak vždy užitečné stránce o železničních stanicích příliš neuspokojil, kromě fotografické dokumentace jejich současného stavu jsem se snažil zjistit také údaje o jejich vlastnících a uživatelích.

 

Severní vjezd vlečky AM GNOL do areálu bývalého cukrovaru © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Něco jsem ovšem musel dohledat až po návratu domů. Shrnutí je následující: Vlečka bývalého cukrovaru má v platném číselníku vleček SŽDC pořadové číslo 4244 a název „GNOL“. Jejím vlastníkem je firma AM Gnol s.r.o. zabývající se především dopravními službami. Ve své nabídce má také pronájem či použití dvoukolejné průjezdné vlečky s kolejovou váhou. Že tyto služby zrovna k mání reálně nejsou, je vidět i z předchozího obrázku – a podobný stav sice započatého, ale přerušeného boje s vegetací jsem zjistil i později na jižním konci vlečky. Vlečka GNOL je prostě momentálně nepoužitelná – na rozdíl od oné druhé, vedoucí z nádraží k severu.

 

Vlečka k bývalé panelárně opouští nádraží vraty a vede podél ulice V Aleji
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Vlečka, původně vedoucí do panelárny, má číslo 4245 a označení „Vlečka NAPOS s.r.o. Předměřice n. L.“, jímž identifikuje svého současného majitele. Ten poskytuje komplexní řešení odpadového hospodářství ve firmách, služby obcím a občanům, ale v areálu, do něhož vlečka ústí, je výkupna druhotných surovin, zejména kovového šrotu. Firma areál včetně vlečky získala na základě kupní smlouvy ze dne 2.9.2002 od předchozího majitele, jímž byla Prefa Pardubice, a.s. Pokračování kolejí do vlastní bývalé panelárny Prefa snesla, pozemek prodala a jeho nabyvatel, PREFA PRODUKT s.r.o., se měl postarat o likvidaci ekologické zátěže po vlečce.

 

Koleje v bývalé panelárně snesli, na značku přejezdu zapomněli © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Když jsem se takto ponořil do údajů z dokumentů, poněkud jsem se zpronevěřil své roli reportérské. Mé konání v terénu je sice zřejmé ze snímků v galerii, ale pár slov komentáře nezaškodí. Od severního konce vlečky cukrovarnické jsem se vydal podél trati k jejímu přejezdu v ulici Průmyslové a poté jsem se snažil sledovat vlečku do panelárny. Předchozí snímek (a některé další) jsem pořídil jen přes plot, do objektu firmy NAPOS s.r.o. jsem však vešel a po váhavém souhlasu přítomného pracovníka zachytil aspoň stávající konec vlečky. Vagóny tam i na kolejích sousedního mlýna byly (ne)dosažitelné zase jen z ulice, naštěstí jsem našel cosi lepšího:

 

Vagony v areálu mlýna Automat, pod nimi za plotem vlečka NAPOS; zdroj leteckého snímku:
www.mlynyvozenilek.cz

 

Podle stavu kolejí i spíš jen zahlédnutého jejich momentálního obsazení lze usoudit, že tuto vlečku užívá jak její majitel, tak sousední „nájemce“ (přesný právní vztah firmy Mlýny J.Voženílek, spol. s r.o. k vlečce se mi zjistit nepodařilo), ten druhý zjevně v mnohem větší míře. Po poněkud úmorném vlečkovém pátrání (blížilo se poledne a den byl opravdu tropický) jsem si zašel odpočinout do stínu stromů na břehu Labe, pořídil pár snímků jezu s elektrárnou (což sem patří jen potud, že u jeho zrodu byl kdysi majitel mlýna) a pak jsem se vrátil podél vlečky NAPOS na nádraží, abych se vydal na jeho jižní konec, ke stavědlu 1 a zajímavému přejezdu za ním.

 

Přejezd P5214 kombinuje stařičký mechanismus a moderní břevna © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Že jsem mezi tím cestou zachytil také nějaký vlak a při krátkém zastavení u výpravní budovy zdokumentoval interiér jejího vestibulu, to je opět zřejmé z připojené galerie. Stejně jako to, jak vypadá staniční kolejiště směrem k Hradci Králové, jakoby naschvál od zanedbaných kolejí vlečkových oddělené dlouhou kolonou deponovaných nákladních vagonů. Po její odvrácení straně jsem se pak vydal od hradeckého zhlaví na cestu zpáteční, abych zjistil, v jakém stavu se nachází vlečka GNOL při pohledu od jižního konce. Ani odtud není momentálně použitelná, byť stopy jakýchsi nehotových nápravných zásahů druhu dřevorubeckého vykazuje.

 

Vlečka GNOL nesměle směřuje ke svému zprovoznění © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Po návratu ke staniční budově jsem s povděkem využil služeb jediné zdejší lavičky, ukrývající se ve stínu stromů v kdysi asi hezčím odpočinkovém zákoutí. Ten stín však už nebyl potřeba, protože se postupně zatahovalo (a rosničky zase varovaly před odpoledními bouřkami), takže jsem pomalu začal pomýšlet na cestu k domovu. Nicméně ještě jsem vyčkal průjezdu rychlíku Praha – Trutnov hl.n. s rekobrejlovcem v čele, který je pro tuto trať také typický. Pak se stanicí prohnal motorový rychlík Liberec – Pardubice hl.n. a z opačného směru přijel osobák do Jaroměře obvyklého složení (které se snad v dohledné době změní v RegioPantera.)

 

163.250-4 přijíždí v čele Os 6206 Pardubice hl.n. - Jaroměř © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Jestliže jakési zlepšení v osobní dopravě lze předpokládat, pro dopravu nákladní, jíž jsem se věnoval především, to nejspíš neplatí – leda že by se opravdu začala využívat bývalá cukrovarnická vlečka. A to jsem se ještě opomněl zmínit o ve srovnání s mnohem slavnější minulostí mrtvém komerčním obvodu stanice, který dnes žádné stopy nakládky či vykládky nejeví. Zkrátka nákladní doprava na nádraží Předměřice nad Labem má opravdu nejlepší léta už za sebou. I když na druhou stranu lze pozitivně hodnotit fakt, že alespoň jedna z vleček do ní zaústěných ladem ještě neleží. A také to, že ani ta druhá ze seznamu SŽDC ještě kupodivu nezmizela.

 

Komerční obvod stanice moc životaschopně nevyhlíží © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Jako bych neměl těch značně nostalgicky působících zjištění dost, rozhodl jsem se cestou k domovu ještě popatřit na bývalý cukrovar z jeho druhé, takříkajíc silniční strany. Přístupovou komunikaci z ulice Hradecké chrání před vetřelci zákaz vjezdu s výjimkou vozidel současného majitele a „likvidátora“ cukrovaru, tedy firem AM Gnol s.r.o. a Cukrovary TTD, a.s., dnes už ovšem nesoucí jiný název. Krom toho bývalý podnik připomíná opět zastávka MHD svým už dnes přežilým názvem „Předměřice Cukrovar“. Měl jsem věru při další cestě o čem přemýšlet – a nebyly to myšlenky veselé. Dokonce i nebe se pak nade mnou a tím vším rozplakalo.

 

Nad bývalým cukrovarem a jeho okolím se stahují vodou těhotná mračna
© PhDr. Zbyněk Zlinský