Dvacet čtyři hodin s ČD po tratích SŽDC

12.8.2012 8:00 Karel Furiš

Již v zimních měsících jsem uvažoval o cestě do Plzeňského kraje. Trochu mne vyprovokoval jeden kolega z YouTube který bydlí nedaleko Plzně a jeho videa mne inspirovala k návštěvě tohoto kraje a trati 180. Předpověď počasí byla dlouhodobě více než skvělá, tak zbývalo jen určit konkrétní datum. Jako nejlepší se mi jevil pracovní den, kdy jsem předpokládal i menší frekvenci cestujících, což se taky splnilo.

Díky fotografiím z Google, kde je téměř celá naše zemička nafocená ze silnic, jsem si prohlédl pár míst, kde by se dalo fotografovat, přičemž jsem se snažil také odhadnout násvit sluníčka v tu kterou dobu. Rozhodnutí padlo na městečko Stod asi 35 minut cesty vlakem za Plzní. Naše vlast není velká, jen se po ní dlouho cestuje. Takže v poslední červencové pondělí před půlnocí jsem v Ostravě-Svinově nasedl do jednoho z nejhorších spojů do Prahy - R 440 Excelsior.

Noční náladovka ze svinovského nádraží © Karel Furiš

Kupodivu jsem se usadil v čistém kupé renovovaného vozu B a ve společnosti dvou mladíků jsem uháněl ku Praze. Při pohledu do jízdního řádu mně nebylo jasné, proč je jízdní doba z Kolína do Prahy delší než u jiných spojů. Po odjezdu z Kolína se záhada objasnila - R 440 jede odklonem přes Nymburk. Do Prahy jsem přijel podle grafikonu bez zpoždění. Byla ještě tma a stativ se mně nechtělo vytahovat tak jsem si pořídil jen pár dokumentačních fotografií z ruky.

„Excelsior“ dorazil do hlavního města © Karel Furiš

Z Prahy dále do Plzně jsem pokračoval vlakem Ex 350 Karel Čapek. Sám v kupé jsem celkem zmrzlý z klimatizace dorazil do Plzně. Zde se mění mašina a vlak pokračuje dál směr Domažlice a Německo. Během krátkého přestupu jsem si nemohl nepovšimnou rozkopané stanice a nepořídit pár záznamů. Dále jsem pokračoval do stanice Stod osobním vlakem. Původně jsem si myslel, že na trati 180 se setkám se stroji řady 843, ale ochotný pan strojvedoucí mi řekl, jak to tam chodí a že do Domažlic jezdí řada 842 a 843 jezdí směr Most. Ostatní hnací vozidla, tedy už jen řady 754 a 223, jely podle mé předpovědi.

Osobní vlaky na trati Plzeň - Domažlice © Karel Furiš

Do stanice Stod jsem dorazil opět na čas. Krátce jsem prošel nádražní budovu a namířil po silnici kolem místní nemocnice k přejezdu, který jsem měl vyhlídnutý z Google. Připravil jsem si stativ na krátká videa a na krk pověsil druhý fotoaparát na pořízení obrázků. Měl jsem celkem štěstí, že tento den vše, co jsem si chtěl natočit a vyfotografovat, jezdilo přesně podle plánů. (Při pohledu na naše stránky za dva dny jsem z černé kroniky zjistil, že zrovna ve stanici Stod došlo o jeden den později k nehodě a provoz byl nahrazen autobusy.)

Ex vlaky na trati Plzeň - Domažlice © Karel Furiš

Po nějakém čase a pořízení obrázků statických i pohyblivých jsem se přesunul podél trati po polní cestě do další obce, Hradce u Stoda. Zde jsem udělal pár fotografii tratě, zachytil i jeden kamenný most a menší rybníček. Po příchodu do obce zpět na silnici jsem viděl projíždět historický džíp a jen jsem mávnul, tak řidič ochotně zastavil a povolil mi ho vyfotit. Patří mu určitě poděkování. V Hradci je železniční zastávka v nehezkém stavu, ale zato okolí je nádherné a jen jsem litoval, že jsem zde sám. Rozhodnout se, co a kde zrovna vyfotografovat, nebylo lehké. Nejvíce v obci zaujme tříobloukový kamenný železniční viadukt.

Kamenný viadukt v Hradci u Stoda © Karel Furiš

V dnešní době je dost zarostlý vegetací. Ale nakonec nejde o život a ani nefotím výstavní snímky, takže co jsem pořídil, to jsem pořídil. Byl jsem cely den v přírodě, bez deště a co si více přát. Po třinácté hodině nastala díra v grafikonu, takže hodinu a půl jsem věnoval návštěvě místního penzionu hned nad zastávkou. Odpoledne jsem se přesunul zpět do stanice Stod. Zdokumentoval jsem stanici samotnou, vyfotografoval projíždějící expres a osobní vlak. Déle se mně tam zůstávat nechtělo, tak jsem vyrazil o hodinu dříve směr Plzeň.

Stod už z vlaku směr Plzeň © Karel Furiš

Mobilem jsem zjistil, že na přestup do Prahy je pouze minuta, ale expres z Německa nás díky pětiminutovému zpoždění nepředjel a já jsem měl dost času v Plzni na přestup. V Praze jsem byl tedy o hodinu dříve, a tak jsem se procházel po hlavním nádraží a pořídil pár snímků i tam. Dvanáct minut před odjezdem mého vlaku Ex 403 Silesia jsem se dozvěděl, kam bude přistaven. Usadil jsem se v kupé a nikým nerušen jsem docestoval před půlnocí bez zpoždění až do Ostravy. Za Olomoucí mne přepadla dřímota, ale v té klimatické zimě v kupé se nedalo zaspat. Určitě bych si tuhle cestu ještě jednou zopakoval. Už jen proto, že se tam lze setkat s tím, co třeba v Ostravě běžně nejezdí.