Jaký byl den pootevřených dveří v DPOV Nymburk

 

 

 

 

 

Možná není nejvhodnější začínat hned kritikou, ale pravdou je, že do Nymburka mne (a také řadu dalších kolejnicí praštěných, jak jsem se od nich dověděl) přilákala právě možnost dostat se legálně do tamního Provozního střediska oprav (PSO) společnosti DPOV, a.s., když už jsem (opakovaně) navštívil její přerovské sídlo i třeba PSO Veselí nad Moravou (viz Súvisace odkazy níže na stránce). A zveřejněná pozvánka na oslavy slibovala exkurze po areálu DPOV a jejich program organizované prohlídky s výkladem, což znělo velice slibně pro každého, koho zajímají opravy vozidel i ona samotná. Nakonec ale bylo po této stránce všechno jinak.

 

Jediný na internetu dostupný plakát byl bohužel dost malý

 

Ale vraťme se na začátek mého výletu, který nevěštil příliš spokojeně prožitý den. Na královéhradecké hlavní nádraží jsem se dostavil ve stavu značně hydratovaném vodou z nebes proudící, nicméně včas - na rozdíl od R 846 Trutnov hl.n. - Praha hl.n., který si přivezl zpoždění skoro desetiminutové. Vzhledem k mým záměrům mne to ovšem nijak netrápilo, nicméně s povděkem jsem kvitoval fakt, že díky neobvykle svižnému průběhu obvyklé výměny lokomotiv jsme odjížděli s jen téměř zanedbatelnou sekyrkou pětiminutovou. Tu si vlak, slušně zaplněný už z východočeské metropole a nabírající stále další cestující, udržel až do Nymburka.

 

163.087-0 na R 846 a už suchý peron nymburského hlavního nádraží © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Důležitější bylo, že během cesty postupně ustal déšť a tak nic nebránilo mně a hrstce dalších cestujících vydat se na místo oslav. Tedy až na to, že jsme všichni znali jen směr cesty, ale ne její nejkratší trasu. Marně jsme hledali nějaké směrovky či aspoň poutač na akci, který by nás navedl. Až při odpoledním návratu jsem odhalil, že jejich roli měl plnit informátor ve slušivé vestičce korporátních barev ČD, jenže ten se nám do cesty nepřipletl. Nakonec jsme se přidali ke skupince, kterou vedl člověk nepochybně znalý místních poměrů, vyrazili podél pošty, přešli kolejiště po trvale zavřeném přejezdu a traťováckým zákoutím dosáhli hranice PSO.

 

893.019-0, MVTV 2-050 a MVTV 3-020 na kolejích SDC u bývalého depa
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Když jsem se do areálu dostal takříkajíc zadními vrátky, cestou do centra dění jsem si zašel k hlavnímu vchodu, abych zdokumentoval jak jeho podobu, tak proudící návštěvníky. V tu dobu jich přehnaně mnoho nebylo, protože jedni už byli (půl hodiny po oficiálním začátku akce) uvnitř a jiní se možná ještě doma rozmýšleli, zda je změna počasí natolik trvalá, aby se na výlet vydali. O hodině desáté měly z PSO vyjet dva vláčky pro návštěvníky, tak jsem se nejprve vydal hledat jejich soupravy. Postřižinský expres měl zájemce zavézt na exkurzi do proslaveného pivovaru a tvořila jej barevně docela zajímavá souprava 720.145-2 + 29-29 352-3.

 

„Postřižinský expres“ se vydává do místního pivovaru © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Druhý vláček, Ranžírský expres, se měl vydat po nymburském železničním uzlu, včetně akční ukázky rozřazení soupravy s odborným výkladem, jak pravila pozvánka. Na ní bylo také uvedeno, že předprodej místenek na okružní jízdu zajištěn od 1. září denně od 8:00 do 18:00 hod. v osobní pokladně Nymburk hl. n. a v mezinárodní pokladně v Praze Masarykově nádraží, nikoliv však fakt, že bez místenky se svézt nelze. Což mně osobně nijak zvlášť nevadilo, neboť jsem té jistě pro někoho zajímavé projížďce stejně nehodlal hodinu a půl obětovat. Raději jsem zvenčí obdivoval a fotografoval novým lakem zářící vozidlo pro ten účel vyčleněné.

 

820.100-6 odjíždí jako „Ranžírský expres“ © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

K tomu novému laku zlí, leč dobře informovaní jazykové trousili, že vůz byl dokončen předchozího dne – stejně jako tomu mělo být v případě už zmíněného přípojného vozu 29-29 352-3. Přinejmenším v tabulce revizí obou vozidel bylo vskutku datum 21.9.2012. Dopravní ruch v kolejišti PSO oživoval ještě třetí spoj, „pendl“, vozící nejen dětskou drobotinu po koleji od točny až na hranici objektu za halou podúrovňového soustruhu. Nebyla to jinde takto využívaná adéla řady 799, ale pěkně rekonstruované a rovněž zánovním lakem opatřené prasátko 703.717-9, které přes téměř nepřerušovanou frekvenci spojů mělo ve své kabině stále dost cestujících.

 

 

A abych uzavřel kapitolu pohyblivých exponátů, musím se zmínit o evolucích místního kolejového jeřábu, které jsem však mohl obdivovat až v samém závěru svého pobytu v PSO. Tím nechci říci, že jsem před tím Čendu neboli EDK 300 číslo 285 snad ignoroval. Ono to ani dost dobře nešlo, neboť nepřehlédnutelně vévodil celé akci. Ale jen náhodou jsem zaregistroval povahu břemene, s nímž si posléze pohrával – šlo o jeden z podvozků pro Pendolino, které se v PSO Nymburk opravují, podle výrobního štítku dokonce pro to s inventárním číslem 001. Bylo zajímavé sledovat, jak si s ním majestátní jeřáb pohrává a jak lehce jej ukládá na dané místo.

 

„Čenda“ předvádí manipulaci s břemenem v podobě podvozku Pendolina © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Pokud jde o exponáty statické, jejich výkvět byl soustředěn na paprscích točny, bohužel pro fotografování nepříliš výhodně, protože některá poměrně dlouhá vozidla stála na sousedních kolejích a dostat je celá do záběru byl někdy téměř neřešitelný problém. Možná by bylo výhodnější obsadit jimi jen každý druhý paprsek a zbylé lokomotivy či motorové vozy umístit do přilehlého kolejiště, kde bylo místa dost. Vzdor tomu, že tam už cosi stálo – ať už v roli výstavního kusu pro běžného návštěvníka či jako cenný „šrot“ pro šotouše. Nebudu zde popisovat vše, co bylo tímto způsobem k vidění, v tomto směru lépe poslouží připojená galerie fotografií.

 

Výstava hnacích vozidel na paprscích točny © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Pokud jde o zmíněný „šrot“, osobně jsem se omezil na pár kusů v centrální části areálu a neobcházel odstavné koleje, jak činili jiní nadšenci. Ne, že by mne to obecně nezajímalo, ale nechtěl jsem plýtvat silami, jichž se mi už někdy nedostává. A navíc i těch oficiálně předkládaných objektů bylo k dokumentaci docela dost. I když, jak už jsem naznačil výše, do hal se proniknout, s jednou výjimkou, o níž bude zmínka dále, nedalo. Všude bránily vstupu natažené pásky nebo varovné tabulky. Jen u jedněch dveří nikoliv, tak jsem je otevřel a nalezl jsem se ve východní hale oprav, spojené přesuvnou s halou oprav západní. Tam jsem se ocitl ve svém živlu.

 

731.062-6 v západní hale oprav © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Je ovšem pravdou, že ne na tak dlouho, jak bych si přál, protože po nějakém čase se mi dostalo výtky: Pane, nezlobte se, ale tady nemáte co dělat. Mohl jsem sice oponovat, že opak je pravdou (měl jsem tam vskutku hodně co na práci), ale místo toho jsem se omluvil a ta přitažlivá místa opustil. Nakonec to, co jsem hlavně toužil spatřit, tam stejně nebylo – do nové krásy se rodící stříbrný šíp M 260.001, o němž psala Dráha 9/2012. Nejen já jsem si myslel, že to bude jeden z klíčových exponátů. Prý být měl, ale z Přerova to zakázali. Nakonec jsem se spokojil s prohlídkou oné jediné oficiálně přístupné haly, s podúrovňovým soustruhem.

 

854.015-5 jako demonstrační vozidlo na podúrovňovém soustruhu © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

A když už jsem se nacházel na okraji areálu, zašel jsem si prohlédnout a vyfotit nedalo odstavené dráteníky, které jsem až do toho dne viděl jen z rychlíku (doslova). Pak jsem si umanul, že zachytím alespoň jeden z těch v pozvánce inzerovaných osobních vlaků, v době konání Dne železnice mimořádně zastavujících na jinak jen zaměstnanecké zastávce Nymburk depo. Byl to pro mne úkol spíš reportážní, stejně jako obhlédnutí stánků s (víceméně) železničními artefakty či občerstvovací základny nebo návštěva pojízdného modelového kolejiště, jehož původ (když na místě identifikace chyběla a já se nezeptal) jsem si pak musel doma pracně vygooglit.

 

Kolejiště velikosti H0 o.s. Plzeňská dráha - Výtopna Cheb ve voze BDa 82-40 189-7
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Krom zmíněných objektů povahy neživé jsem se pochopitelně v PSO setkával i s mnoha živými, v některých případech dokonce (notoricky) známými. Členy našeho klubu jsem tam potkal tři (jejich tváře najdete v galerii) a kolik, ač možná byli přítomni, jsem nepotkal, to si neodvažuji odhadnout. A když se lidé potkávají, tak spolu také mluví a vyměňují si „zaručené“ zprávy. Jako třeba tu, že kyklop 759.002-9 se na výstavě vozidel neocitl nějak zvlášť záměrně, neboť v PSO Nymburk čeká na své zmrtvýchvstání, na které jsou už i peníze. Což je jistě zvěst, pokud se potvrdí, jistě potěšující. Žádnou podobnou jsem však neslyšel o „odložených“ tramvajích.

 

V PSO Nymburk už léta na svůj osud čekají pražské tramvaje RT6 č. 9104 a 9101
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Počasí se sice po poledni definitivně rozhodlo pro slunečnou variantu, v areálu bylo docela příjemně a pořád se tam něco dělo, nicméně čeho je moc, toho je příliš. To si řekly i mé tři měsíce mladé boty a rozhodly k rozpadu. S radostnou představou útrap reklamačního řízení (která se však o den později kupodivu nepotvrdila) jsem se začal pomalu ubírat na nádraží, tentokrát po opačné straně kolejí. Do odjezdu příštího přímého spoje do mého sídelního města jsem měl dostatek času ještě k prohlídce a dokumentaci stanice, kterou jsem zatím znal jen z její kolejové strany. Výpravní budova a prostory pro cestující jsou svým způsobem zvláštní.

 

Mrňavá odbavovací hala s informačním pracovníkem Dne železnice v akci
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Jak už jsem se zmínil na začátku svého dílka, teprve při návratu jsem narazil na informace o Dnu železnice v podobě lidské – a znovu si ověřil, že žádné jiné na celém nádraží nejsou. Tedy až na snadno přehlédnutelné stručné sdělení, které ubíhalo v posledním řádku odjezdových panelů a značně paradoxně odkazovalo na plakáty, které ovšem nikde nebyly. Takže jsem vlastně kritikou nymburských oslav začínal a stejně končím a leckdo mi může vytknout negativistický přístup a snad i znevažování práce těch, kdož akci zajišťovali. Ale ono to tak docela pravda není, sice jsem odjížděl v některých jednotlivostech zklamán, ale celkově určitě spokojen.

 

851.014-1 se mění v měřicí vůz SŽDC © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Copak není důvodem ke spokojenosti fakt, že i na západní straně Karpat bude jezdit Toulavá, ba dokonce hned dvě? Ale vážně – byl to docela pěkně strávený den, plný zajímavých poznatků a milých setkání s přáteli i lidmi zcela neznámými. Lidmi, které všechny sdružuje zájem o železnici a její co nejlepší fungování. A že k němu významně přispívá i základní činnost PSO Nymburk, tedy opravy a rekonstrukce kolejových vozidel rozmanitých druhů a typů, je nezpochybnitelné. O to větší zásluhou jeho vedení a zaměstnanců je, že si ke své nelehké práci jako „vedlejšák“ přibrali ještě organizaci letošního Regionálního dne železnice. Snad ne naposled.

 

Firemní logo na lokomotivě 703.717-9 © PhDr. Zbyněk Zlinský