Dovolená s fotoaparátem – Tatry stydlivé i odvážné I.

Pravda, několikrát jsem byl blízko toho, abych si dopřál výpravu i dál, jenže pak se to vždy nějak semlelo. Až letos. Od začátku plánování dovolené jsem počítal se srpnovou výpravou na Slovensko. A tentokrát jsem se dočkal. První fáze letní dovolené byla u moře, ne kvůli snobismu, ale kvůli jednoduché skutečnosti. Jen tehdy, pokud opustím území domovské země, mám šanci na to, že nemusím řešit pracovní problémy. Ale ani to neplatí stoprocentně. Přesvědčil se o tom můj kolega, který pobýval v Chorvatsku právě v době, kdy se stala tragická nehoda českého autobusu na transchorvatské dálnici. Dovolená - nedovolená, musel to řešit. Ale to jsem odbočil. První letní dovolená měla být ve znamení českých národních sportů, tedy ležingu a slopingu. Jak se již objevilo v reoprtíku Lukáše, nakonec to bylo trochu jinak  on mě přiměl ke grilování na rozpáleném vápenci. To jsem ještě netušil, že grilování podstoupím letos ještě jednou, podstatně blíže domovu. Ale pojďme dál. 

Tou druhou dovolenou pak byl týden na Slovensku. Co se týká základny, vystřídal jsem při něm dvě místa, ne zrovna zvlášť vzdálená. Co se týká důvodu cesty, bylo jich několik. v první řadě přání naplnit své fotografické choutky v krásných koutech Slovenska. V další řadě vidět přátele a známé, a taky si u focení oddechnout.

Samozřejmě se nejednalo o první toulku, když zrekapituluji své výpravy za posledních sedm let, prolíná se jimi jedna skutečnost. Pokaždé jsem se vrátil domů s tím, že ani jeden z pořízených záběrů nenabídl celkový pohled na Vysoké Tatry, míněno ve smyslu, že při každé cestě jsem se vrátil s tím, že slovenské velehory byly zahaleny mraky. 

První část této rekapitulace řeší první část pobytu. I když jsem z domu odjížděl v pohodovém a pěkném počasí, v Tatrách mě čekaly tradiční mraky, ukrývající vrcholy, respektive celé velehory. Jak to bylo dál, to samozřejmě napoví pokračování.      

Důvěrně známá situace. Já na Štrbě a Tatry v mracích. V kalendáři je dnes zapsán 17. srpen a já začínám druhý den na cestách 

 Dočkal jsem se i Hugofénu (nebo Hujofénu). Mám z tohoto okamžiku i další záběr, leč jeho čas ještě nepřišel.

 Zubačka ano, Tatry nikoliv. Tradice.

Vrcholový zářez, ve kterém je nádraží Štrba. V tomto případě mraky nad Tatrami nemají na výslednou podobu vliv. 

Krávy na Štrbě. Informace pro Lukáše: Na rozdíl od dobytčat na Semmeringu na fotografy neútočí.  

 Poprvé jsem se setkal s řadou 361 

Poprad. V případě lepšího počasí by vlak projížděl pod panoramatem Tater.  

18. srpen a já ráno stoupám rosou do zářezu za Štrbou. Tatry se stále stydí a ukrývají své vrcholky za mraky 

Byť teplota leze nahoru a jsou tu letní vedra, mrakům se daří skvěle a Tatry mizí před očima. 

Občas stydlivě vyhlédnou alespoň kouskem hřebenů, ale na spokojenost to není. Jak to dopadne? Povede se fotka? To se ukáže za týden.