Dovolená s fotoaparátem – Tatry stydlivé i odvážné II.

Takže jestliže v prvním díle byly snímky, které dokumentovaly pro mé návštěvy spíše obvyklou situaci - s vrcholky Tater stydlivě ukrytými, v další části mých toulek se dostalo na splnění tajných snů a já se dočkal i pohádkové oblohy bez mráčku nad horskými štíty.  Nebylo to ale hned. Jestliže dny slovenských toulek začaly odjezdem z domova 16. srpna, pak splnění mých tajných snů přinesl 19. srpen. Tehdy jsem se po nějakých sedmi letech snění dočkal naplnění tajného přání. Hned ráno mi Tatry ukázaly tu nejpřívětivější tvář a já jsem věděl, že tentokrát, tentokrát už to klapne. A taky jsem věděl, že by mi před objektiv měl dorazit i hugofén, takže není se co divit, že po spokojeném zamlaskání při pohledu na odkryté tatranské štíty následoval přeun do bojového postavení.    

A tady to už začalo. 19. srpen, horké letní ráno a první zvěčněný spoj pod čistým panoramatem.  

 Co víc ještě chtít ke spokojenosti, když už máme i Huga?

Když už je člověk rozmlsaný, chce ještě víc a tak si porovnává do snímku i štrbská panoramata.  

A z notoricky známého místa chce vytřískat maximum.  

 Něco lze dát na teleobjektiv...

 nebo zase na široko.

Čtyři stroje, respektive dublované dvojčata, kdo by jim odolal 

 Den splněných přání bylo třeba si vychutnat.

Takže jsem si dal i fén mezi kytkami 

 A Štrbu jsem si dal i z opačné strany

 I následující den, 20. srpna, bylo nad Tatrami čisto.

Pohádkové počasí neskončilo ani po přesunu do Važca.  

U Štrby jsem si počkal i na vozidla, která jsme tam při své poslední návštěvě opravdu, ale opravdu nemohl vyfotit.

Tak, to bychom měli druhý díl z letních toulek po Slovensku. V tomto kousku jsem nabídl pár snímků, které vznikly doslova a do písmene na dohled od tatranských štítů. Ovšem nebyl jsem stále jen na jednom místě. O tom,co vše bylo náplní toulek, bude další díl.