Dovolená s fotoaparátem – Tatry stydlivé i odvážné IV.

Cesta na Slovensko byla zčásti koordinována tak, abych cestou na Štrbu zachytil Rychlé eso 362.001 při vozbě osobního vlaku s ešusoidním vozidlem. Nechtěl jsem to příliš kombinovat a tak první zastavení bylo na vrútocké straně posledního tunelu v údolí Váhu na cestě ze Žiliny. Krutým zjištěním přitom bylo, že po zavedení tří jízdních průhů na silnici nad kolejemi se z cesty na vhodné místo stal celkem hazardní výlet a tak s těžkým srdcem budu muset asi tuto lokalitu napříště vynechat. Navíc stejně pěkně zarůstá náletovými dřevinami. Další místo jsem pak nehrotil a vsadil až na známé oblouky nedaleko Bešeňové. Bonusem pak samozřejmě jsou i nějaké obrázky, pořízené v těchto místech při čekání. Jak již zaznělo v předchozím kousku, Tomáš se stal mým průvodcem na nějakém tom putování krajem, pak jsem dostal od něj informaci, že poveze s ešusem osobák do Košic a že nejaktivnější (bohužel, často i v tom negativním slova smyslu) člen vlaky.net žehlička 56, po zvěsti o mém operování na Slovensku, zatoužil osobně poznat mou maličkost (neměřeno množstvím, respektive objemem okupovaného prostoru). Takže se setkání v Košicích vskutku uskutečnilo.
No, a pokud mluvím o liském rozměru putování (neboli o peoplemánii), pak nelze vynechat část akce, která byla spojena s Piogangem. On se Pio nemalou měrou postaral o úspěch celé výpravy, vždyť mimo jiné polovinu jsem ji prožil pod jednou střechou s nimi a kdoví, možná juniorská dvojka se z toho vzpamatovává ještě dnes.

První snímky patří ještě do času přesunu do podtatranského kraje. Zde jsou Vrútky, respektive místo kousek před vjezdovým návěstidlem od Žiliny.

Kdysi tohle místo patřilo mezi celkem časté zákoutí pro focení. Dnes, poté, co je silnice Vrútky - Žilina v těchto místech tříproudá, jedná se téměř o hazard přejít sem z nedalekého odpočívadla.

 Ale já si tady počkal na ešusoidní vozidlo s 362.001 za rajčáky.

Následoval Přesun směr další klasika. Bešeňová a tamější oblouky.

 Při potulkách po Slovensku jsem nevynechal ani Hore a Dolehronec. Zde je druhý jmenovaný, zachycený mezi Polomkou a obcí Beňuš.

A tady už je na kraji obce Beňuš.

Štrba, letní ráno a já vím, že o odvoz mého vlaku se postará rychlé eso No. 1

Mám dokonce čas jej zvěčnit i při pobytu v Popradu. Na sousední koleji 840, vedená pro změnu GG-1. Ten mě ale asi nepoznal.

Košice. A zvláštní setkání. žehlička 56, který občas do diskuse pustí nějakou perlu. 362.001, který to pak uvádí na pravou míru, a Shalomek, na kterého zase občas zbyde "úklid stop" po příliš rušné diskusi.

362.001 dokumentuje na paměťovou kartu aparátu žehličky jedno ze zvláštních setkání.

A já jsem zase dokumentoval jiné setkání, tentokrát ne člověčenské, ale vozidloidní.

Člověk na potulkách poznává lidi. A nachází s nimi společnou řeč. Výsledkem jsou další noví kamarádi. A když vás pak zase někde potkají, připomenou se. Je fajn být člověkem a chovat se jako lidé, je fajn poznávat nové kamarády. Patří mezi ně Mufty, který mi zpříjemnil návrat domů přátelským pozdravem. 

Bešeňová myslím v těchto dnech už láká na nové tobogány. Když jsem stál u trati, byly ještě staveništěm.

Na tomto místě jsem si počkal i na jeho Výsost Hugo, Féna čtvrtého. Jeho záběrem končí tento díl a vlastně i ohlédnutí za týdnem na Slovensku. Nebo nekončí? No uvidíme. Za chvíli začne další rok a s ním i ročenky. A myslím, že i pro ně jsem něco schoval.