Devět hodin s LEO Expressem

 

 

 

 

 

Záměr cesty za ní se zrodil poměrně dávno, konkrétně dne 24. května minulého roku, kdy jsem podrobněji zkoumal materiály a drobné dárky, které jsem si přivezl domů z prezentace elektrické jednotky 480.001-7, o níž jsme na tomto místě informovali o den později. Mezi nimi byla poměrně rafinovaně ukryta také poukázka na volnou jízdu vlakem LEO Expressu po trase Praha hl.n. – Ostrava hl.n. a zpět, podepsaná samotným šéfem firmy. On sám tehdy netušil, že start černozlatých vlaků nevyjde tak docela podle jeho představ, bude muset být poněkud odložen, a že ani jejich plné nasazení podle jízdního řádu 2012/2013 zprvu nebude bez obtíží.

 

Voucher od Leoše Novotného, který jsem mohl využít až po době jeho platnost

 

A ty potkaly i mne, když jsem chtěl svůj voucher po „železničářském Novém roce“ uplatnit. Elektronický rezervační systém LEO Expressu jej neuměl akceptovat a nepomohla mi ani komunikace s informačním centrem dopravce. Protože jsem neměl (na rozdíl od ostravského kolegy a autora předchozí reportáže) možnost navštívit prodejní místo LEO Expressu, obrátil jsem se s prosbou o pomoc na tehdejšího PR manažera společnosti Petra Kopáčka, který mi ji slíbil a pak také poskytl. Stalo se tak (na základě vzájemné dohody) až po vyřešení technických problémů s jednotkami a má vytoužená jízdenka nesla datum platnosti 9. února.

 

163.093-8 v čele R 952 Hradec Králové hl.n. - Praha hl.n. ve výchozí stanici
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Jak naznačuje předchozí snímek, do Bohumína, kam jsem měl v úmyslu dorazit spojem soukromého dopravce, jsem se vydal vlakem dopravce státního a navíc směrem opačným, než by bylo logické. To ale vůbec nevadilo systému IDOS, který mi pro danou trasu ochotně vystavil detail spojení, spíš ovšem na památku než pro praktickou potřebu. Jezdit posledním možným přípojem sice nebývá mým zvykem, ale vzhledem k tomu, že jsem cestoval záměrně (na rozdíl od Karla Furiše) v sobotu, nic jiného mi nezbylo. Nakonec jsem však do Prahy dorazili dokonce s malým náskokem. Většího pak dosáhla jednotka 480.005-8 na LE 1350 z Bohumína.

 

Jednotka 480.005-8 od LE 1350 z Bohumína se do své „domovské stanice“ vrátí jako
LE 1355 © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Tu jsem zahlédl stát u nástupiště 1A už z přijíždějícího rychlíku a neprodleně se k ní vydal, s trochou lítosti, že jsem nezastihl její příjezd. Onu zdlouhavou cestu přes Prahu (a nikoliv s přestupem v Pardubicích, jak by bylo logičtější) jsem totiž zvolil proto, abych viděl a zaznamenal dění při obratu vlaku. Nakonec se ukázalo, že jsem zas o tolik nepřišel, úklid vozidla i jeho zásobování jsem ještě zastihl. Stejně jako souběžně probíhající činnost strojvedoucího a příchod prvních cestujících, jejichž množství k mému nemalému údivu nebylo nikterak zanedbatelné. Na chování nejednoho z nich bylo vidět, že je to jeho premiérová jízda černozlatým vlakem.

 

Cestující se scházejí, ale jednotku 480.005-8 pro LE 1355 do Bohumína je ještě třeba
dozásobit © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Třeba když se jedinci i skupinky z řad nepoučené cestující veřejnosti snažili nastoupit do vozidla, na jehož informačních panelech ještě svítil nápis před tímto počínáním varující. Nekompromisní personál tyto narušitele úklidu zase vykázal na nástupiště a do vlaku je pozval, až když byl připraven poskytnout jim své služby. To vše jsem pochopitelně nejen sledoval, ale také dokumentoval, jak se můžete přesvědčit nahlédnutím do připojené galerie. Přitom jsem si nemohl nevšimnout jedněch nefunkčních nástupních dveří a nefungujícího čelního informačního panelu prvního vozu. Pak už byl čas zaujmout vymezené místo a sledovat dění uvnitř jednotky.

 

 

I když jsme zde jednotku řady 480 už kdysi dávno představili, jistě nebude na škodu si její technické řešení a uspořádání připomenout. Třeba nahlédnutím do jejího prospektu ze stránek dopravce. To však nezahrnuje řazení vozů, které sice cestující najde na své jízdence, ale uveďme je také pro ostatní i s vozovými třídami: A (Economy) + D (Economy) + E (Economy) + C (Economy) + B (Business/Premium). A dodejme, že jednotky jsou otočeny vozem A směrem k Bohumínu. Teď se můžeme vrátit k dění oné soboty a navázat, že spoj LE 1355 s odjezdem z Prahy v 08:29 hod. se zmíněným směrem vydal s drobným, sotva tříminutovým zpožděním.

 

Portály tunelů pod Vítkovem přes stanoviště vozu A © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Po odjezdu se palubní personál začal věnovat péči o cestující, která kupodivu nezahrnovala v první fázi kontrolu jízdenek (stevardi LEO Expressu mají k dispozici obsazenost míst v elektronické podobě a ověřují si pouze oprávněnost případných studentských slev), ale roznášku denního tisku (v podobě deníků Lidové noviny a Mladá fronta DNES) a případně nápojů zdarma, nabízených v uvítací formuli akustického informačního systému (Ondrášovka nebo nealkoholické pivo). Poté došlo na obchůzku s nabídkou jídel a nápojů podle MENU Karty, kterou má každý cestující k dispozici na svém místě (spolu s palubním časopisem LEO Express).

 

Platná „MENU Karta LEO Express“ (tři vnitřní strany skládačky)

 

Nabízené menu už neodpovídá tomu, které bylo prezentováno při startu vlaků, jak se můžete přesvědčit nahlédnutím do archivované verze. Což mne zamrzelo, protože bych nepochybně ochutnal Leošovu klasiku, svým složením (žemle s domácí játrovou paštikou a salátem) tehdy připomínající kořeny rodinné firmy Novotných. Takto jsem dal milé stevardce košem a sledoval dál dění kolem sebe. S uspokojením jsem konstatoval, že vizuální informační systém se po počátečních zmatcích vzpamatoval a krom údajů o vozidle a jeho jízdě nabízí i kulturní a turistické zajímavosti z projížděné krajiny. Původně ukazoval jízdní řád zcela jiného spoje.

 

Informační systém žertuje a ukazuje časy i směr jiného spoje © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

I když jsem seděl na sedadle, které bych si nikdy sám nevybral (zády k předku a u uličky), nepohodlím jsem netrpěl. Vedlejší sedadlo zůstalo prázdné (a totéž uspořádání mne čekalo i při zpáteční cestě), místa pro svou nikterak trpasličí postavu jsem měl dost a tepelná pohoda byla téměř dokonalá. Poněkud mne rušil ruch ve voze (od hlasitých projevů několika nezletilců přes pobíhající stevardky až po proudy uživatelů skoro stále obsazeného WC) i poskakování jednotky v některých úsecích tratě. Po ní jsme uháněli, až na dvojí zastavení před návěstidly u Tuklat a Rostoklat, docela svižně a do Pardubic jsme dorazili v souladu s jízdním řádem.

 

Nástup dalších cestujících na pardubickém hlavním nádraží © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Při odjezdu z města perníku se ukázalo, že vizuální informační systém tak docela v pořádku přece jen není, neboť i zde cestující vítaly fotografie členů palubního personálu zcela jiné, než tomu bylo ve skutečnosti. Nicméně je možné, že je to jen nedokonalost připravených dat, protože stejná fiktivní osádka mne provázela i na zpáteční cestě jednotkou jinou. Popisovat další úseky cesty by nemělo smysl, protože se na nich nic odlišného neudálo. Změna nastala až ve stanici Ostrava-Svinov, kde se vedle mne usadil už zmíněný náš ostravský reportér. Svým způsobem nečekaně, protože jsme se podle domluvy měli sejít až v cílové stanici.

 

Karel byl asi jediným, kdo do spoje LE 1355 ve Svinově nastoupil © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

To předčasné setkání mne pochopitelně mocně potěšilo, nehledě k ochotě režisty investovat do jízdenky soukromého dopravce. Navíc Karel zabránil tomu, abych se začal ve vlaku bát – kdo nevystoupil ve Svinově, učinil tak na ostravském hlavním nádraží a jednotka se vyprázdnila do té míry, že se palubní personál mohl s předstihem dát do plnění některých úkolů, které měl zřejmě vykonat po příjezdu do obratové stanice černozlatých vlaků. I když tento ve finále zamířil do depa, jak se později ukázalo. Nicméně učinil tak až po kompletním úklidu, naložení zásob a dalších méně zjevných úkonech, které jej čekaly u nástupiště 1A bohumínského nádraží.

 

Úklid a zásobování jednotky 480.005-8 po příjezdu na LE 1355 z Prahy
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

To rušné dění jsme pochopitelně se zájmem sledovali a zaznamenávali, i když jsme přitom nezapomínali sledovat čas a pokukovali ke 4. nástupišti, kde se pomalu chystal k odjezdu spoj LE 1358 do Prahy, vedený jednotkou 480.002-5, jak jsme poznali, když jsme se k ní přiblížili na dohled. A když jsme popošli ještě blíž, mohli jsme si povšimnout, že ani ona není bez problémů – dva pánové v pracovních oděvech výstražné barvy cosi kutili u nástupních dveří vozu B, za přítomnosti strojvedoucího a posléze i paní výpravčí, která posledně jmenovanému přinesla rozkaz. Nakonec se vlak vydal na cestu k hlavnímu městu s jen minutkou zpoždění.

 

Technici odvedli svou práci a jednotka 480.002-5 odjíždí jako LE 1358 do Prahy
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Když už jsme se ocitli na nástupišti, které vzniklo při ne tak dávné přestavbě stanice, zachtělo se mi podrobnější prohlídky a dokumentace její nové podoby. I když já jsem starou nepoznal, neboť jsem Bohumínem zatím jen párkrát projel a jednou tam při přepřahu lokomotiv na chvilku vystoupil. Prošli jsme podchodem, já jsem si vyfotil odbavovací halu, totéž učinil s výpravní budovou z uliční strany a další kroky nás zavedly na území místní provozní jednotky DKV Olomouc. Na nějakou podrobnější prohlídku čas nebyl, spíš jsme pátrali po něčem zajímavém při cestě – a skutečně to našli. Na odstavné koleji stál jeden ze zástupců polské řady EP09.