2012 – Svět 1435 milimetrů – Tak trochu netradičně
Snímky neodpovídající zavedeným zvykům. I to je výsledkem dalšího roku toulek s fotoaparátem kolem kolejí. A protože jich bylo nemálo, rozhodl jsem se věnovat jim jeden díl seriálu s podtitulem 2012 – Svět 1435 milimetrů. Dnes chci předložit něco málo obrázků, kde zachycení vlaku nebylo jediným cílem.
Takže následujícím posunem stránky dolu se dostaneme k další porci záběrů. Některé vznikly jako nouzové řešení improvizace, některé prvoplánovitě, či jako okamžitá reakce na situaci v okolí. Přesto mě něčím oslovily. A doufám, že nebudu jediný, kdo v nich nějaké to kouzlo najde. Někdy prostě je fajn zkusit něco jinak, než je člověk zvyklý. I o tom focení je...
Tak, třeba i s trochou shovívavosti, pojďme na věc, nabídka porce fotek železnice trochu jinak právě začíná.
14. ledna jsem měl prioritně spadeno na vlak do Prahy. Když se v dáli ozvaly zabírající motory fénovacího vozidla na EC 171, rozhodl jsem se, že půjdu do focení přímo proti slunci. Bleskové nalezení pozice a přenastavení fotoaparátu přineslo tento záběr.
A prakticky totožnou situaci jsem si zopakoval 28. ledna. Téměř stejné místo, jen o dvě hodiny dříve a v hlavní roli spoj EC 275.
Smutně typický záběr. Západ Slunce nad Mutěnkou. 30. leden. Tento snímek obsahuje vše, co je pro spojnici z Mutěnic do Kyjova příznačné. V té době likvidovaný svršek, autobus, jako dopravní prostředek který před několika lety vlaky nahradil, a přímo krutě symbolizující západ Sluince, dokreslující zánik trati.
Připomeňme snad, než se toho chytnou někteří pseudoexperti, že Mutěnka dojela postupně rozvazované přípoje, časovou náročnost na dobu cesty z Kyjova do Hodonína, kde při úvrati v Mutěnicích nemohla konkurovat autobusům a četnosti jejich zastávek v jednotlivých obcích. Jediná vlaková stanice Svatobořice-Mistřín nemohla konkurovat komfortu v podobě několika autobusových zastávek v téže obci. K záhubě přispěl i nulový potenciál v nákladní dopravě, následující po zániku lignitových dolů a konci dalších přepravců.
3. února jsem fotil závody vlaků při odjezdu z Břeclavi EC do Přerova versus EC do Brna.
12. února mi šukafon expres do Kútů polechtal fotoaparát odrazem slunečních paprsků v čelním okně.
12. února Hrušky. Už jsem jel skoro domů, když jsem viděl proti sobě osobák do Přerova. Věděl jsem, že pokud na této fotce může být něco zajímavé, tak zachycení záře zapadajícího Slunce. Zkusil jsem to.
15. února a EC 273. Počasí, že bys psa, natož šotouše nevyhnal. Na rozdíl od kolegů, kteří vytahují fotoaparát jen když svítí Slunce, upřednostňuji focení bez ohledu na počasí. Bílý šňupák lokomotivy byl odměnou za boj o ochranu objektivu, aby jej letící sníh předčasně nevyřadil z provozu.
25. února jsem zavítal za svým velmi dobrým kamarádem do Přerova. A když už jsem tam byl, chtěl jsem do sbírky i pomník před nádražím. Co na tom, že už bylo dost pozdě.
Stejný den jsem se zastavil i na spojce nad Přerovem. Na projíždějícím pendolinu do Prahy jsem si vyčíhal na sluneční odraz...
... zatímco banán do Ostravy jsem napral proti pozdně odpolednímu Slunci
3. dubna, den se prodloužil, i díky přechodu na letní čas, a tak jsem poprvé vyrazil na EC 175, který má do Břeclavi příjezd krátce před devatenáctou hodinou. Ten den měl navíc reklamní 362.002. Jenže v břeclavských peronech pobyl déle, než obvykle. Fotky jsem se ale nechtěl vzdát, a tak mi zhoršující se světelné podmínky nabídly jako odměnu za vytrvalost odraz světel stíhačky na skříních vozů.
13. dubna jsem se hned dopoledne vracel z nějaké cesty směr Hustopeče. Když jsem se blížil do Břeclavi po staré silnici do Ladné, padla mi do oka mlha, převalující se nad zemí. Napadlo mě, že bych ji mohl využít a pohled na hodinky pravil že za chvíli vyrazí vlak do Prahy. Tak jsem se nachystal a pořídil tyto snímky.
Na Kostické váze se EC 175 již vzhledem k směru slunečního svitu fotit nedá. Tedy, pokud se člověk nerozhodne, že si s tím nějak pohraje. Já tak učinil 21.4., když jsem lovil odrazy na vlaku
Stíhačku jsem se vypravil fotit proti Slunci na pozdně odpoledním spoji R 815 IDS JMK 25. dubna.
28.4. jsem se stal cestujícím na palubě Kubíčkova vozu při jízdě za 498.104. Tam jsem se vyřádil i na sérii panningových záběrů
A nebyl to v ten den jen parní stroj, který jsem touto technikou lovil.
1.5. jsem Svátek práce slavil odpočinkem s fotoaparátem. Na mostě přes Svratku jsem poblíž Vranovic zacílil na EC 274, který navíc nabídl i odraz paprsků na lokomotivě.
20. května se takto setkal EC 270 a EC 175. Najednou jsem měl na fotce tři esa.
17. červen byl ve znamení rozhlednové turistiky. Takovou podívanou nabízí vyhlídka nedaleko Přítluk. V popředí jsou Rakvice, v pozadí Velké Bílovice. Mezi nimi koridor.
Zlé slunečnice si své odkvetly předtím, než jsem se dokopal k focení, takže jsem už jen paběrkoval....chtěl jsem fotky, ale přijel jsem pozdě.
V průhledu větví stromů na svazích nadjezdu jsem si 30. srpna dopřál záběr EC 170, lemovaný listy.
25. září u Hrušek byl další lov na zapadající Slunce.
Stejný den, při odchodu z místa, jsem neodolal. Žádný vlak už poblíž nebyl, ale atmosféra stála za to.
18. října v Bezpráví se ve žluti listí ztrácí podobně zbarvený vlak
1. prosince EC 170 dýchal atmosférou nastupující zimy...
... která 29. prosince, v den jízdy 498.104 z Veselí nad Moravou do Nového Mesta nad Váhom, již vládla nádraží v Blatnici pod svatým Antonínkem
O pár set metrů dál lemoval vlak sloup kouře
A jako tečka.... odraz Slunce na osobním vlaku z Velké nad Veličkou do Vrbovců.
Diskusia
