Nostalgickou linkou do zákulisí dopravního podniku aneb Od nafty k baterkám

9.10.2013 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Dopravní podnik města Hradce Králové na minulou sobotu připravil lákavou akci pro zájemce o městskou hromadnou dopravu, která letos v metropoli východních Čech slaví 85. výročí svého vzniku. Po pěti letech opět otevřel brány veřejnosti a na speciální linku vyslal vozy už dlouho v ulicích neviděné. Když k tomu přičteme zajímavý doprovodný program a slunečné počasí, byl to krásný den.

Ačkoliv svými zájmy nejsem nějak zvlášť vysazený na oblast MHD, svou účast na onom Dnu otevřených dveří jsem si naplánoval v okamžiku, kdy jsem se o jeho pořádání poprvé dověděl, což bylo už před pár měsíci v souvislosti se zprávou primárně o něčem jiném. Důvodem byla hlavně skutečnost, že jsem v hradecké vozovně ještě nikdy nebyl. Tu minulou akci jsem nějak prošvihl, asi nebyla propagována tak masivně, jako letošní. Tentokrát její konání nemohlo uniknout žádnému obyvateli města, které zdarma doručuje do všech poštovních schránek na svém území týdenník Radnice. Podrobnosti jsem pak našel na webu Dopravního podniku:

Úvod programu ze stránek www.dpmhk.cz (kliknutí do náhledu otevře celý ve formátu PDF)

Za normálních okolností bych z domova vyrazil kolmo, ale nakonec jsem zvolil stylovější a praktičtější (bez nutnosti se za chladného rána nabalit jak pumpa a pak odění během dne odkládat) cestu autobusem slavícího dopravce. Byla to ostatně také poněkud řídká příležitost svézt se linkou číslo 24 z jedné konečné na druhou. Jestliže obvykle vystupuji u hlavního nádraží, tentokrát jsem směřoval až na zastávku Terminál HD, odkud jsem hodlal pokračovat hned prvním spojem jubilejní linky symbolického čísla 85 na místo oslav. Byl jsem tam natolik včas, že jsem stihl zdokumentovat také příjezd historického trolejbusu Škoda 9TrHT28 č. 358.

Historický trolejbus č. 358 přijíždí od hlavního nádraží k terminálu hromadné dopravy
© PhDr. Zbyněk Zlinský

A pak v něm pochopitelně také zaujmout místo, což nebylo zas tak jednoduché, jak se v předpokladech nabízelo. Už na tuto první svou jízdu byl trolejbus zcela „vyprodán“, ale ještě ne přecpán do té míry, jak se dalo pozorovat během dne. Což neplatilo jen pro toto vozidlo závislé trakce, ale také pro tři historické autobusy, na zvláštní lince rovněž nasazené. Takto jsem byl dopraven na zastávku Dopravní podnik ještě v relativním pohodlí, bez větších problémů trolejbus opustil a mohl jej tak také patřičně zdokumentovat. Stejně tak jsem učinil s historickým autobusem Karosa B732.1654 č. 202, který vyjel z vozovny, aby se zapojil do provozu.

Historický autobus č. 202 vyjíždí z dopravního podniku na linku 85 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Tento vůz z roku 1993 má statut historického vozidla od roku 2012 a byl jediným zástupcem slavícího dopravce na lince 85. Královéhradecký dopravní podnik (na rozdíl třeba od jeho protějšku pardubického) o uchování zajímavých vozidel ze svého parku (asi z ekonomických důvodů) v minulosti nijak nedbal, a tak si musel už zmíněný trolejbus i o oba další autobusy, o nichž bude ještě řeč, vypůjčit. Že se situace obrací, o tom se dovíme, až spolu podnikneme virtuální návštěvu vozovny a tam objevíme další historická vozidla, byť pochopitelně už mladší. Před tím musíme bez úhony přejít Pouchovskou ulici a projít kolem „recepce“ u otevřené závory.

Ruch u vjezdu do areálu dopravního podniku © PhDr. Zbyněk Zlinský

Tam vstupující návštěvník obdržel plánek prohlídky (o který jsem nestál, jsa jeho z webu staženou verzí vybaven už z domova) a útlou, leč zajímavostmi nabitou brožurku (o niž jsem naopak stál velice). Z ní se lze na začátku dovědět třeba to, že sobotní oslavy byly poněkud předčasné, neboť původní Autodráhy města Hradce Králové byly ustaveny 24.10.1928 a jejich první autobusová linka uvedena do provozu 1.12.1928. Kdy byla zahájena doprava trolejbusová, to už víme z jedné naší starší reportáže. Ostatní historická data i údaje ze současnosti najde zvídavý zájemce v níže uvedených odkazech. My se vydejme na prohlídku areálu DPmHK.

Prvním bodem prohlídky je dispečink, ale ten počká © PhDr. Zbyněk Zlinský

Jak naznačuje předchozí snímek svým popiskem, nehodlal jsem se držet stanovené trasy, protože jsem primárně chtěl zachytit výstavu vozidel ještě před předpokládaným návalem obdivovatelů. Nicméně před tím jsem neodolal možnosti zachytit druhý bod programu, průjezd autobusu s návštěvníky myčkou, zvenčí, což se neobešlo bez domluvy s ostražitým příslušníkem ochranky, jemuž jsem musel slíbit, že se ve veřejnosti nepřístupném prostoru nenechám přejet. Navíc jsem se při té příležitosti nikam jinam nezatoulal, i když mne svádělo blíže se podívat na některé v těch místech odstavené trolejbusy. Důležitější však byl můj deklarovaný záměr.

Autobus Citelis 12M č. 161 s cestujícími v myčce © PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsem se konečně dostal k výstavě vozidel, nepřekvapilo mne, že v jejím čele se skvěla poslední akvizice DPmHK, elektrobus SOR EBN 9,5, protože se o něm už objevily poměrně četné zprávy v obecných médiích, nevyjímaje ani městské zpravodajství. Teprve dodatečně jsem objevil i starší aktualitu na webu DPmHK, jehož barvy i označení toto prototypové vozidlo mezi tím získalo. Není to první hradecké laborování s elektrobusem, před dvěma roky byl vůz typu SOR EBN 10,5 krátce testován na lince číslo 27. Zda by v budoucnu mohly nové vozy na baterky nahradit stárnoucí hradecké vozy na naftu, na to má dát odpověď zkušební provoz.

Elektrobus SOR EBN 9,5 č. 173 v čele výstavy vozidel © PhDr. Zbyněk Zlinský

Jestliže jsem věnoval prvnímu vystavenému vozidlu celý odstavec, s těmi ostatními naložím jinak - dokonce je v textu ani nevyjmenuji a odkážu vás na připojenou galerii fotografií s jejich popisky. Den byl dlouhý, zážitků mnoho, ale reportáž nemůže být nekonečná. Soustředím se tedy spíš na obecný popis toho, co jsem viděl a konal. Na výstavu vozidel navazovalo několik stánků rozmanitého zaměření a poměrně značná plocha vymezená několika „pracovištím“ BESIP Teamu, na níž bylo zprvu mrtvo, ale při opakované pozdější návštěvě už docela živo. I když připravené aktivity byly zaměřeny ponejvíce na děti, užili si jich také dospělí.

Jaké to je, když člověk dobře nevidí na cestu © PhDr. Zbyněk Zlinský

Poté jsem se snažil navázat na prohlídku tam, kam návštěvníky vozily autobusy projíždějící myčkou, tedy v hale úklidu. Před tím jsem se snažil zachytit i tankovací stanici, při čemž jsem aktivoval ten prostor střežící příslušnici bezpečnostní služby. S ní už domluva žádná nebyla a já jsem se musel pokorně vrátit (dlužno dodat, že nikoliv bez zamýšlených snímků) do veřejnosti přístupného koridoru a teprve v něm, za cenu pohybu proti stanovenému směru, proniknout na začátek pěší prohlídky dílenského zázemí. Pak jsem už „legálně“ navštívil halu úklidu a prošel opravnami všeho toho různého zaměření, jaké takový dopravní podnik potřebuje.

Citybus 12M 2070 č. 118 na zvedácích a čilý ruch pod ním i kolem © PhDr. Zbyněk Zlinský

A když nepotřebuje, tak jejich kapacit využívá k poskytování služeb externím zákazníkům. Prohlídka opraven byla velice zajímavá nejen sama o sobě, ale také tím, co v nich bylo pro návštěvníky zvlášť připraveno - od dokonale uspořádaných, popsaných i na místě komentovaných exponátů v podobě vozidel, jejich dílů i zařízení k údržbě a opravám přes „cvičná pracoviště“ pro velké i malé návštěvníky až po rozmanitě zaměřené dětské koutky. Bez zajímavosti nebyla ani přítomné vozidla, mezi nimiž se dal objevit mimo jiné také trolejbus s dieselagregátem Škoda 21TrACI č. 50, který zmizel ze své linky relativně nedávno, jak jsme zde psali.

Prototypový trolejbus s dieselagregátem Škoda 21TrACI č. 50 © PhDr. Zbyněk Zlinský

V onom odkázaném článku zmíněný průkopník současné hradecké „hybridní“ dopravy, trolejbus Škoda 14Tr05 č. 08 s vlečným dieselagregátem NZ 600 č. 60, byl ostatně k vidění venku mezi vystavenými vozidly, takže se zdá, že alespoň v tomto směru bude rodící se hradecká muzeální sbírka kompletní. Když jsem pojednal své hlavní zájmové objekty, vydal jsem se do budovy, v níž sídlí dispečink. A nejen on - bývalý hotel Kondic byl letos v létě rekonstruován (se zachováním služeb stejnojmenného fitcentra a baru) na víceúčelovou stavbu s centrálním dispečinkem, moderním sociálním zázemím pro řidiče a pracoviště podnikové autoškoly.

Službukonající dispečer ochotně zodpovídá dotazy návštěvníků © PhDr. Zbyněk Zlinský

Nejprve jsem si prohlédl část s dispečinkem a zázemím pro řidiče a pak se rozhodl svézt se autobusem skrze myčku, jednak pro ten zážitek, ale také z důvodů dokumentačních. Pěší túru opravnami jsem už pochopitelně neabsolvoval, nahlédl jsem, jak už víme, podruhé do zákoutí BESIP Teamu a pak si prohlédl vystavená vozidla místní autoškoly, což nakonec bylo právě vhodným úvodem k návštěvě prostor pro teoretickou výuku. Zařízení Kondic jsem věnoval pozornost jen letmou, protože se mi nezdálo fotografovat v poměrně malém baru. Poté jsem se přesunul do druhého občerstvovacího zařízení, podnikové jídelny, zčásti využité jinak.

V jídelně našel své místo mj. stánek modelářský i vydavatelský © PhDr. Zbyněk Zlinský

V jídelně se sice bylo možno občerstvit, ale také cosi si prohlédnout, koupit nebo se zabavit. To poslední platilo pochopitelně hlavně pro děti, i když pro ty dospělé zde probíhaly autogramiády hradeckých sportovců (což není zrovna moje parketa, takže jsem v jejich čase konal cosi jiného) či autorky knihy, o níž bude ještě řeč (což by sice moje parketa být mohla, ale už se mi do programu nevešla). Posledním bodem prohlídky měla být návštěva zákaznického centra, které toho dne nabízelo Městskou kartu za zvýhodněnou cenu. Tu už dávno mám, ale přece jsem nahlédl, protože využívám služeb zákaznických center ve městě a toto jsem neznal.

Zákaznické centrum je ve vestibulu správní budovy © PhDr. Zbyněk Zlinský

Právě když jsem správní budovu opouštěl, před dispečinkem začínal jakýsi vrchol oslav, křest reprezentační publikace Historie městské hromadné dopravy v Hradci Králové 1928 – 2013 v podání ředitele DPmHK Ing. Miloslava Kulicha za vydavatele, autorky Heleny Rezkové a primátora statutárního města Hradec Králové MUDr. Zdeňka Finka. Jmenovaní pochopitelně také pronesli něco vhodných slov, autorka představila bezmála desítku přítomných spoluautorů (a přiznala, že se ve zpracované problematice vůbec nevyzná) a kniha byla rozvážně polita sektem. Který v zápětí pachatel toho činu pečlivě setřel kapesníkem, což pobavilo nejen mne.

Po tomto zlatém hřebu jsem opustil areál DPmHK, ale nikoliv atmosféru oslav. Přesunul jsem se na Pouchovskou ulici na dohled obou stanovišť zastávky Dopravní podnik, abych si počíhal na průjezd historických vozidel linky číslo 85. Na tomto místě musím představit zbývající dva autobusy, o nichž ještě řeč nebyla. Vůz Škoda 706 RTO MTZ č. 28 v barvách a majetku pardubického dopravního podniku je sice jen replikou původního vozu toho čísla, ale aspoň má podobu vozidla MHD. Což ale není případ autobusu Škoda 706 RTO LUX SPZ AX 38-60 společnosti ANVI TRADE s.r.o. - jeho určení a uspořádání na dané lince působilo problémy.

O přeplněnosti vozů na lince číslo 85 jsem se už zmínil a při sledování toho návalu na zastávce Dopravní podnik jsem utrpěl nápad, jak se mu aspoň při nastupování vyhnout. Vydal jsem se na relativně nedalekou, ve směru k městu předchozí, zastávku Dům L a i když jsem nebyl jediný takový, mnoho nás nebylo. I když autobus přijel docela plný, u dopravního podniku se vyprázdnil natolik, že jsem si mohl sednout a už v relativním klidu a bezpečí sledovat příval davu dovnitř vozu. A pak také v ulicích města četné šotouše (ba i šotoušky), lovící historické vozidlo. Byť se jednalo o ještě celkem zánovní autobus Karosa B732.1654 č. 202.

Po příjezdu na Terminál HD jsem měl už jen jediný úkol, zdokumentovat tamní část Dne otevřených dveří. I když jsem si to mohl v zásadě odpustit, protože originální dispečerské pracoviště „koule“ (jak se psalo v programu) jsem na tomto místě ukázal už nejednou, poprvé v reportáži z otevření terminálu. Nicméně moje reportérská poctivost velela návštěvu zopakovat, aby byla tato reportáž úplná. Nakonec není kam spěchat a procházka po těch nesčetných strmých schodech nahoru a dolů mne určitě nezabije, takže mne možná posílí, řekl jsem si. Před tím výkonem jsem pořídil ještě nějaký snímek přízemní a posléze se chutě vydal do výšin.

S chutí hlavně proto, že to měl být už poslední výkon toho krásného, leč přece jen poněkud únavného dne. Přiznám se, že jeho náplní jsem byl (ač nemiluji velká slova a silné fráze) doslova nadšen. Obdivoval jsem, krom ovšem všech těch rozmanitých „exponátů“, obrovskou péči a nemenší námahu, kterou pracovníci DPmHK přípravě i vlastnímu průběhu akce věnovali. Návštěvníci, mezi nimiž nechyběli přespolní, ba ani zahraniční, se jim za to odvděčili tak hojnou účastí, jakou jsem nepředpokládal. Občasné oslavy jsou věc jedna, každodenní provoz druhá - takže hradeckým dopravákům přejme mnoho úspěchů hlavně v těch dnech všedních.