Vzpomínka na pozdní léto

Jako vždy jsem se po ubytování v Popradu jel projet do Starého Smokovce a Tatranské Lomnice a svezl jsem se barónkou 425.955, která má nový, trochu pozměněný lak. Další den následovala jízda s Kométou po její opravě a uvedení do provozu. Pro mne to bylo zajímavé i tím, že jsem byl také na jízdě, kdy blesk Kométu vyřadil z provozu. Následovala cesta do Trstené, první moje návštěva v těchto místech. Měl jsem štěstí, po příjezdu jsem si stačil vyfotografovat bertu, která čekala na náš příjezd a vracela se do vnitrozemí.

813.014 a 751.191 ve stanici Trstená © Jiří Řechka

 

810.450 s novou kontrolní číslicí v RD Humenné © Jiří Řechka

 

Další fotoakce, o které jsem věděl dlouho dopředu, byla nostalgická jízda do Spišského Podhradí. Ještě než zde byla zrušena doprava, tak jsem si tuto trať stačil projet. Počasí nezklamalo ani v tento den, a tak jsem si tuto jízdu užil. Podnikl jsem cestu na Spišský hrad a po výstupu jsem se dostal do hledáčku prodejce suvenýrů. A ať si koupím pohled hradu. Když jsem mu řekl, že ho už mám vyfotografovaný, tak opáčil, že ale nemám mraky na obloze. Nepřesvědčil mě. Nejen železnicí je člověk živ, tak i na jiné aktivity zbylo dosti času.

 

Spišský hrad bez mraků, ale zato z vlaku © Jiří Řechka

 

Nějaká ta túra po horách, návštěva rodiny v Košicích a tentokrát jsem si dovolil i nicnedělání na pokoji penzionu. Ale to bylo tehdy, když se opravdu nepovedlo počasí. Něco málo mraků se také do mé dovolené vloudilo. Ještě jednou jsem se vydal na louku pod Štrbou, nakonec mne déšť poslal zpět na penzion. Závěr mé dovolené patřil Grand Prix parních lokomotiv ve Zvolenu a ještě jedné jízdě s Kométou. Být ráno ve Zvolenu znamená vyjet po půlnoci z Popradu a po příjezdu do Vrútek zde počkat nějakou tu minutu na vlak do konečného cíle.

 

314.303 v RD Zvolen © Jiří Řechka

 

Po nastoupení do onoho vlaku se najednou objevil v mém kupé další vlakyneťák Jirka. Pátraje pohledem z okna vlaku po nějakých známých tvářích cestujících do Zvolena, objevil mne. Přemístil jsem se k němu do kupé a zapředli jsme hovor o událostech nedávno uplynulých a hlavně o tom co nás ve Zvolenu čeká. Pohled z okna nevěstil nic dobrého, zataženo, mlha. Utěšovali jsme se, že se snad počasí umoudří a nebude alespoň pršet. No nepovedlo se, a tak letošní Grand Prix byla pod deštníkem. Tedy doba, po kterou jsme ve Zvolenu byli.

 

První mistrovství Evropy strojvůdkyň při GP Zvolen 2013 © Jiří Řechka

 

Tato akce byla také první, kdy jsme nevydrželi do konce a na vlastní závody parních lokomotiv jsme nezůstali. Časový harmonogram byl prodloužen prvním mistrovstvím Evropy žen vládnoucích lokomotivám. A také jsme nevěřili, že se změní počasí, druhý den jsem se dozvěděl, že se počasí umoudřilo a deštníku nebylo třeba. Na ten další den připadla moje druhá jízda s Kométou. A počasí opět ukázalo svojí vlídnou tvář. Předposlední den mé dovolené jsem v plánu již žádné cestování neměl. Po snídani jsem podle hluku poznal, že se za penzionem něco děje.

 

731.053 se soupravou nových vozů opouští areál Tatravagónky © Jiří Řechka

 

Musím říci, že ten penzion se nachází pár kroků od vlečky popradské vagonky. Po všech těch letech, co o dovolené využívám jeho služeb, jsem měl poprvé štěstí na přepravu nově vyrobených vagonů z podniku do stanice Poprad-Tatry. Přitom si navíc na pár metrů mimo svůj domovský areál vyjela také místní rosnička. Z čehož jsem měl ještě větší radost. Při té příležitosti jsem také zjistil, že už roky chodím okolo bývalého depa a ředitelství Tatranských elektrických drah, aniž bych to tušil. Byl to zkrátka dobrý závěr mé dovolené v Popradu.

 

Úvodní snímek: „Kométa“ před stanicí Tatranská Lomnica dne 1.9.2013 © Jiří Řechka