Novoroční vinšování trochu jinak aneb Slovo do vlastních řad

Po formální stránce porušuji tradici v tom, že se ke čtenáři těchto řádků obracím nikoliv kolektivně anonymním jménem redakce, ale svým vlastním, tedy jejího ředitele (byt jde o poněkud zavádějící název funkce původně jen čestné). Nečiním tak s radostí, ale nic jiného mi nezbývá, musím-li vyprat veřejně trochu špinavého prádla, jehož dosavadní skryté přepírání kýžený efekt nepřineslo. Navíc se domnívám, že členové redakce, reportéři a další (třeba jen potenciální) spolutvůrci našeho magazínu tvoří jednu velkou rodinu, která v širším pojetí zahrnuje i jeho čtenáře. 

Pokud jde o obsah mého novoročního poselství, nebude, jak už asi každý pochopil z předchozích řádků, laděn v optimistickém duchu, charakteristickém pro většinu z těch předchozích (která najdete níže v rubrice Súvisiace odkazy). I když i v nich se občas objevila slova o nutnosti zlepšit to či ono, přece jen převládalo přesvědčení, že svou práci děláme dobře, dosahujeme úspěchů a naše vyhlídky do budoucna jsou radostné. Dnes si musíme přiznat, že svou práci odvádějí dobře jen někteří, úspěchů dosahujeme jen v něčem a naše vyhlídky do budoucna jsou spíš neradostné.

Admini VLAKY.NET pózujú s narodeninovou tortou a knihou Desaťročie VLAKY.NET pri
M 262.004 v Banskej Štiavnici, 10.05.2014 © Kamil Korecz

Nicméně snímek z jubilejní narozeninové jízdy jakoby vypovídal o něčem jiném. Radostná atmosféra oslav i prezentace pamětní publikace však tak trochu připomínala poslední dny Pompejí, protože tou dobou se nad naším magazínem stahovala těžká mračna v podobě zcela nedostatečného přísunu nových aktualit a reportáží a i na tu z oslav samotných jsme si museli počkat mnohem déle, než třeba čtenáři tištěného odborářského týdeníku Obzor. Mí slovenští kolegové se ostatně chovají macešsky také k vozidlu na pozadí snímku. O zajímavých aktivitách vozu M 262.004 se můžeme dočíst leckde, jen ne u nás. 

Chápu a oceňuji, že se jeden z členů redakce usilovně stará o provoz klubového motoráku, ale z toho naši čtenáři nic nemají. Stejně jako nejsou nadšeni, když se člen jiný po celý rok pilně účastní různých zajímavých železniční akcí a fotograficky zaznamená i plno nevšedních událostí z běžného provozu, když si (jinak jistě pozoruhodné) plody jeho práce mohou prohlédnout až na počátku příštího roku. Budiž mu však přiznáno, že jeho seriál ohlédnutí se do roku minulého aspoň počtem příspěvků „vyváží“ jeho nečinnost po zbytek roku. Další „mí podřízení“ se bohužel připomenou jen občas nějakou tou pozvánkou.

„Tvůrci“ internetového magazínu VLAKY.NET na stránce členů jeho klubu

Tedy až na jednoho, který je mezi slovenskými členy redakce světlou výjimkou a jako jediný z nich se nejen zajímá o to, zda jsou nachystány nějaké příspěvky na nadcházející dny, ale je vždy ochoten a schopen cosi „na počkání“ sám vytvořit. (Dodi se ostatně ujal také úlohy vyplnit, tentokrát verši, naši včerejší hlavní stránku.) Záměrně zde pomíjím úlohu našeho jediného skutečného admina a provozovatele webu, který má momentálně starosti trochu jiné, o nichž se zmíním dále. V tuto chvíli upozorňuji jen na fakt, že zajištění aktualit a reportáží závisí na pouhých dvou lidech, kteří ten nápor sice zvládají, ale s vypětím všech sil. 

A pochopitelně za nenahraditelné pomoci reportérů, tedy přispěvatelů nepravidelných i pravidelných, z nichž někteří jsou nejen schopni v případě potřeby dodat chybějící příspěvek, ale také se vydat na plánovanou akci, aby z ní přinesli své svědectví. Během času se mi podařilo vytvořit relativně stabilní kolektiv takovýchto skutečných reportérů z Moravy i Čech a letos k nim přibyl i jeden z východního Slovenska. Kdyby tak, byť třeba v jen v mnohem omezenější míře, učinili i mí slovenští redakční kolegové, neměli bychom jistě nikdy o nové příspěvky nouzi. Úkolem redaktora nemusí být zprávu přímo napsat, ale zajistit.

Nahlédnutí do „zásobárny“ příspěvků na hlavní stránku VLAKY.NET

Na tomto místě je třeba připomenout, že internetový magazín VLAKY.NET nemá samozřejmě jen hlavní stránku, ale také své diskusní fórum či burzu (které sice nejsou také bez problémů, ale ty zatím nejsou život webu ohrožující) a řadu postupně rozvíjených projektů trvalého rázu, od Malého atlasu železničních vozidel přes Trate až třeba po VLAKY.NET TV. Z nich ten poslední ovšem toho času stagnuje, což má důvody, o nichž se opět zmíním později. Na všech těchto záležitostech také kdosi pracuje, ale zabývat se jimi (krom poděkování dotyčným) pro úsporu času a potřebu soustředit se jen na věci podstatné nebudu. 

Je nesporné, že během (zejména posledních) let své existence si internetový magazín VLAKY.NET získal oblibu u železničních fanoušků nejen na území bývalého Československa, ale také nemalou prestiž mezi dopravci a dalšími institucemi z oboru, tady bohužel spíš jen z České republiky. Na základě využití pozvánek a tiskových zpráv spolupracujících subjektů jsme pak schopni přinášet aktuality a reportáže z oficiálních událostí, které nám pomáhají zajišťovat vysokou návštěvnost. Důležité ovšem je, že tento ukazatel ani v současné době naší vleklé „redakční krize“ neklesá, jak se můžete přesvědčit sami:

Jestliže jste si předchozí grafy otevřeli a prohlédli, asi vám neušel zářijový náhlý pokles návštěvnosti k nule, který byl důsledkem havárie serveru, z něhož je náš internetový magazín šířen do světa. Podobný, i když naštěstí krátkodobý, výpadek jsme zaznamenali také o dva měsíce později. A tak se dostáváme k druhému zdroji ohrožení života našeho společného díla, který je na rozdíl od zhoubné pasivity většiny členů redakčního kolektivu akutnějšího rázu. Nevím do jaké míry si kdo uvědomuje, že náš už výše zmíněný administrátor provozuje VLAKY.NET ze své soukromé iniciativy a převážně ze svých soukromých prostředků. 

Od uvedené havárie zatím v nouzovém režimu (který také brání opětovnému oživení VLAKY.NET TV či realizaci některých nápadů a požadavků na vylepšení stránek, vznesených v diskusním fóru). Když k tomu připočteme MAYOvo relativně nové postavení manžela a otce i jeho náročné zaměstnání, není divu, že ho jeho internetová aktivita zmáhá. Nicméně hledá řešení, jak tento web udržet v provozu, aniž by jej vypnul a měl tak po starostech. Místo toho podniká (a nejen on sám) cosi, co by se dalo nazvat „hledáním strategického partnera“. K úspěchu takového počinu je ovšem třeba, aby si náš magazín udržel alespoň stávající kondici.

Návštěvy webu VLAKY.NET z jednotlivých zemí světa podle Google Analytics

To je ovšem požadavek minimální, daleko lepší by bylo, kdyby se zpravodajská úroveň a tím jistě i návštěvnost našeho internetového magazínu ještě zvýšila. To samozřejmě nepůjde bez podstatného oživení aktivity stávajících členů redakce nebo jejich doplnění (nikoliv nutně nahrazení) ochotnými pracovníky dalšími a bez rozšíření okruhu přispěvatelů, zejména těch stálých a ochotných přinést jistou oběť k zajištění aktualit a reportáží. Měl by se také rozvíjet už několikrát úspěšně použitý kolektivní způsob práce na jejich přípravě, kdy jeden či skupinka reportérů shromažďuje podklady v terénu a redaktor už chystá příslušný příspěvek. 

Pokud se tyto záměry nepodaří naplnit a i na tomto základě vyřešit problém serveru, pak není příliš pravděpodobné, že se na tady za rok sejdeme. Což by byla pochopitelně škoda, protože mnozí z nás i vás do obsahu magazínu VLAKY.NET investovali nemalé osobní úsilí a pomohli tak nashromáždit pozoruhodné množství cenných a mnohdy nenahraditelných textových i obrazových informačních zdrojů, které by tak přišly vniveč. Nemluvě už o radosti, kterou nám všem každodenní setkávání na našich stránkách přináší. Už proto bychom měli napnout své síly a společně VLAKY.NET udržet při životě. Jiné přání nemám.