Od „žraloka“ východního k západnímu aneb Pohlednice zez Plzně

16.12.2015 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsem se dověděl, že mám být 2. prosince úderem 9. hodiny ranní „služebně“ v Plzni, moc mne to nepotěšilo. Dostat se z východočeské do západočeské metropole včas totiž znamenalo obětovat spánek ve prospěch nočního cestování spojeného s nehoráznými pobyty na nádražích. Ale zato jsem si tak mohl podrobně prohlédnout to nejvzdálenější, což se mi málokdy podaří.

Za normálních okolností bych zajisté použil časově nejvýhodnějšího spojení, které mi nabídl IDOS. Jenže okolnosti běžné nebyly. Krom obecných projevů končícího (ale spíš nekonečného) roku železničního utrpení mohla jeho úspěšné použití zhatit právě začínající další výluka v úseku Chlumec nad Cidlinou - Velký Osek. Rozhodl jsem se její účinky eliminovat volbou cesty přes Pardubice, jen o něco méně časově výhodnější. Jenže pak mne napadlo podívat se, jak je to s dochvilností návazného spoje z Prahy a zhrozil jsem se. Dotyčný R 778 Špičák dorazil předchozího dne do Plzně se zpožděním 17 min. a od den dříve nasbíral dokonce 80 minut.

Trasa mé cesty do Plzně a zpět na mapě k jízdnímu řádu SŽDC s červeně vyznačenými
stanicemivýchozími, přestupními a cílovými

Bylo by značně zarmucující, kdybych se vydal na cestu zvíci 239 km a v jejím cíli nespatřil ani koncovky vozu, v němž se měla odehrávat akce, na kterou jsem byl pozván. (Z příslušné pozvánky totiž nebylo zřejmé, zda RegioShark po dobu tiskové konference zůstane na stanoveném místě, nebo se někam vydá, jako tomu bylo loni.) Takže jsem svůj záměr přehodnotil a vyhledal si spojení (aspoň jsem v to doufal) zaručené, i když časově náročné. Moje zdlouhavá noční pouť začala ve 23:29 hod. odjezdem posledního trolejbusu ze zastávky Na Plachtě, který mne o 17 minut později vyložil před na noc uzavřeným královéhradeckým hlavním nádražím.

Hlavní nádraží z nároží ul. Puškinova a S.K.Neumanna © PhDr. Zbyněk Zlinský

Že je výpravní budova v době od 23:00 do 04:00 hod. pro cestující veřejnost uzavřena, to jsem ovšem věděl – nakonec se s tím netají ani příslušná stránka ČD. Nakonec mi to mohlo být jedno, jízdenku jsem měl už koupenou v předprodeji a počasí nebylo k nevydržení. Navíc jsem se po dobu oněch 40 minut, které zbývaly do odjezdu „flamendráku“ oficiálně zvaného Os 6221, ani příliš nenudil. Krom pořízení několika snímků v přednádražním prostoru jsem mohl učinit několik ne vždy zdařilých pokusů o noční fotografování i na nádraží samotném. Soukromý dopravce z Litoměřic pro mou potěchu zaparkoval hned za vchodem svého kocoura.

Odpočívající 740.860-2 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Dalším mé pozornosti hodným objektem byl samozřejmě také první ze žraloků zmíněných v titulku, který nejprve podřimoval a pak se začal probouzet u prvního nástupiště ke své noční „plavbě“. Než na ni vyrazil, spolkl vlakvedoucího (strojvůdce jeho útroby neopustil) a pár cestujících včetně mé maličkosti. Cesta do Pardubic proběhla hladce a v souladu s jízdním řádem, ale pohled na informační tabule v nepřetržitě otevřené odbavovací hale tamního hlavního nádraží ukázal, že na hlavním tahu panují poměry jiné. Vlaky od Prahy vykazovaly půlhodinová zpoždění, což mne však zatím nijak zvlášť nevzrušovalo ani nerušilo v mých zájmech.

Zpoždění vlaků od Prahy na příjezdovém informačním panelu © PhDr. Zbyněk Zlinský

Nejprve jsem si pořídil pár snímků nezvykle klidného prostoru, přičemž jsem utrpěl i letmé setkání s bdělými strážci pořádku. Když se mi do záběru připletli městští policisté perlustrující jakousi „závadovou osobu“, jeden z nich si toho všiml a přišel se mne dotázat, cože fotografuji. „Nádraží“, odvětil jsem stručně a on se s tím spokojil. Asi se chtěl vystříhat podobné blamáže, jaká se udála předchozího dne. Poté jsem se usadil na lavičku a jal se zabíjet čas luštěním křížovek, což při nevalném osvětlení odbavovací haly mému zraku příliš neprospívalo. Proto jsem se ani nepokoušel o četbu a šel se raději podívat, co se právě děje v kolejišti.

123.016-8 nastupuje na svůj nákladní vlak © PhDr. Zbyněk Zlinský

Při té příležitosti jsem zjistil, že se vzdor opačné prognóze mediálních rosniček rozpršelo, tak jsem svou externí aktivitu omezil na krytá nástupiště. Z nich jsem mohl spíš jen slyšet než vidět čilý posunovací ruch v oboru nákladní dopravy a později zachytit i příjezd dvou vlaků dopravy osobní, jejichž zpoždění se mezi tím zvýšilo. EN 477 Metropol dorazil i odjel se zpožděním právě třičtvrtěhodinovým a v Pardubicích končící R 879 Jan Kašpar měl „sekyru“ o 11 minut menší. Oba od hlavního města jedoucí spoje sice ukazovaly na nějaké dopravní potíže v úseku mezi Prahou a Pardubicemi, ale pro mne se i tak staly zdrojem vytržení z nudy čekání.

151.011-4 v čele R 879 „Jan Kašpar“ Praha hl.n. - Pardubice hl.n. © PhDr. Zbyněk Zlinský

Po této opožděné noční dopravní „špičce“ ruch v odbavovací hale víceméně utichl. Krom obsluhy výdejny jízdenek ČD v podání mužském a jednoho občerstvení v podání ženském se v ní vyskytovalo několik málo za řádné cestující maskovaných nocležníků a moje maličkost. A občas také dvojice taxikářů, jejichž vozidla čekala před nádražím na nepříliš pravděpodobné rito. Pardubické hlavní nádraží poskytuje nemálo služeb, ale v době noční jich mnoho potřeba není. Až s blížícím se příjezdem mnou tak dlouho očekávaného vlaku, tedy EN 476 Metropol, nastalo mírné oživení v odbavovací hale a posléze i na příslušném nástupišti.

Čekání na EN 476 "Metropol" Budapest-Keleti pu - Berlin Hbf (tief) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Vlak přijel kupodivu téměř včas a já jsem se těšil, že usednu ve zdánlivě prázdném voze hned za lokomotivou. Jenže všechna kupé byla uzamčena, obsazena porůznu rozloženými vesměs jednotlivými spáči. Když jsem před jedním z nich sahal do brašny pro klíč na čtyřhran, obyvatelka oddílu (později mluvila německy) se vztyčila a odemkla. Druhý problém nastal s průvodčím – nezdálo se mu, že jedu do Prahy delší trasou, když mám jízdenku na tu kratší. Ale dal se přesvědčit o tom, co je uvedeno v už jednou odkazované informaci o výluce: V jejím průběhu lze mezi Hradcem Králové a Prahou cestovat přes Pardubice za cenu jízdy přes Nymburk.

350.012-1 dovezla EN 476 „Metropol“ Budapest-Keleti pu - Berlin Hbf (tief) do Prahy
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Poněkud humorné na tom je, že jsem nakonec stejně jel přes Nymburk, protože náš vlak byl v Kolíně odkloněn a přijel do hlavního města přes Velký Osek, Nymburk a Lysou nad Labem. Já jsem přitom ovšem přílišným humorem neoplýval, zvlášť když nás navíc zastavili někde v poli a návěstidlo se vzpíralo zezelenat poměrně dlouhou dobu. Nakonec jsme však, vzdor zdánlivě loudavé jízdě, dorazili na pražské hlavní nádraží se zpožděním pouhých 12 minut, které mé další plány nijak neohrožovalo. Mohl jsem pořídit pár spíš jen ilustračních snímků a usadit se do kupodivu se slušným předstihem přistavené soupravy EC 356 Karel Čapek.

362.046-5 nastoupila na EC 356 „Karel Čapek“ Praha hl.n. - München Hbf
© PhDr. Zbyněk Zlinský

V ní jsem se nikterak netísnil, protože cestujících z výchozí stanice bylo pramálo a ani v prvních nácestných stanicích po trase vlaku se obsazenost příliš nezvýšila. Změna nastala až v Rokycanech, kde nastoupilo nemalé množství především studující mládeže, neboť (asi nejen) pro ni tento mezinárodní vlak zjevně představuje výhodné doplnění nabídky regionálních spojů IDP. Do Rokycan jsme přijeli s jistým náskokem a ani průjezd po následující právě přestavované trase do krajského města nebyl problémový, takže jsme u druhého nástupiště jeho hlavního nádraží zastavili jen s minutovou odchylkou od údaje platného jízdního řádu.

362.046-5 přivezla EC 356 „Karel Čapek do Plzně včas © PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsem zachytil záměnu rychlého esa našeho národního dopravce v čele vlaku za Herkula dopravce už jen zdánlivě německého a soukromého, vydal jsem se na dokumentační procházku po přestavovaném nádraží. Vzhledem k tomu, že na toto téma bylo na tomto místě řečeno už dost, nejprve k výpravní budově a později ke kolejišti, zdržím se tentokrát „teorie“ a v praxi odkáži na připojenou galerii snímků. K nim snad podotknu jen tolik, že zatímco například nástupiště ještě nejsou zdaleka (krom třetího) hotova a totéž platí i o kolejích, relativně nedávno opravené nádražní budova už chátrá a je na ní vidět odpadávající omítka i jiné vady.

Výpravní budova od západního konce 5. nástupiště © PhDr. Zbyněk Zlinský

Vzhledem k velice dlouhé a ne vždy uspokojivě kvalitní realizaci několika na sebe navazujících projektů dojde zřejmě k tomu, že v čase dokončení posledního z nich bude třeba začít opravovat výsledky toho prvního. Což jistě není jev u nás ojedinělý a svědčí o čemsi nedobrém, co je zřejmě naší rozvíjející se kapitalistické společnosti vlastní. V případě drážních objektů se jako další negativní faktor projevuje stále ještě nedořešená otázka jejich vlastnictví, tedy převodu z ČD na SŽDC, který se stále odkládá. Ale to je jistě problém přesahující rámec této reportáže, a proto se vraťme k mému konání. To zahrnovalo také zachycení čehosi z provozu.

363.069-6 na postrku Os 7803 Plzeň hl.n. - Beroun u 1. nástupiště © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ani tuto část mé dokumentační aktivity nehodlám v textu nějak komentovat. Nakonec druhá část titulku avizuje pohlednice zez Plzně, a ty nejdete v připojené galerii fotografií. Ale když už jsem se zmínil o tom nadpise, cosi podotknu. Já vím, že Plzeňáci nemají rádi, když si „cizinci“ z jejich nářečí utahují, ba dokonce jsem ochoten připustit, že ono známé zez Plzně není autentické a že by takový výraz žádný kovaný Plzeňan z úst nikdy nevypustil, jak se píše v článku o plzenštině. Nicméně mi to nedalo a celý život slýchané (vesměs ve spojitosti s pivem) slovní spojení jsem v této souvislosti musel použít. Snad mi to bude odpuštěno …

844.007-5 přijíždí ke 3. nástupišti v roli konferenčního vozu © PhDr. Zbyněk Zlinský

K názvu této reportáže se vztahuje i předchozí snímek, zachycující „žraloka“ západního, v němž proběhla tisková konference k novému jízdnímu řádu, které mne do západočeské metropole přivedla a která je vám známa už z příslušné pasáže článku na toto téma. Z této akce sice najdete v připojené galerii také pár fotografií, ale to jenom proto, aby neztratila logickou a časovou posloupnost. Když tisková konference skončila, měl jsem právě tolik času, abych přešel na druhé nástupiště a vyčkal tam už ohlášeného příjezdu Rx 757 Karlštejn, který byl nejbližším vhodným spojem k návratu na východ. Přijel včas a docela slušně zaplněný.

Něco cestující veřejnosti sice vystoupilo, ale ještě víc jí nastoupilo, takže jsem do Prahy cestoval v poněkud stísněných podmínkách, nicméně v koutku u okna a s výhledem po směru jízdy, jak mám rád. Těšil jsem se, že si při jízdě do Rokycan prohlédnu postup modernizačních prací, který ráno skrývala tma, ale moc se mi to nepovedlo. Jednak jsem přemítal o jiných věcech, jednak se hlásila únava z probdělé noci. Byl jsem tak otupělý, že mne ani nevzrušovalo od kraje Prahy pozvolně narůstající zpoždění vlaku, které v jeho cílové stanici sice dosáhlo hodnoty pouhých 5 minut, nicméně zabránilo mi odjet původně vybraným spojem.

Nechtělo se mi totiž utíkat na vzdálené nástupiště, od něhož měl odjet. Nakonec za necelou půlhodinu se mi nabízelo spojení výhodnější. jak jsem si myslel. Jenže jsem se poněkud mýlil, vlak vyšší kvality mi kvalitnější přepravu neposkytl. Souprava Ex 151 Petr Bezruč byla přistavena pozdě a velké množství cestujících se do ní začalo hrnout tak nevybíravým způsobem, že jsem jen stěží našel místo k sezení. Navíc jsem si, stejně jako mí spolucestující, nepovšiml, že příslušný oddíl byl vyhrazen rodičům s dětmi, což zvěstovaly jen malé ceduličky v držáku rezervací. Průvodčí nás na to upozorňoval, ale když oprávněných nebylo, nechal nás sedět.

V tom zmatku si možná ani nepovšiml, že cestuji oklikou na jízdenku kratším směrem – nebo možná na rozdíl od svého kolegy z noci příslušné ustanovení z informaci o výluce ovládal. Do Pardubic jsme dorazili se zpožděním pěti minut, které ale stačilo k tomu, abych se musel k návaznému vlaku vydat zrychleným přesunem. Nakonec jsem jej nejen stihl, ale také vyfotografoval - a ještě stačil prohodit pár slov s jeho strojvedoucím, také železničním fotografem a příznivcem našeho internetového magazínu. Na královéhradecké hlavní nádraží jsem se vrátil ve 13:59 hod., tedy po 13 hodinách a 33 minutách cestování mezi dvěma žraloky.