Železniční muzeum Südbahn v Mürzzuschlagu

29.1.2016 8:00 Pavel Stejskal

Muzeum Jižní dráhy v Mürzzuschlagu je zaměřeno hlavně na horskou trať přes Semmering, pro niž je Mürzzuschlag jedním z výchozích nádraží, proto se tato jeho specializace přímo nabízí. Muzeum je umístěno v prostorách bývalého depa, které bylo důležité hlavně v dobách parního provozu i v prvních desetiletích provozu elektrického.

Ale v rámci šetření a zeštíhlování ÖBB zde zanikla opravárenská základna, umístěná v podlouhlé hale, do které byly lokomotivy k opravě dopravovány přes přesuvnu. Tato hala je dnes hlavní částí muzea, další prostory jsou v půlkruhové rotundě, kterou rovněž ÖBB opustily. Pro potřeby ÖBB Traktion tak nyní slouží pouze jednopatrová správní budova mezi dílnami a rotundou. Lokomotivy, které jsou zde hlavně pro nákladní dopravu na přípřeže přes Semmering, stojí na několika kolejích před správní budovou. Muzeum Südbahn bylo otevřeno v roce 2007, kdy slavila Semmeringská dráha 150 let a od té doby jsou zdejší sbírky stále doplňovány.

Úvodní část muzea je ve správkárenské hale, která dříve sloužila hlavně jako opravárenské zázemí pro zdejší lokomotivy. Po této činnosti zde zůstala například hříž pro vyvázání dvojkolí lokomotiv. V roce 1999 zde byla pomocí této hříže opravena muzejní lokomotiva 310.23, která měla zadřené nápravové ložisko u hnací nápravy. Expozice v této hale je, jak jsem již zmínil, zaměřena právě na úsek trati, která se může pyšnit prvenstvím ve stavbě horských drah – trať přes Semmering. V expozici dominují dva veliké exponáty. Tím prvním je model části viaduktu Kalte Rinne se dřevěným lešením, které má znázornit jak byl tento největší viadukt dráhy stavěn.

Model stavby viaduktu Kalte Rinne © Pavel Stejskal

Druhým dominantním exponátem je parní lokomotiva řady 52, avšak s označením Jugoslávských železnic JŽ 33-329. Ta se dostala do Rakouska společně s několika dalšími lokomotivami, které byly v Jugoslávii zakoupeny pro muzejní účely. Z tohoto nákupu pochází např. lokomotiva 555.0153, kterou provozuje Klub historie kolejové dopravy (KHKD). Lokomotiva 33-329 je v hale bez tendru (ten stojí před halou, ačkoliv není číselně identický s lokomotivou) a je ve stavu, jak byl společně s ostatními stroji dovezen z Jugoslávie. V hale je však ještě jedna parní lokomotiva. Pod jménem Hans se skrývá malý dvounápravový stroj (viz úvodní snímek)..

Ten jezdil na vlečce v nedalekých železárnách Schoeller-Bleckmann. Zajímavé je, že na tuto lokomotivu byla dosazena v roce 1959 dyšna Giesl. Lokomotiva má rozchod 760 mm a než se dostala do muzea, stála jako pomník na příjezdové silnici ze Semmeringu do Mürzzuschlagu. Dyšna je patent rakouského konstruktéra Adolpha Giesl-Gieslingena a lokomotiva Hans je nejmenší, na kterou byla dosazena. Tyto dyšny byly ve velkém dosazovány v zájmu úspornějšího provozu také na parní lokomotivy ČSD řad 354.1, 423.0, 433.0, 434.2, 464.0 a dalších v letech 1957 až 1965 při hlavních opravách. I když nebyly příliš estetické, plnily svoji úlohu.

Celkový pohled do expozice muzea © Pavel Stejskal

Na volném prostranství v hale muzea lze pak nalézt celou řadu drobnějších exponátů, fotografií, dokumentů, plánů a modelů převážně z provozu na Jižní dráze a na Semmeringu. K vidění je zde třeba model výpravní budovy nádraží Semmering, dále model nejvyššího viaduktu semmeringské dráhy Kalte Rinne nebo model výseku trati pod nádražím Breitenstein s tunely Weinzettelfeld a Weinttelwand, obojí v měřítku 1:87. Protože muzeum dokumentuje celou Jižní dráhu, mezi vystavenými exponáty najdeme také nemálo dokumentů, fotografií a artefaktů také z jejích úseků, které se po roce 1918 ocitly mimo Rakousko.

Jedním z takových míst byl také jeden z nejdelších evropských mostů, viadukt Franzdorf, postavený v roce 1856. Po roce 1918 se ocitl na území Jugoslávie a nepřežil 2. světovou válku. Nejprve byl poškozen ustupující jugoslávskou armádou v roce 1941, v roce 1944 byl zase cílem spojeneckých náletů. Dnes se jeho zbytky nacházejí ve Slovinsku, v katastru obce Borovnica. Za lokomotivou 33-329 je pak na stěně veliké zrcadlo, kterým se celý prostor opticky ještě zvětšuje. Jak jsem již zmínil, další část muzea je v rotundě depa. Tam se však musí z hlavní části muzea dojít okolo správní budovy ÖBB.

Rotunda depa Mürzzuschlag © Pavel Stejskal

U pokladny muzea si každý návštěvník vyzvedne čipovou kartu pro vstup do rotundy a podepíše poučení o bezpečnosti při průchodu provozními prostory ÖBB a zákazu vstupu do kolejiště. Karta po otevření vstupních dveří do rotundy propadne do schránky pod čtečkou. Rotunda je plná lokomotiv, drezín a také dokumentů a modelů. Sbírka historických drezín je největší sbírkou tohoto druhu v Rakousku. Dále jsou zde auta, upravená na provoz po železnici. Takto upravené nákladní automobily byly používány za 2. světové války Wehrmachtem. Po roce 1945 jich několik bylo také ve stavu ČSD. Stejně tak některé zůstaly ve vlastnictví ÖBB.

V muzeu jsou různá provedení, od klasického valníku přes tahač až po autojeřáb Faun na železničních kolech. Mezi zajímavé a vzácné exponáty můžeme přiřadit zachovaný podvozek z vojenského benzino-elektrického transportního vlaku rakouské armády z 1. světové války. Tyto transportní vlaky Daimler sloužily k přepravě těžkých děl a dalšího materiálu na válčištích, kde bojovala armáda monarchie. Protože se žádný z těchto vlaků nezachoval, celý jej zde mají pouze jako model ve velikosti H0. Z lokomotiv je potřeba zmínit několik strojů, které byly v minulosti součástí železniční expozice Technického muzea ve Vídni.

Lokomotiva 180.01 kkStB © Pavel Stejskal

Expozice prošla spolu s celým Technickým muzeem před léty úpravami a do nových prostorů se již všechny lokomotivy nevrátily. Technické muzeum Vídeň tedy poskytlo tyto lokomotivy mj. Muzeu Jižní dráhy. Nejstarší z lokomotiv je stroj Gmünden, který má návaznost i na naši zem. Tato lokomotiva byla vyrobená v roce 1854 firmou Günther ve Vídeňském Novém Městě pro První rakouskou železniční společnost, která provozovala také koňku České Budějovice – Linec. Trať byla prodloužena až do Gmundenu. Tato lokomotiva spolu s dalšími stroji nahradila v provozu koně a byla v provozu až do roku 1884. Rozchod lokomotivy je 1 106 mm.

Další lokomotivou z Technického muzea je stroj kkStB 180.01. Také u něj najdeme českou stopu, tendr k této lokomotivě má výrobní štítek Ringhoffer. Další parní lokomotivou pocházející ze sbírek Technického muzea je stroj č. 1 dráhy Gaisbergbahn, nedaleko Salzburgu. Jedná se o ozubnicovou lokomotivu vyrobenou v Esslingenu v roce 1886. Poslední parní lokomotivou v rotundě muzea je stroj ÖBB 91.32. Tato lokomotiva stála mnoho let pod širým nebem jako pomník na 1. nástupišti nádraží v Mürzzuschlagu. Ze sbírek Technického muzea pocházejí i dvě vystavené elektrické lokomotivy; první z nich je původem ze Švýcarska.

Lokomotiva Be 6/8-13257 SBB © Pavel Stejskal

Jedná se o stroj Be 6/8-13257 SBB, který byl ze Švýcarska získán výměnou za obdobnou lokomotivu řady 1189 ÖBB. Právě pro rakouské stroje řad 1089 a 1189 byly švýcarská řada Be 6/8 vzorem v počátcích elektrického provozu v Rakousku. Druhou lokomotivou je podstatě mladší stroj ÖBB 1042.005, u něhož je přístupné stanoviště strojvedoucího. Stejné lokomotivy doposud nasazuje ÖBB do běžného provozu, ale již modernizované a označené řadou 1142. Několik jich postává i v Mürzzuschlagu před správní budovou ÖBB Traktion. Další vozidla můžeme nalézt také před budovou muzea, na kolejích posuvny.

Kromě již zmíněného tendru je zde třeba elektrická lokomotiva ÖBB 1040.010, vozy z Lineckých lokálních drah LILO a několik dvojkolí z parních lokomotiv. Muzeum Südbahn je velice zajímavé a mohu jej doporučit každému, kdo se zajímá o historii železnic, nebo jen o horskou dráhu přes Semmering. Nádraží Mürzzuschlag není pro mě neznámým, ale před několika lety prošlo modernizací. Ještě před zřízením muzea bylo toto nádraží častým cílem zvláštních vlaků z Vídně, depo bylo využíváno pro parní lokomotivy k otočení a dobrání vody.

Parní lokomotiva 109.13 SB (13.6.2010) © Pavel Stejskal

Jen dvě staré elektrické lokomotivy, které na nádraží v minulosti sloužily jako vytápěcí trafa pro soupravy vlaků z odstavných kolejí zmizely. Obě lokomotivy 011.02 a 21 byly v březnu 2011 sešrotovány na nedaleké manipulační koleji. Škoda, také ony se mohly stát alespoň statickými exponáty zdejšího muzea. Prohlídku muzea lze spojit s návštěvou Informačního střediska postaveného zde pro informování zájemců o stavbě Semmering-Basistunelu, jehož stavba byla zahájena v roce 2015. K zajímavostem a zároveň k českým (resp. v tomto případě moravským) stopám patří také fakt, že Mürzzuschlag je rodným městem vynálezce turbíny Viktora Kaplana.

Na výpravní budově nádraží lze nalézt pamětní desku tuto skutečnost připomínající. Doporučit lze i návštěvu velice pěkného historického centra města. Okolí města je v zimním období také vyhledávaným centrem pro zimní sporty, ne příliš vzdálených od Vídně i druhého největšího města Rakouska – Štýrského Hradce. Navíc na zdejším nádraží zastavují všechny vlaky a zřejmě nikoho zde nenapadnou takové tanečky ohledně zastavování, jako jsme svědky u nás, třeba se zastavováním vlaků v České Třebové. A to je Mürzzuschlag o třetinu menším městem než samotná Česká Třebová a zřejmě neslouží ani jako významný přestupní bod pro široké okolí.