Za sněhem a novinkami na trať Tanvald - Harrachov

27.1.2016 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Modernizovaná podoba tanvaldského nádraží, z ruin povstávající historická výtopna v Kořenově, nově zřízená výhybna Harrachov a nedávno zavedené přímé vlaky na lince Liberec - Szklarska Poręba Górna, takové byly hlavní cíle dvou reportérů internetového magazínu VLAKY.NET, za nimiž se v sobotu 23. ledna 2016 vydali do zasněžené krajiny na pomezí Jizerských hor a Krkonoš.

Při plánování této cesty hrály svou roli i další faktory, třeba zájem spatřit na trati číslo 030 mezi Jaroměří a Starou Pakou nedávné změny, jejichž pachatelem byla firma Chládek a Tintěra, Pardubice a.s. Nebo touha pořídit železniční snímky se sněhem, k nimž mi minulá zima nedala žádnou šanci. Můj ostravský souputník si navíc chtěl vynahradit zklamání ze tří loňských cest na Tanvaldsko, které se mu nepodařilo dokončit díky zmeškanému přestupu na liberecký rychlík v Pardubicích. Podobný výsledek však ohrožoval i plán letošní, jemuž kombinace průměrného zpoždění spoje EN 442 Bohemia a odjezdu R 1274 z Pardubic moc šancí nedávala.

Plán reportážní cesty (kliknutí do náhledu jej otevře ve formátu PDF)

Vzhledem k tomu, že zpoždění příjezdu Bohemie do Pardubic dosahovalo v předchozích dvou dnech hodnoty 33 a 25 minut, a 18. ledna dokonce bezmála dvou hodin, poslal jsem Karlovi výše uvedený časový plán cesty, aby mne případně v některém jeho bodě dohonil. Další úskalí našeho cestování mohlo spočívat ve sféře hydrometeorologické, proto jsem se zajímal o sněhovou pokrývku a o předpověď počasí. Zatímco zjištění aktuálního stavu klíčového kořenovského nádraží je otázkou jediného kliknutí na stránku tamní webkamery, v otázce povětrnostní predikce je nutno vsadit na údaje některého z informačních portálů. Já sám věřím iDnes:

Předpověď počasí pro Liberecký kraj z pátečního poledne; zdroj: pocasi.idnes.cz

V onu sobotu jsem se probudil ještě do doznívajícího mrazivého období, nastartoval počítač a podíval jsem se, zda je Karel mezi přihlášenými na našem webu, čímž mi v případě společného výletu dává najevo své včasné zlůžkavstání. Po zjištění kladného výsledku jsem se věnoval střídavě hygienickým i baličským úkonům a sledování trasy jeho vlaku na Babitronu. Spoj EN 442 Bohemia odjel z Ostravy-Svinova se zpožděním 8 minut, ale na odjezdu z Grygova byl už tento údaj dvojnásobný, za Olomoucí se zvýšil a osciloval kolem 20 minut. Nakonec vše dobře dopadlo a Karel dík skrze průvodčího vyžádanému zásahu dispečera přípoj stihl.

843.006-8 přivezl R 1274 Pardubice - Liberec do Hradce Králové i s Karlem
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Přítel mne o tom řešení situace informoval pomocí SMS, když on projížděl Brandýsem nad Orlicí a já přijížděl trolejbusem linky 2 k zastávce Hlavní nádraží. V libereckém rychlíku, kde pro mne držel místo, mi pak vylíčil peripetie svého cestování, které si můžete přečíst v jeho minireportáži na konci tohoto textu. Vzhledem k tomu, že jsme se nějakou dobu neviděli, měli jsme si co povídat i na témata jiná. Krom těch aktuálních, nevyjímaje nepříliš blahou situaci našeho magazínu, jsme zabrousili do minulosti, k naší poslední návštěvě na zubačce. A zalitovali, že jsme nevyjeli o den dříve, kdy by nás v Kořenově přivítalo, jako tehdy, slunečné počasí.

Os 2659 Liberec - Szklarska Poręba Górna dne 22.1.2016 v Kořenově;
zdroj: www.zubacka.cz

Zatímco jsme vedli řeči, za okny apolla ubíhala sněhem pokrytá krajina a panovalo tak nevlídné počasí, že jsme je s ohledem na ostatní cestující raději neotvírali. Výjimku jsem učinil ve stanici Dvůr Králové nad Labem, jejíž nová podoba, stvořená rámci už výše zmíněných úprav traťového úseku, vzbudila jistou nelibost u místních obyvatel, jak jsem už věděl z jednoho mediálního povzdechu. Původní a stávající uspořádání tamního kolejiště můžete porovnat nahlédnutím do plánku stanice, současnou tvář královédvorského nádraží pak přibližuje pár snímků v připojené galerii, pořízených při cestě do hor i zpět, stejně jako onen následující:

Nová podoba žst. Dvůr Králové nad Labem s jediným nástupištěm (foto z R 1274)
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Podobně nově peronizované nádražíčko Mostek i změny další jsem zaregistroval pouze pohledem skrze okno a opět je otevřel až ve Staré Pace, abych pořídil dvojici záběrů jen pro ilustraci, protože modernizované podobě stanice jsem se věnoval při samostatné cestě v půli prosince roku 2012, dokonce za ještě nevlídnějšího počasí, které se odrazilo už v titulku tehdejší reportáže. Vlak jel víceméně v souladu s jízdním řádem a než jsme se nadáli, informační systém ohlásil stanici Železný Brod, kde nás podle vyhledaného spojení čekal jediný přestup. Dodejme jen, že v něm uvedený údaj o koncové stanici návazného vlaku je zavádějící.

840.006-1 jako Os 26266/2655 Železný Brod - Szklarska Poręba Górna © Karel Furiš

Nám, na rozdíl od některých spolucestujících, však bylo jedno, že čekající RegioSpider jede až do stanice Szklarska Poręba Górna, protože jsme jej mínili opustit už v Kořenově. Tak nám totiž velel můj (režista Karel mohl volit variantu jinou) přepravními podmínkami diktovaný zájem na legálním přerušení jízdy v jednom z nácestných zájmových bodů našeho putování. Vůz byl už z výchozí stanice plný vyznavačů lyžování i jejich sportovního náčiní a cestou do Tanvaldu i v něm samotném v tomto směru ještě přituhlo, takže nebylo zrovna snadné z něj na tanvaldském nádraží vystoupit a pořídit snímek soupravy, jejímž třetím členem se stal.

840.005-3 + 013-7 + 006-1 jako Os 2655/26266 Liberec/Železný Brod - Szklarska Poręba
Górna © PhDr. Zbyněk Zlinský

Naštěstí mi hrál do karet relativně dlouhý pobyt soupravy Os 2655 a vše jsem v pohodě stihl. Stejně tak jsme mohli zdokumentoval vlak také v Kořenově, protože jej tam kromě nás opouštělo také nemálo stoupenců klasického lyžování a další do něj naopak nastupovali, aby se přiblížili k lyžařským terénům na naší i polské straně hranice. Poté jsme měli podle platného grafikonu asi deset minut do příjezdu spoje v opačném směru, na který čekala skupinka dětí, která byla na nádraží dopravena nevšedním způsobem – v kabině historického hasičského automobilu IFA W 50 L. Zatímco já jsem zahájil dokumentaci stanice, Karla zaujalo auto:

Historické vozidlo IFA W50 L AS-16 před kořenovským nádražím © Karel Furiš

V úvodu své dokumentační činnosti však žádný z nás nepominul mohutnou ceduli u severního konce 1. nástupiště, týkající se rekonstrukce Harrachovského tunelu, tedy jedné ze staveb, které umožnily tu podobu provozu na lince Liberec - Szklarska Poręba Górna, jak funguje od 13.12.2015. Její základy byly položeny slavnostním aktem, který se odehrál na kořenovském nádraží dne 13.12.2013, jak jsme zde následně informovali. Mezi tím ovšem z onoho chystaného dopravního konceptu vypadl dopravce GW Train Regio, neboť na rozdíl od Českých drah nemohl vést přímé vlaky v celé trase, jak o to dlouhodobě usiloval Liberecký kraj.

Os 2652 Szklarska Poręba Górna - Liberec v Kořenově nezastavil marně
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsme zachytili příjezd i odjezd dalšího z přímých spojů, krátce jsme zdokumentovali současnou podobu nádraží. Jedinou patrnou změnou bylo přenesení vstupu do Muzea ozubnicové dráhy z vnějšku budovy do odbavovací haly. Do jaké míry se změnila jeho expozice, na zimní sezónu slavnostně otevřená dne 26.12.2015, to jsme bohužel neměli čas zjistit, protože nám zbývala necelá hodina na prozkoumání jiné muzeální zajímavosti, navíc pomíjivé. Památkově chráněná ruina místní výtopny totiž vstává z mrtvých. Rotunda, jejíž střecha nevydržela nápor sněhu a 5.1.1987 se zřítila, je opět zastřešena a probíhají i další záchranné práce.

Pokrok stavebních prácí na rotundě je zjevný © PhDr. Zbyněk Zlinský

Projekt na obnovu výtopny byl připraven již v roce 2009. Byla podána žádost na Regionální operační program Severovýchod, bohužel neúspěšně. Mezitím došlo k odkoupení pozemku pod výtopnou od ČD a zbytků výtopny od SŽDC. Úspěch přinesla teprvě žádost na spolufinancování z „Norských fondů“. Smlouva s vítězem výběrového řízení společností Brex s. r. o. byla podepsána 17. srpna 2015. Rekonstrukce byla zahájena 25. srpna 2015, termín dokončení je 31. března 2016. Tuto i další základní informace o stavbě najdete na webu investora. Její průběh můžete sledovat formou slovních a obrazových záznamů z pravidelných kontrolních dnů.

Snímek rotundy z 5. kontrolního dne 22. září 2015; zdroj: www.zubacka.cz

Cílový záměr tanvaldských muzejníků zatím do jisté hatí komplikace s odkoupením točny a k ní vedoucích kolejích, které jsou součástí vlečky číslo 4328 s názvem Vlečka RSM Kořenov, jenž sám o sobě napovídá, že jejím majitelem je Regionální správa majetku ČD, zřejmě královéhradecká. Přitom víme, že nemovitý majetek ČD má být převeden na SŽDC, alespoň podle rozhodnutí vlády. Jen se bohužel neví, kdy se tak konečně stane, což může realizaci záměrů zachránců výtopny zkomplikovat. Bez točny a kolejí, které navíc vyžadují zásadní opravu, nemůže pochopitelně rotunda plnit svůj účel. Vše je zřejmé z plánku stanice a snímků.

Zatím netknutá točna na pozadí opravované rotundy © PhDr. Zbyněk Zlinský

Měli jsme právě tolik času, abychom obešli staveniště, což v tom množství sněhu bylo místy poněkud namáhavé, a trochu si odpočinuli, než jsme museli pokračovat v cestě do Harrachova. Ač trvala, aspoň podle jízdního řádu, pouhých 7 minut, podařilo se nám mimo jiné dovědět od průvodčí, že jen někteří vybraní jedinci z řad jejích kolegů fungují plně také v polském úseku – jak ostatně naznačuje i platný ceník ČD. Ona sama prý „vedlejšák“ u polského dopravce odmítla. proč, to jsme se už nedověděli, asi se jí nechtělo učit polsky. My jsme nad tím nebádali, protože nás čekal vrchol našeho snažení, dokumentace nové výhybny Harrachov.

Os 2657 Liberec - Szklarska Poręba Górna a Os 2654 směru opačného křižují v Harrachově
© Karel Furiš

A samozřejmě také víceméně taktového provozu v ní. Já jsem přitom navíc zabloudil zrakem z 1. nástupiště dolů na silnici a zahlédl tam autobusový přípoj jedné ze zimních turistických linek krajského dopravního systému IDOL, konkrétně spoj č. 40 linky 943. Harrabus jak se této lince říká, tak vhodně doplňuje veřejnou dopravu do této lokality. Její současná podoba však byla ještě krátce před začátkem platnosti GVD 2015/2016 ohrožena, protože RegioSpidery neměly „papíry“ na polský úsek své trasy, což vyvolávalo v internetovém prostoru bezmála šílenství. Nakonec se žádná katastrofa nekonala a ČD původně avizovanou výluku zrušily.

Os 2657 Liberec - Szklarska Poręba Górna odjíždí z Harrachova ke státní hranici
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Po odjezdu vlaku, který nás do Harrachova dopravil, jsme měli v nové výhybně naším plánem stanoven pobyt zvíci dvou hodin, abychom zachytili jedno kompletní křižování vlaků. Oné doby jsme využili k co možná kompletní dokumentaci všeho, co se na nádražíčku od naší poslední návštěvy změnilo. Od popisu těchto našich aktivit však upustím a odkáži vás jak na snímky v připojené galerii, tak na tiskové zprávy SŽDC, s.o.. První z nich se vztahuje k zahájení stavby výhybny a druhá ke slavnostnímu ukončení souboru tří staveb, jimiž byla modernizována celá trať a obě obsahují všechny základní informace k danému tématu.

Nápadným znakem nové podoby harrachovské zastávky je 2. nástupiště s přístřeškem
© Karel Furiš

Práce jsme sice měli dost, ale celé dvě hodiny jsme jí vyplnit nedokázali. Karel si šel dát kafe do místního bufetu U mašinky, ale vrátil se nevalně spokojen. Prý tam o moc tepleji než v nevytápěné čekárně, kterou jsem se spokojil já, nebylo, káva byla slabá a nepříliš levná. Více služeb harrachovská zastávka cestujícím neposkytuje, ostatně na svém webu jich uvádí ještě méně, neboť přístup na nástupiště už nepochybně bezbariérový je a možnost občerstvení také nechybí. Ke konci našeho pobytu v Harrachově se dalo do vydatného sněžení, takže jsme v zájmu zachování plné funkčnosti našich záznamových přístrojů raději zůstali v čekárně.

Poté jsme zjistili, že jinak dostatečně vybavená a z dopravního hlediska bezchybně fungující výhybna má přece jen jakýsi nedostatek. Krom takových vymyšleností, jako jsou samovratné a elektricky vyhřívané výhybky na obou koncích či závějová čidla ve skalním zářezu na kořenovském zhlaví by možná neškodil i nějaký informační systém. To nás napadlo, když jsme čekali na příjezd spoje, který nás měl dopravit do údolí. Os 2658 se na pravidelné křižování nedostavil včas a my jsme s uplývajícím časem propadali nervozitě, co se to děje. Po více než čtvrt hodině marného čekání pod přístřeškem na 2. nástupišti se vlak konečně objevil.

Cesta do Tanvaldu uběhla už bez problémů a nám ono jinak nepříjemné narušení jízdního řádu zkrátilo dobu do dojezdu návazného vlaku. Moc jsme se proto nezlobili, neboť modernizovanou stanici zasypával poměrně hustě padající sníh, který našim dokumentačním záměrům příliš nepřál. Zachytili jsme jen v rychlosti přítomná vozidla i novou podobu stanice, o níž jsme cosi věděli zatím pouze z článku o stavbě, který vyšel před časem na tomto místě. V něm uvedené informace tedy už nemusím opakovat a doplním je jen platným plánkem stanice a také aktuální vývěskou s příjezdy a odjezdy vlaků, jejichž taktovou špičku jsme nezastihli.

Daná časová poloha nám nabídla pouze odjíždějící dvouvozovou motorovou soupravu R 1147 Metoděj Vlach Tanvald - Praha-Vršovice a soupravu klasickou jeho následovníka, R 1149 Kamenice, kterou měl později odpoledne do Prahy odvézt brejlovec 754.007-3. Jeho nízké inventární číslo v kombinaci se zánovním korporátním nátěrem ČD nás zaujalo natolik, že jsme přes už nepříjemně husté sněžení neváhali k němu zajít na vzdálený jižní konec 1. nástupiště. Pak jsme zašli do odbavovací haly, abychom zbavili sněhu sebe i své aparáty, a posléze jsme se přesunuli do přistavené Regionovy, která tvořila první vlak našeho spojení k domovu.

Zpáteční cesta do Hradce Králové proběhla bez jakýchkoliv problémů, což se ovšem nedá říci o zbytku cestování Karlova, jak se můžete dočíst v jeho už výše slíbené minireportáži. Ale to jsme při našem cestování společném ještě tušit nemohli, takže jsme si libovali, že jsme náš úkol zvládli bez větších problémů a hlavně splnili všechno, co jsme si předsevzali. Drobnou vadou na kráse našeho výletu byla skutečnost, že mi při tom všem fotografování promrzly ruce tak, že jsem je necítil (hlavně, že jsem měl rukavice v batohu). Ale konec dobrý, všechno dobré, jak se říká. Snad to platí i o této reportáži, korunované Karlovým videem: