Ohlédnutí za Národním dnem železnice a k němu cosi navíc

Do Chebu jsem jel protokolárním vlakem RJ 1548 s odjezdem z Prahy hl.n. v 6:30. Původně jsem chtěl jet 1. třídou, ale ta byla, stejně jako celý jídelní vůz, obsazena novináři a vedením ČD a SŽDC. Vlak byl docela plný, ale byl jsem s Jirkou Řechkou domluven, kde sedíme, a cestou jsme docela dobře probrali vše kolem železnice. K mému překvapení jsme nejeli přes smíchovské nádraží, ale oklikou přes nádraží Vršovice, Krč a u Velké Chuchle se souprava napojila na trať 170. Kvůli tomu, že restaurační vagon byl zavřený, tak občerstvení probíhalo formou minibaru.

Protokolární vlak dorazil do Chebu

Docela dlouho jsme čekali, než k nám přijel, ale cesta byla příjemná a do Chebu jsme přijeli lehce před půl desátou, díky té oklice. Hned jsem spěchal k pokladně koupit si lístek na páru do Lubů u Chebu s odjezdem v 12:00 hod., jedna jízda stála 50 Kč. Doprava do depa byla zařízena jak autobusem, tak jednotkou RegioShark v pravidelných intervalech. Na nádraží jsem chvíli čekal na kamaráda s manželkou a hned jsme se vydali autobusem do depa. Před nádražím byla malá výstava požárních a policejních vozidel.

 Hasiči před výpravní budovou vystavují vyprošťovací jeřáb

Po příchodu do depa nás uvítaly mraky stánků a k mému potěšení také stánek ČD, kde dávali slevu 100,- Kč na Inkartu a byla možnost vyfotit se s výpravkou i čepicí a hned udělali zadarmo fotky.

Autor coby výpravčí

Následovala krátká prohlídka vnitřku depa, kde jsem stačil udělat pár fotek a záhy nás ochranka vyhodila, že tam nemáme co dělat. Mne ale zajímal hlavně stříbrný šíp, kvůli kterému jsem do Chebu jel. Zajímavý byl výklad průvodce: M 260.001 vyjel poprvé 14.9.1939 a hned po okupaci byl vyřazen z důvodu úspor kvůli dodávkám nafty pro Wehrmacht. Byl vyroben v závodě ČKD Praha (závod PRAGA) v roce 1938. Po válce byl vyřazen z provozu v roce 1952. Úplný konec nastal 1.10.1953 (najezdil cca 50 000 km), kdy byl odstaven pro závadu převodovky. Jeho kompletní historii i další informace nabízí Wikipedie.

Autor ve „stříbrném šípu“

Zajímavé informace o jeho provozu píše i ing. Jindřich Bek v Atlase lokomotiv 2: Po válce v r. 1945 byla pro náročnější motorovou dopravu k dispozici vhodnější vozidla a motorový vůz M 260.001 byl z libeňského depa předán do výtopny v Ústí nad Labem, kde byl v provozu do r. 1951. Zde se zprvu snažili o odstranění některých poruch, ale s proměnlivými výsledky. Některé závady v elektropneumatickém řídícím systému vedly k neuvěřitelným příhodám, jako např. k opačné reverzaci každého podvozku apod. Často se jezdilo jen s výkonem jednoho motoru a vůz sloužil ponejvíce k zájezdům ústeckého divadla po severních Čechách.

Nástupiště některých stanic této oblasti, přebudovaná během druhé světové války s betonovými obrubníky – nedovolovala vysouvání stupátek vozu, a tak se zastavovalo až za nástupišti. Naprosté degradace se vůz dočkal při nasazení v místní dopravě u Ústí nad Labem do Bíliny nebo z Roudnice nad Labem do Zlonic. V r. 1951 byl odprodán a v r. 1957 byla jeho vozová část vyřazena v dílnách Šumperk. Spalovací motory byly odprodány karlínskému divadlu do pomocné stabilní elektrárny. Podle informací od průvodce v pátek získal poslední razítko k provozu, tak to by mohl být námět pro výlet klubu VLAKY.NET, rád se zúčastním.

Na stanovišti „stříbrného šípu“

Pak následovala krátká prohlídka depa. Jelikož moc času nezbývalo, odjeli jsme zpět na nádraží, abychom stihli páru do Lubů u Chebu, a ještě tady v Chebu nás čekalo krásné překvapení - albatros 498.104. U mašinky bylo mnoho lidí, tak byl problém udělat fotky.

„Albatros“ na chebském nádraží

Parní vlak, jímž jsme se chtěli svézt, vedl malý bejček 423.041, vyrobený v roce 1924 a dnes udržovaný v PJ České Budějovice. Jeho odjezd v pravé poledne jsme stihli jen tak tak.

423.041 poveze náš vlak do Lubů u Chebu

Za necelou hodinu jsme byli v Lubech u Chebu, kde bylo dost času na focení soupravy, která se skládala ze služebního vozu a čtyř osobních vozů. V kupé jsem si připadal chvíli jako ve filmu Anděl na horách.

V kupé „rybáku“ řady Ce

Před depem stála dvě hasičská auta, jedno jménem Barbucha, dost zajímavé (rok výroby nevím), a další bylo připraveno pro doplnění vody do parní lokomotivy, abychom dojeli zpět. Dobíralo se 6 000 litrů, alespoň podle informace strojvedoucího, což stačilo na dojetí. Odjel s plnou nádrží 10 000 litrů, zbytek měl ještě z Chebu.

Hasičská Tatra 148 jménem „Barbucha“

Na lubském nádraží jsem se dal do debaty s místním usedlíkem, taky znalcem železnice, a ten mi ukazoval, kde byla točna, která byla bohužel byla zrušena. Jediné mínus na akci bylo, že tam nebyl stánek s občerstvením, většina osazenstva se těšila na pivo a klobásu. Ale já měl naštěstí vlastní zásoby. Zpět jsme jeli kolem 14:00, cesta ubíhala nádhernou krajinou plnou lesů a za chvíli jsme byli v Chebu. Tam jsem stačil ještě vyfotit jednotku 660.004 (InterPanter), která pendlovala mezi depem a nádražím. Byl tam rovněž hurvínek.

„Hurvínek“ na chebském nádraží

Zpět jsem nejel protokolárním vlakem, protože byl narvaný, ale obyčejným Rx. Doplatil jsem si 1. třídu a cesta proběhla v klidu.

Na závěr ještě dodávám něco informací a snímků k problematice zcela jiné. Reaguji tak na diskusi k reportáži Jiřího Řechky z pražského Dopravního podniku, která na tomto místě vyšla dne 22.9.2016. Konkrétně k dobíjecí stanici elektrobusů.

Dobíjecí stanice elektrobusů na konečné Želivského

Přidávám další zdroj, který jsem našel na internetu, ať se nemusím rozepisovat, je tam napsáno vše, i diskuze k článku je zajímavá: Pražský dopravce chce jen stoprocentní elektrobusy. Dobijí se z trolejí.

Trolej dobíjecí stanice elektrobusů

Shrnutí na závěr: byl to velmi podařený výlet, viděl jsem vše, co jsem chtěl vidět. A taky děkuji maxipsovi za pomoc s textem a s fotkami.

Úvodní snímek: „Stříbrný šíp" M 260.001 v Chebu

Přepracoval PhDr. Zbyněk Zlinský