Podzim v Harzu (1)

31.10.2017 8:00 Pavel Stejskal

O úzkokolejných drahách v německém pohoří Harz jsem na stránkách internetového magazínu VLAKY.NET před časem již psal. Od roku 1987 jsem Harz navštívil mnohokrát a mohu konstatovat, že zdejší kraj a železnici znám. Možná tyto moje znalosti přispěly k tomu, že jsem byl již minulý rok osloven letohradskými kolegy, abych je doprovodil na poznávací výpravě po úzkokolejkách v Harzu.

Rádi by se sem podívali, ani jeden z nich zde doposud nebyl. Jenže minulý rok se nakonec výprava do Harzu neuskutečnila, přednější se ukázala návštěva Gotthardské dráhy. Také o tomto výletu s letohradskými kolegy jsem před časem pro VLAKY.NET sepsal reportáž a z výletu vznikl také film na DVD.. Letohradští kolegové jsou kromě velkého fandovství k železnici také filmaři, kteří jsou schopni své záběry zpracovat do téměř profesionální úrovně. Filmy jsou pak promítány při setkáních železničních příznivců v Letohradě pod hlavičkou Letohradského železničního klubu v rámci pořadů Povídání o mašinkách. Nakonec jsme se domluvili a našli vhodný termín na výlet do Harzu. Brzy ráno dne 2. října 2017 mne letohradští kamarádi vyzvedli před domem v České Třebové. Naložil jsem svá zavazadla a fotovýbavu do auta a vyrazili směr Německo. Za volantem našeho auta byl zkušený řidič Jarda Sršeň. Na zadním sedadle seděl Petr Buryška, přezdívaný Burda. To on byl tím hlavním plánovačem tohoto výletu. Posledním z osazenstva byl Jirka Mikyska, který kromě filmování byl záložním řidičem. Jeho služeb jsme vlastně ani nevyužili, cestu do Německa i zpět, a také po Německu zvládl Jarda sám.

Naše skupinka při loňské výpravě na Gotthard © Pavel Stejskal

Cesta probíhala bez problémů, ale čím více jsme se blížili k našemu vysněnému cíli, Harzu, počasí se stále více kazilo. Odpovídalo to přesně předpovědi, kterou jsem ještě těsně před odjezdem kontroloval. První dne měl být zamračený s dešťovými přeháňkami. Optimizmus nás ale neopouštěl, moji spolucestovatelé byli natěšeni na nadcházející dny. Burda měl vše naplánováno do detailu, vypracované grafikony všech tratí HSB. Já jsem byl průvodcem v místech, které jsem znal, a také jsem zajistil ubytování. Nicméně opustili jsme dálnici za Halle a směřovali po místních komunikacích k pohoří Harz, které se před námi vynořilo i s nejvyšší horou Brocken. Ale počasí bylo proti nám a na čelním skle auta se objevily kapky deště. Naším prvním cílem se vzhledem k času bylo nádraží Mägdesprung, kam jsme dorazili několik minut před příjezdem vlaku, na kterém měla být parní lokomotiva. Zaparkovali jsme vedle výpravní budovy, která pamatovala lepší časy. Nyní je opuštěná, zdejší nádražní restaurace se jevila jako mnoho let uzavřená. Z dáli již byl slyšet přijíždějící vlak a tak na další obhlídku budovy a okolí nebyl čas. Za moment se z podzimně barevného listnatého lesa vyřítil parní vlak.

99.6001 vjíždí do stanice Mägdesprung © Pavel Stejskal

K mé radosti byla v čele parní lokomotiva HSB 99.6001, přezdívaná Balerina. Ta byla vyrobena pro rozchod 1 000 mm v roce 1939 firmou Borsig. Z ambiciózního modernizačního plánu pro četné německé úzkokolejky zbyla nakonec jen tato lokomotiva. Vše ostatní smetla následná 2. světová válka. Parní vlak zastavil v Mägdesprungu, kde vyčkal na protijedoucí vlak. Ten byl tvořen motorovým vozem HSB 187.013 a tento vlak směřoval do Eisfelder Talmühle. Po vykřižování obou vlaků v Mägdesprungu jsme následovali parní vlak, který směřoval do Quedlinburgu. Další místo k filmování, pro mne k focení, jsme našli nedaleko zastávky Sternhaus Haferfeld. Mrholení se ale proměnilo v déšť a my čekali na parní vlak. Ten však stále nejel. Pak se spustilo přejezdové zařízení se závorami na nedalekém přejezdu a náhle z druhé strany přijížděl parní vlak, který v jízdním řádu chyběl. S Jirkou Mikiskou jsme se rychle přemístili tak, abychom tento vlak stihli rozumně vyfotili a nafilmovat. V čele zvláštního vlaku byla parní lokomotiva HSB 99.5901. Další skvost zdejší dráhy, lokomotiva Malletovy konstrukce, vyrobená v továrně Jung již v roce 1897. Vlak nás sice překvapil, ale stihli jsme jej vyfotit.

Zvláštní vlak s lokomotivou 99.5901 © Pavel Stejskal

S vlakem do Quedlinburgu se zvláštní vlak křižoval v následné stanici Sternhaus Ramberg a za chvíli pak i tento vlak projel okolo nás. Počasí bylo opravdu škaredé, cestou do Quedlinburgu doslova lilo. Provoz na silnici před Quedlinburgem byl hustý, ale na nádraží jsme přijeli včas. Parní vlak z Harzgerode za chvíli přijel, jeho asi 15 minutové zpoždění, způsobeném protijedoucím zvláštním vlakem bylo sníženo asi na 5 minut, což bylo dáno zkrácením pobytu v Gernrode. Nádraží v Quedlinburgu se od roku 1987, kdy jsem zde byl poprvé, dohromady nezměnilo. Jen výpravní budova byla sešlejší, z části prázdná, 1. nástupiště nebylo opravováno snad od jeho postavení. Dláždění je opravdu hrozné, připomínalo spíše stav nějakého opuštěného nádraží, z okapních svodů tekla voda všude jinde, než tam, kam měla odtékat, a kryté nástupiště bylo také jako řešeto. 2. nástupiště bylo trochu lepší, ale také by si zasloužilo opravy. Jen kolejiště se zde zcela změnilo. Kdysi rozlehlé kolejiště bylo zredukováno, nákladní koleje jsou vytrhány, prostor po nich je proměněno v parkoviště. Přibyly jen dvě koleje o rozchodu 1 000 mm pro vlaky HSB.

Nádraží Quedlinburg © Pavel Stejskal

Také návěstidla jsou zde světelná, jen jsem si vzpomněl na nízké, vlastně trpasličí mechanické návěstidlo, které bývalo u 1. nástupiště. Stavědlo na zhlaví směr Thale a Gernrode bylo prázdné se slepými okny bez skel. Také vlečka do nedalekých železničních dílen téměř zmizela, její zbytky jsou zarostlé bujnou vegetací. Na místě dílen dnes stojí obchodní centrum. Parní vlak zastavil v konečné stanici, cestující vystoupili, další se připravovali k nástupu do soupravy, která pak směřovala do Alexisbadu. Lokomotiva objela po vedlejší koleji soupravu, u vodního jeřábu dobrala vodu a najela na soupravu. Mezitím do Quedlinburgu přijely dva vlaky normálního rozchodu, tvořené motorovými vozy Desiro, patřící společnosti HEX (Harz Elbe Express), která zde zajišťuje veškerou osobní dopravu. Jirka s Burdou poctivě filmovali vše, co se na nádraží dělo, já se rozhodl i přes déšť vyfotit odjíždějící vlaky HEX i HSB u opuštěného stavědla. Odjezd se povedl, byl souběžný a strojvedoucí obou vlaků si dávali záležet. Já se rychle vrátil k zaparkovanému autu, kamarádi už čekali jen na mne. Vraceli jsme se zpět k zastávce Sternhaus Haferfeld. S Burdou jsme se vypravili za oblouk trati, zhruba 400 metrů od přejezdu.

99.6001 na vlaku do Alexisbadu © Pavel Stejskal

Za chvilku parní vlak s lokomotivou 99.6001 projel okolo nás. Mezitím déšť ustal, ale obloha byla stále zatažená. Dalším cílem byla stanice Alexisbad. Zde parní vlak opět křižoval s dalším vlakem, opět motorovým vozem, tentokrát HSB 187.016. ten přijel z Hasselfelde a točil spoj do Gernrode. Parní vlak zde také končil a vracel se do Gernrode. Lokomotiva před objetím soupravy dobrala vodu z vodního jeřábu a podle jízdního řádu vyrazila do Gernrode. My jsme vlak opět pronásledovali, stihli jsme odjezd z Mägdesprungu a zase u zastávky Sternhaus Haferfeld. Opět začalo pršet a zde jsme skončili s pronásledováním parního vlaku. Pod střechou zastávky jsme uvařili polední kávu, i když bylo už dost po poledni, a spřádali plány, co dále v tomto nevlídném počasí. Zde jsme ještě vyfotili projíždějící motorový vůz 187.013, který jel z Nordhausenu do Quedlinburgu. Pak jsme odjeli za stálého deště k nádraží do Gernrode. Zde bylo nádraží prázdné, souprava parního vlaku byla odstavena bokem a lokomotiva byla ve zdejší výtopně. Měli jsme čas a když konečně přestalo pršet, vydal jsem se k výpravní budově normálního rozchodu. Zde v Gernrodebyla nádraží dvě.

Gernrode - dvě nádraží dvou rozchodů © Pavel Stejskal

To úzkokolejné, dnes patřící HSB, stále funguje, nádraží bývalé trati Frose – Quedlinburg je opuštěné. Kolejiště je z části sneseno, koleje od Frose jsou také pryč. Samotná výpravní budova je však obydlena a v prostorách čekárny, restaurace i dopravní kanceláře probíhají stavební práce. Budova má novou krytinu a z části vyměněná okna. Zdá se, že je s budovou počítáno alespoň k jiným účelům. V bývalém kolejišti jsou doposud zvýšená nástupiště, původní lampy, jen prostor po několika nákladních kolejích je již zastavěn. Pozorného čtenáře jistě zaujme fakt, že vlaky HSB o rozchodu 1 000 mm jezdí z Gernrode až do Quedlinburgu. Trať Frose – Quedlinburg byla postavena v roce 1885 a počátkem roku 2004 byl zde provoz zastaven. V rámci aktivit společnosti HSB byla část trati mezi Gernrode a Quedlinburgem přestavěna na rozchod 1 000 mm, zbytek trati byl opuštěn a z části snesen. Např. v Ballenstedtu, mezilehlém nádraží, stojí výpravní budova, výtopna s vodárnou a s kolejištěm, ve kterém stojí také torzo nákladního vozu. V Gernrode, na nádraží HSB, se mezitím začalo něco dít.

Parní vlak z Gernrode do Hasselfelde před odjezdem © Pavel Stejskal

Parní lokomotiva opustila výtopnu a najela na odstavenou soupravu osobních vozů, které za několik minut dovezla k nástupišti. S Jirkou jsme vykročili zachytit odjezd vlaku z nádraží, Burda se připravil zachytit okamžiky odjezdu vlaku přímo na nádraží. Po odjezdu parního vlaku, který tentokrát směřoval do Hasselfelde, vyrazili jsme tento vlak opět pronásledovat a ještě několikrát jej vyfotit. Po příjezdu do Hasselfelde jsme opět vyfotili objetí soupravy a vyzbrojení lokomotivy vodou. K zajímavostem zdejšího nádraží patří malý skanzen artefaktů dráhy. Vedle výpravní budovy je třeba kotel z parní lokomotivy 99.5901, pro kterou byl nový vyroben v dílnách Meiningen. Naproti budovy vedle malé výtopny je sněhový pluh, válce z parní lokomotivy, nápravy z vozů a podvalníky. V parku vedle nádraží je památník propagátora německé kultury v zahraničí Hermann Blumenau, který se v Hasselfelde narodil v roce 1819. Další pronásledování parního vlaku na zpáteční cestě tendrem napřed do Gernrofe pozbylo smysl a po jeho odjezdu z Hasselfelde jsme vyrazili nejkratším směrem do Wernigerode, kde jsme měli zajištěno ubytování v hostelu nedaleko nádraží.

Protože jsem ten hostel využil k ubytování již v minulosti, nebyl problém jej najít. Zaparkovali jsme naproti hostelu a ubytovali jsme se. Na recepci byl recepční Alex, který byl ochotný a za pomocí naší chatrné němčiny, pár slovíček angličtiny, ale i ruštiny jsme s ním domluvili detaily našeho ubytování. Využili jsme kuchyňky v hostelu, uvařili teplou večeři a já s Burdou jsme vykročili poznat zdejší město a historickou část. Rovněž jsme se chtěli poohlédnout po supermarketu, abychom doplnili zásoby jídla, neboť další den bychom tak učinit nemohli - 3. října je v Německu státní svátek (Sjednocení Německa) a běžné obchody jsou zavřené. Ale obchoďák jsme bohužel žádný nenašli a skončili jsme u nádraží, kde jsem aspoň pořídil noční snímky parní lokomotivy HSB 99.7241. Vrátili jsme se do hostelu a po sprše jsme společně kuli plány na další den. Protože předpověď už doma, tak i zde hovořila o podstatně lepším počasí, než bylo dnes, padlo rozhodnutí zdolat vlakem Brocken. Ale o tom i mnoha dalších věcech se dovíte až v druhém dílu této reportáže, který by se na tomto místě měl objevit, nedojde-li k nějaké změně, za týden.

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský