Naše téma: Malované podchody

8.1.2018 8:00 Luděk Šimek

Léta, celá desetiletí, jsme cestou na ostrovní nástupiště viděli jen bílé kachličky, které za ta desetiletí nebyly už bílé, nebo vybílené stěny, v nejhorším případě šedý beton. Jen občas ve velkoměstech se v podchodu objevila i velkoplošná reklama. Až přišel vynález barev ve spreji a s ním sorta samozvaných výtvarníků i „výtvarníků“.

Ti nesnesou pohled na monotónní plochu, musí ji obohatit i „obohatit“ svými výtvory. Mám podezření, že to byly právě tito samozvaní umělci, kteří majiteli drážních objektů vnukli myšlenku – předejít této nevyžádané amatérské tvorbě a zároveň nabídnout očím cestující veřejnosti lepší pastvu než je bílá či šedá stěna. Ta myšlenka zřejmě přišla ze zahraničí – jak dokazuje jedna naše reportáž z roku 2010 se snímky pořízenými v rakouské železniční stanici Hohenau an der March:

Dětmi stvořená výzdoba podchodu (21.8.2010, Hohenau an der March)
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Povídání k dnešní diskusi bude stručné – víc povědí samy obrázky. Výzdobu podchodů můžeme vidět zatím jen spíš výjimečně; možná nyní v souvislosti se změnou a tím i ustálením majitele objektů, jímž se stala SŽDC, i s postupnou výstavbou ostrovních nástupišť v dalších stanicích, se nabídka našim očím rozšíří.

Historická lokomotiva v Poděbradech (26.8.2017) © Luděk Šimek

Jaké náměty se objevují v těchto výtvarných dílcích? Především dva okruhy: dráha a cestování (viz Poděbrady či Svitavy) nebo místní zajímavosti a pamětihodnosti (Kutná Hora nebo Pečky). Ve Svitavách měl autor graffitů fantastický nápad: kufr se čtyřmi nohami, který by za páníčkem běhal jako pejsek. Jen nevím, jak by nastupoval do vlaku – víte přece, jaké potíže na stupátkách mívají psí tlapky.

Podchod hlavního nádraží v Kutné Hoře láká návštěvníky na světoznámé památky (24.7.2017)
© Pavel Šmídek