Vzpomínky na letní dovolenou

Těm, pro které nebude moje vzpomínání ničím přínosné, se omlouvám, a těm ostatním přeji příjemné čtení. Moje cesta na dovolenou začala 25. srpna odjezdem z Prahy nočním vlakem EN 443 Bohemia. Tato dovolená se poněkud lišila od mého zaběhnutého stereotypu, pro první dva dny pobytu jsem využil pozvání přátel k ubytování a až poté jsem se ubytoval v „mém“ penzionu. Součástí mé dovolené je kromě jiných aktivit také projíždění tratí, které jsem ještě neprojel. V současné době mně jich zůstává na Slovensku asi 24, včetně těch, kde je zastaven provoz. A tak jsem si ještě v Praze vypracoval plán, jaké tratě projet. V konečném účtování plán nebyl naplněn, což ale nevadí, není všem dnům konec.

To v České republice nemáme (31.8.2017, Štrba) © Jiří Řechka

První plánovaná cesta, která došla naplnění, byla cesta z Popradu do Štúrova a zpět. Cesta, která mně trvala od odchodu z penzionu do návratu 24 hodin a která začala 28. srpna. Protože pár metrů od penzionu je zastávka Poprad-Spišská Sobota, rozhodl jsem se využít železničního spojení, osobní vlak mne před půlnocí odvezl na stanici Poprad-Tatry, kde jsem počkal na R 17614 s odjezdem v 01:02 již 29. srpna. Rychlík, který končí v Bratislavě a který jsem v minulosti použil několikrát k cestám do Zvolena, mne dovezl do Vrútek v půl třetí ráno, zde jsem měl přestup na osobní vlak do Horní Štubně s odjezdem v 05.20. Po vystoupení mne čekalo nemilé překvapení, výpravní budova byla zamčená, při předchozích cestách tomu tak nebylo.

První pořádný úlovek (29.8.2017, RD Prievidza) © Jiří Řechka

Je pravda, že to je již nějaký ten pátek. Kromě mne to postihlo ještě několik dalších cestujících, nezbylo než počkat, přesto, že přes den bylo teplo, noc již tento teplotní komfort nenabízela. Po hodinové okružní cestě okolo výpravní budovy jsem si uvědomil, že přes ulici je otevřený jeden podnik, teplý čaj a prázdná místnost mi umožnila přečkat zbývající čas do odjezdu. Nastal čas odjezdu a moje cesta pokračovala do Horní Štubně s následným přestupem na osobní vlak do Prievidze. Zde jsem měl čas na fotografickou dokumentaci železničního provozu. Byl jsem překvapen množstvím lokomotiv a motorových vozů zdejšího depa, nemohl jsem si přát více. I počasí ukázalo tu příjemnou podobu, vydrželo to až do návratu do Popradu.

Marná sláva, nad „brejlovce“ není (29.8.2017, Prievidza) © Jiří Řechka

Když nastal čas k pokračování, odjel jsem do Nitry, kde jsem měl přestup na vlak do Nových Zámků. Při pohledu na Zobor, jsem si vzpomněl na rok 1967, kdy jsem pod ním měl strávit několik let, ale nakonec to bylo pár dní. Během dalšího pokračování své cesty jsem si mohl zvěčnit v Šuranech jednoho pěkného čmeláka. Po příjezdu do Nových Zámků jsem počkal na EC do Budapešti, kterým jsem pokračoval do cílové stanice Štúrovo. Ve Štúrově jsem se ocitl poprvé a nastal několik desítek minut trvající pobyt s fotografickou dokumentací zdejšího provozu. Pro mne to bylo velice „výživné“. Nicméně každý začátek má i svůj konec, a tak mi nezbylo než počkat na osobní vlak, kterým začala zpáteční cesta do Popradu.

Nač jezdit do Evropy, když ta jezdí k nám! (29.8.2017, Štúrovo) © Jiří Řechka

Částečně po další tratí, která byla na seznamu k projetí. Ze Štúrova jsem odjel do Levic, kde jsem měl další přestup. Levice – Zvolen os.st., to bylo další pokračování mé pouti. Po cestě jsem, bohužel jen přes okno vlaku, mohl zaznamenat pár lokomotiv, myslím, že nejzajímavější byla rosnička v Tlmačích, stihl jsem ji v posledním okamžiku, není to nejlepší záběr, ale mám ji. Tato část mé cesty skončila ve Zvolenu os.st. Zde jsem nastoupil do rychlíku do Vrútek, musím se zmínit, že všechny spoje a přestupy byly bez problémů. Ve Zvolenu došlo ale k určitému zpoždění na odjezdu, v daný okamžik to nebylo dobré, na přestup ve Vrútkách jsem měl pouze několik minut, konkrétně 16.

Poslední výdobytek slovenského železničního průmyslu (29.8.2017, Zvolen os.st.)
© Jiří Řechka

Důvod zpoždění byl, jak to bývá, čekání na zpožděný vlak. Při odjezdu ze Zvolena byl čas na přestup vymazán. Během cesty jsem požádal průvodčího o zajištění přestupu ve Vrútkách. Dodatečně jsem zjistil, že pokud by ujel rychlík do Košic, strávil bych další noc ve Vrútkách. Průvodčí mě ujistil, že náš vlak přijede včas. Chce se mi napsat, že nekecal, slušně nelhal. Strojvedoucí vedl vlak tak, že původní zpoždění téměř celé smazal. Výborná práce. Ve Vrútkách jsem tedy počkal na R 613 do Popradu-Tater. A když hodiny ukazovaly hodinu před půlnocí, byl jsem zpět v penzionu. Byl jsem spokojen, den se vydařil.

Vzhůru do Košic! (30.8.2017, Poprad-Tatry) © Jiří Řechka

Další den, 30. srpna, jsem odjel do Košic k rodině na návštěvu a přitom jsem také měl štěstí na zajímavé záběry. Zejména gorila 350.005 po novém laku a také šestikolák společnosti SŽDS. Když jsem v Popradu, tak nemohu vynechat návštěvu Štrby a zdejšího místa s pohledem od tratě na Vysoké Tatry. Zažil jsem zde i počasí, které nebylo zrovna přívětivé pro fotografování, patří to ale k životu, tentokráte počasí bylo nakloněné mé činnosti. Tak jsem se 31. srpna ocitl na louce pod Štrbou a začal „lov“ na projíždějící vlaky a tento den jsem měl štěstí i na něco jiného. Před hledáček se mně dostala opět gorila 350.005 a hlavně kolem mne projel motorový vozík MUV 69-941 a za necelou půlhodinu další motorový pracovní vůz, tentokrát DGKu 5.3185.

Советское чудо по названию ДГКу (31.08.2017, Štrba) © Jiří Řechka

Parádní. Když projelo SC Pendolino Košičan směrem do Košic, ukončil jsem zde svůj pobyt, odešel jsem na stanici a trochu oklikou přes Štrbské pleso jsem odjel zpět do Popradu. 1. září byl den, kdy vyjela na svojí nostalgickou jízdu tatranská Kométa. Další akce, kterou si nenechávám ujít. Navíc mezi vlakovou četou Kométy mám pár přátel. Zaznamenal jsem příjezd Kométy k hraně nástupiště, pozdravil se s přáteli a odjel jsem pravidelným vlakem do Starého Smokovce, abych si zvěčnil příjezd nostalgického vláčku. Tak se i stalo a moje další cesta byla již s Kométou do Tatranské Lomnice. Zde jsem krom jiného uspokojil svůj žaludek a po dalším příjezdu Kométy jsem se rozloučil s vlakovou četou.

Trocha nostalgie nikoho nezabije (1.9.2017, Poprad) © Jiří Řechka

Moje zpáteční cesta byla směrována přes Studený Potok do Popradu. Po příjezdu jsem odešel do penzionu, odložil jsem přebytečná zavazadla a odešel jsem na zastávku, Poprad-Spišská Sobota a zde jsem se věnoval něco málo železničnímu provozu. 2. září jsem měl na programu opět tradiční návštěvu, tentokrát rušňového depa v Humenném. Zde se každoročně konají železniční oslavy. Akce, která se těší zájmu místních i přespolních návštěvníků. Dokonce se stalo, že při nákupu občerstvení mne paní prodavačka oslovila, že se na mne pamatuje z předchozí akce zde i další v Košicích. Byl jsem překvapen její pamětí.

Čekání na reinkarnaci (2.9.2017, RD Humenné) © Jiří Řechka

Loňská dění v RD Humenné se lišilo od předchozího v jedné maličkosti. Při minulé návštěvě nebylo nám zvědavcům umožněno fotograficky nakouknout za vrata haly. Tentokráte se vrata nezavřela. Zajímavým exponátem byla parní lokomotiva 431.014 ventilovka, která byla kdysi součástí pomníku pancéřového vlaku Hurban ve Zvolenu. Pokud se dobře pamatuji, provádí se v RD Humenné oprava. Součástí přehlídky drážních vozidel byl i sergej 781.312, který měl trochu smůlu. Do depa se vrátil ze své nostalgické jízdy pro nějakou závadu s pomocí velkého hektora. Na předváděcí přehlídku v depu byl ale již připraven.

Když přijde na „sergeje“ slabost … (2.9.2017, RD Humenné) © Jiří Řechka

Podruhé jsem mohl spatřit novou motorovou jednotku 813.111. Přišel čas odjezdu a já jsem se ocitl na nástupišti stanice Humenné, odkud jsem odjel do Košic, kde mne čekal přestup na RR 762 do Popradu. Nadešel poslední den mé dovolené, správně by mělo asi být mého pobytu, protože mám již dovolenou celoživotní. Tak tedy 3. září byl den, kdy jsem večer nočním vlakem EN 444 Slovakia odjel zpět do Prahy. Přes den, přesněji dopoledne, jsem se věnoval prohlídce Popradu i nějakým nákupům - nikdy nesmím zapomenout přivézt mému vnukovi korbáče. Po obědě jsem i s ohledem na poněkud již horší počasí zůstal u penzionu na zastávce a ještě něco málo jsem se věnoval zde projíždějícím vlakům.

Poslední úlovek před návratem domů (3.9.2017, Poprad-Tatry) © Jiří Řechka

I tato fotografická činnost měla svůj konec a mně nezbývalo než zabalit svoje věci a když přišel čas, odejít na stanici Poprad-Tatry. Tam jsem ke svému překvapení měl možnost zhotovit poslední fotografie zde čekajícího čmeláka. První nástřel byl přes kolejiště pro případ, že se dá do pohybu. Ověšen zavazadly jsem se podchodem přemístil na druhé nástupiště a zde jsem se snažil zhotovit hodnotný snímek, z počátku (snad nervozitou, jestli to stihnu), se to nedařilo. Nakonec se to myslím povedlo. To konečně můžete posoudit v připojené galerii, včetně všech dalších fotografií, které jsem během svého pobytu na Slovensku pořídil. Tak skončila moje „dovolená“ a již se těším na další a cesty po pro mne neznámých tratích Slovenska.

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský