Za vlaky do Transylvánie – 1. díl

» Návrat

Pridané: 23.5.2018 8:00
Autor: Mgr. Jiří Mazal, nick: » Etienne

Za vlaky do Transylvánie – 1. díl Druhý prodloužený květnový víkend směřovaly mé kroky na jihovýchod, do Rumunska, které jsem zatím poznal jen velmi povrchně. Svezeme se samozřejmě vlakem a navštívíme transylvánská města Sibiu včetně tamějšího železničního muzea, Turda s obrovskými solnými doly a Cluj-Napoca s tramvajovým provozem.

 

 

 

 

Moc nechybělo a akce skončila již v začátku - přijdu na olomoucké nádraží a zjišťuji, že můj vlak má 50 minut zpoždění (ve skutečnosti ještě řádně narostlo). U Zábřehu na Moravě porucha zabezpečovacího zařízení. To znamená ujetí všech přípojů včetně toho nejdůležitějšího, nočního vlaku Dacia z Vídně do Bukurešti. Do něho si můžete mimochodem koupit lístek v rakouském e-shopu, lůžko za 69 €, musí se však vyzvednout v Rakousku, v pokladně nebo automatu. Bylo obrovským štěstím, že jsem měl jízdenku vyzvednutou z předchozího výletu.


Mapa Rumunských železnic s projetými tratěmi, červeně autobusem © bueker.net

Rozhoduji se zaimprovizovat a Dacii "stíhat" v Budapešti - chci zakoupit jízdenku Břeclav  - Budapest, ale cena skoro 900 Kč nemile překvapí. Naštěstí mě napadl starý trik rozdělit lístek ve Štúrovu, a rázem platím necelých 600 Kč. Pak už následuje dlouhá nudná cesta do Budapešti, které jsem se chtěl právě jízdou do Vídně vyhnout, a zejména noční pochod z Nyugati na Keleti. Nápad končit vlaky z Česka na Nyugati je fakt za všechny peníze. Nádraží bylo o půl jedenácté večer jak po vymření, všechny ostatní mezinárodní vlaky odjíždí z Keleti. Doprava mezi těmito dvěma nádražími je přitom docela mizerná, pokud byste využili tramvaj, zbývá dojít nějakých 12 minut. Přímo jezdí trolejbus, ale před jedenáctou večer jsem už nic nenašel. Přesun zvládám pěšky a do vlaku nasedám pět minut před odjezdem - Dacii tvoří pouhé čtyři vozy, rumunské lehátko, lůžko a dvě "dvojky".

Průvodčí je z mého příchodu dosti rozpačitý. V oddíle, který mám na jízdence, jsou nakvartýrované nějaké ženy, tak mě průvodčí strká do vedlejšího kupé na prostřední místo. Do nosu mě praští smrad vycházející od Rumuna ležícího dole, který se už asi dlouho nepotkal se sprchou. Přitom měl možná koupeno double, protože ustlané byly jen dvě postele. Hovoří francouzsky, říkám mu pro sebe cikánský baron a poté, co zhasnu světla, odchází pryč. Alespoň trochu vyvětrám. Záhy usínám a budí mě až bušení maďarských pohraničníků. Cikánský baron vytahuje místo dokladů dva papíry formátu A4 s hromadou kulatých razítek a celníci spokojeně odchází. Totéž po pár kilometrech dělají i Rumuni a cikánský baron se k mému překvapení loučí - vystupuje v Aradu. Je teprve nad ránem a já mám pro sebe celé kupé! To je poněkud stísněno buňkou WC sousedního oddílu, takže naše umyvadlo je vystrčeno až téměř přede dveře. Naopak na obvyklém místě pro umyvadlo pod oknem nacházím jakousi podivnou krabici z plechu.


Sibiu, lokomotiva ř. 64 s rychlíkem 347 Dacia, 8.5.2018 © Jiří Mazal

Spokojeně vyspávám až do osmi, kdy se blížíme k Vintu de Jos. Tam se odpojujeme od elektrifikované dvoukolejky a dále do Sibiu pokračuje jednokolejná neelektrifikovaná trať. Není mi moc jasné, proč jsou všechny mezinárodní vlaky tahané právě přes tuhle skoro lokálku. Jedeme odhadem šedesátkou a krajina se trochu zvedá, nechybí mosty a jeden tunel. Ale žádná panoramata nečekejte, jen typickou rumunskou krajinu - pole a louky plné dobytka s rázovitými pasáky. Již v Aradu je naše souprava obohacena o bistrovůz a jednu "dvojku", obsluha bistrovozu dokonce nabízí občerstvení v našem vagónu, ale bohužel nemají čaj. Jelikož jsme řazeni v soupravě jako poslední, prohlížím si trať za námi. Vztah k vegetaci tu mají zajímavý - keře jsou střiženy přesně dle průjezdného profilu, připomínají tak živý plot. Do Sibiu přijíždíme podle jízdního řádu v 10.44, přičemž rakouský jízdní řád, včetně jízdenky, tvrdí 9.44.

V Sibiu jsem překvapen čistým a udržovaným nádražím, s wifi a ochrankou, takže to tam vypadá lépe než leckde u nás (jak následně zjišťuji, jedná se o rumunský standard). To už se samozřejmě netýká vozového parku. Nejprve směřuji do zdejšího trochu utajeného železničního muzea. Bez online map bych ho asi hledal dodnes, nejen, že je poněkud schované, ale místní o něm ani nevědí. Plným názvem Muzeul de locomotive cu abur din Sibiu sídlí na ulici Strada Dorobanților 22. Stačí jít přes most, který se klene nad kolejištěm, po schodišti sejít dolů vpravo a držet se místní ulice. V jednom místě pak z ní vychází štěrková cesta, o které byste si nikdy nemysleli, že může vést do depa, a na jejím konci jste tam. Je to takové muzeum-nemuzeum, protože se nachází přímo v depu a parní lokomotivy se střídají s provozními stroji. Raději se hlásím hlídači v budce, a pak už areál nerušeně procházím a fotím.


Lokomotivní depo v Sibiu s nákladními lokomotivami ř. 60, 8.5.2018 © Jiří Mazal

Parní lokomotivy, včetně řady úzkokolejných, připomínají spíše vrakoviště, nechybí ani sněhová fréza či jeřáb. Daleko více mě zaujmou provozní motorové lokomotivy. Depu kralují "Sulzery" řady 60 rumunské výroby dle švýcarské licence, známé z Polska jako řada ST43. Vidět lze i posunovací Faury řady 80 a ex-německé motorové jednotky ř. 76 (u DB řada 614), nechybí ani "Desira" ř. 96, do Rumunska dodaná jako nová. Obklopena parními lokomotivami jsou i dvě lůžka, která slouží jako provozní zázemí. Jak jsem se později dočetl, ve východní části depa mají být ještě úzké koleje zrušené úzkokolejné tratě Sibiu - Agnita.

Plný dojmů se vracím na nádraží, kde mě upoutá autobus s vlekem na kola (v Rumunsku mě to přeci jen trochu překvapuje), a vyrážím do města. Sibiu se původně jmenovalo Hermannstadt s převažujícím německým obyvatelstvem. Většina z nich po válce odešla do Německa a dnes jich zde žije necelých 2000 z celkových 170000. Jádro města si však uchovalo středověký charakter s unikátní architekturou, malé gotické domy už dnes moc neuvidíte. To vše s nezaměnitelnou patinou a atmosférou, boční ulice jsou málokdy rekonstruované (na rozdíl od centrálních náměstí). V radniční věži, na kterou se dá vystoupat, objevuji překvapivě rozsáhlou "šotoexpozici" věnovanou úzkokolejce Sibiu - Agnita. Nadšenci se jí snaží vzkřísit a uvést do provozu, zatím s občasnými jízdami na 7 km dlouhém úseku Cornățel - Hosman. Pouštím se do hovoru s prodavačem vstupenek, jak že se prý mají v Rumunsku špatně, výdělek je 300 €, a že by nejraději odešel. Ale když slyšel Česká republika, tak tam prý ne, měl pracovní nabídku, ale za málo peněz. No to se mu nedivím.


Sibiu, výhled z Radniční věže, 8.5.2018 © Jiří Mazal

Jelikož v centru jsou nasazeny "turistické" ceny pro západní turisty (polévka 60 Kč apod.), bloumám v podhradí, až nacházím luxusně vyhlížející restauraci. Donesou mi podivně vypadající jídelní lístek jen v rumunštině, a jak záhy zjišťuji, je to výběr ze dvou poledních menu. Obsluha jinak než rumunsky také neumí, tak si objednávám jediné známé slovo z nabídky - "cotlet", a k tomu jediný známý dezert - "strudel". Dohromady platím 17 Lei (100 Kč). V Sibiu nakonec trávím tolik času, že mi pět vyhrazených hodin málem nestačí. Je třeba pokračovat do cíle dnešního dne, města Câmpia Turzii.

Jízdenku jsem chtěl původně koupit v automatu, ale znervózněn skutečností, že stanici nemohu najít, nakonec využívám pokladnu. Jízdné je lomené a na jízdence je napsán každý vlak a cena zvlášť, musel jsem nahlásit, kde přestoupím. Důvod, proč jsem stanici nenašel, byl nakonec docela prozaický - stojí za ním změna pravopisu, a železnice jakožto poněkud konzervativní podnik ji jaksi nezaregistrovala. Takže zatímco na všech mapách, cedulích a nápisech je Câmpia Turzii, železnice stále užívá starší zápis Cimpia Turzii.


Takové využití víceúčelového oddílu Desira němečtí konstruktéři asi nezamýšleli, 8.5.2018 © Jiří Mazal

Nastupuji do "Desira" a zkoumám, jak se na něm podepsala rumunská údržba. Nedobře dopadla okna - házení kamenů na vlak je zjevně oblíbenou zálibou (i když ne tolik jako v Albánii) a vyměnit velká okna „Desira“ není ani jednoduché, a hlavně ani levné. Naprasklá jsou u některých jednotek i prosklená čela. Nejhůře zapůsobí WC s vymlácenými stropními svítilnami, funguje jen jedno, takže je buňka WC poněkud potemnělá. Některá sedadla by již potřebovala přečalounit, ale stále jsou v ušlém stavu. Do nízkopodlažní části vozidla se nakvartýrovala hromada bábušek s obrovskými taškami, začal jsem jim říkat CFR kurýr. Takhle si asi němečtí konstruktéři využití víceúčelového oddílu nepředstavovali. Bábušky pak po výstupu tašky přenášely pomocí tyče.

Nejprve jedeme stejnou trasou jako ráno, do Vintu de Jos. Tam následuje úvrať a míříme na sever, do stanice Teiuș. Všude probíhá pilná rekonstrukce, nové perony, informační tabule (ještě nefunkční) a především svršek. Vše je ale ještě nehotové, takže se pomalu ploužíme a nabíráme mírné zpoždění. Ve stanici Teiuș přestupuji a překvapí mě vznikající železniční muzeum. Vedle parních lokomotiv mou pozornost poutá zejména předválečný motorový vůz řady 900 z roku 1938, vyrobený v závodě Malaxa v Bukurešti. Vedle něj se vyjímá kolejový nákladní automobil vyrobený roku 1953 v Brašově, v 70. letech rekonstruovaný pro použití na kolejích. Podle cedulí má být nějaká expozice také v samotné obří výpravní budově.


Teiuș, nákladní vlak s lokomotivou ř. 40, 8.5.2018 © Jiří Mazal

Na mě již čeká dvouvozový osobní vlak pokračující směr Cluj-Napoca. Vozy vypadají na první pohled luxusně, ten první byl rekonstruován r. 2010, je klimatizovaný a má 8 sedadel v kupé. Druhý vůz sice rekonstruovaný není, stále vybaven polospouštěcími okny, ale zato má pouze šest sedadel v kupé. Stav interiéru odpovídá jeho označení Blee. Stačilo by mu přitom věnovat trochu údržby a pořádně uklidit a hned by se jednalo o výborné svezení. Takhle si nešlo nevšimnout "unavených" sedaček, urvaných opěrkou rukou a odpadávajících plechů. Cestou se věnuji dokumentaci stanic, jedna z nich, Aiud, má dokonce rumunsko-maďarsko-německý název, většinou jsou však jen dvoujazyčné. Potkáváme i "Sulzera" dopravce DB Cargo Romania v typické červené barvě. Lokomotiva však není původně rumunská, ale dovezená jako second-hand z Polska.

V Câmpia Turzii rychle hledám v potemnělém městě svůj hotel Tivoli, který jsem objevil na Google mapách, a jestli paní na recepci mou rezervaci našla, to netuším, ale po ujištění, že nemám rezervaci přes "agenciu", mi v poloprázdném hotelu pokojík za 100 Lei (necelých 600 Kč) našla.

Úvodní snímek: Teiuș, osobní vlak s lokomotivou ř. 41 a nezbytným toulavým psem, 8.5.2018 © Jiří Mazal

Mgr. Jiří Mazal


Galéria k článku

Počet: 99     Stránky: / 4        

Foto Vegetace na trati do Sibiu je střižená jak živý pl ...

Foto Sibiu, vůz ř. WLABmee, 8.5.2018 © Jiří Mazal

Foto Vůz ř. WLABmee, 8.5.2018 © Jiří Mazal

Foto Vůz ř. WLABmee, WC se obsluhuje nenápadnými tlačít ...

Foto Vůz ř. WLABmee, sprcha, 8.5.2018 © Jiří Mazal

Foto Vůz ř. WLABmee, podivná podokenní skříňka, 8.5.201 ...

Foto Vůz ř. WLABmee, prostor pro umyvadlo, 8.5.2018 © J ...

Foto Vůz ř. WLABmee, umyvadlo, 8.5.2018 © Jiří Mazal

Foto Vůz ř. WLABmee, 8.5.2018 © Jiří Mazal
nasledujúce obrázky »




Súvisiace odkazy

Diskusia

Pozn.: Názory diskutujúcich sa nemusia zhodovať s názormi VLAKY.NET.

Ak chceš pridať diskusný príspevok, musíš byť prihlásený.

» Pridaj diskusný príspevok s obrázkom

Príspevky: 21     Stránky: / 2     Výpis:    
» generál-Kefalín Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
Príspevky: 23 26.5.2018 17:20
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Za vlaky do Transylvánie – 1. díl

maxipes: díky

» intelpetr Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
Príspevky: 83 26.5.2018 16:49
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Za vlaky do Transylvánie – 1. díl

Nechápu, jak blbosti kolem elektromechaniky a téma "dřív bylo líp" souvisí s tématem Rumunsko.

Sibiu je velice hezké místo, přímo uprostřed Rumunska. Město hezké, jakási místní Sibiana k obědu byla taky dobrá, všechny vlaky v nezávislé trakci a mezi houfně jezdícími Desiry se i klasika najde. Když jsem byl v depu, tak na nás houkli z kanceláře, abych se jim podepsal do jakési návštěvní knihy. Pak si nás už nikdo nevšímal.

Ze Sibiu jezdí docela kultovní osobní vlaky do Craiovy v řazení Sulzer a dvě špinavé dvojky. Sto stanic sice nemá, jen 57 a jede 7 hodin, ale i tak je to stále jako za starých časů. My jsme však jeli jen do Rimicu Vilcea, kde jsme přestoupili raději na Desiro, které tento vlak předjíždělo. A jízdné ze Sibiu do Craiovy vyšlo na nějaké dvě stovky díky různým slevám, které jsem z jízdenky vyčetl. http://lokomotivy.net/zobraz2.php?rada=r_zru&cislo=&loko=620888000

» maxipes Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
REPORTÉR
Príspevky: 6 226 26.5.2018 6:49
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Za vlaky do Transylvánie – 1. díl

generál-Kefalín: Návěst 80, Ruční přivolávací návěst (bílý terč s černým okrajem)

» generál-Kefalín Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
Príspevky: 23 25.5.2018 23:48
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Za vlaky do Transylvánie – 1. díl

azetdak: ... signalista vzal placatou přivolávačku ... - prosím co to bylo?

» Dominik.HK Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
ČLEN REDAKCIE
Príspevky: 1 096 25.5.2018 23:37
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Za vlaky do Transylvánie – 1. díl

libcha: Samozřejmě jde o prioritu následného programu a to, jestli mám záložní řešení situace. Zde nějaké bylo, ale nevím, co bych dělal, kdyby mi v červenci 2017 ujelo v Praze lůžko do Curychu. Takže jsem si dal tři hodiny rezervu a byl jsem v klidu. To samé praktikuji i v Brně při důležitých přestupech do zahraničí (Polana). V takových situacích je výhodou, že jsem VHD šotouš a mohu daný čas strávit poznáváním MHD (postupně blíže a blíže nádraží). Ani MHD se totiž věřit nedá a třeba k maturitní zkoušce jsem jel tak, abych z každé části trasy autobusu byl schopen dojít včas pěšky do školy.

» maxipes Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
REPORTÉR
Príspevky: 6 226 25.5.2018 21:55
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Za vlaky do Transylvánie – 1. díl

Dokud se jezdilo na elektromechaniku... tak bezpečnost lidí závisela na tom, jestli někdo nezachrápe nebo nepřehlédne, že je kolej obsazená.

» azetdak Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
Príspevky: 4 026 24.5.2018 15:51
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Za vlaky do Transylvánie – 1. díl

Dominik:
Dokud se jezdilo na elektromechaniku, nebyla porucha žádný problém, signalista vzal placatou přivolávačku, nebo zmáčkl tlačítko na světelné, (spolu s výpravčím), a jelo se. Ruská relátka potřebovala občas cvičenou opici, která po bouřce objela posty na mopedu a vyměnila pár pojistek. S elektronikou tohle nejde; lidé s přivolávačkami už na stavědlech a hradlech nejsou, takže se čeká, až přijede někdo z outsorcingové firmy a vymění desku, pokud ji má ssebou, přičemž může dojít k tomu, že ta nová odejde hned také a nastane velké šou dva tři, kdy se pracně hledá, co se kde stalo, protože diagnostika systému klekla rovněž. Ale jsme moderní a pokrokoví. A kdo pospíchá, jede raději autem. Já jsem v pondělí přecvakl pod palubkou přepinač a jezdím jen na E-85 za 22,90 Kč/litr, sice mi stoupla průměrná spotřeba o 1,5 litru na 100 km, ale při současných cenách benzinu se to vyplatí.

» zvolenmesto Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
Príspevky: 1 635 24.5.2018 10:05
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Za vlaky do Transylvánie – 1. díl

libcha: Cesta z toho ven je tedy jediná: cestovat seč to jen jde a vychytávat různé umírající zajímavosti, dokud jsou.
To som si myslel v mladosti. Teraz viem, že cesta z toho von existuje aj druhá: Spoznávať a zaznamenávať "seč to jen jde" svoj vlastný región (ulicu, obec, okres, kraj...), pretože nikto iný to tak detailne a časozberne, ako miestny, urobiť nemôže. A vďaka internetu sa nikdy tak ľahko tie informácie nezdieľali. Takže paradoxne ma dnes menej mrzí to, že som za mojej mladosti nemohol cestovať, ako to, že som nezachytil zmeny vo svojom okolí, ktoré sa mi vtedy zdalo všedné...

» libcha Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
REPORTÉR
Príspevky: 201 24.5.2018 9:39
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Za vlaky do Transylvánie – 1. díl

Dodneška jsou vlaky různých kategorií v Rumunsku různě drahé, a to není jen konstantní příplatek za místenku, ale různý kilometrický tarif. Rozdíl je značný a poměrně dalekonosné osobáky jezdí dál.

Samozřejmě, že člověku je vždycky líto, že se někam nepodíval *tenkrát*, "když ještě jezdilo plno toho a toho"... Mě třeba svého času bylo líto zrušených tratí v GOPu, nebo všeho možného na Balkáně... Myslím si však zaprvé, že kdyby tam jel člověk tenkrát, zas by mu chybělo něco, co bylo zrušeno nedávno předtím (třeba parovky různě možně), a zadruhé, že v současnosti se díky politické i ekonomické situaci, dostupným akčním jízdenkám i letenkám a hlavně spousty snadno dosažitelných informací na internetu cestuje velice snadno a nejlépe, jak se kdy cestovalo. Cesta z toho ven je tedy jediná: cestovat seč to jen jde a vychytávat různé umírající zajímavosti, dokud jsou.

Že jsou různé jízdní řády vlaků (i autobusů) překračujících časová pásma psána různě chaoticky, je naprosto běžný jev a snad to nikoho nerozhází :)

Dominik: no já nevím, zas mi přijde, že když si budu pokaždé dělat rezervu, zabiju spoustu času jen rezervami. Navíc se pro jakkoli velkou rezervu najde (málo pravděpodobná) eventualita, pro niž ta rezerva bude krátká. Takže je to tradeoff mezi pravděpodobností ujetí přípoje a mírou tajtrlíkování někde. Je fakt, že u mě to často vede k nervům, ale zase když se daří, tak mi to hezky navazuje :) Tohle je obecné - samozřejmě že ve Vídni se člověk nenudí. Ale když jede někam daleko, nechce být dlouho ve Vídni, aby pak byl o to kratší dobu v destinaci.

» Dominik.HK Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
ČLEN REDAKCIE
Príspevky: 1 096 23.5.2018 22:53
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Za vlaky do Transylvánie – 1. díl

Já už jsem se dávno naučil, že pokud se mám někam najisto po české železnici dostat, musím připočítat 3 hodiny rezervu. Hodina na přestup (nebo kolik) u takového spojení je risk, do kterého bych nikdy nešel. Různé poruchy (infrastruktura a čím dál častěji i závady na vozidlech) jsou bohužel tak časté, že je potkám snad při každé druhé cestě, a tak jsem se s nimi naučil žít a počítat. Otázka je, jestli je na trojnásobení jízdní doby zvědavý běžný cestující.
Rumunský rozvoj se mi také líbí a těším se na druhý díl.

nasledujúce príspevky »