Naše téma: Jazykové sjednocení evropské železnice

22.4.2019 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Naše téma: Jazykové sjednocení evropské železnice

Národní jazyky dopravu prodražují. Většina českých strojvedoucích odveze vlak do nejbližší zahraniční stanice, kde jej předá tamnímu kolegovi. To neustále komplikuje plány na propojení evropské železniční sítě. Vyřešit by to měl jednotný komunikační jazyk – angličtina. Důvod je prostý. Na rozdíl od kamionové dopravy neexistuje na železnici nic jako mezinárodní řidičák a pro strojvůdcovské oprávnění se v zahraničí vyžaduje důkladná znalost místního jazyka.

Takto začíná článek Tomáše Cafourka, který jsme si mohli přečíst na portálu iDNES,cz dne 17.4.2019. Reaguje na požadavek, který zazněl na nedávné odborné konferenci pořádané poblíž Pardubic na téma Česká a evropská železnice pro 21. století – jeden společný trh z úst dvou žen - výkonné tajemnice Asociace evropských nákladních dopravců (ERFA) Carole Counaneové a evropské komisařky odpovědné za pozemní dopravu Elisabeth Wernerové. První vychází z toho, že „95 procent studentů v Evropě se už anglicky učí“ a počítá nejprve se zavedením angličtiny jako komunikačního jazyka v mezistátní dopravě, což by bylo uskutečnitelné do tří až pěti let. Vnitrostátní doprava by pak na přechod mohla dostat více času, aby nebylo nutné tlačit do jazykových kurzů například strojvedoucí v předdůchodovém věku.


Strojvedoucí ÖBB střídá kolegyni od ČD na EC 73 „Smetana“ z Prahy do Vídně
(22.10.2017, Břeclav) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Podle druhé je zavedení povinného jednotného jazyka jednou z cest, kterou se sjednocená evropská železnice bude ubírat. Jako alternativy povinných zkoušek z anglického jazyka se jeví zejména technologické možnosti vyplývající z rozvíjející se strojové komunikace, případně možnost jazykovou vybavenost strojvedoucích nahradit automatickými překladači. Kromě strojvedoucích by se podmínka znalosti jazyka týkala i dalších drážních profesí. U státní Správy železniční dopravní cesty by šlo o profese dispečerů a výpravčích, kteří se strojvůdci běžně komunikují. Citovaný článek vyvolal mezi jeho čtenáři z řad laiků i zjevných profesionálů poměrně rozsáhlou a místy i bouřlivou výměnu názorů, zaměřující se jak na potřebnost i proveditelnost navrhované jazykové integrace, tak na volbu jednotícího jazyka - vzhledem k brexitu.


Polská lokomotiva s německým vlakem na českých kolejích
(25.11.2014, Ústí na Labem hl.n.) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Je sice pravda, že angličtina si historicky vydobyla pozici univerzálního jazyka v mořeplavbě a posléze jakýmsi logickým odvozením v letecké dopravě, ale v poštovních službách získala tuto roli francouzština. Proto také naši poštovní úředníci na vyšších pozicích ještě přinejmenším koncem 90. let minulého století museli skládat zkoušky z minima poštovní francouzštiny. A francouzština zprvu vládla i v evropské pozemní dopravě, alespoň pokud jde o mezinárodní úmluvy a doklady. Po silnicích, a to nejen evropských, začaly jezdit kamiony označené francouzskou zkratkou TIR, když už dávno před tím se železniční společnosti sdružily pod symbolem UIC, téhož galského původu. Je ovšem symptomatické, že jinak se evropská železniční doprava jazykově neintegrovala – ani provozně, ani vzhledem k cestujícím.


Na naší železnici z cizích jazyků dominuje němčina (26.3.2009, Praha hl.n.)
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Například známé zkraty RIC a RIV, označující příslušnost osobních a zavazadlových vozů či nákladních vagonů k úmluvám o jejich používání v mezinárodní přepravě, jsou původu italského (Regolamento Internazionale Carrozze respektive Regolamento Internazionale Veicoli), zatímco obdobná zkratka AVV pochází z němčiny (Allgemeiner Verwendungsvertrag von Güterwagen), tedy z jazyků , v nichž byly kdysi navrženy a podepsány. A hned pětici jazyků si cestující ČSD mohli procvičovat třeba při návštěvě toalety, pohledu na záchrannou brzdu nebo snaze otevřít okno každého vozidla osobní dopravy – češtinu nebo slovenštinu (podle příslušnosti vozu ke správě dráhy v západní či východní části republiky), ruštinu (tu asi až v letech budování světlých zítřků), francouzštinu, němčinu a italštinu.


Nejznámější cedulka ČSD © stannifer; zdroj: www.zelpage.cz

Podobně bychom mohli poukázat na cizojazyčné texty na mezinárodních jízdenkách a v dalších přepravních dokladech nebo ve vysvětlivkách oficiálních jízdních řádů. Tam všude angličtina začala pronikat až v poslední době, pokud nebyly nápisy jako takové nahrazeny piktogramy. A na závěr našeho výkladu jedna hutná myšlenka z výše odkázané diskuse: Jazyk nic neřeší, pokud nebudou jednotné předpisy, návěstidla, ... Teď se můžete zamyslet nad smysluplností a proveditelností nápadu oněch dvou dam. A pochopitelně výsledky svého intelektuálního pochodu sdělit v naší tradiční pondělní (i když právě dnes výjimečně sváteční) diskusi. Vyjít přitom můžete například z těchto otázek:

Je jazyková integrace evropské železnice na pořadu dne, nebo by jí mělo předcházet cosi potřebnějšího?
Bude někdy jediný strojvedoucí opravdu moci brázdit evropské koleje, jako řidiči kamionů její síť silnic?
Musí být tím „esperantem“ evropských železničářů nutně angličtina, nebo vás napadá nějaké jiné řešení?

Úvodní obrázek: Koláž na podkladě snímku z mezinárodního spoje v úseku Františkovy Lázně - Bad Brambach
(2.7.2005) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Súvisiace odkazy