Úzkorozchodná dráha Kateřina

Již od pozdního středověku probíhala v okolí města Skalné těžba keramických jílů, písků a méně kvalitního hnědého uhlí. V roce 1873 získala těžba průmyslový charakter v souvislosti s výstavbou pecí na výrobu šamotu a kameniny, který se ještě prohloubil po dokončení železniční tratě z Chebu do Lubů v roce 1900.

Vytěžené hmoty bylo třeba dopravit k normálněrozchodné trati a pro tento účel se započalo s budováním úzkorozchodné dráhy. Již před 1. světovou válkou tak v okolí Skalné vyrostla síť drážek čtyř rozchodů (500 mm, 600 mm, 700 mm a 900 mm) dosahující svojí celkovou délkou přes 20 km. V době největšího rozkvětu spojovala úzkokolejka přes 20 lomů, tři železniční stanice/nákladiště a několik průmyslových provozů. Postupně docházelo ke sjednocování rozchodu úzkokolejek na standardních (a již od počátků převažujících) 600 mm.

Mapa dráhy Kateřina (převzato a upraveno z mapy.cz)

Po počátečním období animální a humánní trakce byly od roku 1909 nasazovány na důlní vlaky parní (Maffei) a dieselové (Deutz) lokomotivy. Postupně různí provozovatelé úzkokolejek dováželi další nová i zánovní vozidla parní a motorové trakce německých značek Krauss, Maffei, Orenstein & Koppel, Deutz a Demag.

Těžba i provoz sítě úzkokolejek pokračovaly přes obě světové války, po znárodnění a spojení těžebních společností německých majitelů byly provozy sjednoceny v národním podniku Sedlecké kaolinové závody (posléze Spojené sedlecko-vildštejnské kaolinové a hlinné závody, později Keramické a sklářské suroviny Sedlec a nakonec KEMA, keramické materiály). Zastarávající lokomotivy byly postupně nahrazovány stroji československé produkce, zejména BN30 a BN30R, poslední parní lokomotivy byly do Skalné předisponovány z dokončené stavby dráhy Brno – Havlíčkův Brod v roce 1953. I za socialismu zůstaly v provozu kvalitní dieselové lokomotivy Deutz, které sloužily k „dálkové“ přepravě úzkokolejných vlaků.

Stanice Soos, sbírka nákladních vozů včetně lanovky, 4.7.2020 © Jiří Mazal

V roce 2005 se podnik stal součástí společnosti Lasselsberger, a.s., později LB Minerals s.r.o. Přeprava surovin úzkokolejnými vlaky byla postupně utlumována a definitivně skončila po roce 2010.

Z původní sítě spojující na severu lom Šneky se stanicí Velký Luh, výhybnou Bílý Mlýn a přes šamotku ve Skalné oblast lomů (Nová Ves, Suchá, Pastviny) okolo výhyben Kateřina, Suchá a Sázek, kde se trať větvila a na jihu nádraží Nový Drahov, zbyly už pouhé fragmenty. Provoz je zachován na necelém 2 km dlouhém úseku Soos – Kateřina.

Historie dnešní Muzejní úzkorozchodné dráhy Kateřina se začala psát 15. října 2011, kdy byla otevřena výstava o úzkorozchodných drahách v okolí Skalné. Její úspěch umožnil zkušební jízdy pro veřejnost na trase Rampa – Kateřina. Sokolovské muzeum ze své expozice v Krásně zapůjčilo dva osobní důlní vozy DM12 a v sobotu 14. dubna 2012 se uskutečnil první jízdní den. Podařilo se sehnat vlastní vozy (z dolu Nováky na Slovensku) a od 19. srpna 2012 byl zahájen provoz o vybraných víkendech. To se již jezdilo ze stanice Soos.

Lokomotiva č. 10 typu BN30 opouští stanici Soos, 4.7.2020 © Jiří Mazal

Koncem roku 2013 vznikla obecně prospěšná společnost Muzejní úzkorozchodná dráha Kateřina, která velmi úzce spolupracuje jak se zakladateli, železničními spolky IMC Plzeň a M131.1, tak především s vlastníkem infrastruktury a velkým podporovatelem dráhy, společností LB Minerals, s.r.o.

Dráha začíná v počáteční stanici Soos, kousek od Muzea Soos, kde se nachází vstup do přírodní rezervace. Normálněrozchodné nádraží Nový Drahov je vzdáleno ca 300 m. Ve stanici Soos naleznete také sbírku úzkorozchodných vozidel včetně vozíků visutých lanovek. Mimo areál stanice, u hlavní silnice, je umístěna budova malého muzea (přístupné bezplatně), kde se mohou návštěvníci seznámit s historií zdejších drah i dalších úzkokolejek. Na pomníčku před muzeem je lokomotiva typu MD25 (výroba Stavostroj z roku 1950).

Stanice Kateřina, depo, 4.7.2020 © Jiří Mazal

Po opuštění areálu stanice dráha protne silnici z Nového Drahova do části Skalné Kateřina a vede s ní v souběhu. Po minutí normálněrozchodného nádraží Nový Drahov vlak projíždí bývalou stanicí Rampa, kde se stáčí o 90 stupňů a stále pokračuje vlevo od silnice, zatímco vpravo lze pozorovat mokřady Národní přírodní rezervace Soos. Kousek od kolejí lze spatřit i pramen Věra. Dráha dnes končí ve stanici Kateřina u lokomotivního depa, kde probíhá obrat lokomotivy. Depo je návštěvníkům přístupné a nachází se v něm typičtí zástupci československé produkce úzkokolejných lokomotiv, jako stroje typu BN30, BN30R, DH30S, ale též typ OMZ 122 F výrobce Deutz z roku 1939.

V okolí lze také spatřit dva přístřešky s odstavenými výklopnými vozíky. Za stanicí Kateřina dráha dále pokračovala do lomů nedaleko obce Nová Ves, po úvrati pak koleje vedly k normálněrozchodné stanici Vonšov.

Stanice Kateřina, lokomotiva č. L11, 4.7.2020 © Jiří Mazal

Dráha je v provozu od května do září ve vybraných dnech v týdnu; květen, červen a září obvykle jednou týdně, v létě pak v sobotu, neděli a státní svátky. Jezdí se i v jiná období, např. na Mikuláše.

Navštívíte-li drážku, určitě nevynechejte také procházku po Národní přírodní rezervaci Soos. V českých podmínkách naprosto unikátní krajina nabízí řadu slatinišť, jezírek a tůní s prameny. Po zaplacení vstupného se procházíte naučným chodníkem až k silnici nedaleko pramenu Věra, kde vede též úzkokolejka. Z konečné stanice Kateřina lze pokračovat po červené značce do městečka Skalná s obnovovaným hradem Vildštejnem.

Úvodní snímek: Stanice Soos, lokomotiva č. 10 typu BN30, 4.7.2020 © Jiří Mazal