Po kolejích na Rennsteig

Tuto oblast už jsme zčásti navštívili před 10 lety, jak se můžete dočíst v níže odkazovaném cestopise, popisujícím mimo jiné dvě zajímavé tratě (také viz mapka). Jedna z nich je dvouúvraťové spojení ze Sonnebergu až na hlavní hřeben do Neuhausu, kde vlak překoná výškový rozdíl okolo 450 metrů. Druhou je pak pozemní lanovka Oberweißbacher Bergbahn s možností přepravy kolejových vozidel na plošině, na kterou ještě nahoře navazuje krátký elektrifikovaný „S-Bahn“ do Cursdorfu.

Mapka tratí v okolí stezky Rennsteig

Letos se v polovičním počtu vydáváme spíše do západní části Durynského lesa (Thüringer Wald) se dvěma noclehy ve městě Gotha. Vyrážíme z Prahy v pátek po práci, a protože vlak EC Hungaria bychom nejspíš špatně stíhali, odjíždíme o chvíli později regionální dopravou. Plný rychlík Labe nás dostává do výletní nálady, ale cesta do Drážďan probíhá naštěstí bez zpoždění. Aplikace DB nás už v předstihu informuje o změně řazení vlaku na lince S1, kde má chybět první třída, což je pravda, ale jinak jde o obvyklou patrovou soupravu. V Drážďanech pak jen přejdeme do druhé poloviny stanice, kde nás očekává jednotka ICE T, aby nás zavezla až do Gothy. Při cestě Hungarií bychom zde stihli tentýž spoj, ale měli bychom hodinovou rezervu a jízdenka by byla dokonce o něco levnější.

Tangenciální linka ICE z Drážďan do Frankfurtu je taková spíše podřadnější, donedávna nevyužívala vlastně žádnou vysokorychlostní trať. To se změnilo v prosinci 2015, kdy byla otevřena novostavba mezi Lipskem/Halle a Erfurtem, motivována spíše urychlením spojení Berlína s Mnichovem, ale tato linka se s tím také „svezla“. Projekt důležitého článku německé vysokorychlostní sítě zadávaly ještě Deutsche Reichsbahn. Z Lipska vyjíždíme podél dálnice a bez zastavení míjíme letiště, krátce nato můžeme pozorovat důkladně osvětlené chemické kombináty jižně od Halle.

Unstruttalbrücke: Jednotka ICE 3 na mostě © https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Unstruttalbr%C3%BCcke-ICE3.jpg, 18.6.2021

Zde vlak projíždí po přemostění řek Saale a Elster, které je s délkou 6,4 km s přehledem nejdelším mostem v Německu. Navíc se na něm připojuje ještě 2 km dlouhá estakáda odbočky na Halle. Brzy následuje také druhý nejdelší železniční most v Německu (2,3 km), kterým trať překonává údolí řeky Unstrut. Ve druhé polovině trati projíždíme dvěma šestikilometrovými tunely. Z Erfurtu už to pak není daleko do Gothy, kde vystupujeme z téměř prázdného bistrovozu. Do něj jsme se uchýlili před Lipskem, abychom uvolnili naše sedadla cestujícím s místenkou, zaplnili žaludky a sundali roušky.

Jak je čtenářům těchto stránek známé, Gotha má jeden z pěti tramvajových provozů v Durynsku (všechny mají metrový rozchod), jehož podstatnou část tvoří meziměstská linka do Bad Tabarz a Waltershausenu. V provozu stále dominují československé tramvaje KT4D, některé dodané přímo sem, ale většinou jde o lehce novější kusy, odkoupené z Erfurtu. Pro zajištění bezbariérových spojů dopravní podnik dovezl z Mannheimu čtyři Düwagy GT8N, které mají střední nízkopodlažní článek. A ten mají i tramvaje Be 4/8 výrobce Schindler Waggon, dříve sloužící na příměstských linkách v Basileji, které zařazuje do provozu s nutnými úpravami právě nyní. Tyto vozy mají vyřadit tramvaje KT4D, dodané do Gothy přímo, čímž bude zdejší podnik Thüringerwaldbahn und Straßenbahn Gotha provozovat jen samá second-hand vozidla.

Gotha: Z terminálu u hlavního nádraží se Düwag chystá k odjezdu směr vozovna © Tomáš Kraus, 8.10.2021

Ve špičce jezdí svazek linek 1+4 po 10 minutách a linka 2 po 20 minutách, ale v půl deváté večer můžeme být rádi, že něco jede od nádraží aspoň do hodiny. Na nás teď čeká Düwag na lince 1, zatahující do vozovny. Tramvaj působí i zevnitř díky tvrdým sedačkám, sporému osvětlení a tmavému umakartu velmi nostalgicky. Automat na jízdenky nenajdeme ani ve voze, ani na nástupišti, za lístky platíme v hotovosti řidiči. Jedna KT4D čeká na vedlejší koleji a archaický obrázek zdejšího provozu dokresluje přijždějící dvounápravová tramvaj, nejspíš jízda na objednávku.

Upravené historické centrum Gothy je snadno dostupné z více zastávek, které linka 1 obsluhuje. Na ulici Brühl, kudy dříve tramvaj přímo vedla, zajdeme do podniku, který v sobě kombinuje italskou restauraci s tureckou obsluhou a malý pivovar. Poté čekáme na uzlové zastávce Huttenstraße na tramvaj linky 2, protože ubytování máme v penzionu u její konečné zastávky Ostbahnhof. Přijíždí nám KT4D, upravená na obousměrné vozidlo, které se jinak uplatňuje na pendlech na lince 6 ve Waltershausenu. Trať je zprvu jednokolejná, protíná kruhový objezd a stoupá klikatými ulicemi. Zdejší čtvrť byla zčásti průmyslová, a tak měla tramvajová trať na Ostbahnhof po změně politického režimu trochu namále. Po průjezdu poněkud předimenzovanou smyčkou nás tramvaj vysadí a okamžitě zatahuje do vozovny, převlečená za linku 3, která v počtu několika spojů za den existuje právě k tomuto účelu.

Gotha: Tramvaj KT4D odjíždí ze zastávky Gartenstraße (výstup do zvýšené vozovky) © Tomáš Kraus, 9.10.2021

V sobotu ráno chceme odjet z centra již před osmou hodinou tramvají do Bad Tabarz, kde navazuje autobus, který by nás zavezl kousek dál do hor. Radujeme se, že nám z Ostbahnhofu náhodou jede první spoj příměstské autobusové linky, a tak můžeme tramvaj pohodlně stihnout na Huttenstraße. Bohužel, autobus se z mlhy vynoří se zpožděním asi 3 minut, a než k nám dojede, spadnou mu přes cestu závory železničního přejezdu. Kvůli tomu vidíme pak v centru už jen do dáli ujíždějící Düwag (v souladu s poznámkou v jízdním řádu o bezbariérovém nástupu). Vystoupíme tedy až na hlavním nádraží a vymýšlíme, co teď. Nakonec se rozhodneme jet jednoduše do Bad Tabarz následujícím spojem asi za hodinu. Protože u hlavního nádraží vůbec nic není a samotná nádražní budova je spíš krytým vstupem do podchodu bez jakýchkoliv služeb (DB Reisezentrum je venku v terminálu MHD), naskočíme rovnou do zcela prázdné KT4D na lince 1, která nás doveze do centra. Zajdeme na náměstí na ranní kávu, se kterou se v kavárně po prokázání se očkováním můžeme i posadit.

Když před devátou nastupujeme do KT4D, sedí uvnitř tři cestující, ale časem se na konci města trochu naplní. Z centra stoupáme poklidnou ulicí až k vozovně, kde za plotem vidíme několik odstavených Be 4/8 ještě v nátěru Baselland Transport. Odtud je už trať jednokolejná, ovšem s mnoha výhybnami, nad rámec potřeby půlhodinového intervalu, který po většinu dne platí na lince 4. Na konci města mineme odbočku k nemocnici, kam jezdí linka 1, a obsluhují ji i některé spoje linky 4. Tramvaj se pak až hrozivě rychle rozjede mlhou mezi živými ploty, což na přejezdech v oblouku, zabezpečených výstražnými kříži, budí respekt.

Bad Tabarz: KT4D se bude vracet do Gothy přes nemocnici © Aleš Svoboda, 9.10.2021

Nezajímavý úsek mezi poli je celkem krátký, už přijíždíme na kolejový triangl Gleisdreieck, kde kromě vracejícího se Düwagu čeká obousměrná KT4D z naší večerní jízdy, aby zajistila pendl linky 6 k nádraží Waltershausen. Thüringerwaldbahn se stává skutečnou lesní tramvají, v souběhu s železniční tratí (kde jsou i přejezdy se společnými závorami) projíždíme lesem podél rybníků až na okraj lázeňského města Friedrichroda. Stoupáme vzhůru k výhybně u jeskyně Marienglashöhle a už se blíží koncový Bad Tabarz, kam tramvaj z hlavního nádraží v Gothě jede necelou hodinu.

Rovnou z tramvajové smyčky vyrážíme do hor, konkrétně na Großer Inselberg, tyčící se po rozplynutí mlhy na horizontu nad námi. Původně jsme si chtěli pomoci autobusem do sedla Grenzwiese (zastávka Kleiner Inselberg), ale jede až téměř za hodinu, a tak se rozhodneme vyjít to pěšky – však to má být jen 6,5 km, byť s převýšením přes 500 metrů. Značení v terénu není nejlepší, a tak si trochu zajdeme, ale kolem poledne jsme nahoře. Tento vrchol (917 m n.m.) je nejvyšší v západní části Durynského lesa a stojí na něm hned tři věže, mezi nimi krytá rozhledna, přestavěná z televizního vysílače. Vyjít 4 patra v roušce je náročnější, než celá předchozí cesta, ale výhled na všechny strany stojí za to. Poté se zastavíme na malý oběd ve zdejší chatě, kterou už od konce 19. století provozuje jedna rodina.

Großer Inselberg: Dole pod lesem je patrný Bad Tabarz © Tomáš Kraus, 9.10.2021

Přes Großer Inselberg vede historická hřebenová cesta Rennsteig, která je nejnavštěvovanější dálkovou turistickou stezkou v Německu. V terénu je značená velkým bílým R a místy vede variantně i jako cyklostezka. Kromě Durynského lesa zasahuje také do pohoří Thüringer Schiefergebirge a Frankenwald a celá měří přibližně 170 km. Oficiální začátek má v obci Hörschel v údolí Werry, při hlavní trati západně od Eisenachu. Opačný konec je pak ve městě Blankenstein na řece Saale, kde končí trať ze Saalfeldu. Nedaleko ovšem leží i Bad Steben, kam se dá, pro nás praktičtěji, dojet vlakem z Hofu.

Scházíme z hřebene na jižní stranu asi 5 km do obce Brotterode, odkud se chceme kousek svézt autobusem do Ruhly. Podhorská obec je poměrně rozlehlá, ale v říjnovou sobotu dosti mrtvá, jen auta po hlavní silnici proudí sem a tam. Ačkoliv v centru existují autobusové zastávky, linka z Bad Tabarz do Eisenachu (v této trase 2 páry denně) je neobsluhuje – staví jen na horním konci obce, a pak až na dolním okraji, stranou od hlavní silnice, na autobusovém nádraží. Jedná se o bývalé vlakové nádraží, kam už 20 let koleje nevedou. Trať z Kleinschmalkaldenu do Brotterode byla v minulosti dvakrát postavena a opět snesena.

Ruhla: Autobus směr Eisenach v centru městečka © Tomáš Kraus, 9.10.2021

Protože jsme ráno na Ostbahnhofu nenašli jízdenkový automat ani na nádraží, ani na smyčce tramvaje, koupili jsme si Thüringenticket přes mobilní aplikaci DB Navigator. Řidič zcela prázdného Citara teď nedůvěřivě scrolluje po telefonu nahoru a dolů, ale nakonec nás nechá nastoupit. Zřejmě kvůli uzavírce silnice si zajedeme přes Bad Liebenstein, kde pár lidí přistoupí. Na zdejším autobusovém nádraží, rovněž postaveném na místě bývalého kolejiště, dokonce na chvilku vypneme motor. Pak se v ostrých serpentinách přehoupneme přes Rennsteig a vystupujeme v centru pěkného městečka Ruhla s hodinářskou tradicí.

Rozhledna Carl-Alexander Turm se tyčí hned nad námi, ale trvá nám asi hodinu, než kopec zdoláme. Z plošiny železné nýtované věže z konce 19. století krásně vidíme Ruhlu a Großer Inselberg, na opačné straně pak mezi posledními kopečky Durynského lesa trůní hrad Wartburg. Právě tam nyní zamíříme, což byl ostatně náš původní plán, byť jsme tu chtěli být už dopoledne, a ne v půl čtvrté. Napojíme se na Rennsteig a po pohodlné široké cestě scházíme na sedlo Hohe Sonne, kam jezdí poměrně často autobus z Eisenachu. Další trasu volíme skrz zajímavou skalní soutěsku Drachenschlucht, která je místy jen 70 cm široká. Příchod na hrad Wartburg slavíme krátce před šestou večerní, takže se ještě stihneme podívat na nádvoří. Středověký hrad, kde Martin Luther přeložil Nový zákon do němčiny, je zapsaný na seznam UNESCO. Wartburg dal také jméno zdejší slavné automobilce, která padla prakticky současně s berlínskou zdí, a dnes zde funguje firma Opel.

Eisenach: Nádvoří hradu Wartburg © Tomáš Kraus, 9.10.2021

Město Eisenach je hned pod námi, ale v nohách máme přes 30 km, a tak bychom už nepohrdli místní MHD. Bohužel poslední spoj z hradu odjel před půlhodinou, a tak nás čeká prudký sestup po svých. Dole ve městě máme trochu problém najít fungující restauraci, kam bychom se vešli, až nakonec skončíme u malého stolku v italském podniku. Pizzu si pochvalujeme a poseděli bychom i déle, ale protože možnost sehnání jídla na nedělní dopoledne je zřejmě definována zavíračkou místního Kauflandu, se dřevěnými nohami tam dojdeme a v osm večer stojíme na nádraží.

Na večerní rozjezd je připraven Flirt dopravce Cantus do hesenské Bebry, Regioshuttle Süd-Thüringen-Bahn do Meiningenu (přes den jezdí tyto vlaky až do vzdáleného Neuhasu am Rennweg), a náš spoj na dlouhé lince do Lipska. Zde pamatujeme jednopodlažní soupravy DB Regio, tažené kvůli dynamice jízdy Taurusem, ale ty mezitím vystřídaly ještě dynamičtější (pětičlánkové a tříčlánkové) Talenty 2 dopravce Abellio, dceřinné společnosti Nizozemských drah NS. Poté, co před sebe pustíme zpožděné IC z Kolína nad Rýnem a ICE z Frankfurtu, vyrážíme do Gothy, což není ani půlhodina jízdy. V malé staničce Fröttstädt zahlédneme za budovou čekající Regioshuttle do Friedrichrody. Do Gothy přijíždíme ve stejný čas jako předešlý den, s tím rozdílem, že tentokrát nejede směr centrum vůbec nic. Počet dnešních kroků navýšíme tedy ještě o chůzi kolem zámku do centra, kde si na půl hodiny sedneme do hospody, protože až na Ostbahnhof se nám pěšky nechce. Tam potom dojedeme stejným spojem dvojky z Huttenstraße, jako den předtím.

Gotha Hbf: Třívozový Talent 2 dopravce Abellio směr Eisenach © Tomáš Kraus, 10.10.2021

V neděli chceme stihnout první vlak, jedoucí z Erfurtu do stanice na hřebeni hor, která se jmenuje jednoduše Rennsteig. K tomu nám stačí opustit penzion až po osmé hodině ranní. Do města sice v tuto dobu MHD použít nemůžeme, ale poprvé využijeme nádraží, u kterého jsme bydleli. Zpustlá stanice Gotha Ost se zabedněným podchodem a prázdnou kabelovou cívkou, odloženou před nástupištěm, vzpomíná na časy slávy, kdy zde existovala vagonka, vyrábějící mimo jiné celou řadu tramvajových vozidel. V současnosti zde staví pouze RB linka z Gothy do Bad Langensalza, kterou ve dvouhodinovém intervalu zajišťují sólo „velryby“ DB Regio, tedy motorové vozy typu A TER od Alstomu. Trať kromě toho využívají Regioswingery na dlouhé RE lince ze Zwickau přes Geru, Jenu, Erfurt a Gothu do Göttingenu, ty ale v tomto úseku nikde nestaví.

Svezeme se tedy „velrybou“ jednu zastávku na hlavní nádraží, kde nám navazuje Abellio směr Erfurt. Další šikovný přestup pak máme v odbočné stanici Neudietendorf, takže do Erfurtu ani nemusíme. Přijíždí k nám souprava tří Regioshuttlů, což jsou spojené vlaky směr Saalfeld a Rennsteig. Motorové vozy jsou sice technicky shodné, ale dopravcem do Saalfeldu je Erfurter Bahn, zatímco na Rennsteig její dceřinná firma Süd-Thüringen-Bahn (STB). Kromě tohoto typu vozu se na jejich spojích dá potkat akorát jeden exemplář dvouvozové jednotky Itino.

Gotha Ost: Přijíždí vlak RB z Bad Langensalza do Gothy © Tomáš Kraus, 10.10.2021

Cestou do Arnstadtu, kde se souprava bude dělit, můžeme pozorovat trakční stožáry bez výložníků, tento úsek byl totiž několik let elektrifikován kvůli přesunu častých přepřahů mimo erfurtský uzel. Po odjezdu vozu směr Saalfeld jedeme dále a v další odbočné stanici Plaue vyrazíme směr Ilmenau. Tento úsek je už poměrně pěkný, trať stoupá v obloucích nad podhorskými stráněmi, překonáváme impozantní viadukt a podjedeme dlouhý most dálnice A71. V univerzitním a lázeňském městě Ilmenau zdejší linka zpravidla končí, ale od roku 2014 zajíždějí o víkendech 4 páry vlaků dále na Rennsteig. Od letošního jízdního řádu byl navíc zrušen speciální tarif, až nahoru tedy platí běžné regionální jízdenky.

Vlak stoupá horským údolím a zastavujeme u zachovalých staničních budov, aniž by před nimi stálo typizované nástupiště DB s běhajícím textem na jednořádkovém displeji. V posledním úseku za stanicí Stützerbach se ozve hlášení s informacemi o této zajímavé trati, která byla v tomto úseku vybavena ozubnicí, protože stoupání dosahuje 60 promile. Vrcholová stanice Rennsteig je úvraťová, na klesání dolů do Themaru pak byly čtyři další ozubnicové úseky. V dobách NDR klesala atraktivita tratě pro nákladní dopravu, o to více ale byly populární turistické vlaky, zajížděl sem i Eilzug z Berlína. Osobní doprava byla nicméně koncem 90. let zastavena, ovšem od té doby zde několikrát do roka potkáváme zvláštní vlaky v parní i motorové trakci, zajišťované společností Rennsteigbahn. Tyto vlaky, na rozdíl od Regioshuttlů STB, projíždějí i druhou rampu do Themaru.

Arnstadt Hbf: Vůz Erfurter Bahn se právě odpojil od zbytku soupravy © Tomáš Kraus, 10.10.2021

Po desáté hodině vystupujeme společně s hrstkou turistů a cyklistů ve stanici Rennsteig. Její provedení s krátkými kolejemi a jedním angličanem, přes který se odjíždí na oba směry, o nějakém masovém provozu v minulosti příliš nevypovídá. Na první koleji slouží občerstvení v železničních vozech, návštěvníkům je k dispozici i staniční budova. Od nádraží je to doslova pár metrů ke stezce Rennsteig, po které se vydáme na severozápad. Zde půjdeme zčásti podél místní silnice, po níž občas jede nějaký autobus, označený jako linka R. Naším prvním cílem je výrazný vrchol Großer Finsterberg, na němž stojí jedna z typizovaných železných rozhleden, které byly v nedávné době instalovány i na několika dalších vrcholech Durynského lesa. Vyhlídková plošina jen o kousek převyšuje okolní stromy.

Náš další cíl je na dohled, jedná se o vrchol Schneekopf, který je s výškou 984 m n.m. druhou nejvyšší horou pohoří. Úplně nejvyšší je sousední Großer Beerberg, ale jeho vrchol není přístupný, a navíc na Schneekopf stojí betonová rozhledna, jejíž plošina ve výšce 1001 m n.m. je prohlašována za nejvýše položený pevný bod Durynska. Je opět krásný podzimní den, z rozhledny vidíme nejen okolní vrcholy a blízké středisko Oberhof, ale jsou patrná i další pohoří na jihu. Po občerstvení na terase horské chaty je už čas náš intenzivní turistický program zakončit a odebrat se na vlak do Gehlbergu. To už jsme před 10 lety absolvovali, poté co jsme přišli z Oberhofu, a moc hladce to neproběhlo, proto jsme rádi, že tentokrát můžeme popojet kousek autobusem. Ten zastavuje na několika místech v okolí Schneekopf, pěkné je to u hostince Schmücke, ale vybíráme si zastávku Güldene Brücke, která je vzdálená jen něco přes kilometr.

Gehlberg: Přijíždí vlak z Meiningenu do Erfurtu © Aleš Svoboda, 10.10.2021

Autobus, označený jako linka R ze Suhlu do Gehlbergu (jiná linka R než ta u nádraží Rennsteig), nás nebýt intenzivního mávání mine, ve směru dolů není kde čekat na správné straně silnice. Na palubě má dvě cestující, které vystupují v obci Gehlberg, dále k nádraží hluboko v rokli pokračujeme sami. Na přestup na vlak máme napínavé 2 minuty, ale na místě jsme včas, a tak nám akorát přijíždí dvojice Regioshuttlů STB z Meiningenu do Erfurtu. Západně odsud se nachází tříkilometrový tunel Brandleite, za jehož portálem stojí vrcholová stanice Oberhof. Tam jsme před 10 lety vystupovali z Regioswingeru na RE lince Erfurt – Würzburg a navazoval nám tam autobus do obce, od roku 2017 ovšem stanice osobní dopravě neslouží.

Regioshuttly nás svižně vezou po trati, která pamatuje z meziválečných dob i několik párů expresů z Berlína do Stuttgartu. Vlak je dosti plný, nejdříve visíme na tyči, v první zastávce přeběhneme do prvního vozu, kde obsadíme sklopné sedačky, ale brzy se stojí všude. Z hluboké rokle ani nevidíme nad sebou most dálnice A71, směřující k tunelu Rennsteig, který je se sedmi kilometry nejdelším silničním tunelem v Německu. Pod zemí kříží s pouhým sedmimetrovým výškovým rozdílem železniční tunel Brandleite. Ve stanici Plaue se vracíme na již projetou trasu. Zde se také některé spojené vlaky dělí na směry Ilmenau a Meiningen, před 10 lety to tady probíhalo u všech taktových spojů, a vlastně šlo také o různé dopravce, tehdy na Ilmenau jezdila Erfurter Bahn. Naproti tomu do Saalfeldu byla dříve nasazována Desira DB Regio.

Erfurt: Combino vjíždí od jihu pod hlavní nádraží © Tomáš Kraus, 10.10.2021

V Erfurtu máme hodinu času, kterou využijeme k pozdnímu obědu. S Durynským lesem se ještě neloučíme, naplánovali jsme si svezení po vysokorychlostní trati na jih. Náročná novostavba z Erfurtu do Ebensfeldu, která dále pokračuje modernizovanou zečtyřkolejněnou tratí na Bamberg a Norimberk, je v provozu od prosince 2017. Spolu s výše uvedenou vysokorychlostní tratí z Lipska a Halle umožnila zásadní zkrácení jízdních dob z Hamburku a Berlína do Norimberka a Mnichova, protože vlaky ICE už se nemusejí proplétat přes Jenu, Saalfeld a po klikaté Frankenwaldbahn, navíc byl tímto napojen na trasu důležitý Erfurt. Jezdí se zpravidla každou hodinu, někdy častěji, a kromě ICE 2 se tady dají potkat všechny základní typy německých rychlovlaků (do ICE 1 bylo kvůli tomu instalováno ETCS).

Náš vlak, v neděli tvořený dvěma jednotkami ICE T, přijíždí se zpožděním 25 minut, a tak jsme rádi, že jsme se nefixovali na spojení s desetiminutovým přestupem v Norimberku na Furth im Wald. Raději jsme si pořídili i místenky ke stolku u okna na levé straně ve směru jízdy. Vlak se vymotá z Erfurtu a stočí se na jih, jedeme podél dálnice, míjíme Arnstadt a začínáme stoupat směr Ilmenau. Zde se původně uvažovalo o stanici pro cestující, ale nakonec je stanice Ilmenau-Wolfsberg pouze neveřejnou dopravnou. Překonáváme viadukt Ilmtalbrücke, který je se svými 1,6 km délky na trati nejdelší, a začínají se množit tunely. Úsek přes Durynský les tvoří většinou umělé stavby, což vedlo k určité kritice projektu, na počátku kolem roku 2000 byla stavba trati dokonce na dva roky pozastavena.

Rehtalbrücke: Jednotka ICE T u vrcholu tratě v Durynském lese © https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Rehtalbr%C3%BCcke-2018-04a.jpg, 21.5.2018

Po projetí téměř osmikilometrového tunelu Silberberg se ocitneme ve vrcholovém úseku, kde stojí několik kratších tunelů a mezi nimi vysoké viadukty přes boční rokle, vešly se sem i kolejové spojky. Hluboko pod sebou zahlédneme domy obce Goldisthal, stejně jako dolní nádrž zdejší přečerpávací elektrárny. Během výstavby fungovalo v Goldisthalu infocentrum DB, odkud se dalo dojít ke dvěma vyhlídkovým plošinám u vznikajících mostů. Jsme ve výšce 603 m n.m., v zimě je potřeba počítat se ztíženými podmínkami. Rychlost vlaku se po překonání vrcholu stoupání zvýší z nějakých 215 na 230 km/h (trať dovoluje až 300 km/h, vozidlo je ovšem na limitu) a zanoříme se do tunelu Bleßberg, který těch osm kilometrů už přesahuje.

V tomto nejdelším tunelu jsme podjeli Rennsteig, následuje několik dalších viaduktů a jsme v Bavorsku. Vlak začíná brzdit, protože jako jeden z mála ICE spojů sjíždí z vysokorychlostní tratě, aby obsloužil město Coburg. Odbočujeme na spojku a za chvíli se dvojice ICE jednotek proplétá po jednokolejce přes přejezdy v Coburgu, kde potom vystupujeme po pouhých 34 minutách jízdy z Erfurtu. Kvůli zpoždění nemáme čas podívat se ani kousek do města, kterému dominuje hrad na kopci, náš další vlak odjede za pár minut. Teď pojedeme trochu skromněji, strávíme dvě hodiny v Regioshuttlu společnosti Agilis.

Marktredwitz: Večerní rozjezd dvou LINTů © Tomáš Kraus, 10.10.2021

Sólo motorový vůz přijíždí po 3,5 hodinách cesty z Bad Steben, aby se po pětiminutovém obratu vydal na 3 hodiny dlouhou zpáteční cestu do Hofu. Interiér vozu je poměrně prostý, sedačky jsou v uspořádání 3+2, jediné odpadkové koše se skrývají za opěradly sedadel nad schody. Nepotěší ani to, že po první hodině jízdy přestává kvůli přeplněnosti fungovat WC, což nejspíš souvisí s extra dlouhým ramenem s ostrými obraty. Trasa této linky je poslepovaná z několika historicky různých tratí. Nejprve sjedeme po jednokolejce na hlavní trať do Lichtenfelsu, kde máme úvrať. Pokračujeme pak po prastaré dvoukolejné trati Lindau – Hof, kde zdejší kamenné nádražní budovy při horním toku Mohanu ještě vzpomínají na nedávný nepříliš úspěšný provoz motorových ICE TD do Drážďan. Ze stanice Neuenmarkt-Wirsberg ovšem nepokračujeme dále na Hof přímo po strmém úseku zvaném Schiefe Ebene, regionální linka si zajíždí přes Bayreuth a Marktredwitz. Ve druhé jmenované stanici nás čeká už za tmy další příhodný přestup.

Do Chebu nás sveze LINT společnosti Oberpfalzbahn, překvapivě s námi překračuje hranice docela dost lidí. Zaujme nás také dosti obsazený Regioswinger, který se z Chebu vydává zpět do Německa. My máme hodinu času na rychlou večeři, než nám pojede poslední Západní expres do Prahy. Cesta na jeho palubě probíhá kromě dvacetiminutového zpoždění, způsobeném noční údržbou tratě u Karlštejna, docela běžně. Do poslední chvíle jsme ale v očekávání, jestli nás vlak doveze do stanice Praha-Smíchov, kam máme koupenou jízdenku. Podle aktuálního rozpisu výluk máme jet odklonem, rovněž aplikace Můj vlak sice jízdenku zobrazí, ale není schopna vyhledat vlak, na který byla vydána. Informační systém vlaku nás ale na nic nestandardního neupozorní, a na Smíchov se skutečně dostaneme.

Schneekopf: Pohled z rozhledny na středisko Oberhof © Aleš Svoboda, 10.10.2021

Podzimní víkendový výlet do Durynska byl poměrně nabitý, jak cestováním po kolejích, tak turistikou. V této oblasti by se určitě dalo strávit více času, ale protože se nejedná o vzdálenou destinaci, rádi se sem opět někdy vrátíme. Kdo na své dovolené rád proloží cestování zajímavými dráhami nějakým dalším programem, ať už je to chození po horách, cykloturistika, rozhledny, hostince v přírodě či návštěva upravených měst Erfurt, Gotha a Eisenach, určitě si zde přijde na své.

Úvodní snímek: Rennsteig: Ranní vlak z Erfurtu dorazil do cíle © Aleš Svoboda, 10.10.2021