Afrika

Mimořádně nepříjemné houkání – právě tak se ozývá poslední Červená ještěrka, která podle místních obyvatel zbyla v téhle oblasti. Jsem v jižním Tunisku poměrně nedaleko hranice s Alžírskem, a jak tvrdí místní, bývaly doby, kdy tu žili i skuteční plazi zmíněné barvy. Dneska už ale zůstal jen vlak stejného názvu – Červená ještěrka.

Ještě než v městečku Matlaví do soupravy dřevěných vagonů v barvě bordó nastoupím, už je mi jasné, že nepůjde o svezení s místními školáky a rolníky mířícími na trh do sousední vesnice. Červená ještěrka je navýsost turistická záležitost, kde samotní Tunisané figurují jen v roli ochotného a na vrtochy cizinců zvyklého personálu.
Historická souprava pendluje do horské oblasti Seldža – za zpáteční lístek pro tříhodinovou jízdu zaplatí pasažér v přepočtu 300 korun. To je poměrně dost na zdejší obvyklé železniční jízdné, avšak přiměřené turistickému průmyslu, který je jedním z klíčových odvětví tuniské ekonomiky. Ročně se vlakem sveze 50 až 60 tisíc lidí.
Tuniské úřady musely pro vznik této výnosné atrakce nejprve něco udělat – zdejší trať je totiž průmyslovou železnicí vybudovanou k obsluze rozsáhlých fosfátových dolů. Červená ještěrka na ni přišla až dodatečně, což mi detailně vysvětluje i ředitel turistického provozu pan Abd alAvíz Tuvíl.
Je to historický vlak z počátku minulého století, nejstarší vůz je z roku 1911. Soupravu dostal da -rem od francouzského prezidenta tuniský bej neboli král. Země totiž byla formálně monarchií – nejprve jako součást Osmanské říše a pak i pod francouzskou nadvládou, tedy až do roku 1957.
Tuniští panovníci používali soupravu s dřeveným obložením a koženými pohovkami do roku 1945, ale stovky kilometrů odsud – až na severu v oblasti metropole Tunisu. Nápad oživit zašlou slávu a trochu to zaplatit z peněz od turistů přišel až v sedmdesátých letech a vedení drah si vzpomnělo na překrásnou trať z Matlaví do Seldži.
Souprava sem byla převezena v roce 1984. Od té doby mohou cestující obdivovat krásný kaňon pouštní řeky Seldža. Souprava sestává ze šesti vozů, mezi nimiž je i bufetové oddělení. Francouzský nápis Červená ještěrka na boku některých vagonů připomíná živočišný druh, který odsud podle místních pověstí vyhnala právě masivní těžební činnost ve fosfátových dolech. Arabský nápis na vlaku je stejně velký jako ten francouzský, ale je o poznání lakoničtější – Turistický vlak.
Nejprve se dlouho pomalu kodrcáme špinavými dělnickými čtvrtěmi Matlaví, kde žije mnoho zaměstnanců důlní společnosti. Vlak sledují desítky tak trochu Zkrátka romantika jak vystřižená z turistického katalogu.
Ta ale jako blesk z čistého nebe končí, když vjíždíme do koncové stanice Seldža. Kolem nás jsou desítky nákladních vozů na fosfát a přímo nad kolejištěm pásové dopravníky vrší obrovské haldy vytěžené horniny.
Fosfát se odsud po železnici odváží do Gadesu a pak až do Evropy, říká mi jeden z místních dělníků a připomíná tak mimoděk skutečnost, že Tunisko je předním světovým producentem této komodity.
Já tu vystupuji, protože se ještě chystám do vesniček k alžírské hranici. Posunovači už ale objeli s lokomotivou soupravu a právě zkoušejí brzdy. Takže by byl hřích nepočkat si ještě na odjezd pohádkového vlaku zpátky do reality.

(100+1 zahraniční zajímavost)

Svou rozlohou více než 22krát převyšující rozlohu ČR patří tato islámská arabská republika k malému počtu zemí bez železniční dopravy a sítě.
Země zvaná podle svého politického diktátorského systému džamahírija doposud téměř výlučně užívá jen arabské nápisy.
Každá výstavba železnice vyžaduje značné investiční náklady na vybudování dopravní cesty, tj. železničního náspu a položení tratí. Jistě velikost finančního rozpočtu hospodářství každé země patří k významným limitujícím prvkům. Rovněž celkový stav ekonomiky a také počet obyvatel. V současnosti počet obyvatel této rozlehlé země kolísá mezi 5-6 miliony.
Země kdysi patřila k nejchudším a nejzaostalejším africkým zemím. Ve válečném období se tu vystřídaly jednotky italských, německých a spojeneckých armád. I Češi byli ve spojenecké armádě v řadách obhájců městské pevnosti Tobruku. Dnes obyvatelstvo tvoří převážně Arabové a kočovní Berbeři a jen nepatrná část jsou přistěhovalci z Evropy Řekové a Malťané.
V roce 1951 získala Lybie jako monarchie nezávislost, od svržení monarchie (1969) dodnes stojí v čele Muamar Kaddáfí. Po nalezení ropy a plynu země rychle zbohatla. Základem rozvoje ekonomiky se stala ropa, přestože je těžba v rukou zahraničních anglických a amerických společností. Ostatní průmysl se rozvíjí pomalu se zaměřením zejména na potravinářství, nápoje, tabák. V exportu převažuje ropa, dále kůže z četného chovu ovcí, hovězího dobytka a velbloudů, tabák a plodiny subtropů.
Krátké úseky železnice existovaly v hraniční oblasti s nepoměrně menším arabským státem Tuniskem. Náznaky a zbytky železničních náspů úzkokolejné tratě jsou dnes pod nánosem písku jen velmi obtížně znatelné. Více než 98 % země jsou pouště a polopouště. Trať existovala jen v krátkém úseku v době monarchie v blízkosti hlavního města Tripolisu. Určité příhraniční krátké úseky se budovaly snad i z důvodů strategických. Zrušeny byly v r. 1965.
Zatímco sousední arabské státy, nemající takové velké nerostné energetické bohatství, byly nuceny rozvoj své ekonomiky orientovat na turistiku, zaostala Libye i v oblasti infrastruktury. Sousedí na východě s Egyptskou arabskou republikou a na západě s Tuniskem.
V obou těchto zemích je významnou složkou příjmu národního rozpočtu příjem z turistiky. Obě také mají kromě silniční sítě rozvinutou i síť železniční. Železnice tak přispívá stejně jako ostatní služby k rozvoji turistiky. Původní stavební záměry při stavbě železnic jako většina tratí počítaly jen se stavbou tratí úzkokolejných, které byly na africkém kontinentě obvyklé s tzv. kapským rozchodem - to je 1067 mm.
Tento rozchod, zvláště pak v písečném podloží, nevyžaduje takovou šířku náspu pro kolejové lože jako normální rozchod 1435 mm. To se pak také odrazí v nižších investicích na stavbu. Libye po opuštění izolacionismu z dřívějších důvodů politických a vojenských a pro příznivé ekonomické i sociální předpoklady hodlá přistoupit k výstavbě železnice.
Pravděpodobné plánované spojení by mělo navázat na železniční síť Tuniska. Příznivým faktorem je také rostoucí počet obyvatelstva a zájem turistů z blízké Evropy o cestování a pobyt v přímořské oblasti severní Afriky. S Tuniskem by mělo být spojení navázáno v jižní části u místa Ghadamis nebo Sinevén. Tuniské dráhy usilují o nahrazení úzkokolejné tratě normálním evropským rozchodem. Hlavní trať by měla vést podél celého středomořského pobřeží a měřit přes 3000 km, mít kolem sta stanic až k hranicím Egyptské republiky a později i navázat na její železniční síť. Odhadované náklady na tuto výstavbu jsou v rozmezí 10-11 miliard eur.
S výstavbou je také spojena perspektivní možnost rozvoje dalšího odvětví průmyslu a vlastní výroby zabezpečující budoucí provoz, jako např. výrobu kolejnic a vagonů.

(Železničář)

Ještě pár okolností ze zprávy ČTK:

Vlak, který spojuje město Ilebo s metropolí provincie Západní Kasai Kanangou a převážel cestující i zboží, poté v odlehlé oblasti asi 220 kilometrů severozápadně od Kanangy vykolejil.
Při nehodě se převrátilo sedm z deseti vozů vlakové soupravy a řada lidí je pod nimi stále uvězněna. Odhady zatím hovoří o 220 zraněných, 128 z nich je zraněno těžce.

Podle BBC je železnice, na níž k neštěstí došlo, již více než 100 let stará a vznikla ještě v dobách belgické koloniální nadvlády. Původně se používala k transportu vytěžené měděné rudy z provincie Katanga.
Právě stáří je jedním z největších problémů železniční dopravy v Kongu. Naprostá většina železniční sítě byla postaven ještě Belgičany, zastaralý je i vozový park. Od získání nezávislosti v roce 1960 do jejich obnovy konžská vláda prakticky neinvestovala. Nehody proto na tamější železnici nejsou ničím neobvyklým.

ako technická úroveň z čias konskej dráhy :
......Lokomotíva prestala na trati medzi mestami Ilebo a Kananga v noci nadnes reagovať na pokyny strojvodcu, v dôsledku čoho nemal ako vlak zabrzdiť, .....

Je to jistě velká tragedie, ale podle popisu určitě zajímavá. Doposud jsem si myslel, že ony splašené vlaky (popř. jiná vozidla), které se řítí neovladatelně vstříc zkáze, jsou jen výmyslem autorů druhořadých filmů. Nemluvě o McGyverovské šikovnosti strojvůdce, který mašinu zase rozchodil...

Pri nehode vlaku v Kongu zomrelo 100 ľudí


Kinshasa 2. augusta (TASR) - Približne 100 ľudí prišlo o život pri nočnej železničnej nehode v Konžskej demokratickej republike, pri ktorej sa sedem vozňov prevrátilo, informovali dnes predstavitelia tejto stredoafrickej rovníkovej krajiny. Lokomotíva prestala na trati medzi mestami Ilebo a Kananga v noci nadnes reagovať na pokyny strojvodcu, v dôsledku čoho nemal ako vlak zabrzdiť, informoval riaditeľ konžskej železničnej spoločnosti Medard Ilunga. Sedem vozňov sa pri nehode prevrátilo a ďalší sa naklonil mimo koľaje. Strojvodca dokázal po nehode odpojiť lokomotívu a ísť na nej po pomoc. "Stredajšia nehoda má vysoký počet obetí - asi 100," citovala hovorcu vlády Toussainta Tshilomba agentúra Associated Press. Predchádzajúce správy hovorili najskôr o 30 a potom o 68 obetiach. Ďalší cestujúci utrpeli zranenia. Prezident krajiny vyslal na miesto nehody misiu, ktorá má pomôcť pri záchranných prácach a upokojiť rodiny obetí. Príčinu nehody vyšetrujú. OSN vyslala na miesto vrtuľníky s lekármi, zdravotníkmi a zdravotníckym zariadením. OSN má v Kongu veľkú a dobre vybavenú misiu, ktorá má za úlohu pomôcť krajine pri prechode k demokracii po desaťročiach vojny a skorumpovanej diktatúry. Cesty a železničné trate sú v štáte s veľkosťou západnej Európy v katastrofálnom stave. Väčšina z tratí bola postavená pred vyše 100 rokmi, keď krajina bola ešte belgickou kolóniou.

Sme

Nejméně 30 lidí zahynulo a několik desítek osob bylo v noci zraněno, když vykolejil vlak v centrální části Konga asi 170 kilometrů severně od města Kananga.

(Novinky)

V loňském roce zahynulo 58 osob a dalších 140 bylo zraněno při srážce vlaků na egyptské železniční síti v Qalyoubu 21. srpna. Jako důvod je oficiálně uváděna nepozornost strojvedoucího druhé soupravy, který přehlédl signalizaci a zezadu narazil do vlaku, stojícího na zastávce.
V této souvislosti je v místním tisku zmiňována dosud největší železniční katastrofa v Egyptě z února 2002. Tehdy uhořelo 360 cestujících ve vlaku do Horního Egypta.
Egyptská vláda a prezident Husní Mubarak se rozhodli modernizovat železniční systém v co nejkratší době. Vláda se chystá nakoupit několik desítek nových lokomotiv, osobní vagony 2. a 3. třídy, zabezpečovací a sdělovací zařízení. Ministr dopravy přislíbil, že pravidelně dojíždějící vlakem pocítí zlepšení do půl roku a dodal, že hodlá navštívit řadu zemí, aby domluvil kontrakty na nákup nových motorů, náhradních dílů a další techniky. Vláda rovněž diskutovala o výstavbě tří nových železničních tratí.
V polovině letošního června navštívila Prahu egyptská delegace zástupců tamějšího ministerstva dopravy a vedoucích představitelů egyptských železnic (Egyptian National Railways).
Delegace se setkala 15. června 2007 v budově ministerstva dopravy s náměstkem ministra dopravy Ing. Vojtěchem Kocourkem, Ph.D., a se zástupci a. s. ČD a s. o. SŽDC. Delegace předtím navštívila 14. června firmy AŽD, ACRI, OHL ZS, seznámila se se stavbou koridoru, hlavním nádražím a novou tramvajovou tratí na Barrandov.
Vzhledem k záměrům egyptské vlády nabídnou některé naše firmy možnost podílet se na modernizaci egyptských železnic, zvláště pokud jde o infrastrukturu.

(Železničář 25/2007)

Pojedeme vlakem až do Afriky?

Cestující musí překonat stovky kilometrů Německem, Francií a Španělskem. Na samém nejjižnějším konci Pyrenejského poloostrova, ve městě Algeciras, koleje Španělských královských železnic končí. Z blízkého autobusového nádraží veze turisty autobus do nedalekého městečka La Línea. A odtud je vidět přímo před očima. Skála, trčící vyzývavě z moře do oblak. Gibraltar. Za ním pak moře a na druhém břehu – Afrika.
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2007/7_7afrik.htm

Zopar fotiek zo sveta zeleznic v Senegale

http://www.rikkyo.ne.jp/~z5000002/senegal/st-louis/rail.htm

Reportáž se zmínkou o cestování vlakem najdete na
http://www.novinky.cz/cestovani6/marokem-s-batohem-na-zadech_102144_2qc77.html

Maroko plánuje 1,4mld. euro na skvalitnenie železničnej siete do roku 2009. Investícia zahŕňa 45km tratí z Tangeru, ďalej 117km tratí v severozápadnej časti krajiny a rozšírenie ďalších tratí na celom území. Maroko má v súčasnosti 1907km železničných tratí na celom území, z toho je 1537 jednokoľajných.
Podľa Travaux, č.830

GSM-R Arrives In Africa
http://www.railjournal.com/ , August 29, 2006 - ALGERIAN National Railways (SNTF) will be the first African railway to install GSM-R wireless communications on its network. SNTF has awarded a contract to Nortel, which will install GSM-R on the El Gourzi—Touggourt line as part of the first phase of the project. Nortel will supply design and engineering services, while SNEF, Algeria, will provide construction, installation, and commissioning support.

http://www.railwaygazette.com/ , 01 June 2006 -REHABILITATION of the 90 km line from Maputo to the South African border at Ressano Garcia is to be completed by the end of this year, according to Mozambique's Minister of Transport & Communications Antonio Munguambe.
Addressing a conference to promote the 'Maputo Corridor' at the beginning of May, Munguambe said CFM was undertaking the work following the termination of the concession awarded to Spoornet and NLPI (RG12.05 p760). He expected 'emergency repairs' to be completed in May, with final works on the Ressano Garcia - Machava section finished by October.
Around US$12m is being spent to boost capacity on the route from 3 million tonnes a year to 5 million in 2007, with a target of 17 million by 2010. CFM is spending US$70m in total, which includes US$31m for rehabilitation of 45 locomotives, US$20m for freight wagons and the rest for infrastructure works in Maputo Port and on branches to Matola, Goba and Salamanga.
Munguambe expects to see a substantial increase in traffic over the route, as Maputo is much closer to the Gauteng region than any South African port. CFM studies suggest that the line could be carrying almost 6 million tonnes of South African coal, 4·6 million tonnes of magnetite and 1·2 million tonnes of ferro-chrome in 2010.

http://www.railwaygazette.com/ , 01 June 2006 - Stratiforme's (COMPOSITES specialist working for Alstom) Commercial Director Michel Golla sees major opportunities in the train refurbishment business, and the company is at present negotiating as part of a consortium to supply components for a contract to refurbish stainless steel coaches for Algerian National Railways.

http://www.railwaygazette.com/ , 01 June 2006 - Visiting Namibia on April 20, Botswana's President Festus Mogae held talks with his Namibian counterpart Hifikepunye Pohamba over the construction of the proposed Trans-Kalahari rail link. Botswana's Assistant Works & Transport Minister Frank Ramsden has invited Chinese assistance with the project and with construction of new workshops for loco maintenance.

http://www.railwaygazette.com/ , 01 June 2006 - The government of Malawi has authorised Brazilian mining group CVRD to conduct a feasibility study for a 100 km cut-off from the Moatize branch of Mozambique's Sena Line to join CEAR at Lirangwe near Blantyre, allowing it to export coal from the Moatize mines through the port of Nacala.

Jakub:
Existencia celej skupiny "Tipy na cesty" je kontraproduktivna a prispieva k neprehladnosti fora.
Podla mna by mali byt prispevky k jednotlivym krajinam radene geograficky.

Addams: http://www2.vlaky.net/online/diskusia/tema.asp?lang=1&id=57519

http://www.railwaygazette.com/ , 01 June 2006 - INDIAN construction group Ircon announced on May 11 that it had started final negotiations for a US$110m contract to upgrade the 250 km Bong Mining Railway in Liberia. Managing Director B S Kanpur hoped to sign the contract by the end of the month.