Osobnosti železniční historie

Marcela Faltýnová dostala za svou duchapřítomnost státní vyznamenání

Úterý 3. července. Den jako každý jiný. Nebýt Marcely Faltýnové, mohl se ale zapsat do dějin železnice černým písmem. Svojí duchapřítomností totiž zabránila neštěstí. Paní Marcela, která pracuje jako dozorce výhybek, zkontrolovala koleje v tento letní den, stejně jako kdy jindy. Jelikož nebyl žádný problém, dala výpravčímu pokyn, že může pustit vlak na 111. koleji.
Na návěstidle se rozsvítilo zelené světlo, muž v uniformě dal vysílačkou strojvedoucímu pokyn k jízdě a vlak se rozjel.
Sotva se ozvalo první zahoukání, dal se do pohybu i vlak stojící o pár metrů dál. V paní Marcele zamrazilo. Na dráze pracuje už deset let a věděla, že se koleje po pár metrech sbíhají a stačí chvíle, aby došlo k tragédii.
Jak jen to šlo, snažila se strojvedoucím spojit. Zdálo se, že její snaha vychází vniveč.
Nereagoval na vyzvánění vysílačky a vypadalo to, že nevidí ani červený praporek, kterým mu dávala pokyn k zastavení. Vlak si to uháněl dál, jako by se nechumelilo.
„Měla jsem strach, že se strojvedoucímu něco stalo, jestli nedostal infarkt,„ vzpomíná paní Faltýnová.
Na konec vše dobře dopadlo. Vlaková souprava po třiceti až čtyřiceti metrech zastavila a sympatická Chomutovačka si mohla oddychnout. Přestože se jednalo o pár desítek vteřin, pro ni to byla podle jejích slov věčnost.
„Lekla jsem se, že jsem si ještě dlouho potom nemohla zapálit ani cigaretu,„ vzpomíná na prázdninový zážitek Chomutovačka Marcela Faltýnová. Za svůj bezesporu příkladný čin dostala padesátiletá Chomutovačka celostátní ocenění. Spolu s třiceti sedmi kolegy-železničáři ho převzala u příležitosti letošních oslav Dne železnice v sálónku pražského nádraží prezidenta Wilsona.

(CV týden)

Carl von Ghega se narodil 10.1.1802 v Benátkách do rodiny námořního úředníka.Vystudoval universitu v italské Padově.Ve věku 17 let nastupuje do rakouské státní služby u zemského ředitelství v Benátkách a krátce na to získává titul doktora matematiky.Nejprve je zaměstnán na stavbě horské silnice přes Cortinu d’ Ampezzo.V letech 1824 - 1836 řídí silniční a vodní stavby v severní Itálii v oblasti Veneta. V roce 1836 přestupuje do služby Serverní dráhy císaře Ferdinanda,kde je pověřen vedením stavby železnice Wien - Brno.V tomto a následujícím roce podniká cestu po Angli,Francii,Belgii a Německu,kde studuje pokrok v železniční dopravě.Po návratu později vypracovává projekt zelezniční tratě Břeclav - Olomouc - Praha..Při tomto projektu s ním spolupracuje ing. Jan Perner.V roce 1841 je Ghega povolán na generální ředitelství státních drah ve Vídni,kde byl pověřen vypracováním studie projektu Jižní státní dráhy přes Mürzzuschlag a Graz do Terstu.V následujícím roce podniká studijní cestu do Ameriky.Po návratu píše khihu o dráze Baltimore - Ohio vedoucí přes pohoří Alleghany.Toto dílo a jeho autorita v oblasti železničních staveb přispělo k rozhodnutí,že vláda v roce 1848 schválila Ghegův projekt,vypracovaný na principu ing. Mathiase Schönerera,na stavbu adhezní dráhy přes Semmering.V červnu 1851 je Ghega za zásluhy v oblasti železničních staveb jmenován do rytířského stavu.V roce 1854 je dokončena stavba přes Semmering a v květnu je zahájena pravidelná nákladní doprava. Pravidelná osobní doprava je zahájena o dva měsíce později,v červenci.Provoz na celé trati Wien - Graz -Terst je zahájen v červnu 1857.V tomto roce je Ghega přeložen do Milána,aby se podílel na urychlení výstavby italských tratí.Po návratu je pověřený přezkoušením projektů tratí v Transylvánii.Zde onemocní zápalem plic a po velkých útrapách umírá 14.3.1860 ve Vídni na tuberkulózu.

Zdroj: ing. Jindřich Bek ; Jaroslav Pacovský
Foto: www.tecnologos.it

Práce má člověka bavit

Tomáš Oppolzer vystudoval Dopravní fakultu Univerzity Pardubice. Po 9 letech od ukončení školy vede tým 10 konstruktérů v závodě Siemens Kolejová vozidla v Praze. Navrhuje konstrukční propojení brzdových systémů pro nejmodernější vlaky, které jezdí po celém světě, od Německa po Čínu. Jak se vyvíjela jeho kariéra a co si myslí o nedostatku techniků na českém trhu práce?

* LN Jak jste si hledal své první zaměstnání? Měl jste už nějaké pracovní zkušenosti?

Do kontaktu s praxí jsem se dostal už při studiu. Získal jsem půlroční stáž u výrobce vlaků v Berlíně. Tato zkušenost byla k nezaplacení. Začal jsem uvažovat prakticky, prohloubil si zájem o studovaný obor, a navíc jsem se zdokonalil v jazyce. Praxe v průběhu studia mi také otevřela dveře při hledání zaměstnání. Po skončení školy jsem nastoupil do firmy, která se zabývala vývojem brzd.

* LN Jak to chodí v praxi, jste tedy zjistil ještě během studia. Na co vás vysoká škola připravila dobře, a v čem jste se naopak vzdělával sám?

Ve škole jsem jednoznačně získal dobrý teoretický základ. Náš obor je velmi náročný na technické znalosti. Pracujeme na složitých mezinárodních projektech, například právě dokončujeme konstrukční propojení brzdových systémů pro vysokorychlostní vlaky do Ruska. Jsou ale věci, které se člověk ve škole nenaučí. Třeba týmovou spolupráci. Protože na vývoj vlaku máme o rok méně než před 10 lety, potřebujeme mít skvělý tým, jehož členové jsou schopni spolupracovat.

* LN V současnosti je podle personalistů po technicky zaměřených profesích velká poptávka. Pociťujete ji i ve svém oddělení?

Ano, s nedostatkem kvalitních techniků se potýkáme již několik let. I proto jsme ve spolupráci s ČVUT v Praze vypsali vlastní studijní obor, jehož studenty připravujeme na práci v naší společnosti.

* LN Co všechno dnes tedy musí dobrý technik umět? Stačí, že dobře ovládá svou profesi, nebo by měl mít i nějaké další schopnosti...

Odpověď ukážu na příkladu: Vlaky, které dnes vyrábíme, vznikají v několika zemích současně. Část v Německu, část v Rakousku, část v Česku. Abychom dokázali vše sladit, musíme perfektně znát terminologii, musíme umět pracovat s vývojovým softwarem a musíme se dorozumět. Proto po nových zaměstnancích požaduji nejen teorii, ale také dobré jazykové znalosti a schopnost komunikovat a pracovat v týmu. Nejdůležitější je ale zájem o daný obor. Doby, kdy si zaměstnanec přišel pracovní dobu pouze odsedět, jsou dávno pryč. Vždy si vybírám člověka, kterého bude práce bavit. Dovedete si představit ten pocit, když jedete vlakem rychlostí 300 kilometrů v hodině a víte, že jste se na jeho vývoji podíleli?

* LN Pokud byste měl poradit dnešním absolventům, kteří právě končí vysokou školu, co byste jim doporučil udělat pro nalezení dobrého zaměstnání?

Měli by si hledat práci, která je bude bavit. A na základě svých zkušeností bych doporučil vyjet do zahraničí, věnovat se alespoň jednomu jazyku a v neposlední řadě shánět praxi už při studiu. Šance na lepší uplatnění tím výrazně stoupají.

(Lidové noviny)