Muzea a muzejní dráhy
K histórii patria i múzeá...
_________________________
Ve světě i u nás existuje řada oficiálně provozovaných železničních muzejí a dalších sbírek s tématikou drážní dopravy v držení výrobců, dopravců či různých zájmových organizací. A také muzejní dráhy a pravidelný nebo charterový provoz historických vozidel na drahách běžných. O tom všem může být tato diskuse.
(Zbyněk)
Podradené diskusné témy
O desítkách pracovních míst a tisících turistech se už před třemi lety mluvilo v souvislosti s vybudováním hornického skanzenu v Mostě. Pak přišly na Obecně prospěšnou společnost Podkrušnohorské technické muzeum zlé časy.
Členové statutárních orgánů se nescházeli, nakonec jim v tichosti skončilo funkční období. Aby stejný osud nepotkal skanzen, rozhodla se Hospodářská a sociální rada Mostecka (HSRM) myšlenku vzkřísit.
„Zachování památky historie těžby uhlí podpoří rozvoj cestovního ruchu v regionu. Činnost společnosti je proto třeba oživit,“ uvedl člen předsednictva HSRM Vladimír Bártl.
Nejdřív musí Most vybrat novou správní radu, a to koncem příštího měsíce. Jako první úkol ji čeká hledání finančních prostředků pro vybudování muzea. Pokud se mu to nepodaří a dojdou i evropské peníze na platy ostrahy, mohli by exponáty rozkrást sběrači kovů.
Hornický skanzen by měl vyrůst v areálu bývalého hlubinného dolu Julius III. Celý projekt prezentace hornictví a chemického průmyslu počítá se sedmi etapami. Náklady se odhadují na 400 miliónů korun. Nejnákladnější bude právě skanzen, jehož vybudování by mělo stát 163 milióny.
S myšlenkou přišel už před lety důl Ležáky. Vybudováním muzea by se vyřešila jak rekultivace poničeného území, tak jeho následné využití. Autoři projektu by návštěvníkům rádi představili kromě hlubinného dobývání také zvyky, tradice a obyčeje hornického stavu.
Vlastní expozice se dočká také rudné dobývání v Krušných horách a povrchová těžba uhlí. Fotografie, mapy a další dokumenty mají přiblížit turistům dlouhou cestu od devastace krajiny po její rekultivaci. Neoddělitelnou součástí stálé výstavy bude také prezentace chemického průmyslu, který s hornictvím úzce souvisí.
Zakladateli Obecně prospěšné společnosti Podkrušnohorské technické muzeum jsou kromě mostecké tripartity města Most a Litvínov, Spolek severočeských havířů a provozovatelé biosadů v Chrámcích na Mostecku.
(zdroj: Regionální mutace | Právo - Ústecký kraj; Šárka Tonarová)
A proč sem tuto zprávu dávám? Je zřejmé, že skanzen, stejně jako těžba uhlí na Mostecku, se neobejde bez kolejové dopravy.
Členové statutárních orgánů se nescházeli, nakonec jim v tichosti skončilo funkční období. Aby stejný osud nepotkal skanzen, rozhodla se Hospodářská a sociální rada Mostecka (HSRM) myšlenku vzkřísit.
„Zachování památky historie těžby uhlí podpoří rozvoj cestovního ruchu v regionu. Činnost společnosti je proto třeba oživit,“ uvedl člen předsednictva HSRM Vladimír Bártl.
Nejdřív musí Most vybrat novou správní radu, a to koncem příštího měsíce. Jako první úkol ji čeká hledání finančních prostředků pro vybudování muzea. Pokud se mu to nepodaří a dojdou i evropské peníze na platy ostrahy, mohli by exponáty rozkrást sběrači kovů.
Hornický skanzen by měl vyrůst v areálu bývalého hlubinného dolu Julius III. Celý projekt prezentace hornictví a chemického průmyslu počítá se sedmi etapami. Náklady se odhadují na 400 miliónů korun. Nejnákladnější bude právě skanzen, jehož vybudování by mělo stát 163 milióny.
S myšlenkou přišel už před lety důl Ležáky. Vybudováním muzea by se vyřešila jak rekultivace poničeného území, tak jeho následné využití. Autoři projektu by návštěvníkům rádi představili kromě hlubinného dobývání také zvyky, tradice a obyčeje hornického stavu.
Vlastní expozice se dočká také rudné dobývání v Krušných horách a povrchová těžba uhlí. Fotografie, mapy a další dokumenty mají přiblížit turistům dlouhou cestu od devastace krajiny po její rekultivaci. Neoddělitelnou součástí stálé výstavy bude také prezentace chemického průmyslu, který s hornictvím úzce souvisí.
Zakladateli Obecně prospěšné společnosti Podkrušnohorské technické muzeum jsou kromě mostecké tripartity města Most a Litvínov, Spolek severočeských havířů a provozovatelé biosadů v Chrámcích na Mostecku.
(zdroj: Regionální mutace | Právo - Ústecký kraj; Šárka Tonarová)
A proč sem tuto zprávu dávám? Je zřejmé, že skanzen, stejně jako těžba uhlí na Mostecku, se neobejde bez kolejové dopravy.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/54122/
Aj ja doplním: 
přidalo na své stránky několik fotografií zachycujících zimní atmosféru areálu:
http://www.os.cd.cz/muzeum/index.php?action=section&id=23133
Jinak (bohužel) už dlouho nic...
http://www.os.cd.cz/muzeum/index.php?action=section&id=23133
Jinak (bohužel) už dlouho nic...
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/52143/
4.1.2006 Mladá fronta DNES str. 2 Kraj Pardubický
JAN HRUDKA
Zajímavost
V železniční výtopně v Jaroměři mají unikátní kolekci lokomotiv
Jaroměř - Nejméně o století zpět se ocitnou návštěvníci staré drážní výtopny nedaleko železničního nádraží v Jaroměři. Dýchne na ně pach železa a oleje i romantika dob, kdy se nad železnicí místo drátů pro elektrické lokomotivy táhl dým z parních lokomotiv.
Těch se nyní v historické budově, v níž železniční muzeum sídlí, skrývá osm. Nejstarší z nich pochází už z roku 1873 a je tu i populární „třistadesítka“ zvaná Kafemlejnek. Stroj s rokem výroby 1879 si v minulosti získal popularitu zejména pravidelnými jízdami mezi Jaroměří a Náchodem či při různých historických akcích na železnici.
Mezi nejzajímavější exponáty patří unikátní ozubnicová lokomotiva z roku 1901, jeden ze tří parních strojů jezdících na horské trati na pomezí Jizerských hor a Krkonoš. Vystavena tu je také akumulátorová lokomotiva Ringhoffer z roku 1916, inspektorská autodrezína Tatra a k exponátům nedávno přibyla parní lokomotiva, která opustila dílny pražského ČKD v roce 1935 pod řadovým číslem 464.008. Mezi železničáři se jí neřekne jinak než Bulík nebo Ušatá.
„Této se zase říká Bejček,“ ukazuje na stroj vyrobený v roce 1937 Bohuslav Škoda, předseda klubu Společnost železniční - výtopna Jaroměř, která o muzejní exponáty pečuje.
Pojmenování lokomotiv charakterizuje jejich jízdní a výkonnostní vlastnosti. A to i přesto, že některé parní stroje dostaly jména už ve výrobě.
„Takovým příkladem je náš nejstarší exponát, který byl vyroben v Rakousku a dostal jméno Conrad Vorlauf po jednom vídeňském starostovi. Na našich tratích mu říkali Zeměplaz, protože jeho parní kotel je postaven poměrně nízko nad tratí a za jízdy to opravdu vypadalo tak, jako když se lokomotiva plazí po zemi,“ vypráví Škoda o lokomotivě, která je jediným dochovaným strojem své řady u nás.
Některé exponáty procházejí před očima návštěvníků opravou. „Letos měli lidé příležitost vidět válcování trubek do lokomotivy. To je unikátní práce, která se dnes už nevidí,“ říká jednatel muzea Jiří Mužík.
Opravám historických strojů se chce muzeum věnovat i nadále, plánuje také obnovení historických jízd parních souprav. „Staří železničáři odcházejí a mladí už jejich řemeslo neznají. Chceme uchovat postupy, které by se jinak zapomněly,“ říká správce muzea Ladislav Havránek.
JAN HRUDKA
Zajímavost
V železniční výtopně v Jaroměři mají unikátní kolekci lokomotiv
Jaroměř - Nejméně o století zpět se ocitnou návštěvníci staré drážní výtopny nedaleko železničního nádraží v Jaroměři. Dýchne na ně pach železa a oleje i romantika dob, kdy se nad železnicí místo drátů pro elektrické lokomotivy táhl dým z parních lokomotiv.
Těch se nyní v historické budově, v níž železniční muzeum sídlí, skrývá osm. Nejstarší z nich pochází už z roku 1873 a je tu i populární „třistadesítka“ zvaná Kafemlejnek. Stroj s rokem výroby 1879 si v minulosti získal popularitu zejména pravidelnými jízdami mezi Jaroměří a Náchodem či při různých historických akcích na železnici.
Mezi nejzajímavější exponáty patří unikátní ozubnicová lokomotiva z roku 1901, jeden ze tří parních strojů jezdících na horské trati na pomezí Jizerských hor a Krkonoš. Vystavena tu je také akumulátorová lokomotiva Ringhoffer z roku 1916, inspektorská autodrezína Tatra a k exponátům nedávno přibyla parní lokomotiva, která opustila dílny pražského ČKD v roce 1935 pod řadovým číslem 464.008. Mezi železničáři se jí neřekne jinak než Bulík nebo Ušatá.
„Této se zase říká Bejček,“ ukazuje na stroj vyrobený v roce 1937 Bohuslav Škoda, předseda klubu Společnost železniční - výtopna Jaroměř, která o muzejní exponáty pečuje.
Pojmenování lokomotiv charakterizuje jejich jízdní a výkonnostní vlastnosti. A to i přesto, že některé parní stroje dostaly jména už ve výrobě.
„Takovým příkladem je náš nejstarší exponát, který byl vyroben v Rakousku a dostal jméno Conrad Vorlauf po jednom vídeňském starostovi. Na našich tratích mu říkali Zeměplaz, protože jeho parní kotel je postaven poměrně nízko nad tratí a za jízdy to opravdu vypadalo tak, jako když se lokomotiva plazí po zemi,“ vypráví Škoda o lokomotivě, která je jediným dochovaným strojem své řady u nás.
Některé exponáty procházejí před očima návštěvníků opravou. „Letos měli lidé příležitost vidět válcování trubek do lokomotivy. To je unikátní práce, která se dnes už nevidí,“ říká jednatel muzea Jiří Mužík.
Opravám historických strojů se chce muzeum věnovat i nadále, plánuje také obnovení historických jízd parních souprav. „Staří železničáři odcházejí a mladí už jejich řemeslo neznají. Chceme uchovat postupy, které by se jinak zapomněly,“ říká správce muzea Ladislav Havránek.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/51168/
Výtopna už nestačí
Muzeum založené občanským sdružením příznivců historických lokomotiv Společnost železniční -výtopna Jaroměř bylo otevřeno v září 1996. Tehdy měl spolek k dispozici čtyři parní exponáty. Dnes je jejich počet dvojnásobný a do expozice patří osobní a nákladní vozy i stálá výstava dokumentů z historie železnice.
Nadšenci pro století páry chtějí historickou výtopnu dostavět podle původních plánů z konce 19. století. „Už roku 1899 bylo počítáno s dostavbou pro devatenáct lokomotivních stání,“ říká Mužík.
Na dostavbu však nikdy nedošlo a jaroměřská výtopna je jednou z mála zachovaných původních zařízení v republice. „Dostavba by nám nesmírně pomohla. Dnešní kapacita výtopny je naplněna, ale nejcennější stroje musí být pod střechou a pod zámkem,“ přibližuje Mužík.
(...)
Protože České dráhy už oznámily, že o výtopnu, pozemky a další objekty, které se v areálu muzea nacházejí, nemají zájem a spolek požádal krajský úřad, aby jednal o jejich převzetí. „Chci jednat s generálním ředitelem Českých drah o podmínkách převodu majetku,“ říká krajský radní zodpovědný za oblast kultury Zdeněk Kraus.
Na území, do něhož by přístavba výtopny zasáhla, se však nachází objekt dříve využívaný jako základna pro strojvedoucí. Dnes jsou v něm chráněné dílny, v nichž pracují lidé se zdravotním postižením. „Požádali jsme dráhy o odkoupení budovy,“ říká Michal Vejprava, jednatel společnosti Company Servis, která v objektu zaměstnává osm lidí, z nichž je šest postižených.
Po Novém roce by společnost vyrábějící mimo jiné hračky či malé modely aut chtěla provoz rozšířit o lakovnu, ale Mužík se obává, že to činnost muzea naruší. „Stříkací boxy se budou odvětrávat do prostoru venkovní expozice,“ tvrdí Mužík, podle nějž mohou výpary z chemikálií poškodit zdraví návštěvníků. Vejprava tyto obavy považuje za liché. „Zamýšlený provoz odpovídá evropským certifikátům a podle našich norem je to typ výroby s nejnižší hygienickou náročností,“ uvádí.
(...)
Součástí plánu rozšíření železničního muzea je i obnova parkové úpravy areálu, který v době přivedení kolejí do Jaroměře prý patřil k nejkrásnějším ve městě. „Podařilo se nám získat dokumentaci k původnímu uspořádání parku. Využívat by ho mohli obyvatelé nedalekého sídliště, kterému taková plocha chybí, a my bychom získali nový přístup do muzea,“ říká Mužík.
(z článku v: Regionální mutace | Mladá fronta DNES - východní Čechy - Hradec Králové)
Muzeum založené občanským sdružením příznivců historických lokomotiv Společnost železniční -výtopna Jaroměř bylo otevřeno v září 1996. Tehdy měl spolek k dispozici čtyři parní exponáty. Dnes je jejich počet dvojnásobný a do expozice patří osobní a nákladní vozy i stálá výstava dokumentů z historie železnice.
Nadšenci pro století páry chtějí historickou výtopnu dostavět podle původních plánů z konce 19. století. „Už roku 1899 bylo počítáno s dostavbou pro devatenáct lokomotivních stání,“ říká Mužík.
Na dostavbu však nikdy nedošlo a jaroměřská výtopna je jednou z mála zachovaných původních zařízení v republice. „Dostavba by nám nesmírně pomohla. Dnešní kapacita výtopny je naplněna, ale nejcennější stroje musí být pod střechou a pod zámkem,“ přibližuje Mužík.
(...)
Protože České dráhy už oznámily, že o výtopnu, pozemky a další objekty, které se v areálu muzea nacházejí, nemají zájem a spolek požádal krajský úřad, aby jednal o jejich převzetí. „Chci jednat s generálním ředitelem Českých drah o podmínkách převodu majetku,“ říká krajský radní zodpovědný za oblast kultury Zdeněk Kraus.
Na území, do něhož by přístavba výtopny zasáhla, se však nachází objekt dříve využívaný jako základna pro strojvedoucí. Dnes jsou v něm chráněné dílny, v nichž pracují lidé se zdravotním postižením. „Požádali jsme dráhy o odkoupení budovy,“ říká Michal Vejprava, jednatel společnosti Company Servis, která v objektu zaměstnává osm lidí, z nichž je šest postižených.
Po Novém roce by společnost vyrábějící mimo jiné hračky či malé modely aut chtěla provoz rozšířit o lakovnu, ale Mužík se obává, že to činnost muzea naruší. „Stříkací boxy se budou odvětrávat do prostoru venkovní expozice,“ tvrdí Mužík, podle nějž mohou výpary z chemikálií poškodit zdraví návštěvníků. Vejprava tyto obavy považuje za liché. „Zamýšlený provoz odpovídá evropským certifikátům a podle našich norem je to typ výroby s nejnižší hygienickou náročností,“ uvádí.
(...)
Součástí plánu rozšíření železničního muzea je i obnova parkové úpravy areálu, který v době přivedení kolejí do Jaroměře prý patřil k nejkrásnějším ve městě. „Podařilo se nám získat dokumentaci k původnímu uspořádání parku. Využívat by ho mohli obyvatelé nedalekého sídliště, kterému taková plocha chybí, a my bychom získali nový přístup do muzea,“ říká Mužík.
(z článku v: Regionální mutace | Mladá fronta DNES - východní Čechy - Hradec Králové)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/49745/
15.12.2005 Železničář str. 11 Vánoční a silvestrovská příloha
ROBERT KOUTNÝ
Rozsáhlá železniční expozice spolku Přátelé železnic, v originálu Eisenbahnfreunde, umístěná v odbavovací budově pohraničního nádraží v saském Klingenthalu, má bezmála patnáctiletou tradici. Muzeum, věnované historii železnice v tzv. Vogtlandu a přilehlé oblasti Čech, navštívily za tuto dobu tisíce návštěvníků z Německa i České republiky. Počet českých návštěvníků stoupl zejména po květnu roku 2000, kdy byl obnoven železniční provoz do našich Kraslic a dále do Sokolova.
V době svého vzniku byla staniční budova v Klingenthalu plná života. Sídlil tu výpravčí, v pronájmu fungovala nádražní restaurace, zdejší byty byly plné návštěvníků. Postupně však byly prostory v budově opuštěny, až jsme tu zbyli my jako poslední, konstatuje člen spolku klingenthalských přátel železnice a bývalý zdejší přednosta stanice Willy Neumeister. Situace dospěla k tomu, že Německé dráhy chtějí prázdnou budovu prodat. Proto jsme hledali pro naši expozici nové umístění, vysvětluje Neumeister.
Část exponátů je nově instalována ve staniční budově na nádraží v blízkém krušnohorském městě Schöneck, další předměty našly útočiště v muzeu v Klingenthalu. Němečtí kolegové, s nimiž spolupracujeme více než deset let, nás oslovili s žádostí o pomoc. Rádi by umístili některé exponáty, především ty, které se týkají traťového hospodářství, někde v České republice, informuje předseda sokolovského železničního spolku Klub M 131.1 Karel Mareček.
Možnost vhodné instalace muzea se naskytla v prostorách bývalé celnice na nádraží v Kraslicích. Jedná se o místnosti rekonstruované v souvislosti s obnovením železničního hraničního přechodu před pěti lety, které v podstatě nepotřebují žádné úpravy, pokračuje pan Mareček. Nová expozice, která vzniká pod pracovním názvem „Muzeum Kraslické dráhy“, bude obsahovat sbírkové předměty jak z německé dráhy, tak především ty, které se týkají trati bývalé Buštěhradské železnice ze Sokolova do Klingenthalu. Kromě trojrozměrných předmětů návštěvníci tu naleznou rozličné plány stanic, fotografie a další dokumenty. Budou zde umístěny exponáty jak z vlastnictví obou spolků, tak i Českých drah, Viamontu a ze soukromých sbírek.
Muzeum bychom chtěli otevřít počátkem června příštího roku, kdy oslavíme 130. výročí zdejší trati, uzavírá pan Mareček. Podle něj by provozovatelem expozice mohla být obecně prospěšná společnost, jejímiž účastníky budou České dráhy (jejich vkladem bude bezplatné zapůjčení místností), dále akciová společnost Viamont, která bude financovat energie, a oba spolky, které provedou instalaci výstavy a současně zajistí vlastní návštěvnický provoz.
První krok k realizaci muzea se uskutečnil v sobotu 12. listopadu. Proběhla první etapa stěhování dlouhodobě zapůjčených exponátů z vlastnictví spolku Eisenbahnfreunde Klingenthal e. V. Realizací muzea získá novou atrakci nejen město Kraslice, ale i celý zdejší region.
ROBERT KOUTNÝ
Rozsáhlá železniční expozice spolku Přátelé železnic, v originálu Eisenbahnfreunde, umístěná v odbavovací budově pohraničního nádraží v saském Klingenthalu, má bezmála patnáctiletou tradici. Muzeum, věnované historii železnice v tzv. Vogtlandu a přilehlé oblasti Čech, navštívily za tuto dobu tisíce návštěvníků z Německa i České republiky. Počet českých návštěvníků stoupl zejména po květnu roku 2000, kdy byl obnoven železniční provoz do našich Kraslic a dále do Sokolova.
V době svého vzniku byla staniční budova v Klingenthalu plná života. Sídlil tu výpravčí, v pronájmu fungovala nádražní restaurace, zdejší byty byly plné návštěvníků. Postupně však byly prostory v budově opuštěny, až jsme tu zbyli my jako poslední, konstatuje člen spolku klingenthalských přátel železnice a bývalý zdejší přednosta stanice Willy Neumeister. Situace dospěla k tomu, že Německé dráhy chtějí prázdnou budovu prodat. Proto jsme hledali pro naši expozici nové umístění, vysvětluje Neumeister.
Část exponátů je nově instalována ve staniční budově na nádraží v blízkém krušnohorském městě Schöneck, další předměty našly útočiště v muzeu v Klingenthalu. Němečtí kolegové, s nimiž spolupracujeme více než deset let, nás oslovili s žádostí o pomoc. Rádi by umístili některé exponáty, především ty, které se týkají traťového hospodářství, někde v České republice, informuje předseda sokolovského železničního spolku Klub M 131.1 Karel Mareček.
Možnost vhodné instalace muzea se naskytla v prostorách bývalé celnice na nádraží v Kraslicích. Jedná se o místnosti rekonstruované v souvislosti s obnovením železničního hraničního přechodu před pěti lety, které v podstatě nepotřebují žádné úpravy, pokračuje pan Mareček. Nová expozice, která vzniká pod pracovním názvem „Muzeum Kraslické dráhy“, bude obsahovat sbírkové předměty jak z německé dráhy, tak především ty, které se týkají trati bývalé Buštěhradské železnice ze Sokolova do Klingenthalu. Kromě trojrozměrných předmětů návštěvníci tu naleznou rozličné plány stanic, fotografie a další dokumenty. Budou zde umístěny exponáty jak z vlastnictví obou spolků, tak i Českých drah, Viamontu a ze soukromých sbírek.
Muzeum bychom chtěli otevřít počátkem června příštího roku, kdy oslavíme 130. výročí zdejší trati, uzavírá pan Mareček. Podle něj by provozovatelem expozice mohla být obecně prospěšná společnost, jejímiž účastníky budou České dráhy (jejich vkladem bude bezplatné zapůjčení místností), dále akciová společnost Viamont, která bude financovat energie, a oba spolky, které provedou instalaci výstavy a současně zajistí vlastní návštěvnický provoz.
První krok k realizaci muzea se uskutečnil v sobotu 12. listopadu. Proběhla první etapa stěhování dlouhodobě zapůjčených exponátů z vlastnictví spolku Eisenbahnfreunde Klingenthal e. V. Realizací muzea získá novou atrakci nejen město Kraslice, ale i celý zdejší region.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/48437/
Zadání:
Vybudovat muzeum železniční dopravy česko-saského regionu, restauraci, dílenské a ubytovací zázemí společnosti LOKO-MOTIV.
Současný stav:
Areál budoucího muzea Křimov tvoří dav k sobě kolmo přisazené domy: výtopna a bývalý vodojem. Výtopna je díky údržbě společnosti v relativně dobrém technickém stavu, vodojem po požáru má zachovány nosné stěny, schodiště a částečně také stropy. Během uplynulých let se podařilo plně zrekonstruovat střechu, takže budouva je stabilizována.
Architektonické řešení:
Návrh respektuje dům jako technickou památku železniční architektury, proto se snaží o citlivý přístup k exteriéru domu bez uplatnění současných prvků. Bude doplněn pouze dřevěnou "palubou " před výtopnou, umožňující pohodlnou prohlídku strojů. Symbolem spojení s dnešní dobou bude pouze logo muzea osazené na fasádě. - vymalované grafikou ČD pro označení stanic (obvyklou v r. 2001) Naopak interiér domu bude řešen dynamicky. Dvoupatrová schodišťová hala pro muzejní expozici, železniční model projíždějící stěnou přes dvě místnosti (v české části bude maketa křimovského nádraží, v saské nádraží Cranzahl). Restaurace je vybavena jako fiktivní jídelní vůz autentickými prvky železničních vagonů z různých období. Je tedy sama o sobě exponátem muzea. Pro dílenské a ubytovací zázemí spolku může být také použito staré vybavení vagónů. Například podkrovní pokojíky mohou být lůžková kupé, se jmény expresů (Excelsior, Alois Negrelli...).
Více informací na stránce http://www.holiday.cz/lokomotiv/default.htm
Snímky současného stavu jsou ze dne 2.7.2005 - mé vlastní