Historická vozidla v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
V souvislosti s diskusí k aktualitě "Pod vrcholkami Bielych Karpát" mne napadlo, že zde chybí prostor pro výměnu poznatků o momentálním stavu nejen parních lokomotiv, ale i ostatních historických vozidel v Čechách a na Moravě.
Na snímcích jsou někteří zástupci historických řad:
1. 02.10.04 - Hradec Králové hl.n.: "šlechtična" 475.101 v čele odjíždějícícho zvláštního vlaku do Slatiňan k oslavám výročí chrudimských lokálek
2. 11.10.03 - Šumperk: "Sergej" 781.529-3 DKV Č.Třebová na oslavách 130 let trati Šternberk - Dolní Lipka
3. 02.10.04 - Chrudim: "Hurvínek" M 131.1228 jako zvl. vlak Slatiňany - Chrudim-město při oslavách výročí chrudimských lokálek
Stoletý železniční salonní vůz ze sbírek Národního technického muzea opustil včera svoje dosavadní působiště. Kvůli rekonstrukci budovy se přestěhoval do Chomutova. Z haly muzea odjel po 40 letech.
Sedmnáctitunový vůz byl naložen na speciální silniční tahač vysoký pouze 38 cm. Náklad tak může bezproblémově podjet tramvajové troleje i podjezdy, které jej na cestě do chomutovského depozitáře čekají.
„Největším nebezpečím pro vagon může být vlhkost. Proto má na sobě pět vrstev obalu včetně potravinové a bublinkové fólie, několika vrstev igelitu a krycích plachet,„ upozornil ředitel železničního muzea Jiří Střecha. Přesun vagonu byl zajištěn prakticky »holýma rukama«. Pouze s pomocí navijáku, posuvných kolejnic a několika speciálních přípravků
Historie salonního vozu
1900 - v Ringhoferových strojírnách byl vyroben původně třínápravový vůz vyhlídkový vůz Az 1-0045 - využíván byl pro jízdy vedoucích představitelů soukromé společnosti, významných hostů a k inspekčním účelům 1921 - po zestátnění vůz používal pražský arcibiskup i jiné
významné osobnosti 1948 - je určen pro potřeby vládních činitelů 1957 - vyřazen z provozu na tratích ČSD 1966 - zařazen do sbírek Národního technického muzea 2008 - stěhuje se z rekonstruované haly muzea do depozitáře v Chomutově 2015 - má být otevřena expozice Železničního muzea v prostorách Masarykova nádraží.
(Blesk)
Sedmnáctitunový vůz byl naložen na speciální silniční tahač vysoký pouze 38 cm. Náklad tak může bezproblémově podjet tramvajové troleje i podjezdy, které jej na cestě do chomutovského depozitáře čekají.
„Největším nebezpečím pro vagon může být vlhkost. Proto má na sobě pět vrstev obalu včetně potravinové a bublinkové fólie, několika vrstev igelitu a krycích plachet,„ upozornil ředitel železničního muzea Jiří Střecha. Přesun vagonu byl zajištěn prakticky »holýma rukama«. Pouze s pomocí navijáku, posuvných kolejnic a několika speciálních přípravků
Historie salonního vozu
1900 - v Ringhoferových strojírnách byl vyroben původně třínápravový vůz vyhlídkový vůz Az 1-0045 - využíván byl pro jízdy vedoucích představitelů soukromé společnosti, významných hostů a k inspekčním účelům 1921 - po zestátnění vůz používal pražský arcibiskup i jiné
významné osobnosti 1948 - je určen pro potřeby vládních činitelů 1957 - vyřazen z provozu na tratích ČSD 1966 - zařazen do sbírek Národního technického muzea 2008 - stěhuje se z rekonstruované haly muzea do depozitáře v Chomutově 2015 - má být otevřena expozice Železničního muzea v prostorách Masarykova nádraží.
(Blesk)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/258168/
Kratší sezonu bude mít letos v Libereckém kraji oblíbený starý vlak, tažený parní lokomotivou Litovel z roku 1913. Kvůli poruše lokomotivy odpadnou historické jízdy objednané na 26. dubna, kdy začíná turistická sezona v Českém ráji. České dráhy ohlásily poruchu lokomotivby již v únoru, ale do zmíněného termínu ji nestihnou opravit. Historický vlak loni svezl tisíce pasažérů.
Například na konci července minulého roku přepravil z Liberce do Kryštofova Údolí a zpět za jediný den přes tisíc lidí.
(Metro)
Například na konci července minulého roku přepravil z Liberce do Kryštofova Údolí a zpět za jediný den přes tisíc lidí.
(Metro)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/255081/
Už tu sice zpráva o losech byla...
Fandům železnice je určena nová sběratelská loterie společnosti Gamestar s názvem „Nostalgie„. Na jejích stíracích losech jsou série fotografií takových železničních skvostů, jako parní vůz „Komarek„ z roku 1903, klasická parní lokomotiva „čtyřkolák„ nebo legendární rychlíkový „albatros„. Na zmíněný los lze vyhrát některou z cen v celkové hodnotě 20 mil. korun, hlavní výhrou je pak rovný milion.
Losy jsou k dostání ve více než 1200 pokladnách ČD za 20 korun. Po setření herního pole losu Nostalgie se objeví devět herních symbolů, peněžitých částek. Budou-li tři stejné, vyhráváte hodnotu, kterou ukazují. Může se také objevit obrázek mašinky. Jeden takový symbol znamená stokorunovou výhru.
Společnost Gamestar, a. s., se rozhodla podpořit rekonstrukce historických lokomotiv a vlakových souprav a část výtěžku věnovat Nadaci Okřídlené kolo, která vznikla právě s cílem shromažďovat finanční i nefinanční prostředky na opravu a údržbu historických vozů. Koupě losu tak přispěje i takové užitečné věci, jakou je zachování dědictví našich předků příštím generacím. Zakoupením losu tedy přispějete nejen na jejich rekonstrukci a zabránění dalším nevratným poškozením, ale také k jejich možnému představení veřejnosti v blízké budoucnosti.
Výhry do 500 Kč se vyplácejí přímo v pokladnách Českých drah, pro výhry vyšší je nutno kontaktovat společnost Gamestar. Kontakty a více informací hledejte na www.stiracilosy.cz nebo na infolince 225 275 214.
(Železničář)
Fandům železnice je určena nová sběratelská loterie společnosti Gamestar s názvem „Nostalgie„. Na jejích stíracích losech jsou série fotografií takových železničních skvostů, jako parní vůz „Komarek„ z roku 1903, klasická parní lokomotiva „čtyřkolák„ nebo legendární rychlíkový „albatros„. Na zmíněný los lze vyhrát některou z cen v celkové hodnotě 20 mil. korun, hlavní výhrou je pak rovný milion.
Losy jsou k dostání ve více než 1200 pokladnách ČD za 20 korun. Po setření herního pole losu Nostalgie se objeví devět herních symbolů, peněžitých částek. Budou-li tři stejné, vyhráváte hodnotu, kterou ukazují. Může se také objevit obrázek mašinky. Jeden takový symbol znamená stokorunovou výhru.
Společnost Gamestar, a. s., se rozhodla podpořit rekonstrukce historických lokomotiv a vlakových souprav a část výtěžku věnovat Nadaci Okřídlené kolo, která vznikla právě s cílem shromažďovat finanční i nefinanční prostředky na opravu a údržbu historických vozů. Koupě losu tak přispěje i takové užitečné věci, jakou je zachování dědictví našich předků příštím generacím. Zakoupením losu tedy přispějete nejen na jejich rekonstrukci a zabránění dalším nevratným poškozením, ale také k jejich možnému představení veřejnosti v blízké budoucnosti.
Výhry do 500 Kč se vyplácejí přímo v pokladnách Českých drah, pro výhry vyšší je nutno kontaktovat společnost Gamestar. Kontakty a více informací hledejte na www.stiracilosy.cz nebo na infolince 225 275 214.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/249930/
Jakub HOFMANN, redaktor
--------------------
Češi vymysleli další unikátní zlepšovák. Jedna tuzemská firma vyvinula návěs na přepravu lokomotiv a vagónů. Převážet tuto techniku po silnici odteď bude jednoduché.
redaktor
--------------------
Běžná výška nízkoprofilového návěsu na přepravu lokomotiv nebo vagónů se pohybuje kolem šedesáti centimetrů. Tenhle má sotva polovinu, je opatřen vlastním navijákem a vybaven kolejemi, a to při přepravě znamená velkou výhodu.
Jiří STŘECHA, ředitel Železničního muzea
--------------------
Vozidla se na ten návěs nemusí zdvihat jeřábem, ale najedou přímo z koleje, čímž se výrazně snižuje jako nebezpečí, že se s nima může něco stát.
redaktor
--------------------
Na návěsu se dá přepravit i lokomotiva, která váží třicet tun a má výšku čtyři metry. Celá souprava je posazena na podvozku, který se sice běžně vyrábí, na přepravu železničních vozidel se prý ale dosud nepoužíval. A přitom stačilo jen přidat koleje a naviják.
Jiří TŮMA, obchodní ředitel
--------------------
Uvažujeme o patentaci tohohle toho návrhu.
redaktor
--------------------
Novinka bude mít hlavní využití při přepravě parního vozu Komarek z roku 1903. Poprvé s ním pojede v červnu do Bratislavy.
Jiří STŘECHA, ředitel Železničního muzea
--------------------
Se bude slavit sto šedesát let parostrojní železnice na Slovensku, kam vlastně pojedeme prezentovat Českou republiku a Národní technické muzeum.
redaktor
--------------------
Zátěžovou zkoušku si nový návěs odbyl v areálu vršovického nádraží. Motorový vůz, který se na něj nakládal, váží dvacet tun.
(TV Nova)
--------------------
Češi vymysleli další unikátní zlepšovák. Jedna tuzemská firma vyvinula návěs na přepravu lokomotiv a vagónů. Převážet tuto techniku po silnici odteď bude jednoduché.
redaktor
--------------------
Běžná výška nízkoprofilového návěsu na přepravu lokomotiv nebo vagónů se pohybuje kolem šedesáti centimetrů. Tenhle má sotva polovinu, je opatřen vlastním navijákem a vybaven kolejemi, a to při přepravě znamená velkou výhodu.
Jiří STŘECHA, ředitel Železničního muzea
--------------------
Vozidla se na ten návěs nemusí zdvihat jeřábem, ale najedou přímo z koleje, čímž se výrazně snižuje jako nebezpečí, že se s nima může něco stát.
redaktor
--------------------
Na návěsu se dá přepravit i lokomotiva, která váží třicet tun a má výšku čtyři metry. Celá souprava je posazena na podvozku, který se sice běžně vyrábí, na přepravu železničních vozidel se prý ale dosud nepoužíval. A přitom stačilo jen přidat koleje a naviják.
Jiří TŮMA, obchodní ředitel
--------------------
Uvažujeme o patentaci tohohle toho návrhu.
redaktor
--------------------
Novinka bude mít hlavní využití při přepravě parního vozu Komarek z roku 1903. Poprvé s ním pojede v červnu do Bratislavy.
Jiří STŘECHA, ředitel Železničního muzea
--------------------
Se bude slavit sto šedesát let parostrojní železnice na Slovensku, kam vlastně pojedeme prezentovat Českou republiku a Národní technické muzeum.
redaktor
--------------------
Zátěžovou zkoušku si nový návěs odbyl v areálu vršovického nádraží. Motorový vůz, který se na něj nakládal, váží dvacet tun.
(TV Nova)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/246713/
Do Krnova včera dorazila parní úzkorozchodná lokomotiva, vyrobená ve Škodovce pro jugoslávského kupce.
Škodovka vyrobila šest těchto lokomotiv, ale pět z nich už bylo zlikvidováno sešrotováním, nebo se z nich dochovaly jen fragmenty. Tento poslední a jediný provozuschopný exemplář vyrobený v roce 1948 získala skupina rakouských nadšenců. „V Rakousku existují úzkokolejky, které provozují státní dráhy v podobném režimu jako u nás České dráhy fungují na Osoblažce. Mnohé úzkokolejky tam přežily jen díky nostalgickým jízdám pro turisty a hlavně díky klubům rakouských železničních fanoušků. Rakušané jsou podobní šílenci do historie kolejové dopravy jako my, co se motáme kolem Osoblažky. Hlavní rozdíl je v tom, že oni se úzkokolejkama baví přes čtyřicet let, zatímco my sotva pět. Našli někde na území bývalé Jugoslávie tuto škodováckou lokomotivu a chtěli ji zrekonstruovat a zachránit jako technický unikát. Jinak mají svých úzkokolejných lokomotiv v depu celkem dost, takže pro ni momentálně nemají využití. Protože máme stejné zájmy a padli jsme si do oka, zapůjčili nám tuto lokomotivu za velmi výhodných podmínek na 15 let,„ řekl Jaromír Foltýn z firmy Olpas, která se Slezskými zemskými drahami pořádá nostalgické parní jízdy na Osoblažce.
Pětinápravová tendrová lokomotiva Škoda projde v Olpasu rekonstrukcí a veřejnosti se na Osoblažce nejspíš představí už koncem června. Nazpět do Rakouska si partner Olpasu odvezl jiný unikát -zrekonstruovaný sněžný pluh Kratzl, který na úzkokolejných tratích v alpském údolí zarovnával odhrnutý sníh do potřebného profilu. Železniční fanoušci ho v posledních měsících mohli vidět vystavený na nádraží v Třemešné.
„S rakouským partnerem jsme se seznámili díky našemu členství v mezinárodním klubu 760, který sdružuje příznivce úzkokolejných železnic, což jsou dráhy s rozvorem kolejnic 760 milimetrů. Úzkokolejky byly specialitou Rakouska– –Uherska, protože představovaly nižší náklady a menší zábor území. Pak je ale převálcovaly trati o normálním rozchodu, které k nám přišly z Anglie, kolébky železniční dopravy. Konkurovaly úzkokolejkám vyšší rychlostí a poskytovali cestujícím vyšší komfort,„ představil historii úzkokolejek Miroslav Budeš ze Slezských zemských drah. Z Rakouska do Krnova přivezly parní lokomotivu a tendr kamiony. Musely jet velmi rychle, protože to od hranic do Krnova zvládly za čtyři hodiny. Řidič doprovodného vozu s majákem žertoval, že ho málem předjely. V Krnově bylo třeba zajistit přeložení lokomotivy na železniční podvozek pomocí dvou silných jeřábů. Samotná lokomotiva váží 31 tun, a její tendr dalších sedm tun. „Lidé určitě znají z osoblažské úzkokolejky naši parní lokomotivu Resita, která byla vyrobena v Rumunsku. Pro srovnání lokomotiva Škoda bude mít asi dvojnásobný výkon a bude asi o dva metry delší. To znamená, že také utáhne větší soupravu vagonů a my budeme moci turistům a železničním fanouškům na Osoblažce představit další zajímavosti,„ dodal Foltýn.
(Bruntálský a krnovský deník)
Škodovka vyrobila šest těchto lokomotiv, ale pět z nich už bylo zlikvidováno sešrotováním, nebo se z nich dochovaly jen fragmenty. Tento poslední a jediný provozuschopný exemplář vyrobený v roce 1948 získala skupina rakouských nadšenců. „V Rakousku existují úzkokolejky, které provozují státní dráhy v podobném režimu jako u nás České dráhy fungují na Osoblažce. Mnohé úzkokolejky tam přežily jen díky nostalgickým jízdám pro turisty a hlavně díky klubům rakouských železničních fanoušků. Rakušané jsou podobní šílenci do historie kolejové dopravy jako my, co se motáme kolem Osoblažky. Hlavní rozdíl je v tom, že oni se úzkokolejkama baví přes čtyřicet let, zatímco my sotva pět. Našli někde na území bývalé Jugoslávie tuto škodováckou lokomotivu a chtěli ji zrekonstruovat a zachránit jako technický unikát. Jinak mají svých úzkokolejných lokomotiv v depu celkem dost, takže pro ni momentálně nemají využití. Protože máme stejné zájmy a padli jsme si do oka, zapůjčili nám tuto lokomotivu za velmi výhodných podmínek na 15 let,„ řekl Jaromír Foltýn z firmy Olpas, která se Slezskými zemskými drahami pořádá nostalgické parní jízdy na Osoblažce.
Pětinápravová tendrová lokomotiva Škoda projde v Olpasu rekonstrukcí a veřejnosti se na Osoblažce nejspíš představí už koncem června. Nazpět do Rakouska si partner Olpasu odvezl jiný unikát -zrekonstruovaný sněžný pluh Kratzl, který na úzkokolejných tratích v alpském údolí zarovnával odhrnutý sníh do potřebného profilu. Železniční fanoušci ho v posledních měsících mohli vidět vystavený na nádraží v Třemešné.
„S rakouským partnerem jsme se seznámili díky našemu členství v mezinárodním klubu 760, který sdružuje příznivce úzkokolejných železnic, což jsou dráhy s rozvorem kolejnic 760 milimetrů. Úzkokolejky byly specialitou Rakouska– –Uherska, protože představovaly nižší náklady a menší zábor území. Pak je ale převálcovaly trati o normálním rozchodu, které k nám přišly z Anglie, kolébky železniční dopravy. Konkurovaly úzkokolejkám vyšší rychlostí a poskytovali cestujícím vyšší komfort,„ představil historii úzkokolejek Miroslav Budeš ze Slezských zemských drah. Z Rakouska do Krnova přivezly parní lokomotivu a tendr kamiony. Musely jet velmi rychle, protože to od hranic do Krnova zvládly za čtyři hodiny. Řidič doprovodného vozu s majákem žertoval, že ho málem předjely. V Krnově bylo třeba zajistit přeložení lokomotivy na železniční podvozek pomocí dvou silných jeřábů. Samotná lokomotiva váží 31 tun, a její tendr dalších sedm tun. „Lidé určitě znají z osoblažské úzkokolejky naši parní lokomotivu Resita, která byla vyrobena v Rumunsku. Pro srovnání lokomotiva Škoda bude mít asi dvojnásobný výkon a bude asi o dva metry delší. To znamená, že také utáhne větší soupravu vagonů a my budeme moci turistům a železničním fanouškům na Osoblažce představit další zajímavosti,„ dodal Foltýn.
(Bruntálský a krnovský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/246450/
Reportáž s tímto názvem byla na podzim minulého roku zveřejněna na VLAKY.NET.
Tato nevšední společná jízda dvou krásných parních lokomotiv z Čech až pod Gotthard měla zajímavou odezvu - neunikla pozornosti prestižního amerického časopisu Trains. The magazine of railroading, který přinesl ve svém letošním únorovém čísle článek vyzvedávající jejich účast na Akci běžící jako švýcarské hodinky.
Stať si můžete přečíst ve formátu PDF přímo na našich stránkách.
Podklady pro tento příspěvek poslal Čmoudík.
Tato nevšední společná jízda dvou krásných parních lokomotiv z Čech až pod Gotthard měla zajímavou odezvu - neunikla pozornosti prestižního amerického časopisu Trains. The magazine of railroading, který přinesl ve svém letošním únorovém čísle článek vyzvedávající jejich účast na Akci běžící jako švýcarské hodinky.
Stať si můžete přečíst ve formátu PDF přímo na našich stránkách.
Podklady pro tento příspěvek poslal Čmoudík.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/245905/
Do roku 1967 jej využívali všichni naši prezidenti. I dnes zvládne rychlost 140 kilometrů v hodině
Když se v roce 1969 ujali dva mladí technici českovelenických železničních opraven historického salonního vozu T. G. Masaryka, netušili, že se v něm v budoucnu projedou po Evropě. Ale jak by asi řekl Bohumil Hrabal - neuvěřitelné se stalo skutkem. Navíc v době totality na okraji Čech těsně u rakouských hranic.
„V roce 1969 se rozhodovalo, co s dosloužilým salonním vozem. Navrhovali ho přiřadit k nějaké rekreační soupravě nebo sešrotovat. Zájem o jeho propagaci už v té době prostě nebyl,„ vypráví příběh vagonu Karel Laňka.
Dubček už jel novým Na luxusní vůz vyrobený k osmdesátinám prvního československého prezidenta T. G. Masaryka v roce 1930 se mělo zapomenout. Vagon unikátní konstrukce s interiérem obloženým vzácným dřevem nahradila vládní souprava z plechu a umakartu. V novém salonním voze už odjel například Alexandr Dubček v červenci 1968 do Čierné nad Tisou, kde na něj čekal rozzuřený Leonid Brežněv. O rok později pak udělala nová československá vláda nad Masarykovým vozem kříž.
„Při Národním technickém muzeu v Praze fungovala tehdy skupina nadšenců do železnice. Domluvili jsme se, že přesvědčí České dráhy, aby jim půjčily vůz jako exponát. A protože ho neměli kde umístit, nabídli jsme jim místo v Železničních opravnách a strojírnách. Podařilo se nám ještě s Jiřím Sedláčkem umluvit tehdejšího ředitele a ze 13. na 14. června 1969 k nám dorazil s nočním rychlíkem,„ vzpomíná sedmdesátiletý Laňka.
Opravny v Českých Velenicích, ležící jen několik metrů od tehdy kapitalistického Rakouska, dostaly na svou dobu zvláštní atrakci. Denně kolem salonního vozu chodily stovky zaměstnanců do práce. Hodně z nich dojíždělo vlaky. Zatímco na nádraží prošli kontrolou pohraničníků se samopaly, po vstupu do areálu strojíren si hned za branou závodu připomněli Masaryka. Vůz ošetřovali dobrovolníci kolem Laňky a Sedláčka. Kdo chtěl, mohl se do interiéru podívat, samozřejmě v přezůvkách. „Víte, pro naši generaci je Masarykův vůz něco jako národní hrdost. Úcta a pýcha zároveň. Skláníme se nad uměním našich lidí, kteří dokázali ve své době vyrobit tak technicky dokonalé dílo. Když nám v roce 1991 řekli, že za pár měsíců má odjet na výstavu v Praze, našly se spousty dobrovolníků, kteří na něm dělali o sobotách a nedělích, abychom ho uvedli do dobrého stavu. V únoru jsme se o výstavě dověděli a v květnu už šel na první zkušební jízdu,„ říká Laňka a otevírá dveře haly, kde modrobíle natřený třiadvacet metrů dlouhý vagon odpočívá.
Podle deníku jízd ho vyrobily Ringhofferovy závody v Praze -Smíchově. Je navržený pro rychlost 140 kilometrů v hodině. Poprvé v něm jel prezident T. G. Masaryk v březnu 1930 do Francie, v září 1937 jej doprovázel na poslední cestě do Lán. V červnu 1945 s ním přijel prezident Edvard Beneš z Brna do Prahy.
Až do roku 1967 vůz využívali všichni českoslovenští prezidenti. Dokonce i Klement Gottwald, který se musel smířit se štítkem v uličce, který informuje, že jde o výrobek pro Masaryka. V salonku v dřevem obloženém sekretáři jsou stále skleničky a hrnečky se státním znakem, ze kterých prezidenti pili. Vůz má vlastní vytápění a ohřev teplé vody. Kromě salonku ještě dámskou a pánskou ložnici a zvláštní místnosti pro komorné, tajemníka a lékaře. U každého oddělení malé toalety a umývárny. Deník zaznamenává cesty a jména pasažérů. Také informuje, kdy skutečně vůz maximální rychlostí ujížděl.
Kolem této technické legendy jsou i další kuriozity. V roce 1993 vezl prezidenta Václava Havla. O šest let později doprovázel transport vánočního stromu Republiky z Prahy do Vatikánu.
„Na zpáteční trase nás tehdy zapojili na noční rychlík Řím - Benátky. Oficiálně jsme jeli stočtyřicítkou, ale Jiří Sedláček, který seděl u strojvedoucího, mi pak říkal, že se s omezenou rychlostí nijak nepárali. Jelo se ještě rychleji,„ tvrdí Laňka, který většinou na podobných jízdách nechyběl.
***
K
Když se v roce 1969 ujali dva mladí technici českovelenických železničních opraven historického salonního vozu T. G. Masaryka, netušili, že se v něm v budoucnu projedou po Evropě. Ale jak by asi řekl Bohumil Hrabal - neuvěřitelné se stalo skutkem. Navíc v době totality na okraji Čech těsně u rakouských hranic.
„V roce 1969 se rozhodovalo, co s dosloužilým salonním vozem. Navrhovali ho přiřadit k nějaké rekreační soupravě nebo sešrotovat. Zájem o jeho propagaci už v té době prostě nebyl,„ vypráví příběh vagonu Karel Laňka.
Dubček už jel novým Na luxusní vůz vyrobený k osmdesátinám prvního československého prezidenta T. G. Masaryka v roce 1930 se mělo zapomenout. Vagon unikátní konstrukce s interiérem obloženým vzácným dřevem nahradila vládní souprava z plechu a umakartu. V novém salonním voze už odjel například Alexandr Dubček v červenci 1968 do Čierné nad Tisou, kde na něj čekal rozzuřený Leonid Brežněv. O rok později pak udělala nová československá vláda nad Masarykovým vozem kříž.
„Při Národním technickém muzeu v Praze fungovala tehdy skupina nadšenců do železnice. Domluvili jsme se, že přesvědčí České dráhy, aby jim půjčily vůz jako exponát. A protože ho neměli kde umístit, nabídli jsme jim místo v Železničních opravnách a strojírnách. Podařilo se nám ještě s Jiřím Sedláčkem umluvit tehdejšího ředitele a ze 13. na 14. června 1969 k nám dorazil s nočním rychlíkem,„ vzpomíná sedmdesátiletý Laňka.
Opravny v Českých Velenicích, ležící jen několik metrů od tehdy kapitalistického Rakouska, dostaly na svou dobu zvláštní atrakci. Denně kolem salonního vozu chodily stovky zaměstnanců do práce. Hodně z nich dojíždělo vlaky. Zatímco na nádraží prošli kontrolou pohraničníků se samopaly, po vstupu do areálu strojíren si hned za branou závodu připomněli Masaryka. Vůz ošetřovali dobrovolníci kolem Laňky a Sedláčka. Kdo chtěl, mohl se do interiéru podívat, samozřejmě v přezůvkách. „Víte, pro naši generaci je Masarykův vůz něco jako národní hrdost. Úcta a pýcha zároveň. Skláníme se nad uměním našich lidí, kteří dokázali ve své době vyrobit tak technicky dokonalé dílo. Když nám v roce 1991 řekli, že za pár měsíců má odjet na výstavu v Praze, našly se spousty dobrovolníků, kteří na něm dělali o sobotách a nedělích, abychom ho uvedli do dobrého stavu. V únoru jsme se o výstavě dověděli a v květnu už šel na první zkušební jízdu,„ říká Laňka a otevírá dveře haly, kde modrobíle natřený třiadvacet metrů dlouhý vagon odpočívá.
Podle deníku jízd ho vyrobily Ringhofferovy závody v Praze -Smíchově. Je navržený pro rychlost 140 kilometrů v hodině. Poprvé v něm jel prezident T. G. Masaryk v březnu 1930 do Francie, v září 1937 jej doprovázel na poslední cestě do Lán. V červnu 1945 s ním přijel prezident Edvard Beneš z Brna do Prahy.
Až do roku 1967 vůz využívali všichni českoslovenští prezidenti. Dokonce i Klement Gottwald, který se musel smířit se štítkem v uličce, který informuje, že jde o výrobek pro Masaryka. V salonku v dřevem obloženém sekretáři jsou stále skleničky a hrnečky se státním znakem, ze kterých prezidenti pili. Vůz má vlastní vytápění a ohřev teplé vody. Kromě salonku ještě dámskou a pánskou ložnici a zvláštní místnosti pro komorné, tajemníka a lékaře. U každého oddělení malé toalety a umývárny. Deník zaznamenává cesty a jména pasažérů. Také informuje, kdy skutečně vůz maximální rychlostí ujížděl.
Kolem této technické legendy jsou i další kuriozity. V roce 1993 vezl prezidenta Václava Havla. O šest let později doprovázel transport vánočního stromu Republiky z Prahy do Vatikánu.
„Na zpáteční trase nás tehdy zapojili na noční rychlík Řím - Benátky. Oficiálně jsme jeli stočtyřicítkou, ale Jiří Sedláček, který seděl u strojvedoucího, mi pak říkal, že se s omezenou rychlostí nijak nepárali. Jelo se ještě rychleji,„ tvrdí Laňka, který většinou na podobných jízdách nechyběl.
***
K
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/244405/
Inu, někdy ty adresy v citovaných článcích ověřuji, tady jsem to opomenul - asi jak mne pobavil ten "komárek". Já už to prosím víckrát neudělám. (Snad.) 
Jen doufám, že výtěžek této akce bude využit lépe než v případě té poněkud kontroverzní rekonstrukce "Komarka".
Tedy mně osobně (coby fandovi motoráků všeho druhu) se líbí, že zase jezdí, ale pravdu mají mnozí kritici tvrdící, že z hlediska nostalgických jízd by bylo mnohem účelnější investovat ony nemalé prostředky do zprovoznění některé (daleko využitelnější) parní lokomotivy.
Jen doufám, že výtěžek této akce bude využit lépe než v případě té poněkud kontroverzní rekonstrukce "Komarka".
Tedy mně osobně (coby fandovi motoráků všeho druhu) se líbí, že zase jezdí, ale pravdu mají mnozí kritici tvrdící, že z hlediska nostalgických jízd by bylo mnohem účelnější investovat ony nemalé prostředky do zprovoznění některé (daleko využitelnější) parní lokomotivy.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/238720/
ad Zbyněk
Tak ty losy si asi koupím
Jenom ten odkaz, který jsi tam dal mi nefunguje. Našel jsem je zde:
http://www.esazka.cz/aktualni-loterie/loterie-nostalgie/
Tak ty losy si asi koupím
Jenom ten odkaz, který jsi tam dal mi nefunguje. Našel jsem je zde:http://www.esazka.cz/aktualni-loterie/loterie-nostalgie/
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/238717/
Něco málo z historie 08.07.1988 - Praha hl.n. 498.022 © -vv-
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/238621/
Pro ty, kteří rádi jezdí vlakem nebo jsou okouzleni historickými kolejovými vozidly, je zde nová sběratelská loterie společnosti Gamestar s názvem „Nostalgie". Na stíracích losech naleznete sérii fotografií takových železničních skvostů, jako je parní vůz „komárek" z roku 1903, klasická parní lokomotiva „čtyřkolák", nebo legendární rychlíkový „albatros". Koupí losu podpoříte rekonstrukce takovýchto vozů. Los můžete koupit na více než 1200 pokladnách ČD za cenu 20 Kč, hlavní výhrou je pak 1.000.000 Kč. Celkem jsou v loterii ceny za 20.000.000 Kč.
Více informací na www.stiradlosy.cz, nebo na infolince: 225 275 214
(Lidé a země)
No jo, "komárek" bude rád.
Více informací na www.stiradlosy.cz, nebo na infolince: 225 275 214
(Lidé a země)
No jo, "komárek" bude rád.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/238476/
Přes relativně krátkou dobu své existence vešla již Nadace Okřídlené kolo do obecného povědomí. Laická i odborná veřejnost vnímá tuto instituci především díky jejímu úspěšně dovršenému úsilí o revitalizaci parního vozu „Komarek„ a jeho návrat do rodiny provozuschopných historických kolejových vozidel.
Se znovuzrozením unikátního dopravního prostředku ovšem aktivity Nadace Okřídlené kolo neskončily. Naopak: vizí a plánů do budoucna je hned několik. Právě s nimi přišli seznámit v úterý 27. listopadu 2007 zástupci Nadace Okřídlené kolo generálního ředitele SŽDC, s. o., ing. Jana Komárka. Hlavní záměry, především v oblasti muzejnictví a záchrany železničního kulturního dědictví, stručně nastínil předseda správní rady Nadace ing. Josef Tomeček. Při té příležitosti předal ing. Komárkovi osvědčení o členství SŽDC, s. o., v nedávno ustaveném Klubu přátel Nadace Okřídlené kolo.
Generální ředitel ing. Komárek poděkoval za udělení členství v Klubu, ocenil práci Nadace a krátce seznámil její představitele se vztahem SŽDC, s. o., k prezentovaným aktivitám Nadace. Zdůraznil především pozici SŽDC v roli vlastníka železniční infrastruktury a z této skutečnosti vyplývající povinnosti. Na několika konkrétních příkladech přiblížil regionální angažovanost SŽDC ve vztahu k ochraně a zachování železničních památek především infrastrukturální povahy a přislíbil součinnost při aktivitách Nadace v příštích létech.
(Železničář)
Se znovuzrozením unikátního dopravního prostředku ovšem aktivity Nadace Okřídlené kolo neskončily. Naopak: vizí a plánů do budoucna je hned několik. Právě s nimi přišli seznámit v úterý 27. listopadu 2007 zástupci Nadace Okřídlené kolo generálního ředitele SŽDC, s. o., ing. Jana Komárka. Hlavní záměry, především v oblasti muzejnictví a záchrany železničního kulturního dědictví, stručně nastínil předseda správní rady Nadace ing. Josef Tomeček. Při té příležitosti předal ing. Komárkovi osvědčení o členství SŽDC, s. o., v nedávno ustaveném Klubu přátel Nadace Okřídlené kolo.
Generální ředitel ing. Komárek poděkoval za udělení členství v Klubu, ocenil práci Nadace a krátce seznámil její představitele se vztahem SŽDC, s. o., k prezentovaným aktivitám Nadace. Zdůraznil především pozici SŽDC v roli vlastníka železniční infrastruktury a z této skutečnosti vyplývající povinnosti. Na několika konkrétních příkladech přiblížil regionální angažovanost SŽDC ve vztahu k ochraně a zachování železničních památek především infrastrukturální povahy a přislíbil součinnost při aktivitách Nadace v příštích létech.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/223148/
Kulaté narozeniny oslavila v listopadu parní šlechtična. Lokomotivu této přezdívky s označením 475.101 postavili v plzeňské Škodovce před šedesáti lety a k výročí jí železničáři ve středu zavázali do rámu opravený kotel. Ten umožní oživení stroje. K montáži kotle bylo zapotřebí dvou těžkých kolejových jeřábů s partou šikovných lidí, kteří kotel usadili přesně na místo. „Je to pětadvacet tun železa, které musíme usadit do rámu lokomotivy,„ komentoval práci vedoucí party specialistů z nehodového a pomocného vlaku Jiří Böhm.
„Kotel je sice původní, ale má za sebou rozsáhlou opravu, při které byly některé části a všechny trubky vyměněny. Teď jej čeká instalace dalších dílů a pak první tlaková zkouška,„ uvedla Vlasta Bařinová, která je revizní techničkou tlakových zařízení v depu.
Strojvedoucí, kteří s lokomotivou jezdí, věří v její návrat na koleje a obnovenou premiéru na tradiční květnové jízdě s názvem Pálavský okruh. Právě na této akci v roce 2005 mohli lidé vidět šlechtičnu v čele zvláštního vlaku naposledy. Později předepsaná prohlídka odhalila netěsnosti nožního rámu, dokonce i trhlinu a další slabá místa kotle.
Aby parní lokomotiva neskončila někde jako kus studeného železa, byla nutná oprava a železničáři z Brna se záchranou od počátku počítali. Vždyť se šlechtična, první ze své řady, také pyšní označením národní technická památka. „Demontovaný kotel putoval do dílen v Českých Velenicích. Tam jsou specialisté, kteří stále ještě umějí opravovat parní lokomotivy. Další práce děláme sami,„ řekl Jaroslav Bár z brněnského depa, jeden z nadšenců, který se kolem parních lokomotiv dlouho pohybuje. Brno bylo ještě před několika lety doslova Mekkou parních lokomotiv. V depu na dolním nádraží stály čtyři, všechny schopné jezdit s vlaky. Dvě byly v majetku Českých drah, dvě patřily Národnímu technickému muzeu, které poté, co nedalo dohromady peníze na jejich opravy, obě lokomotivy odtáhlo do svého depozitáře. Dnes v Brně zbyly dvě lokomotivy, které ale železničáři, jimž nechybí kus fandovství, udržují při životě.
(Právo - Milan Vojtek)
„Kotel je sice původní, ale má za sebou rozsáhlou opravu, při které byly některé části a všechny trubky vyměněny. Teď jej čeká instalace dalších dílů a pak první tlaková zkouška,„ uvedla Vlasta Bařinová, která je revizní techničkou tlakových zařízení v depu.
Strojvedoucí, kteří s lokomotivou jezdí, věří v její návrat na koleje a obnovenou premiéru na tradiční květnové jízdě s názvem Pálavský okruh. Právě na této akci v roce 2005 mohli lidé vidět šlechtičnu v čele zvláštního vlaku naposledy. Později předepsaná prohlídka odhalila netěsnosti nožního rámu, dokonce i trhlinu a další slabá místa kotle.
Aby parní lokomotiva neskončila někde jako kus studeného železa, byla nutná oprava a železničáři z Brna se záchranou od počátku počítali. Vždyť se šlechtična, první ze své řady, také pyšní označením národní technická památka. „Demontovaný kotel putoval do dílen v Českých Velenicích. Tam jsou specialisté, kteří stále ještě umějí opravovat parní lokomotivy. Další práce děláme sami,„ řekl Jaroslav Bár z brněnského depa, jeden z nadšenců, který se kolem parních lokomotiv dlouho pohybuje. Brno bylo ještě před několika lety doslova Mekkou parních lokomotiv. V depu na dolním nádraží stály čtyři, všechny schopné jezdit s vlaky. Dvě byly v majetku Českých drah, dvě patřily Národnímu technickému muzeu, které poté, co nedalo dohromady peníze na jejich opravy, obě lokomotivy odtáhlo do svého depozitáře. Dnes v Brně zbyly dvě lokomotivy, které ale železničáři, jimž nechybí kus fandovství, udržují při životě.
(Právo - Milan Vojtek)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/222882/
Petr MALÝ, moderátor
--------------------
Parní lokomotiva Šlechtična, kterou už rok České dráhy opravují v brněnském železničním depu, se dnes dočkala nového kotle. Pomocí speciálních jeřábů ho tam připevnili pracovníci drah. Šlechtična tak vyjede na koleje v polovině příštího roku.
Lukáš PFAUSER, redaktor
--------------------
Šlechtična. Šedesát let stará železná dáma, které je nejlépe na kolejích, prochází kvůli bezpečnosti kompletní rekonstrukcí. Dnes pro lokomotivu nastal jeden z nejdůležitějších okamžiků. Pracovníci brněnského depa kolejových vozidel na ni připevnili nový parní kotel.
Jiří BÖHM, vedoucí nehodových prostředků DKV
--------------------
Děláme to nehodovým jeřábem, nebo dvěma nehodovými jeřáby a usazujeme to vlastně do pojezdu té parní lokomotivy.
Lukáš PFAUSER, redaktor
--------------------
Osm mužů a dva speciální jeřáby se s pětadvacet tun těžkým kotlem poprali zdatně. Tři hodiny práce a kotel seděl hezky na svém místě. Zbývalo ji už jen zajistit. Až se lokomotiva opraví, bude jezdit vyhlídkové jízdy na takzvaném Pálavském okruhu, který vede z Brna a zpět přes Břeclav a Mikulov. Stoosmdesátitunovou Šlechtičnu teď čeká nové opláštění. Na koleje by měla vyjet v květnu příštího roku.
(ČT 1 - Jihomoravský večerník)
--------------------
Parní lokomotiva Šlechtična, kterou už rok České dráhy opravují v brněnském železničním depu, se dnes dočkala nového kotle. Pomocí speciálních jeřábů ho tam připevnili pracovníci drah. Šlechtična tak vyjede na koleje v polovině příštího roku.
Lukáš PFAUSER, redaktor
--------------------
Šlechtična. Šedesát let stará železná dáma, které je nejlépe na kolejích, prochází kvůli bezpečnosti kompletní rekonstrukcí. Dnes pro lokomotivu nastal jeden z nejdůležitějších okamžiků. Pracovníci brněnského depa kolejových vozidel na ni připevnili nový parní kotel.
Jiří BÖHM, vedoucí nehodových prostředků DKV
--------------------
Děláme to nehodovým jeřábem, nebo dvěma nehodovými jeřáby a usazujeme to vlastně do pojezdu té parní lokomotivy.
Lukáš PFAUSER, redaktor
--------------------
Osm mužů a dva speciální jeřáby se s pětadvacet tun těžkým kotlem poprali zdatně. Tři hodiny práce a kotel seděl hezky na svém místě. Zbývalo ji už jen zajistit. Až se lokomotiva opraví, bude jezdit vyhlídkové jízdy na takzvaném Pálavském okruhu, který vede z Brna a zpět přes Břeclav a Mikulov. Stoosmdesátitunovou Šlechtičnu teď čeká nové opláštění. Na koleje by měla vyjet v květnu příštího roku.
(ČT 1 - Jihomoravský večerník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/222881/
Kolejové vozidlo to sice není, ale... 
Kde je historický parní válec z Kolína, o kterém se traduje, že si zahrál ve filmu Hej rup! s Voskovcem a Werichem?
Správa údržby silnic v Kutné Hoře ho prodala do soukromých rukou, komu, zatím neřekla. O válec měla přitom zájem muzea.
„Koupila ho silničářská firma a je to v naší organizaci kdykoliv dokladovatelné,“ napsal v SMS ředitel kutnohorské správy údržby silnic Zdeněk Dvořák. Kde přesně se však stroj nalézá, blíže neuvedl. Na otázku, za kolik byl prodán, odpověděl, že cena byla určena znalcem z oboru.
Válec se ze svého původního místa před bývalou kolínskou správou údržby silnic, která nyní patří pod Kutnou Horu, přesunul už před několika měsíci. Ředitel tvrdí, že muzea o něj zájem neměla a ozvala se příliš pozdě. S touto verzí nesouhlasí kurátor sbírek Technického muzea v Praze Zdeněk Rasl.
„Válec jsme chtěli, ale výzva, že ho můžeme získat, přišla moc pozdě,“ uvedl Rasl. O válec se zajímalo i Ekotechnické muzeum v Praze. „Mrzí mě, že ten válec není v muzeu, kam patří, a zajímalo by mě, kde skončil,“ řekl ředitel muzea Jan Palas s tím, že se stroj snažil koupit už před lety.
Lidé si zmizení stroje všimli
Obyvatelé Kolína si chybějícího válce všimli, přestože se nalézal v odlehlé části města. „Je to velice zvláštní, že to jen tak ze dne na den zmizelo a nikdo neví kam, mohli stroj třeba nabídnout městu,“ řekl obyvatel Kolína.
Ve filmu si nezahrál
„Je to jen taková legenda mezi lidmi, že jde o válec, který si v Hej rup! zahrál. Ten opravdový byl sešrotován v padesátých nebo šedesátých letech,“ řek Palas a dodal, že typově jsou ale téměř shodné. Válec, který skončil u silničářské firmy, je podle něj jedním ze čtyř dochovaných exemplářů na světě. Jeho prodejem se bude zabývat i krajský úřad. „Požádáme o veškeré doklady a prověříme další okolnosti,“ řekl mluvčí Martin Kupka.
(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - střední čechy)
Kde je historický parní válec z Kolína, o kterém se traduje, že si zahrál ve filmu Hej rup! s Voskovcem a Werichem?
Správa údržby silnic v Kutné Hoře ho prodala do soukromých rukou, komu, zatím neřekla. O válec měla přitom zájem muzea.
„Koupila ho silničářská firma a je to v naší organizaci kdykoliv dokladovatelné,“ napsal v SMS ředitel kutnohorské správy údržby silnic Zdeněk Dvořák. Kde přesně se však stroj nalézá, blíže neuvedl. Na otázku, za kolik byl prodán, odpověděl, že cena byla určena znalcem z oboru.
Válec se ze svého původního místa před bývalou kolínskou správou údržby silnic, která nyní patří pod Kutnou Horu, přesunul už před několika měsíci. Ředitel tvrdí, že muzea o něj zájem neměla a ozvala se příliš pozdě. S touto verzí nesouhlasí kurátor sbírek Technického muzea v Praze Zdeněk Rasl.
„Válec jsme chtěli, ale výzva, že ho můžeme získat, přišla moc pozdě,“ uvedl Rasl. O válec se zajímalo i Ekotechnické muzeum v Praze. „Mrzí mě, že ten válec není v muzeu, kam patří, a zajímalo by mě, kde skončil,“ řekl ředitel muzea Jan Palas s tím, že se stroj snažil koupit už před lety.
Lidé si zmizení stroje všimli
Obyvatelé Kolína si chybějícího válce všimli, přestože se nalézal v odlehlé části města. „Je to velice zvláštní, že to jen tak ze dne na den zmizelo a nikdo neví kam, mohli stroj třeba nabídnout městu,“ řekl obyvatel Kolína.
Ve filmu si nezahrál
„Je to jen taková legenda mezi lidmi, že jde o válec, který si v Hej rup! zahrál. Ten opravdový byl sešrotován v padesátých nebo šedesátých letech,“ řek Palas a dodal, že typově jsou ale téměř shodné. Válec, který skončil u silničářské firmy, je podle něj jedním ze čtyř dochovaných exemplářů na světě. Jeho prodejem se bude zabývat i krajský úřad. „Požádáme o veškeré doklady a prověříme další okolnosti,“ řekl mluvčí Martin Kupka.
(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - střední čechy)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/219491/
Historické motorové vozy se z tanvaldského nádraží přestěhovaly pod střechu bývalého depa v Turnově, kde přečkají zimu. Z Tanvaldu byly na zimní období odvezeny dvě unikátní motorové ozubnicové lokomotivy, dva historické motorové vozy a motorová lokomotiva. Stejnou cestu vlaky absolvují až na jaře, kdy se vrátí zpět na tanvaldské nádraží.
(Turnovský a semilský deník)
(Turnovský a semilský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/216571/
Vozil výlučně císaře, nikoho jiného, aby neutrpěl jeho majestát.
Mezi Čechy nepříliš oblíbený stařičký habsburský mocnář, poslední rakouský císař Franz Josef, míval svůj vlastní salonní vlakový vůz. Tuto relikvii zašlých časů Rakouska-Uherska se podařilo najít v Salzburku. Jeho opravou byla pověřena krnovská firma Olpas Moravia, která se specializuje na historická kolejová vozidla.
„Tento vůz s císařskými symboly byl určen asi pro deset lidí, aby císař pán měl při cestování náležitý komfort a dostatek pobočníků i služebnictva. Navzdory svému stáří je císařský vagon velmi zachovalý, protože v něm kromě císaře nemohl cestovat nikdo jiný, aby vynikl jeho majestát. Není příliš opotřebovaný, protože vagon většinou jen čekal v depu, až se Franc Josef rozhodne někam cestovat. Strávil odstavený v depu řádově sto let. Dnes je sice očesaný a rozebraný na jednotlivé díly, ale už brzy se začne rýsovat jeho původní podoba,„ uvedl zástupce Olpasu Jaromír Foltýn.
Aby se salonní vůz znovu dostal do podoby, jakou míval v dobách Rakouska-Uherska, budou na něm muset zapracovat kromě odborníků na železniční techniku také specialisté na umělecká řemesla. V interiéru je totiž plno čalounění, zdobných a uměleckých prvků, ale i různé detaily a dobové zajímavosti jako například koše na zavazadla.
(Moravskoslezský deník)
Mezi Čechy nepříliš oblíbený stařičký habsburský mocnář, poslední rakouský císař Franz Josef, míval svůj vlastní salonní vlakový vůz. Tuto relikvii zašlých časů Rakouska-Uherska se podařilo najít v Salzburku. Jeho opravou byla pověřena krnovská firma Olpas Moravia, která se specializuje na historická kolejová vozidla.
„Tento vůz s císařskými symboly byl určen asi pro deset lidí, aby císař pán měl při cestování náležitý komfort a dostatek pobočníků i služebnictva. Navzdory svému stáří je císařský vagon velmi zachovalý, protože v něm kromě císaře nemohl cestovat nikdo jiný, aby vynikl jeho majestát. Není příliš opotřebovaný, protože vagon většinou jen čekal v depu, až se Franc Josef rozhodne někam cestovat. Strávil odstavený v depu řádově sto let. Dnes je sice očesaný a rozebraný na jednotlivé díly, ale už brzy se začne rýsovat jeho původní podoba,„ uvedl zástupce Olpasu Jaromír Foltýn.
Aby se salonní vůz znovu dostal do podoby, jakou míval v dobách Rakouska-Uherska, budou na něm muset zapracovat kromě odborníků na železniční techniku také specialisté na umělecká řemesla. V interiéru je totiž plno čalounění, zdobných a uměleckých prvků, ale i různé detaily a dobové zajímavosti jako například koše na zavazadla.
(Moravskoslezský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/215996/
K 1. prosinci 2007 vznikne dlouho očekávaná dceřiná společnost Českých drah – ČD Cargo. S tím je spojena řada změn a přesunů. Odvrácenou stranou tohoto procesu je však zásah do dosavadních míst, kde byla udržována a provozována historická vozidla – často jen na základě ochoty a pojetí vztahu k přiděleným vozidlům na více než jen pracovně-právní vztah. Jedním z takových míst je Provozní jednotka Břeclav (DKV Brno), kde vznikne Opravna kolejových vozidel, podřízená Středisku oprav kolejových vozidel (SOKV) Ostrava. Z toho důvodu byly odsud 8. 11. 2007 odvezeny motorové vozy 830.018, 801.448, 801.463 a přípojné vozy řad Blm a BDlm do Brna-Maloměřic. Zde by měly přesunuté vozy nalézt nový domov. Z historických vozidel nových trakcí zde ještě zbývá „pielstick“ 735.007, vedený do konce starého GVD jako záloha za řady 842 a 742, a neprovozní „hektor“ 721.190. Pro něj se ještě hledá vhodné umístění.
Celá aktualita je na
http://spz.logout.cz/novinky/2007/listopad07.html
Celá aktualita je na
http://spz.logout.cz/novinky/2007/listopad07.html
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/214622/
Michal FILA, moderátor
--------------------
Parní lokomotiva Šlechtična, kterou více než rok opravují pracovníci brněnského železničního depa, se vydala na svou první cestu. Zkušebních čtyřicet kilometrů mělo ukázat, jestli funguje všechno správně. Zejména nový parní kotel, který na této šedesát let staré železné babičce lokomotiv sedí od loňského prosince.
Lukáš PFAUSER, redaktor
--------------------
Parní lokomotiva Šlechtična ukrojila po rok a půl dlouhém pobytu v brněnském Depu kolejových vozidel své první kilometry. Těm, kdo byli ve správný čas na správném místě, se naskytl pohled jako z historického filmu. Šlechtična si to zamířila do dvacet kilometrů vzdálené Zastávky u Brna. Byl to okamžik napětí. Vždyť prověřit se mělo také to, jestli správně funguje parní kotel, který na lokomotivu při generální opravě přimontovali lidé z železnice loni v prosinci. Vypadalo to, že Šlechtična si napoprvé vedla dobře. Oprava za dva miliony korun a stovek hodin práce v železničním depu tak přinesla své ovoce.
osoba
--------------------
A je to.
(ČT 1)
Osoba má pravdu!