Tipy na cesty - všeobecne
Zeleznica prechadza Slovenskom krizom-krazom. Vedie cez rozne kuty nasej krajiny, poznane i nepoznane, cez luky a polia, hory a priesmyky. Urcite mas svoju oblubenu trat s privlastkom "naj". Tak ktora je podla teba tvoja najoblubenejsia, najkrajsia? Podel sa s nami a daj nam tip na cestu.....
___________________________________
A krásné tratě nejsou jen na Slovensku...
(Zbyněk)
Naučná stezka pokračuje bývalým hradištěm a pak začíná sestupovat kolem chráněného naleziště zkamenělin směrem k obci Sedlec. Už v 16. století tady stával hamr, později zde vznikly železárny, které si v roce 1859 zřídily pobočku v Plzni. Ta se později stala základem slavných Škodových závodů. Z doby největšího rozkvětu železářství tu do dnešní doby zůstala kychta vysoké pece, která je chráněnou technickou památkou. Přírodní památku nalezneme jen o pár metrů dál. Jde o sedlecký Starý rybník, který je významnou rezervací vodních a mokřadních rostlin. To už ale trasa okruhu kolem Starého Plzence začíná znovu stoupat a vede přes železniční trať k dominantě Plzeňska. Hrad Radyni nechal postavit český král a římský císař Karel IV. Zřejmě proto, že starý přemyslovský hrad na protějším kopci už nesplňoval svou funkci – střežit obchodní stezky a spravovat rozsáhlé královské statky v okolí. Ani Nová Plzeň neměla svůj hrad, a tak vybudovali Karlskrone. Tenhle název se ale neujal a brzy se mu podle stejnojmenného kopce začalo říkat Radyně. Objekt byl dokončen nejspíše v roce 1361. Prvním purkrabím se stal Zdislav Chlup, který podle historiků stavbu také řídil. Než hrad v polovině 16. století vyhořel, spravovali ho většinou příslušníci nižší šlechty z Plzeňska. Dnes je přístupný od dubna do října a jako největší atrakci nabízí nádherný výhled z hradní věže do širokého okolí.
To už byla předposlední zastávka na trase kolem Starého Plzence. Zbývá půl kilometru vzdálený buližníkový skalní hřeben zvaný Andrejšky a sestup tichou lesní stezkou po severozápadním úbočí kopce Radyně zpátky k nádraží.
Cestou je i několik restaurací, kde lze po zhruba pětihodinové výpravě načerpat vydanou energii. Přestože trasa není nijak náročná a zvládnou ji průměrně zdatní turisté, trocha stylového plzeňského piva nebo staroplzeneckého vína pomůže doplnit tekutiny. Koneckonců při cestování vlakem o řidičský průkaz nepřijdete.
ZASTAVENÍ NAUČNÉ STEZKY
1 Náměstí ve Starém Plzenci s radnicí a kostelem Narození sv. Jana Křtitele.
2 Románská rotunda svatého Petra a Pavla.
3 Základy kostelů sv. Vavřince a sv. Kříže.
4 Černá stráň – archeologické naleziště trilobitů.
5 Kychta vysoké pece sedleckých železáren.
6 Sedlecké rybníky (přírodní rezervace).
7 Jezevčí skála – typická krajina Radyňské vrchoviny. 8Zřícenina hradu Radyně, který vyhořel v 16. století.
9 Andrejšky – seskupení buližníkových suků.
(Železničář)
To už byla předposlední zastávka na trase kolem Starého Plzence. Zbývá půl kilometru vzdálený buližníkový skalní hřeben zvaný Andrejšky a sestup tichou lesní stezkou po severozápadním úbočí kopce Radyně zpátky k nádraží.
Cestou je i několik restaurací, kde lze po zhruba pětihodinové výpravě načerpat vydanou energii. Přestože trasa není nijak náročná a zvládnou ji průměrně zdatní turisté, trocha stylového plzeňského piva nebo staroplzeneckého vína pomůže doplnit tekutiny. Koneckonců při cestování vlakem o řidičský průkaz nepřijdete.
ZASTAVENÍ NAUČNÉ STEZKY
1 Náměstí ve Starém Plzenci s radnicí a kostelem Narození sv. Jana Křtitele.
2 Románská rotunda svatého Petra a Pavla.
3 Základy kostelů sv. Vavřince a sv. Kříže.
4 Černá stráň – archeologické naleziště trilobitů.
5 Kychta vysoké pece sedleckých železáren.
6 Sedlecké rybníky (přírodní rezervace).
7 Jezevčí skála – typická krajina Radyňské vrchoviny. 8Zřícenina hradu Radyně, který vyhořel v 16. století.
9 Andrejšky – seskupení buližníkových suků.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/450256/
Hned pár kilometrů od západočeské metropole se nachází Starý Plzenec. Je to místo, které přitahuje především víkendové výletníky. Nabízí totiž krásnou přírodu i zajímavé památky z naší minulosti.
První písemná zmínka o Starém Plzenci je z roku 976. Jedná se vlastně o předchůdce Plzně, která vznikla o tři století později (a asi o deset kilometrů dál). Popravdě řečeno, název Plzeň se dříve vztahoval právě k dnešnímu Starému Plzenci, zatímco označení Starý Plzenec se v historických pramenech objevuje až v polovině 15. století. Původně jedno z nejvýznamnějších přemyslovských sídel se kvůli rychle se rozvíjející (Nové) Plzni během let změnilo na vesnici a teprve v roce 1902 bylo znovu povýšeno na město.
Jízda osobním vlakem do Starého Plzence trvá z plzeňského hlavního nádraží třináct minut. Už cestou se po pravé straně ukáže majestátní silueta zříceniny královského hradu Radyně. Ta je také jednou ze zastávek staroplzenecké naučné stezky, která turisty přivádí k většině významných historických, kulturních a architektonických památek v okolí.
Vzpomínka na dávné Pyřemyslovce
Z plzeneckého nádraží je to k první z celkem devíti informačních tabulí naučné stezky jen pár set metrů. Stojí na Masarykově náměstí poblíž třetí nejstarší církevní stavby v Česku. Tou je kostel Narození svatého Jana Křtitele, jehož zakladatelem byl zřejmě přemyslovský kníže Jaromír, správce plzeňského knížectví na počátku 11. století. Pár metrů odtud stojí sloup se sochou Panny Marie Immaculaty z 18. století a naproti klasicistní budova radnice. Okruh naučné stezky, značený zelenou barvou, pak pokračuje po mostě přes řeku Úslavu, kolem fary a gotického kostela Narození Panny Marie.
Tady čeká výletníka první výstup do vršku, který ho přivede k vůbec nejstarší stavbě v západočeském regionu – rotundě svatého Petra a Pavla. Byla postavena patrně ve druhé polovině 10. století, a to z křemencového zdiva spojeného vápennou maltou. Měla dřevěný trámový strop a šindelovou střechu. Během staletí však byla mnohokrát přestavěna, i tak si ale zachovala původní tvar, a je tím pádem nejstarší dochovanou architektonickou památkou tohoto typu na českém území.
Zajímavý je také fakt, že právě tady stával původní hrad Plzeň. Část zdiva se tu dá ještě najít a nedaleko také základy dvou kostelů – svatého Vavřince a svatého Kříže. Ve 13. století, konkrétně za krále Přemysla Otakara II., bylo ve městě celkem osm kostelů, což svědčí o jeho tehdejší velikosti a důležitosti.
(Železničář)
První písemná zmínka o Starém Plzenci je z roku 976. Jedná se vlastně o předchůdce Plzně, která vznikla o tři století později (a asi o deset kilometrů dál). Popravdě řečeno, název Plzeň se dříve vztahoval právě k dnešnímu Starému Plzenci, zatímco označení Starý Plzenec se v historických pramenech objevuje až v polovině 15. století. Původně jedno z nejvýznamnějších přemyslovských sídel se kvůli rychle se rozvíjející (Nové) Plzni během let změnilo na vesnici a teprve v roce 1902 bylo znovu povýšeno na město.
Jízda osobním vlakem do Starého Plzence trvá z plzeňského hlavního nádraží třináct minut. Už cestou se po pravé straně ukáže majestátní silueta zříceniny královského hradu Radyně. Ta je také jednou ze zastávek staroplzenecké naučné stezky, která turisty přivádí k většině významných historických, kulturních a architektonických památek v okolí.
Vzpomínka na dávné Pyřemyslovce
Z plzeneckého nádraží je to k první z celkem devíti informačních tabulí naučné stezky jen pár set metrů. Stojí na Masarykově náměstí poblíž třetí nejstarší církevní stavby v Česku. Tou je kostel Narození svatého Jana Křtitele, jehož zakladatelem byl zřejmě přemyslovský kníže Jaromír, správce plzeňského knížectví na počátku 11. století. Pár metrů odtud stojí sloup se sochou Panny Marie Immaculaty z 18. století a naproti klasicistní budova radnice. Okruh naučné stezky, značený zelenou barvou, pak pokračuje po mostě přes řeku Úslavu, kolem fary a gotického kostela Narození Panny Marie.
Tady čeká výletníka první výstup do vršku, který ho přivede k vůbec nejstarší stavbě v západočeském regionu – rotundě svatého Petra a Pavla. Byla postavena patrně ve druhé polovině 10. století, a to z křemencového zdiva spojeného vápennou maltou. Měla dřevěný trámový strop a šindelovou střechu. Během staletí však byla mnohokrát přestavěna, i tak si ale zachovala původní tvar, a je tím pádem nejstarší dochovanou architektonickou památkou tohoto typu na českém území.
Zajímavý je také fakt, že právě tady stával původní hrad Plzeň. Část zdiva se tu dá ještě najít a nedaleko také základy dvou kostelů – svatého Vavřince a svatého Kříže. Ve 13. století, konkrétně za krále Přemysla Otakara II., bylo ve městě celkem osm kostelů, což svědčí o jeho tehdejší velikosti a důležitosti.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/450255/
Pevnost, která je na seznamu UNESCO, může denně navštívit 2500 turistů.
Peruánské úřady minulý týden opět zpřístupnily turistům kulturní dominantu, inckou pevnost Machu Picchu, která byla v lednu odříznuta od zbytku země prudkými přívalovými dešti. Většina železniční dráhy PeruRail, vedoucí z asi 80 km vzdálené regionální metropole Cuzco k pevnosti, byla spěšně opravena.
Celá zpráva: http://Cestovani.iHNed.cz/c1-42274970-machu-picchu-jeden-z-novodobych-divu-sveta-se-opet-otevrel-turistum
Peruánské úřady minulý týden opět zpřístupnily turistům kulturní dominantu, inckou pevnost Machu Picchu, která byla v lednu odříznuta od zbytku země prudkými přívalovými dešti. Většina železniční dráhy PeruRail, vedoucí z asi 80 km vzdálené regionální metropole Cuzco k pevnosti, byla spěšně opravena.
Celá zpráva: http://Cestovani.iHNed.cz/c1-42274970-machu-picchu-jeden-z-novodobych-divu-sveta-se-opet-otevrel-turistum
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/449410/
Večer sednout v Praze do vlaku a ráno už lyžovat v centrálním Švýcarsku. I tak se dá vyrazit za sněhem. Na ledovci Titlis je kvalitní bílá pokrývka pro skalní vyznavače zimy až do května.
Celý článek: http://www.novinky.cz/cestovani/196821-vlakem-az-na-ledovec-titlis-kde-se-lyzuje-az-do-konce-kvetna.html
Celý článek: http://www.novinky.cz/cestovani/196821-vlakem-az-na-ledovec-titlis-kde-se-lyzuje-az-do-konce-kvetna.html
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/449409/
Na trati Plzeň – Žatec z roku 1873 najdete unikátní technické stavby i atraktivní přírodní lokality.
Pro výletníky bude určitě nejzajímavější úsek mezi 27. až 50. kilometrem od Plzně, tedy mezi stanicemi Kaznějov a Žihle. Za Kaznějovem přejedete železniční most nazývaný Velký nebo Rybnický, který je 157,5 metrů dlouhý a vypíná se do výše 41 metrů. Je to významná technická památka a patří k největším v České republice. Následně se po pravé straně krátce objeví v údolí řeky Střely obec Nebřeziny.
Po výjezdu z lesa se otevře hezký pohled do údolí, kde leží město Plasy. V tomto významném kulturním a turistickém centru můžete vystoupit a prohlédnout si klášter, hrobku rodu Metternichů nebo starou železářskou huť. Nezapomeňte se také napít ze studánky Prelátky, která má léčivé účinky, jak už zjistili cisterciáčtí mniši.
Z centra města se lze vydat i po naučné stezce Ludvíka Očenáška, která vás dovede do muzea těžby borové smoly v Lomanech, což je evropský unikát. Můžete zde spatřit i bývalý cisterciácký dvůr. Pokud se ale rozhodnete znovu nasednout do vlaku, za Plasy projedete dvěma tunely a přes dva ocelové mosty, které jsou zasazeny do nádherné kaňonovité partie řeky Střely. Mezi tunely je nalevo louka s výskytem našich orchidejí – vstavače kukačky. Po zastávce v Horním Hradišti vlak projíždí nad Podhrázským mlýnem a z železničního mostu je vpravo vidět hráz protrženého Mladotického rybníka (stalo se tak za povodně roku 1872). Vlak dále zastaví na mladotické zastávce. Je to oblíbené výchozí místo na turistické trasy při řece Střele a do Manětína, perly baroka.
Za Mladoticemi se vlak přibližuje k Odlezelskému jezeru, které vzniklo sesuvem půdy z Potvorovské hory. Jezero je nyní studijní plochou geografů z celé Evropy. Zájemci o historii této oblasti se mohou projít po naučné stezce nazvané Cesta slovanských bohů, která vede kolem Odlezelského jezera, Potvorova a Bílova. Po krátké chvíli se na pravé straně po směru jízdy objeví obec Přehořov a trať se velkým obloukem blíží k Žihli. Zde můžete opět vystoupit a po naučných stezkách dojít k monumentálním skalním útvarům Bába a Dědek, navštívit turistická centra Poustky a Na Sklárně, kde jsou připraveny další naučné stezky. Případně není daleko k nejmenšímu městu v Evropě, Rabštejnu nad Střelou. O těžbě břidlice, přírodě a historii bude turistu informovat tamní naučná stezka.
(Železničář)
Pro výletníky bude určitě nejzajímavější úsek mezi 27. až 50. kilometrem od Plzně, tedy mezi stanicemi Kaznějov a Žihle. Za Kaznějovem přejedete železniční most nazývaný Velký nebo Rybnický, který je 157,5 metrů dlouhý a vypíná se do výše 41 metrů. Je to významná technická památka a patří k největším v České republice. Následně se po pravé straně krátce objeví v údolí řeky Střely obec Nebřeziny.
Po výjezdu z lesa se otevře hezký pohled do údolí, kde leží město Plasy. V tomto významném kulturním a turistickém centru můžete vystoupit a prohlédnout si klášter, hrobku rodu Metternichů nebo starou železářskou huť. Nezapomeňte se také napít ze studánky Prelátky, která má léčivé účinky, jak už zjistili cisterciáčtí mniši.
Z centra města se lze vydat i po naučné stezce Ludvíka Očenáška, která vás dovede do muzea těžby borové smoly v Lomanech, což je evropský unikát. Můžete zde spatřit i bývalý cisterciácký dvůr. Pokud se ale rozhodnete znovu nasednout do vlaku, za Plasy projedete dvěma tunely a přes dva ocelové mosty, které jsou zasazeny do nádherné kaňonovité partie řeky Střely. Mezi tunely je nalevo louka s výskytem našich orchidejí – vstavače kukačky. Po zastávce v Horním Hradišti vlak projíždí nad Podhrázským mlýnem a z železničního mostu je vpravo vidět hráz protrženého Mladotického rybníka (stalo se tak za povodně roku 1872). Vlak dále zastaví na mladotické zastávce. Je to oblíbené výchozí místo na turistické trasy při řece Střele a do Manětína, perly baroka.
Za Mladoticemi se vlak přibližuje k Odlezelskému jezeru, které vzniklo sesuvem půdy z Potvorovské hory. Jezero je nyní studijní plochou geografů z celé Evropy. Zájemci o historii této oblasti se mohou projít po naučné stezce nazvané Cesta slovanských bohů, která vede kolem Odlezelského jezera, Potvorova a Bílova. Po krátké chvíli se na pravé straně po směru jízdy objeví obec Přehořov a trať se velkým obloukem blíží k Žihli. Zde můžete opět vystoupit a po naučných stezkách dojít k monumentálním skalním útvarům Bába a Dědek, navštívit turistická centra Poustky a Na Sklárně, kde jsou připraveny další naučné stezky. Případně není daleko k nejmenšímu městu v Evropě, Rabštejnu nad Střelou. O těžbě břidlice, přírodě a historii bude turistu informovat tamní naučná stezka.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/448497/
Historické koloniální městečko, jako vůbec první Španěly založené v roce 1512 , nebylo po zemi vůbec dostupné, a to až do příchodu Fidela Castra. V 60. letech minulého století sem byla velmi složitě pralesem vybudována scénická horská silnice – a náležitě pak opěvována jako revoluční úspěch. Na každém kroku je ona izolovanost cítit, člověk má někdy pocit, že se ocitl v 19. století. Přidáme-li atraktivitu tropické okolní přírody, zastoupenou horským deštným pralesem, národními parky, kakaovými plantážemi a šedočernými plážemi sopečného původu, máme postaráno o dokonale exotickou podívanou.
Rozhodl jsem se, že zkusím výstup na El Yunque, 569 m vysoký vrchol horizontálně plochého tvaru, vzdálený asi 7 km od městečka. Voda s sebou je nezbytností. Po cestě se ale lze občerstvit i kokosovými ořechy, když je po ruce mačeta. Vezmemeli v úvahu stoprocentní vlhkost vzduchu a čtyřicet stupňů k tomu, jsou ony dokonalé výhledy z vrcholu opravdu zasloužené.
Z pláže do pralesa
Další dva dny jsem relaxoval u vody, první den na černé pláži v Baracoe, druhý den jsem usmlouval se skupinou Holanďanů taxík k nádherné liduprázdné pláži Maguana. Občas se zjevil nějaký domorodec s banány, nakrájenou papájou či ananasem k občerstvení. Přijal jsem pozvání do chatrče v džungli, kde mě pohostili domácí čokoládou.
Poslední část dovolené jsem si vyhradil pro špičkové treky v národním parku Alejandro de Humboldt, který je od roku 2001 zařazen na seznam UNESCO. Jedná se o biologicky nejrozmanitější tropický ekosystém v Karibiku. Tentokrát mě doprovodil vzdělaný průvodce, takže veškeré rostliny, pozorované ptactvo a zvěř pro mě získaly jména. Průvodce mi ukázal nejmenší zelenou žabičku na světě. Měří necelých 8 mm a sám sebe jsem se ptal, jak ji dokázal najít. Pozorovali jsme z ptačí perspektivy supův střemhlavý lov na papouška a čichali k divokým orchidejím. Krásný závěr dovolené!
INFO O KUBĚ
1 - OBYVATELSTVO Žije zde více než 11 mil. lidí, z toho v Havaně asi 2,2 mil.
2 - PODNEBÍ Země leží v tropickém pásmu. Průměrná roční teplota vzduchu dosahuje 25 stupňů Celsia, teplota mořské vody obvykle neklesá pod 24 stupňů.
3 - HISTORIE V letech 1511 až 1898 podléhala Španělsku. Od roku 1902 existovala jako nezávislý stát (se silným vlivem USA). V roce 1956 vypukla revoluce; nový režim vyhlásil orientaci na SSSR a budování komunismu.
4 - CESTOVNÍ RUCH Od 90. let se Kuba orientuje na cestovní ruch. Turisté nejčastěji pobývají v Havaně a letovisku Varadero. Ve městech je mimořádně bezpečno.
Jan Baďura
(Železničář)
Rozhodl jsem se, že zkusím výstup na El Yunque, 569 m vysoký vrchol horizontálně plochého tvaru, vzdálený asi 7 km od městečka. Voda s sebou je nezbytností. Po cestě se ale lze občerstvit i kokosovými ořechy, když je po ruce mačeta. Vezmemeli v úvahu stoprocentní vlhkost vzduchu a čtyřicet stupňů k tomu, jsou ony dokonalé výhledy z vrcholu opravdu zasloužené.
Z pláže do pralesa
Další dva dny jsem relaxoval u vody, první den na černé pláži v Baracoe, druhý den jsem usmlouval se skupinou Holanďanů taxík k nádherné liduprázdné pláži Maguana. Občas se zjevil nějaký domorodec s banány, nakrájenou papájou či ananasem k občerstvení. Přijal jsem pozvání do chatrče v džungli, kde mě pohostili domácí čokoládou.
Poslední část dovolené jsem si vyhradil pro špičkové treky v národním parku Alejandro de Humboldt, který je od roku 2001 zařazen na seznam UNESCO. Jedná se o biologicky nejrozmanitější tropický ekosystém v Karibiku. Tentokrát mě doprovodil vzdělaný průvodce, takže veškeré rostliny, pozorované ptactvo a zvěř pro mě získaly jména. Průvodce mi ukázal nejmenší zelenou žabičku na světě. Měří necelých 8 mm a sám sebe jsem se ptal, jak ji dokázal najít. Pozorovali jsme z ptačí perspektivy supův střemhlavý lov na papouška a čichali k divokým orchidejím. Krásný závěr dovolené!
INFO O KUBĚ
1 - OBYVATELSTVO Žije zde více než 11 mil. lidí, z toho v Havaně asi 2,2 mil.
2 - PODNEBÍ Země leží v tropickém pásmu. Průměrná roční teplota vzduchu dosahuje 25 stupňů Celsia, teplota mořské vody obvykle neklesá pod 24 stupňů.
3 - HISTORIE V letech 1511 až 1898 podléhala Španělsku. Od roku 1902 existovala jako nezávislý stát (se silným vlivem USA). V roce 1956 vypukla revoluce; nový režim vyhlásil orientaci na SSSR a budování komunismu.
4 - CESTOVNÍ RUCH Od 90. let se Kuba orientuje na cestovní ruch. Turisté nejčastěji pobývají v Havaně a letovisku Varadero. Ve městech je mimořádně bezpečno.
Jan Baďura
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/448493/
Již dnes je třeba promýšlet, kde strávit letní dovolenou. Kdo má rád žhavé slunce, teplou mořskou vodu a starobylou architekturu, může zvolit Kubu.
Na Kubě jsem strávil šest týdnů. O první části mé cesty jste mohli číst v Železničáři loni v říjnu. Nyní se s vámi chci podělit o zbytek mých zážitků z této neobyčejné země.
Rychlíkem jsem se dostal do města Holguín. Na jeho severním okraji se dá vyšlapat po 460 schodech na 275 metrů vysoký kopec La Loma de la Cruz, z něhož je nádherný panoramatický výhled na široké hornaté okolí. Věřte, že to v 38 stupních Celsia ve stínu není nic jednoduchého.
Rozpálené tělo jsem pak ve městě zchladil čerstvě vylisovaným guarape, což je zelený nektar ze stonků cukrové třtiny. Okolí nabízí různorodé možnosti využití volného času. Pro plážové povaleče je odsud lehce dostupný nedaleký resort Guardalavaca, po Varaderu druhý největší na ostrově. Milovníky hor pak zaujmou kávou poseté Sierra del Cristal i Altiplanicie del Nipe a třeba zájemce o koloniální architekturu skrytá perla v podobě městečka Gibara. Nedaleko je i mezinárodní letiště, což může být pohodlné pro takového turistu, který nechce absolvovat pozemní dopravu z Havany.
Až na samý konec Kuby
Z Holguínu nejede žádný vlak dále na východ, musím proto camionem naslepo do Cacocumu, přes letiště 17 km na jihozápad. Náhodou stíhám 14,5 hodiny zpožděný a upocený rychlík Havana – Guantánamo. Ujala se mě milá průvodčí, která mi dala lísteček s pořadovým číslem a v cílové stanici mě o půl druhé ráno dokonce dovedla k návaznému autobusovému spoji pro 45 lidí. Asi to nebyla samozřejmost, protože jako jednomu z mála cestujících se mi podařilo sehnat místo. A tak jsem dojel na samý konec Kuby, do místa zvaného Baracoa.
(Železničář)
Na Kubě jsem strávil šest týdnů. O první části mé cesty jste mohli číst v Železničáři loni v říjnu. Nyní se s vámi chci podělit o zbytek mých zážitků z této neobyčejné země.
Rychlíkem jsem se dostal do města Holguín. Na jeho severním okraji se dá vyšlapat po 460 schodech na 275 metrů vysoký kopec La Loma de la Cruz, z něhož je nádherný panoramatický výhled na široké hornaté okolí. Věřte, že to v 38 stupních Celsia ve stínu není nic jednoduchého.
Rozpálené tělo jsem pak ve městě zchladil čerstvě vylisovaným guarape, což je zelený nektar ze stonků cukrové třtiny. Okolí nabízí různorodé možnosti využití volného času. Pro plážové povaleče je odsud lehce dostupný nedaleký resort Guardalavaca, po Varaderu druhý největší na ostrově. Milovníky hor pak zaujmou kávou poseté Sierra del Cristal i Altiplanicie del Nipe a třeba zájemce o koloniální architekturu skrytá perla v podobě městečka Gibara. Nedaleko je i mezinárodní letiště, což může být pohodlné pro takového turistu, který nechce absolvovat pozemní dopravu z Havany.
Až na samý konec Kuby
Z Holguínu nejede žádný vlak dále na východ, musím proto camionem naslepo do Cacocumu, přes letiště 17 km na jihozápad. Náhodou stíhám 14,5 hodiny zpožděný a upocený rychlík Havana – Guantánamo. Ujala se mě milá průvodčí, která mi dala lísteček s pořadovým číslem a v cílové stanici mě o půl druhé ráno dokonce dovedla k návaznému autobusovému spoji pro 45 lidí. Asi to nebyla samozřejmost, protože jako jednomu z mála cestujících se mi podařilo sehnat místo. A tak jsem dojel na samý konec Kuby, do místa zvaného Baracoa.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/448492/
Až budete na jaře přemýšlet, kam si udělat hezký výlet, máme pro vás jeden přímo pekelný tip.
Pokud se náhodou budete pohybovat na severu Čech, zkuste se vydat za bledulemi do údolí Robečského potoka známého jako Peklo. Cestu je nejlépe začít na nejkrásnějším nádraží roku 2009 v Zahrádkách u České Lípy, které leží na trati 087 Česká Lípa – Lovosice. Od nádraží se vydáte po žluté značce do nedaleké obce Karba, jež je zajímavá svými roubenými stavbami vrostlými do pískovcových skal, zde se napojíte na červenou turistickou značku, která prochází celým údolím Pekla.
Nenechte se zmást ze začátku možná jen ojedinělým výskytem bledulí, jen co se vnoříte hlouběji do údolí, které v minulosti sloužilo i jako úkryt před válkami, rázem se ocitnete jakoby v zimní krajině. Všude okolo vás kvetou krásné bílé bledule jarní, prostě bílo, až budou oči přecházet. Některé zdroje uvádí, že zde najednou kvetou až 3 miliony těchto poslů jara, což rezervaci Peklo řadí mezi jedno z největších nalezišť v České republice. I děti, které nevnímají krásy přírody, si zde přijdou na své, třeba při tajemném průzkumu skalních chodeb. Ale pozor, tento impozantní pískovcový kaňon je od roku 1967 národní přírodní památkou. Pokud na konci údolí ještě budete mít dost sil, doporučuji vystoupat neznačenou cestou na skalní vyhlídku, odkud je nádherný pohled na Dubické rybníky a protější Kozelský hřeben. Jestliže se do Pekla nedostanete na jaře, nevadí, procházka údolím je pěkná v kteroukoliv roční dobu.
A perlička na závěr, při projektování tratě z Lovosic do České Lípy se uvažovalo o jejím vedení právě údolím Robečského potoka. Ovšem na nátlak vlastivědného spolku byla nakonec trať přeprojektována do současné podoby, kdy údolí Pekla překlenují od roku 1898 dva mosty a uprostřed na skále mezi nimi máte šanci uvidět kamenného draka.
(Železničář)
Pokud se náhodou budete pohybovat na severu Čech, zkuste se vydat za bledulemi do údolí Robečského potoka známého jako Peklo. Cestu je nejlépe začít na nejkrásnějším nádraží roku 2009 v Zahrádkách u České Lípy, které leží na trati 087 Česká Lípa – Lovosice. Od nádraží se vydáte po žluté značce do nedaleké obce Karba, jež je zajímavá svými roubenými stavbami vrostlými do pískovcových skal, zde se napojíte na červenou turistickou značku, která prochází celým údolím Pekla.
Nenechte se zmást ze začátku možná jen ojedinělým výskytem bledulí, jen co se vnoříte hlouběji do údolí, které v minulosti sloužilo i jako úkryt před válkami, rázem se ocitnete jakoby v zimní krajině. Všude okolo vás kvetou krásné bílé bledule jarní, prostě bílo, až budou oči přecházet. Některé zdroje uvádí, že zde najednou kvetou až 3 miliony těchto poslů jara, což rezervaci Peklo řadí mezi jedno z největších nalezišť v České republice. I děti, které nevnímají krásy přírody, si zde přijdou na své, třeba při tajemném průzkumu skalních chodeb. Ale pozor, tento impozantní pískovcový kaňon je od roku 1967 národní přírodní památkou. Pokud na konci údolí ještě budete mít dost sil, doporučuji vystoupat neznačenou cestou na skalní vyhlídku, odkud je nádherný pohled na Dubické rybníky a protější Kozelský hřeben. Jestliže se do Pekla nedostanete na jaře, nevadí, procházka údolím je pěkná v kteroukoliv roční dobu.
A perlička na závěr, při projektování tratě z Lovosic do České Lípy se uvažovalo o jejím vedení právě údolím Robečského potoka. Ovšem na nátlak vlastivědného spolku byla nakonec trať přeprojektována do současné podoby, kdy údolí Pekla překlenují od roku 1898 dva mosty a uprostřed na skále mezi nimi máte šanci uvidět kamenného draka.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/446306/
Asi každý z nás už někdy slyšel o Lašsku. Málokdo však tuší, kde se region s tímto názvem vlastně nachází.
Ohraničení Lašska je značně neostré, ale obvykle se tímto názvem označuje území zhruba vymezené městy Místek, Frýdlant, Frenštát, Štramberk a Příbor. A právě do okolí posledních dvou vás zavedeme.
Na cestu samozřejmě vyrazíme vlakem. Ze Studénky, nedávno zmodernizované rychlíkové stanice na druhém tranzitním koridoru, se motoráčkem vydáme po trati bývalé Studénko-štramberské dráhy. Tu vybudovali v roce 1881 bratři Gutmannové, spolumajitelé Vítkovického horního a hutního těžířstva, aby dopravně připojili vápencové lomy na vrchu Kotouč ve Štramberku. Koncem třicátých let vlastnila železniční společnost, která používala značku SŠD, kromě jedenácti lokomotiv úctyhodných 200 nákladních vozů. Po osvobození tato soukromá dráha přešla pod národní správu Vítkovických železáren a poměrně pozdě, teprve k 1. lednu 1951, byla začleněna do sítě tehdejších ČSD.
V rodišti slavného Freuda
Naši cestu můžeme začít v Příboře, který je městskou památkovou rezervací. Centrem památkové zóny je náměstí s podloubím. Nedaleko se nachází rodný dům světoznámého lékaře a zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda se zajímavou expozicí.
Slovenská strela a Trúba
Průmyslovým centrem oblasti je Kopřivnice, sídlo automobilky Tatra. Mezi symboly města již můžeme zařadit i unikátní motorový vůz Slovenská strela, který je vystaven před budovou Technického muzea Tatra přímo v centru Kopřivnice. Milovníci turistiky a dalekých výhledů by neměli opomenout rozhlednu na vrchu Bílá hora. Věž vysoká 43 m nabízí krásné pohledy na Beskydy, Moravskou bránu, Oderské vrchy a za příznivých podmínek i Jeseníky.
Posledním z významných turistických cílů podél popisované trati je malebné městečko Štramberk, které je podobně jako Příbor městskou památkovou rezervací. Barokní a empírové měšťanské domy na náměstí doplňují roubené domky v přilehlých uličkách. Lokalita byla osídlena již v pravěku, vždyť na svazích nedalekého vrchu Kotouč se rozkládá přírodní rezervace s jeskyní Šipka, v níž byly nalezeny kosterní zbytky neandertálského člověka. Ze strážního hradu z 13. století jsou zachovány zbytky opevnění a bašt a hlavně věž zvaná Trúba, na přelomu století přeměněná na rozhlednu. Za návštěvu stojí i muzeum známého malíře Zdenka Buriana.
(Železničář)
Ohraničení Lašska je značně neostré, ale obvykle se tímto názvem označuje území zhruba vymezené městy Místek, Frýdlant, Frenštát, Štramberk a Příbor. A právě do okolí posledních dvou vás zavedeme.
Na cestu samozřejmě vyrazíme vlakem. Ze Studénky, nedávno zmodernizované rychlíkové stanice na druhém tranzitním koridoru, se motoráčkem vydáme po trati bývalé Studénko-štramberské dráhy. Tu vybudovali v roce 1881 bratři Gutmannové, spolumajitelé Vítkovického horního a hutního těžířstva, aby dopravně připojili vápencové lomy na vrchu Kotouč ve Štramberku. Koncem třicátých let vlastnila železniční společnost, která používala značku SŠD, kromě jedenácti lokomotiv úctyhodných 200 nákladních vozů. Po osvobození tato soukromá dráha přešla pod národní správu Vítkovických železáren a poměrně pozdě, teprve k 1. lednu 1951, byla začleněna do sítě tehdejších ČSD.
V rodišti slavného Freuda
Naši cestu můžeme začít v Příboře, který je městskou památkovou rezervací. Centrem památkové zóny je náměstí s podloubím. Nedaleko se nachází rodný dům světoznámého lékaře a zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda se zajímavou expozicí.
Slovenská strela a Trúba
Průmyslovým centrem oblasti je Kopřivnice, sídlo automobilky Tatra. Mezi symboly města již můžeme zařadit i unikátní motorový vůz Slovenská strela, který je vystaven před budovou Technického muzea Tatra přímo v centru Kopřivnice. Milovníci turistiky a dalekých výhledů by neměli opomenout rozhlednu na vrchu Bílá hora. Věž vysoká 43 m nabízí krásné pohledy na Beskydy, Moravskou bránu, Oderské vrchy a za příznivých podmínek i Jeseníky.
Posledním z významných turistických cílů podél popisované trati je malebné městečko Štramberk, které je podobně jako Příbor městskou památkovou rezervací. Barokní a empírové měšťanské domy na náměstí doplňují roubené domky v přilehlých uličkách. Lokalita byla osídlena již v pravěku, vždyť na svazích nedalekého vrchu Kotouč se rozkládá přírodní rezervace s jeskyní Šipka, v níž byly nalezeny kosterní zbytky neandertálského člověka. Ze strážního hradu z 13. století jsou zachovány zbytky opevnění a bašt a hlavně věž zvaná Trúba, na přelomu století přeměněná na rozhlednu. Za návštěvu stojí i muzeum známého malíře Zdenka Buriana.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/444598/
Turisté, kteří už spřádají plány na letní dovolenou a nechtějí přijít do křížku se zákony, musejí být obezřetní. Právo je v každé zemi trochu jiné a některé předpisy mohou vyvolat v našinci údiv a zaskočit ho. Například ve Francii platí zákaz líbání na vlakových zastávkách, v Thajsku se zase nesmí řídit bez trička.
Celý přehled: http://magazin.ceskenoviny.cz/cestovani/zpravy/ve-francii-se-nesmi-libat-na-nadrazi-v-thajsku-ridit-bez-tricka/448897
Celý přehled: http://magazin.ceskenoviny.cz/cestovani/zpravy/ve-francii-se-nesmi-libat-na-nadrazi-v-thajsku-ridit-bez-tricka/448897
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/443528/
Po několika krocích zjišťujeme, že nás hustá voda skutečně nadnáší. Když mi sahá po prsa, už nedokáži stát nohama na dně. Při ležení (o plavání nemá ani cenu hovořit) na hladině bych klidně mohl číst knihu. Připadáme si jako korkové špunty. Začínáme mít obavy, jak se od soli umyjeme. Děda říká, že prý nám udělá „arabskou sprchu„. Slaná voda totiž na těle snad nikdy neuschne, jen lepí čím dál víc. Dědův arabský patent spočívá v tom, že se usadíme na plastovou židli a on nás polévá vodou z kanystru a umývá. Za žádných okolností nás nenechá umýt samotné, je to asi v ceně. Objednáváme si u něj arabskou kávu ochucenou kardamomem, abychom se mu odvděčili. Až přijedeme k Mrtvému moři znovu, bude to zase sem do stanu k dědovi.
Jordánsko a železnice
Železnice nehraje v Jordánsku významnou roli. Páteřní tratí byla v minulosti Hidžázská dráha, která byla vystavěna v letech 1900 až 1908, aby spojila Damašek s Medínou. Dnes se v zemi používají jen některé její části.Pravidelné osobní dopravě slouží pouze trať mezi hlavním městem Ammánem a syrskou metropolí Damaškem o délce 223 kilometrů. Nákladní vlaky jezdí po odbočné trati v jižním Jordánsku, která vede z přístavního města Akaba do stanice Al-Isfir nedaleko města Ma´an.
(Železničář)
Jordánsko a železnice
Železnice nehraje v Jordánsku významnou roli. Páteřní tratí byla v minulosti Hidžázská dráha, která byla vystavěna v letech 1900 až 1908, aby spojila Damašek s Medínou. Dnes se v zemi používají jen některé její části.Pravidelné osobní dopravě slouží pouze trať mezi hlavním městem Ammánem a syrskou metropolí Damaškem o délce 223 kilometrů. Nákladní vlaky jezdí po odbočné trati v jižním Jordánsku, která vede z přístavního města Akaba do stanice Al-Isfir nedaleko města Ma´an.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/442979/
Údolí Lawrence z Arábie
Z přírodních zajímavostí nevynechejme Wádí Ram. Soustava několika údolí plných oranžového písku je obklopena skupinkami hor dosahujících výšky kolem 1 500 metrů. I zde se už platí vstupné. Jen ze zvědavosti se jdeme podívat na ceny projížděk po poušti. Ty jsou stejně obrovské jako její rozloha... Tak třeba celodenní projížďka přijde na 40 dinárů. Mnohem lepší je projít si duny a soutěsky pěšky a v absolutním tichu. V této oblasti pobýval před zhruba devadesáti lety slavný Lawrence z Arábie, spoluorganizátor arabské revolty proti turecké nadvládě. Nyní v okolí táboří několik beduínských rodin s ovcemi, kozami, velbloudy a auty.
Na závěr si necháváme výlet k Mrtvému moři. Z Ammánu sjíždíme serpentinami o více než kilometr níže a za hodinu jsme u klidné modré hladiny obklopené vyprahlými horami. Vystupujeme, míjíme veřejnou pláž a jdeme se projít ke břehu Mrtvého moře. Jeden děda tady má postaveno pár stanů. Prodává i občerstvení a přemlouvá nás, ať se jdeme vykoupat k němu. Nejprve ovšem jdeme k veřejné pláži. Ta vypadá o něco čistější, ale vstup stojí celé 4 dináry, a to je více než za cestu autobusem přes celé Jordánsko.
Vracíme se k dědovi a bereme zavděk stanem a službami. Jeho taxa je jen čtvrt dináru za sprchu a totéž za kávu nebo jiné pití. Jako první věc ovšem musíme vyzkoušet mrtvou vodu. Nejdříve ochutnáváme – je skutečně strašně slaná, až to umrtvuje jazyk. Na břehu sůl krystalizuje do silné vrstvy, která pokrývá kameny nebo případné odpadky. Dokonce i písek je promíchaný s hrudkami soli. Voda v moři je teplá až horká. Je to první moře, na jehož břehu vůbec nemusím nerozhodně postávat a mohu jít bez zastavení rovnou do vody. Vždyť jsme také o tři sta devadesát čtyři metrů níže než u normálního moře, v nejhlubší proláklině na zemském povrchu.
(Železničář)
Z přírodních zajímavostí nevynechejme Wádí Ram. Soustava několika údolí plných oranžového písku je obklopena skupinkami hor dosahujících výšky kolem 1 500 metrů. I zde se už platí vstupné. Jen ze zvědavosti se jdeme podívat na ceny projížděk po poušti. Ty jsou stejně obrovské jako její rozloha... Tak třeba celodenní projížďka přijde na 40 dinárů. Mnohem lepší je projít si duny a soutěsky pěšky a v absolutním tichu. V této oblasti pobýval před zhruba devadesáti lety slavný Lawrence z Arábie, spoluorganizátor arabské revolty proti turecké nadvládě. Nyní v okolí táboří několik beduínských rodin s ovcemi, kozami, velbloudy a auty.
Na závěr si necháváme výlet k Mrtvému moři. Z Ammánu sjíždíme serpentinami o více než kilometr níže a za hodinu jsme u klidné modré hladiny obklopené vyprahlými horami. Vystupujeme, míjíme veřejnou pláž a jdeme se projít ke břehu Mrtvého moře. Jeden děda tady má postaveno pár stanů. Prodává i občerstvení a přemlouvá nás, ať se jdeme vykoupat k němu. Nejprve ovšem jdeme k veřejné pláži. Ta vypadá o něco čistější, ale vstup stojí celé 4 dináry, a to je více než za cestu autobusem přes celé Jordánsko.
Vracíme se k dědovi a bereme zavděk stanem a službami. Jeho taxa je jen čtvrt dináru za sprchu a totéž za kávu nebo jiné pití. Jako první věc ovšem musíme vyzkoušet mrtvou vodu. Nejdříve ochutnáváme – je skutečně strašně slaná, až to umrtvuje jazyk. Na břehu sůl krystalizuje do silné vrstvy, která pokrývá kameny nebo případné odpadky. Dokonce i písek je promíchaný s hrudkami soli. Voda v moři je teplá až horká. Je to první moře, na jehož břehu vůbec nemusím nerozhodně postávat a mohu jít bez zastavení rovnou do vody. Vždyť jsme také o tři sta devadesát čtyři metrů níže než u normálního moře, v nejhlubší proláklině na zemském povrchu.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/442978/
Jordánsko patří mezi země, které pro nás mají přídech exotiky. Pokud se tam vydáte, určitě nebudete zklamáni, i když vlaků si v této zemi příliš neužijete.
Samotné hlavní město Ammán nás díky své nepřehlednosti moc neuchvátí. Prvopočátky jeho osídlení spadají do třetího tisíciletí př. n. l. Dnes patrné zbytky římských staveb pocházejí ze druhého století n. l. Mladší a výstavnější stavbou je obrovská mešita krále Abdallaha. Vstupné stojí dva jordánské dináry, tedy v přepočtu asi 60 Kč.
Za návštěvu rozhodně stojí historické a přírodní zajímavosti Jordánska. Jelikož litr benzínu vyjde v Jordánsku asi na pětikorunu, není problém dojet lacino kamkoliv. Šedesát kilometrů od Ammánu se nachází Qasr Amra, pouštní hrad s jedinečnými malbami objevený českým orientalistou Aloisem Musilem.
Hlavní jordánskou památkou je skalní město Petra. Vstupné do areálu, rozkládajícího se na ploše šedesáti čtverečních kilometrů, stojí 20 dinárů. Místo bylo osídleno už od neolitických dob, ale až Nabatejci se zasloužili o jeho největší rozkvět. Ten spadá do doby šestého až prvního století př. n. l., Petra tenkrát byla hlavním městem celé nabatejské říše kontrolujícím obchod mezi Mezopotámií a Egyptem. Vstup začíná soutěskou Al-Síq dlouhou téměř dva kilometry. Její stěny jsou od sebe vzdáleny místy jen tři metry, vysoké jsou více než sto metrů. Na konci ústí soutěska do prostranství s jednou z nejzachovalejších staveb – pokladnicí, arabsky Al-Khazneh. Ohromný čtyřicetimetrový portál ohromí každého příchozího.
Dál jdeme napříč celým údolím plným zbytků staveb do protilehlých skal. Tam se ukrývá Al-Deir, chrám, který je nejvelkolepější stavbou celé Petry. Z vrcholků skal je výhled na západ přes Wádí Araba do údolí řeky Jordán i na druhou stranu k chrámu a soutěskám. Al-Deir dokonale splývá s okolními skalami a jeho rozměry vyniknou, až když člověk přijde blíže. To, co z dálky vypadá jako práh před vchodem, je ve skutečnosti skalní blok vysoký dva metry. Celý portál chrámu měří 48x48 metrů. Další skalní chrámy nám zabraly celý zbytek dne, a to jsme ani všechny neviděli. Není divu, že se prodávají i vícedenní vstupenky.
(Železničář)
Samotné hlavní město Ammán nás díky své nepřehlednosti moc neuchvátí. Prvopočátky jeho osídlení spadají do třetího tisíciletí př. n. l. Dnes patrné zbytky římských staveb pocházejí ze druhého století n. l. Mladší a výstavnější stavbou je obrovská mešita krále Abdallaha. Vstupné stojí dva jordánské dináry, tedy v přepočtu asi 60 Kč.
Za návštěvu rozhodně stojí historické a přírodní zajímavosti Jordánska. Jelikož litr benzínu vyjde v Jordánsku asi na pětikorunu, není problém dojet lacino kamkoliv. Šedesát kilometrů od Ammánu se nachází Qasr Amra, pouštní hrad s jedinečnými malbami objevený českým orientalistou Aloisem Musilem.
Hlavní jordánskou památkou je skalní město Petra. Vstupné do areálu, rozkládajícího se na ploše šedesáti čtverečních kilometrů, stojí 20 dinárů. Místo bylo osídleno už od neolitických dob, ale až Nabatejci se zasloužili o jeho největší rozkvět. Ten spadá do doby šestého až prvního století př. n. l., Petra tenkrát byla hlavním městem celé nabatejské říše kontrolujícím obchod mezi Mezopotámií a Egyptem. Vstup začíná soutěskou Al-Síq dlouhou téměř dva kilometry. Její stěny jsou od sebe vzdáleny místy jen tři metry, vysoké jsou více než sto metrů. Na konci ústí soutěska do prostranství s jednou z nejzachovalejších staveb – pokladnicí, arabsky Al-Khazneh. Ohromný čtyřicetimetrový portál ohromí každého příchozího.
Dál jdeme napříč celým údolím plným zbytků staveb do protilehlých skal. Tam se ukrývá Al-Deir, chrám, který je nejvelkolepější stavbou celé Petry. Z vrcholků skal je výhled na západ přes Wádí Araba do údolí řeky Jordán i na druhou stranu k chrámu a soutěskám. Al-Deir dokonale splývá s okolními skalami a jeho rozměry vyniknou, až když člověk přijde blíže. To, co z dálky vypadá jako práh před vchodem, je ve skutečnosti skalní blok vysoký dva metry. Celý portál chrámu měří 48x48 metrů. Další skalní chrámy nám zabraly celý zbytek dne, a to jsme ani všechny neviděli. Není divu, že se prodávají i vícedenní vstupenky.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/442977/
Ve Zlíně můžete obdivovat nejen architektonické skvosty z období první republiky. Za prohlídku stojí i expozice zdejšího muzea.
Vlaky Českých drah vás do Zlína dopraví po železniční trati Otrokovice – Vizovice, kterou v jízdním řádu najdete pod číslem 331. První cestující se po ní mohli projet 8. října 1899. Ve třicátých letech minulého století se začalo připravovat prodloužení tratě z Vizovic přes Lidečko na Slovensko. Projekt, kterému se kvůli jejímu hlavnímu propagátorovi přezdívá Baťova dráha, však zůstal nedokončen. Dnes České dráhy zajišťují většinu spojů na této trati moderními motorovými vlaky Regionova.
Po nejzajímavějších místech Zlína vás provede modrá trasa městského prohlídkového okruhu. Ze zlínských památek byste neměli vynechat prohlídku zámku. Od roku 1929 je ve vlastnictví města a jsou v něm umístěny expozice Muzea jihovýchodní Moravy. Oblíbená je zejména výstava s názvem S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly, která je věnována těmto dvěma cestovatelům a jejich dobrodružnému putování po naší planetě. Neméně vyhledávaná expozice Zlínské filmové studio od reklamy k tvorbě pro děti představuje návštěvníkům město jako centrum dětského hraného filmu. Nechybí v ní ani loutky ze slavného filmu Cesta do pravěku, ale připomíná i počátky ateliéru, kdy v něm vznikaly reklamy firmy Baťa.
Z dopravního hlediska je zajímavý vystavený model trolejbusové vozovny ve Zlíně. Jeho autor Ivan Staněk vytvořil také zmenšenou kopii smyčky u otrokovického nádraží a na sídlišti Jižní Svahy. Model v měřítku 1:75 je doplněn šesti typy trolejbusů z různých období vývoje zlínského vozového parku.
Výstavy ve zlínském zámku si můžete prohlédnout denně kromě pondělí od 9 do 12 hodin a od 13 do 17 hodin. Vstupné pro dospělé vyjde na 30 Kč, děti, studenti a důchodci zaplatí 15 Kč.
(Železničář)
Vlaky Českých drah vás do Zlína dopraví po železniční trati Otrokovice – Vizovice, kterou v jízdním řádu najdete pod číslem 331. První cestující se po ní mohli projet 8. října 1899. Ve třicátých letech minulého století se začalo připravovat prodloužení tratě z Vizovic přes Lidečko na Slovensko. Projekt, kterému se kvůli jejímu hlavnímu propagátorovi přezdívá Baťova dráha, však zůstal nedokončen. Dnes České dráhy zajišťují většinu spojů na této trati moderními motorovými vlaky Regionova.
Po nejzajímavějších místech Zlína vás provede modrá trasa městského prohlídkového okruhu. Ze zlínských památek byste neměli vynechat prohlídku zámku. Od roku 1929 je ve vlastnictví města a jsou v něm umístěny expozice Muzea jihovýchodní Moravy. Oblíbená je zejména výstava s názvem S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly, která je věnována těmto dvěma cestovatelům a jejich dobrodružnému putování po naší planetě. Neméně vyhledávaná expozice Zlínské filmové studio od reklamy k tvorbě pro děti představuje návštěvníkům město jako centrum dětského hraného filmu. Nechybí v ní ani loutky ze slavného filmu Cesta do pravěku, ale připomíná i počátky ateliéru, kdy v něm vznikaly reklamy firmy Baťa.
Z dopravního hlediska je zajímavý vystavený model trolejbusové vozovny ve Zlíně. Jeho autor Ivan Staněk vytvořil také zmenšenou kopii smyčky u otrokovického nádraží a na sídlišti Jižní Svahy. Model v měřítku 1:75 je doplněn šesti typy trolejbusů z různých období vývoje zlínského vozového parku.
Výstavy ve zlínském zámku si můžete prohlédnout denně kromě pondělí od 9 do 12 hodin a od 13 do 17 hodin. Vstupné pro dospělé vyjde na 30 Kč, děti, studenti a důchodci zaplatí 15 Kč.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/442976/
Cesta vlakem nemusí být jen obyčejný způsob přesunu z místa A do místa B, ale pro zkušeného pozorného cestovatele může být pohled z jedoucího vlaku i jízdou poučnou. Takovou tratí je určitě Plzeňsko-březenská dráha č. 160 z Plzně do Žatce.
Je to stavba z roku 1873 s dramatickou historií, s unikátními technickými stavbami na samotné trati a zaveze nás do atraktivní turistické oblasti severního Plzeňska. Pro výletníky bude určitě nejzajímavější úsek mezi stanicemi Kaznějov a Žihle.
Pokud se turista rozhodne vyjet na nabízený výlet, přejede po krátké jízdě z Plzně za Kaznějovem železniční most nazývaný Velký nebo Rybnický, který je 157,5 m dlouhý a vypíná se do výše 41 m. Je to významná technická památka a patří k největším v ČR. Následně se po pravé straně krátce objeví v údolí řeky Střely obec Nebřeziny. Po výjezdu z lesa se otevře hezký pohled do údolí, kde leží město Plasy.
V tomto významném kulturním a turistickém centru může výletník vystoupit a prohlédnout si národní kulturní památku Klášter Plasy, hrobku rodu Metternichů, starou železářskou huť s výstavní síní plaské litiny a projít se po naučné stezce. Nesmí se v Plasích zapomenout napít ze studánky Prelátky, která máléčivé účinky (jak zjistili již cisterciáčtí mniši). Z centra Plas se může turista vydat i po naučné stezce Ludvíka Očenáška, která ho dovede do muzea těžby borové smoly (evropský unikát) v Lomanech a může zde spatřit i bývalý cisterciácký dvůr.
(Plzeňský deník)
Je to stavba z roku 1873 s dramatickou historií, s unikátními technickými stavbami na samotné trati a zaveze nás do atraktivní turistické oblasti severního Plzeňska. Pro výletníky bude určitě nejzajímavější úsek mezi stanicemi Kaznějov a Žihle.
Pokud se turista rozhodne vyjet na nabízený výlet, přejede po krátké jízdě z Plzně za Kaznějovem železniční most nazývaný Velký nebo Rybnický, který je 157,5 m dlouhý a vypíná se do výše 41 m. Je to významná technická památka a patří k největším v ČR. Následně se po pravé straně krátce objeví v údolí řeky Střely obec Nebřeziny. Po výjezdu z lesa se otevře hezký pohled do údolí, kde leží město Plasy.
V tomto významném kulturním a turistickém centru může výletník vystoupit a prohlédnout si národní kulturní památku Klášter Plasy, hrobku rodu Metternichů, starou železářskou huť s výstavní síní plaské litiny a projít se po naučné stezce. Nesmí se v Plasích zapomenout napít ze studánky Prelátky, která máléčivé účinky (jak zjistili již cisterciáčtí mniši). Z centra Plas se může turista vydat i po naučné stezce Ludvíka Očenáška, která ho dovede do muzea těžby borové smoly (evropský unikát) v Lomanech a může zde spatřit i bývalý cisterciácký dvůr.
(Plzeňský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/442160/
Trať 030 plná skvostů
Dlaskův statek v Dolánkách u Turnova leží těsně vedle stejnojmenné zastávky ČD na trati 030. Z nádraží v Bílé Třemešné na téže trati dojdete po několika kilometrech na překrásnou secesní přehradu Les Království (Těšnov) na Labi. Pardubice, výchozí stanice této dráhy, mají nově na seznamu jednak renesanční zámek, jednak krematorium od architekta Pavla Janáka z roku 1923, jež si zahrálo třeba ve filmu Spalovač mrtvol. Za dřevěným kostelíkem v Kočí musíte vyjet směr Chrudim. Cestou od nádraží v Havlíčkově Brodě ke Štáflově chaloupce (se stylovým antikvariátem) si lze prohlédnout i pěkné náměstí s domem Karla Havlíčka. Město Polička zase láká k výšlapu na kostelní věž sv. Jakuba, kde se narodil skladatel Bohuslav Martinů.
Pěšky k hotelu Avion
Premonstrátský klášter v Želivi se nachází na trase železnice pouze projektované, to klášter cisterciaček Poerta coeli v Tišnově nedaleko dráhy skutečné. Odtud je nedlouhá jízda na brněnské hlavní nádraží, z něhož pohodlně dojdete k modernímu hotelu Avion v centru moravské metropole.
Funkční větrný mlýn holandského typu v Kuželově se nachází asi 12 km od Veselí nad Moravou (otevřen je za mírný peníz od dubna do října). Barokní hřbitov ve Střílkách u Kroměříže, jenž nechal zřídit letech 1730 až 1743 Antonín Amand Petřvaldský z Petřvaldu, je jedinečnou památkou svého druhu ve střední Evropě. Vlak sem však nejezdí, navíc je umístěn mezi dvěma konečnými dnes už bývalých tratí, Morkovicemi a Koryčany. Putování po moravských a slezských přírůstcích na seznamu NKP ukončeme na Fojtství ve Velkých Karlovicích (konečná trati 282), vile Primavesi v Olomouci a nebo v Krnově u budovy bývalé přádelny a vzorkovny (dezinatury) Karnola, dříve Larisch, jež se dochovala včetně strojního vybavení.
Nové movité památky
Za národní kulturní památky byly začátkem letošního roku prohlášeny i tyto movité předměty: 1Závišův kříž z kláštera ve Vyšším Brodě (Jihočeský kraj); 2Světelský oltář původně z rakouského města Zwettl, který se nyní nachází v kostele svaté Barbory v Adamově (Jihomoravský kraj); 3Železniční motorový vůz M 290.001 Slovenská strela umístěný v Kopřivnici (Moravskoslezský kraj); 4Zlomek latinského překladu Kroniky tak řečeného Dalimila (Praha) 5Přemyslovský krucifix z Jihlavy (kraj Vysočina).
(Železničář)
Dlaskův statek v Dolánkách u Turnova leží těsně vedle stejnojmenné zastávky ČD na trati 030. Z nádraží v Bílé Třemešné na téže trati dojdete po několika kilometrech na překrásnou secesní přehradu Les Království (Těšnov) na Labi. Pardubice, výchozí stanice této dráhy, mají nově na seznamu jednak renesanční zámek, jednak krematorium od architekta Pavla Janáka z roku 1923, jež si zahrálo třeba ve filmu Spalovač mrtvol. Za dřevěným kostelíkem v Kočí musíte vyjet směr Chrudim. Cestou od nádraží v Havlíčkově Brodě ke Štáflově chaloupce (se stylovým antikvariátem) si lze prohlédnout i pěkné náměstí s domem Karla Havlíčka. Město Polička zase láká k výšlapu na kostelní věž sv. Jakuba, kde se narodil skladatel Bohuslav Martinů.
Pěšky k hotelu Avion
Premonstrátský klášter v Želivi se nachází na trase železnice pouze projektované, to klášter cisterciaček Poerta coeli v Tišnově nedaleko dráhy skutečné. Odtud je nedlouhá jízda na brněnské hlavní nádraží, z něhož pohodlně dojdete k modernímu hotelu Avion v centru moravské metropole.
Funkční větrný mlýn holandského typu v Kuželově se nachází asi 12 km od Veselí nad Moravou (otevřen je za mírný peníz od dubna do října). Barokní hřbitov ve Střílkách u Kroměříže, jenž nechal zřídit letech 1730 až 1743 Antonín Amand Petřvaldský z Petřvaldu, je jedinečnou památkou svého druhu ve střední Evropě. Vlak sem však nejezdí, navíc je umístěn mezi dvěma konečnými dnes už bývalých tratí, Morkovicemi a Koryčany. Putování po moravských a slezských přírůstcích na seznamu NKP ukončeme na Fojtství ve Velkých Karlovicích (konečná trati 282), vile Primavesi v Olomouci a nebo v Krnově u budovy bývalé přádelny a vzorkovny (dezinatury) Karnola, dříve Larisch, jež se dochovala včetně strojního vybavení.
Nové movité památky
Za národní kulturní památky byly začátkem letošního roku prohlášeny i tyto movité předměty: 1Závišův kříž z kláštera ve Vyšším Brodě (Jihočeský kraj); 2Světelský oltář původně z rakouského města Zwettl, který se nyní nachází v kostele svaté Barbory v Adamově (Jihomoravský kraj); 3Železniční motorový vůz M 290.001 Slovenská strela umístěný v Kopřivnici (Moravskoslezský kraj); 4Zlomek latinského překladu Kroniky tak řečeného Dalimila (Praha) 5Přemyslovský krucifix z Jihlavy (kraj Vysočina).
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/441003/
Česká vláda schválila počátkem letošního února 38 nových národních kulturních památek. Určitě stojí za to je vidět. A vyjet za nimi můžete třeba hned – vlakem.
Statut národní kulturní památky (NKP) mělo dosud 337 objektů, byly mezi nimi i tři desítky schválené před dvěma lety. Nové NKP zahrnují 33 nemovitostí a pět movitých předmětů. Potěšitelným faktem je, že mezi státem chráněnými památkami je první vlak – konkrétně souprava Slovenská strela (M 290.0) vystavená před muzeem Tatra v Kopřivnici. Účinnost vyhlášky je sice až od 1. července letošního roku, ale už nyní se na ně můžete kdykoli podívat.
Praha v moderním duchu
Vezměme je kraj po kraji a vydejme se podívat na některé z nich. Kubistický Dům U Černé Matky Boží v pražské Celetné ulici leží ani ne deset minut chůze od Masarykova nádraží a kromě stálé expozice českého kubismu 1911– 1919, prodejny a stylové kavárny tu můžeme navštívit i různé výstavy. Spatřit moderní, do „hermelínového pláště„ oděný kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na vinohradském náměstí Jiřího z Poděbrad od slovinského architekta Josipa Plečnika už vyžaduje použití MHD, nejlépe metra. Do legendární čističky odpadních vod je to jen kousek ze stanice Praha-Bubeneč; i tato industriální památka nabízí řadu kulturních akcí.
Je libo hřebčinecnebo jízdárnu? ,
Státní zámek Červené Poříčí z roku 1611, jenž se nachází poblíž nádraží Švihov na trati Plzeň – Klatovy, je pro veřejnost momentálně uzavřen, a tak si lze vybrat sousední domažlickou trať a z malebné zastávky Chotěšov dojít k tamnímu proslavenému klášteru premonstrátek. Zemský hřebčinec v Písku, pěkná průmyslová budova z roku 1902 (do ulice U hřebčince je to asi nejblíže ze zastávky Písek město), je po předchozí dohodě přístupná a nabízí se tu i možnost jízdy na koni. Na seznam NKP přibyla i jízdárna v Tachově-Světcích a známý vodní hamr v Dobřívi (stanice ČD Mirošov), stejně jako Císařské lázně a kostel sv. Máří Magdaleny v Karlových Varech a kolonáda v Mariánských Lázních. Vimperský zámek je krásný podobně jako většina tohoto šumavského města a tvoří hezké panorama dobře viditelné z vlaku směr Volary. Slova o panoramatu platí i pro přesunutý děkanský kostel na kraji Mostu. Hospodářský dvůr zámku v Zákupech u České Lípy je pozoruhodný tím, že sem, přesněji do cukrovaru, mířila železniční vlečka.
(Železničář)
Statut národní kulturní památky (NKP) mělo dosud 337 objektů, byly mezi nimi i tři desítky schválené před dvěma lety. Nové NKP zahrnují 33 nemovitostí a pět movitých předmětů. Potěšitelným faktem je, že mezi státem chráněnými památkami je první vlak – konkrétně souprava Slovenská strela (M 290.0) vystavená před muzeem Tatra v Kopřivnici. Účinnost vyhlášky je sice až od 1. července letošního roku, ale už nyní se na ně můžete kdykoli podívat.
Praha v moderním duchu
Vezměme je kraj po kraji a vydejme se podívat na některé z nich. Kubistický Dům U Černé Matky Boží v pražské Celetné ulici leží ani ne deset minut chůze od Masarykova nádraží a kromě stálé expozice českého kubismu 1911– 1919, prodejny a stylové kavárny tu můžeme navštívit i různé výstavy. Spatřit moderní, do „hermelínového pláště„ oděný kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na vinohradském náměstí Jiřího z Poděbrad od slovinského architekta Josipa Plečnika už vyžaduje použití MHD, nejlépe metra. Do legendární čističky odpadních vod je to jen kousek ze stanice Praha-Bubeneč; i tato industriální památka nabízí řadu kulturních akcí.
Je libo hřebčinecnebo jízdárnu? ,
Státní zámek Červené Poříčí z roku 1611, jenž se nachází poblíž nádraží Švihov na trati Plzeň – Klatovy, je pro veřejnost momentálně uzavřen, a tak si lze vybrat sousední domažlickou trať a z malebné zastávky Chotěšov dojít k tamnímu proslavenému klášteru premonstrátek. Zemský hřebčinec v Písku, pěkná průmyslová budova z roku 1902 (do ulice U hřebčince je to asi nejblíže ze zastávky Písek město), je po předchozí dohodě přístupná a nabízí se tu i možnost jízdy na koni. Na seznam NKP přibyla i jízdárna v Tachově-Světcích a známý vodní hamr v Dobřívi (stanice ČD Mirošov), stejně jako Císařské lázně a kostel sv. Máří Magdaleny v Karlových Varech a kolonáda v Mariánských Lázních. Vimperský zámek je krásný podobně jako většina tohoto šumavského města a tvoří hezké panorama dobře viditelné z vlaku směr Volary. Slova o panoramatu platí i pro přesunutý děkanský kostel na kraji Mostu. Hospodářský dvůr zámku v Zákupech u České Lípy je pozoruhodný tím, že sem, přesněji do cukrovaru, mířila železniční vlečka.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/441001/
V severozápadní části Horních Rakous se rozkládá region Waldviertel. Jeho pojmenování můžeme přeložit jako Lesní kraj.
Svůj název získal region od hustých lesů, mnohé z nich zůstaly na svém místě až do současnosti. Proto je dnes tato oblast vyhledávána k aktivní rekreaci. Je protkána mnoha turistickými a cyklistickými trasami s nejedním malebným zákoutím.
Mezi vyhledávaná místa Waldviertelu patří údolí Kamptal. Na severu se řeka Kampa zařezává do hlubokého údolí a kroutí kolem skalních ostrohů s hrady a zříceninami, obklopená lesy. Na jihu, nedaleko svého ústí do mohutného Dunaje, se ale údolí Kampy otevírá doširoka a na svazích nad jejími břehy se místo lesů rozprostírají rozlehlé vinice.
Údolí Kamptal lze poznat ze sedla jízdního kola a nebo z některého vlakového spoje. Údolím vede lokálka označená v rakouském jízdním řádu číslem 820 a pojmenovaná po místním údolí Kamptalbahn. Ta spojuje ve směru ze severu na jih Sigmundsherberg na trati Vídeň – České Velenice s městečkem Krems (Křemže), které leží na břehu Dunaje.
Na počátku trasy, nedaleko místního historického správního centra Hornu, leží rozlehlý benediktýnský klášter Altenburg. Přestože se dnes honosí bohatým barokním vzhledem, jeho základy pocházejí ze 12. století. V jeho útrobách najde návštěvník kouzelnou knihovnu s vynikající akustikou, která je využívaná pro pořádání koncertů přenášených i státní rozhlasovou stanicí ORF. Pod ní se rozprostírá rozlehlá krypta s neobyčejně ztvárněnými motivy lidské pomíjivosti. Překrásná je také zahrada kláštera s množstvím květin a léčivých bylin.
Jen pár kilometrů od kláštera se na vysoké skále nad zákrutou řeky Kampy tyčí věže hradu Rosenburgu. Přes soukromé vlastnictví je dnes přístupný a jsou v něm vystaveny rodové sbírky šlechtické rodiny Hoyos, která přišla v 17. století ze Španělska. V rozlehlé zámecké zahradě se pořádají obdivuhodné ukázky sokolnictví.
Při své pouti na jih se Kampa doprovázena stužkou kolejnic kroutí v údolí okolo řady zřícenin. Na pár kilometrech jich lze napočítat několik: Gars, Klösterl Schonenburg a další.
Na jihu, v okolí městečka Langenlois, má už Kamptal úplně jinou atmosféru. Lesy nahradily vinice a na okraji vesniček zvou k posezení tradiční Heuriges, my bychom řekli vinné sklípky. A rozhodně se v nich stojí za to zastavit. Místní kraj je pověstný vynikající chutí svého ryzlinku a veltlínského zeleného.
(Železničář)
Svůj název získal region od hustých lesů, mnohé z nich zůstaly na svém místě až do současnosti. Proto je dnes tato oblast vyhledávána k aktivní rekreaci. Je protkána mnoha turistickými a cyklistickými trasami s nejedním malebným zákoutím.
Mezi vyhledávaná místa Waldviertelu patří údolí Kamptal. Na severu se řeka Kampa zařezává do hlubokého údolí a kroutí kolem skalních ostrohů s hrady a zříceninami, obklopená lesy. Na jihu, nedaleko svého ústí do mohutného Dunaje, se ale údolí Kampy otevírá doširoka a na svazích nad jejími břehy se místo lesů rozprostírají rozlehlé vinice.
Údolí Kamptal lze poznat ze sedla jízdního kola a nebo z některého vlakového spoje. Údolím vede lokálka označená v rakouském jízdním řádu číslem 820 a pojmenovaná po místním údolí Kamptalbahn. Ta spojuje ve směru ze severu na jih Sigmundsherberg na trati Vídeň – České Velenice s městečkem Krems (Křemže), které leží na břehu Dunaje.
Na počátku trasy, nedaleko místního historického správního centra Hornu, leží rozlehlý benediktýnský klášter Altenburg. Přestože se dnes honosí bohatým barokním vzhledem, jeho základy pocházejí ze 12. století. V jeho útrobách najde návštěvník kouzelnou knihovnu s vynikající akustikou, která je využívaná pro pořádání koncertů přenášených i státní rozhlasovou stanicí ORF. Pod ní se rozprostírá rozlehlá krypta s neobyčejně ztvárněnými motivy lidské pomíjivosti. Překrásná je také zahrada kláštera s množstvím květin a léčivých bylin.
Jen pár kilometrů od kláštera se na vysoké skále nad zákrutou řeky Kampy tyčí věže hradu Rosenburgu. Přes soukromé vlastnictví je dnes přístupný a jsou v něm vystaveny rodové sbírky šlechtické rodiny Hoyos, která přišla v 17. století ze Španělska. V rozlehlé zámecké zahradě se pořádají obdivuhodné ukázky sokolnictví.
Při své pouti na jih se Kampa doprovázena stužkou kolejnic kroutí v údolí okolo řady zřícenin. Na pár kilometrech jich lze napočítat několik: Gars, Klösterl Schonenburg a další.
Na jihu, v okolí městečka Langenlois, má už Kamptal úplně jinou atmosféru. Lesy nahradily vinice a na okraji vesniček zvou k posezení tradiční Heuriges, my bychom řekli vinné sklípky. A rozhodně se v nich stojí za to zastavit. Místní kraj je pověstný vynikající chutí svého ryzlinku a veltlínského zeleného.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/440999/
O památku UNESCO se dnes Polsko dělí s Běloruskem. Rozsáhlé lesy jsou největším původním nížinným pralesem v Evropě a domovem vznešených zubrů, kterým hrozilo vyhynutí.
Celý tip: http://Cestovani.iHNed.cz/c1-40731450-jedno-z-nejzajimavejsich-mist-polska-belovezsky-prales
Celý tip: http://Cestovani.iHNed.cz/c1-40731450-jedno-z-nejzajimavejsich-mist-polska-belovezsky-prales
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/439014/
Ještě v říjnu 1918 leželo město Terst v Rakousko-Uhersku stejně jako Praha nebo Brno. Jednalo se dokonce o největší přístav podunajské monarchie. Po skončení 1. světové války právě sem přijížděli českoslovenští legionáři loděmi z ruského Vladivostoku. A ještě jedna zajímavost: představitelé tohoto města nad Jadranem kdysi okopírovali naše plynové osvětlení tak dokonale, že ponechali na kandelábrech i pražský znak.
Zřídkakde si tak silně uvědomíte, že stojíte na skutečné křižovatce kultur, jako v tomto občas melancholickém, ale hned zase podnikavostí překypujícím městě. Terst se dnes rozkládá na výběžku italského území, jež se táhne v úzkém pásu směrem k slovanské oblasti. Je nasáklý středoevropskou atmosférou, ovzduším dávno zaniklých časů.
Toto starobylé, ale i moderní a průmyslové město čítá dnes asi 210 tisíc obyvatel. Místní lidé po 2. světové válce měli velké možnosti uplatnění ve zdejším průmyslu, který se začal postupně vyvíjet. Hutnické, strojírenské, chemické, potravinářské a naftařské závody dávaly obživu tisícům lidí. Nejvíce pracovních míst bylo samozřejmě v přístavu, což znamenalo i bouřlivý rozvoj dopravy lidí do zaměstnání z okolních obcí a městeček.
Dnes dojíždí zhruba 50 procent pracujících auty (tedy individuální dopravou), zbytek používá železnici a autobusy, které tvoří páteř městské hromadné dopravy. Kdysi jim pomáhaly i trolejbusy, ale se stále přibývajícím automobilovým provozem se tento dopravní prostředek zrušil. Ani tramvajová doprava se do ulic Terstu již nevešla, a proto koleje v centru města opustila v roce 1970. Jako jediná zůstala linka č. 2, která je nejenom důležitou spojnicí s městečkem Villa Opicina (slovinskou menšinou nazývaná Opčina), ale i kuriozitou mezi tramvajovými provozy.
Slavnostní otevření této elektrické dráhy se konalo 9. září 1902. Zvolen byl metrový rozchod a napájecí soustava 600 V. Meziměstská linka, která spojuje Jaderské moře s blízkou náhorní plošinou, obsahuje ojedinělý tramvajový úsek v podobě pozemní lanovky.
Konečná v Terstu se nachází v centrální části města na náměstí Piazza Oberdan (ve výšce 3 m n. m.) a po 420 metrech jízdy začíná úsek se stoupáním 26 procent. V nadmořské výšce 17 m se za tramvajový vůz napojí tlačný vozík, který pomocí lana mezi kolejemi vystrká tramvaj něco přes jeden kilometr dále do nadmořské výšky 177 m. Při jízdě opačným směrem jede vozík jako první a tramvajový vůz za sebou táhne i brzdí. Po vyjetí úseku na laně pokračuje tramvaj opět sama k městečku Opčina po úpatí úsekem dlouhým 4 km s maximálním stoupáním 8 procent.
(Železničář)