Tipy na cesty - všeobecne
Zeleznica prechadza Slovenskom krizom-krazom. Vedie cez rozne kuty nasej krajiny, poznane i nepoznane, cez luky a polia, hory a priesmyky. Urcite mas svoju oblubenu trat s privlastkom "naj". Tak ktora je podla teba tvoja najoblubenejsia, najkrajsia? Podel sa s nami a daj nam tip na cestu.....
___________________________________
A krásné tratě nejsou jen na Slovensku...
(Zbyněk)
Krušné hory nabízejí příjemné prostředí pro strávení zimní dovolené. V mnoha ohledech jsou přitom neprávem ve stínu již v minulosti populárních Krkonoš nebo Jizerských hor.Krušné hory u nás neměly příliš dobrou pověst. Lesy zničené kyselými dešti, často opuštěné vesnice nebo obydlené rodinami, které sem přišly z jiných regionů bez vztahu k horské krajině, a v podhůří ohromné chemické podniky, elektrárny a obří jámy povrchových uhelných dolů. To je nepříliš pěkný obrázek našeho západního pohoří na hranicích se Saskem, který se stále vybaví v mysli většiny lidí.
Okolí Božího Daru, Klínovce a německého Fichtelbergu je však dnes ideálním krajem pro trávení zimních radovánek. Sjezdovky, kvalitní běžecké trasy a dobré zázemí najdeme na české i německé straně hranice. Přesto, že z české strany je tento kout hor po železnici nepřístupný, čeká zde lákadlo i pro fandy kolejové dopravy. Je to především úzkokolejka Fichtelbergbahn, ale určitě lze mezi drážní zajímavosti zahrnout i kabinovou lanovku na horu Fichtelberg.
Název města podle lavice
Na Boží Dar lze vyjet autobusem z Karlových Varů a Jáchymova. Málokdo by dnes řekl, že těch několik desítek domků rozházených na vrcholcích Krušných hor bylo prohlášeno za město již v polovině 16. století, v dobách rozkvětu místního hornictví. Kraj bohatý na cín a stříbro zaručoval tehdejšímu městu rozkvět. Podle legendy byly místní doly tak bohaté, že při návštěvě saského kurfiřta Johanna Friedricha připravily místní horníci pro svého pána lavici vytesanou z jednoho kusu stříbra. Zeměpán odpočinek na lavici odmítl se slovy Das ist eine Gottesgabe (Toto je dar Boží.), ale budoucímu městu tím dal jméno – Boží Dar.
Dnes zdejší region žije z turistického ruchu. V okolí Božího Daru jsou desítky kilometrů běžkařských tratí. Vyrazit lze na několik tréninkových okruhů s délkou od 4 do 20 kilometrů. Trasy přitom začínají přímo za hotely a silnicím se vyhýbají speciálními lyžařskými podchody. Na turistiku orientovaní návštěvníci, kteří nemusejí jezdit po tréninkových a závodních tratích pořád dokola, ale mají raději nějaký cíl, se mohou vydat na několik zajímavých míst. Asi pětikilometrová trasa vede na 1 224 metrů vysoký Klínovec, nejvyšší vrcholek Krušných hor. Celých 11 kilometrů je to na tisícimetrový Plešivec s horskou chatou a rozhlednou. Ti nejzdatnější se pak vydají po Krušnohorské lyžařské magistrále až do Perninku nebo Horní Blatné. Tady stojí na Blatenském vrchu další z Krušnohorských rozhleden.
(Železničář)
Okolí Božího Daru, Klínovce a německého Fichtelbergu je však dnes ideálním krajem pro trávení zimních radovánek. Sjezdovky, kvalitní běžecké trasy a dobré zázemí najdeme na české i německé straně hranice. Přesto, že z české strany je tento kout hor po železnici nepřístupný, čeká zde lákadlo i pro fandy kolejové dopravy. Je to především úzkokolejka Fichtelbergbahn, ale určitě lze mezi drážní zajímavosti zahrnout i kabinovou lanovku na horu Fichtelberg.
Název města podle lavice
Na Boží Dar lze vyjet autobusem z Karlových Varů a Jáchymova. Málokdo by dnes řekl, že těch několik desítek domků rozházených na vrcholcích Krušných hor bylo prohlášeno za město již v polovině 16. století, v dobách rozkvětu místního hornictví. Kraj bohatý na cín a stříbro zaručoval tehdejšímu městu rozkvět. Podle legendy byly místní doly tak bohaté, že při návštěvě saského kurfiřta Johanna Friedricha připravily místní horníci pro svého pána lavici vytesanou z jednoho kusu stříbra. Zeměpán odpočinek na lavici odmítl se slovy Das ist eine Gottesgabe (Toto je dar Boží.), ale budoucímu městu tím dal jméno – Boží Dar.
Dnes zdejší region žije z turistického ruchu. V okolí Božího Daru jsou desítky kilometrů běžkařských tratí. Vyrazit lze na několik tréninkových okruhů s délkou od 4 do 20 kilometrů. Trasy přitom začínají přímo za hotely a silnicím se vyhýbají speciálními lyžařskými podchody. Na turistiku orientovaní návštěvníci, kteří nemusejí jezdit po tréninkových a závodních tratích pořád dokola, ale mají raději nějaký cíl, se mohou vydat na několik zajímavých míst. Asi pětikilometrová trasa vede na 1 224 metrů vysoký Klínovec, nejvyšší vrcholek Krušných hor. Celých 11 kilometrů je to na tisícimetrový Plešivec s horskou chatou a rozhlednou. Ti nejzdatnější se pak vydají po Krušnohorské lyžařské magistrále až do Perninku nebo Horní Blatné. Tady stojí na Blatenském vrchu další z Krušnohorských rozhleden.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/437482/
Moji stvrti susedia isli do Burgasu minule leto.Zo Zamkov isli do Budapesti,odtial nejakym priamim spojom(ktorym neviem,ale zistit mozem)Cesta im trvala 1 den,tak odporucam zarezervovat aj lozka,alebo aspon lehatka.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/437149/
chcela by som sa opýtať, či by mi niekto neporadil...... mám v pláne s rodinkou ísť na dovolenku do Bulharska.... potrebujeme sa dostať z Košíc v horšom prípade z Bratislavy do Burgasu. V minulej sezóne to bolo možné a tejto sezóne som sa aj pýtala pri okienku na ŽS ale neinformovali ma len mi dali adresu na mail . Mail som poslala pred dvoma týždňami a nikto mi neodpovedal....takže viete mi niekto poskytnúť relevantné informácie?
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/437144/
Uprostřed lesů poblíž obce Lešetice, asi 5 km jihovýchodně od Příbrami, byl v letech 1947–1949 německými válečnými zajatci vybudován pracovní tábor, který dostal jméno podle nedalekého vrchu Vojna. Sloužil nejdřív pro německé válečné zajatce, poté jako tábor nucených prací a následně vězeňské zařízení pro politické vězně. Protože se zde zachovalo 16 autentických vězeňských objektů z doby komunistické perzekuce, vláda v roce 1999 rozhodla o vybudování památníku připomínajícího utrpení občanů v době komunistické zvůle. Bývalý tábor byl částečně zrekonstruován a v květnu 2005 slavnostně otevřen pro veřejnost.
Posloužil rovněž při natáčení některých dobových filmů.
V období listopad až březen je otevřeno od úterý do pátku vždy v čase 9–16 h, začátky prohlídek jsou v 9, 10, 11, 12, 13, 14 a 15 h, v letní sezoně i v 16 h.
Nejbližšími železničními stanicemi jsou Příbram a Milín. Památník Vojna Lešetice spravuje Hornické muzeum Příbram.
Kontakty: www.muzeumpribram.cz, e-mail: info@muzeum-pribram.cz , tel.: 731 554 244, 731 554 253.
(Železničář)
Posloužil rovněž při natáčení některých dobových filmů.
V období listopad až březen je otevřeno od úterý do pátku vždy v čase 9–16 h, začátky prohlídek jsou v 9, 10, 11, 12, 13, 14 a 15 h, v letní sezoně i v 16 h.
Nejbližšími železničními stanicemi jsou Příbram a Milín. Památník Vojna Lešetice spravuje Hornické muzeum Příbram.
Kontakty: www.muzeumpribram.cz, e-mail: info@muzeum-pribram.cz , tel.: 731 554 244, 731 554 253.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/435318/
Na podzim loňského roku byly otevřeny stálé expozice Městského muzea ve Skutči, které přibližují historii i současnost tradičních řemesel Skutečska – kamenictví a obuvnictví. Přátele železnice zaujme hlavně část věnovaná těžbě kamene, jež je těsně spjata s vlečkami a železniční dopravou. Těšit se můžete na venkovní expozici těžby a zpracování kamene, která vás prostřednictvím jednotlivých zastavení provede fiktivním lomem a jeho typickými pracovišti v období od konce devatenáctého století do poloviny století dvacátého. Muzeum sídlí poblíž hlavního náměstí v domě č. p. 364 v Rybičkově ulici.
Otevřeno zde mají od pondělí do neděle v časech 9–12 a 13–17 h. Kontakty – e-mail: muzeum.skutec@seznam.cz , tel.: 469 350 131.
Do Skutče se dostanete pohodlně vlakem, je to první stanice od Žďárce u Skutče na trati 261.
(Železničář)
Otevřeno zde mají od pondělí do neděle v časech 9–12 a 13–17 h. Kontakty – e-mail: muzeum.skutec@seznam.cz , tel.: 469 350 131.
Do Skutče se dostanete pohodlně vlakem, je to první stanice od Žďárce u Skutče na trati 261.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/435317/
Ačkoli bar vybudovali ve výšce 750 metrů nad mořem, žádné vysokohorské přirážky zde nezavedli. Doporučená cena cukrovinek je deset korun, nápoje jsou o dvě koruny dražší. Nikdo zde nehlídá, nikdo neinkasuje. Přesto bar dosud nezkrachoval. Peníze tu možná nechají i ti, kteří by to do sebe neřekli. Nemohou jinak. Někteří přesto na poctivost nevěří a peníze raději nechávají dole ve vesnici u majitelů penzionů. Někdy se stávalo, že když se v kase nahromadilo třeba 250 korun a jeli tudy místní, kteří lesníka znají, volali mu, že tržbu raději osobně přivezou. Někteří turisté využívali dokonce bezhotovostní platební styk a posílali dlužné dvacetikoruny z účtu na účet. Ale to opravdu není třeba. Jako důkaz poctivosti návštěvníků Lesního baru slouží tenký proužek papíru s podepsaným vzkazem: „Holba IIII. Zaplatím zítra. Nemám drobné, jen tisíc korun.„ Občerstvení je občas připraveno také u posezení pod Fořtovým smrkem, který je nejvyšší v celých Rychlebských horách.
Zásobování občerstvovacích stanic zabere Václavu Pavlíčkovi hodinu denně, v létě i třikrát tolik. Ráno, když jde za prací do lesa, nejdříve zatopí bukovým dřevem v krbu. Kolik proviantu už tam nanosil, ale netuší. Nevede si žádné statistiky, a to i přesto, že občerstvení dotuje ze svého. Proč to všechno dělá? Tráví sice celé dny v lese, ale rád je v kontaktu s lidmi z celé republiky i ze světa a rád jim vyjde vstříc poskytnutím občerstvení v příjemném lesním prostředí. Potkal tu dokonce dívku až z Brisbane.
Co je lesní bar
Na začátku stál záměr místních lesáků zpříjemnit cyklistům a turistům namáhavé výlety do kopců pomocí vkusných odpočívadel a přístřešků. Postupně se zrodil nápad osadit tato místa i žlaby, ve kterých studená pramenitá voda chladí nápoje. K dispozici je nejen nealko a energetické drinky, ale na své si přijdou i milovníci pěnivého moku.
Pro získání bližších informací navštivte internetovou adresu www.lesnibar.cz.
(Železničář)
Zásobování občerstvovacích stanic zabere Václavu Pavlíčkovi hodinu denně, v létě i třikrát tolik. Ráno, když jde za prací do lesa, nejdříve zatopí bukovým dřevem v krbu. Kolik proviantu už tam nanosil, ale netuší. Nevede si žádné statistiky, a to i přesto, že občerstvení dotuje ze svého. Proč to všechno dělá? Tráví sice celé dny v lese, ale rád je v kontaktu s lidmi z celé republiky i ze světa a rád jim vyjde vstříc poskytnutím občerstvení v příjemném lesním prostředí. Potkal tu dokonce dívku až z Brisbane.
Co je lesní bar
Na začátku stál záměr místních lesáků zpříjemnit cyklistům a turistům namáhavé výlety do kopců pomocí vkusných odpočívadel a přístřešků. Postupně se zrodil nápad osadit tato místa i žlaby, ve kterých studená pramenitá voda chladí nápoje. K dispozici je nejen nealko a energetické drinky, ale na své si přijdou i milovníci pěnivého moku.
Pro získání bližších informací navštivte internetovou adresu www.lesnibar.cz.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/433568/
Při cestě do Jeseníků se vyplatí vyšetřit si jeden den na návštěvu Horní Lipové a jejího kouzelného okolí. Díky unikátnímu baru nemusíte mít strach, že umřete hladem a žízní.
Překvapeni budete hned na nádraží. V bývalém ústředním stavědle železniční stanice Horní Lipová je umístěno Muzeum Slezského Semmeringu. Popisuje historii horského úseku Branná – Ostružná – Ramzová – Horní Lipová – Lipová Lázně na železniční trati č. 292 Hanušovice – Jeseník, zprovozněné v roce 1888. Železnice zde prochází několika údolími a tvoří úchvatné zákruty nad nimi. Překonává je po viaduktech, přičemž jen na území Horní Lipové bychom jich napočítali šest. Na trase mezi Brannou a Lipovou překonávají vlaky značné převýšení, přičemž nejvyšším bodem trati je zastávka Ramzová (760 m n. m.), lyžařské centrum, které je nejvýše položeným místem v ČR, kde zastavují i rychlíky. Právě pro svůj horský charakter t bývá tento úsek trati nazýván Slezským Semmeringem.
V muzeu je vystavena sdělovací a zabezpečovací technika, železniční modely, dokumenty, fotografie, jízdenky a návěstní prostředky. Muzeum nabízí rovněž možnost ovládání elektromechanického výhybkářského přístroje z vlečky Kamenolom, dále obsluhy zařízení na označování historických lepenkových jízdenek a kleští průvodčího. K dispozici je také otisk pamětního razítka. Klíč od muzea vám půjčí výpravčí. K muzeu patří i rekonstruovaná funkční kachlová kamna v čekárně. Pochází z drážní nocležny v žst. Lipová Lázně a byla postavena ještě za monarchie. Paní výpravčí v nich každou sobotu zatápí. Asi dva kilometry od nádraží v Horní Lipové překvapí turisty, cyklisty i lyžaře na jejich trase samoobslužný bar uprostřed lesa, který funguje i v zimě. Už tři roky se o něj stará lesník Václav Pavlíček. Návštěvníci si zde mohou odpočinout v otevřeném dřevěném srubu v lese u potoka, něco pojíst, napít se, uvařit si kávu nebo čaj. Pivo se chladí ve vodním korytu, v krabičce jsou uloženy tatranky, čokoláda a sušenky a někdy tu voní i svařák. Peníze lidé nechávají ve volně přístupné pokladničce. To není sen, ale skutečnost v jednom údolí nad Horní Lipovou v Rychlebských horách, pár set metrů pod hraniční horou Smrk.
(Železničář)
Překvapeni budete hned na nádraží. V bývalém ústředním stavědle železniční stanice Horní Lipová je umístěno Muzeum Slezského Semmeringu. Popisuje historii horského úseku Branná – Ostružná – Ramzová – Horní Lipová – Lipová Lázně na železniční trati č. 292 Hanušovice – Jeseník, zprovozněné v roce 1888. Železnice zde prochází několika údolími a tvoří úchvatné zákruty nad nimi. Překonává je po viaduktech, přičemž jen na území Horní Lipové bychom jich napočítali šest. Na trase mezi Brannou a Lipovou překonávají vlaky značné převýšení, přičemž nejvyšším bodem trati je zastávka Ramzová (760 m n. m.), lyžařské centrum, které je nejvýše položeným místem v ČR, kde zastavují i rychlíky. Právě pro svůj horský charakter t bývá tento úsek trati nazýván Slezským Semmeringem.
V muzeu je vystavena sdělovací a zabezpečovací technika, železniční modely, dokumenty, fotografie, jízdenky a návěstní prostředky. Muzeum nabízí rovněž možnost ovládání elektromechanického výhybkářského přístroje z vlečky Kamenolom, dále obsluhy zařízení na označování historických lepenkových jízdenek a kleští průvodčího. K dispozici je také otisk pamětního razítka. Klíč od muzea vám půjčí výpravčí. K muzeu patří i rekonstruovaná funkční kachlová kamna v čekárně. Pochází z drážní nocležny v žst. Lipová Lázně a byla postavena ještě za monarchie. Paní výpravčí v nich každou sobotu zatápí. Asi dva kilometry od nádraží v Horní Lipové překvapí turisty, cyklisty i lyžaře na jejich trase samoobslužný bar uprostřed lesa, který funguje i v zimě. Už tři roky se o něj stará lesník Václav Pavlíček. Návštěvníci si zde mohou odpočinout v otevřeném dřevěném srubu v lese u potoka, něco pojíst, napít se, uvařit si kávu nebo čaj. Pivo se chladí ve vodním korytu, v krabičce jsou uloženy tatranky, čokoláda a sušenky a někdy tu voní i svařák. Peníze lidé nechávají ve volně přístupné pokladničce. To není sen, ale skutečnost v jednom údolí nad Horní Lipovou v Rychlebských horách, pár set metrů pod hraniční horou Smrk.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/433567/
O Nové Bystřici platí, že už samotná cesta sem může být cílem výletu. Vede hlubokými lesy České Kanady, ať už po trase legendání úzkokolejky nebo stezkami pro běžkaře. Nedorazit do městečka by ale bylo ku škodě věci. Dozvíte se tam třeba, čím byla oblast na pomezí Čech a Rakous vyhlášená.
Celý článek: http://in.ihned.cz/c1-40285300-na-konci-uzkokolejky
Celý článek: http://in.ihned.cz/c1-40285300-na-konci-uzkokolejky
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/432909/
Na vyškovském nádraží se návštěvníci vrátí o staletí zpátky. Dobu, kdy na kolejích jezdily černé parní lokomotivy, jim připomene tamní železniční muzeum. Najdou ho v bývalé vodárně z roku 1869.
„Kromě toho, že zde lidé nahlédnou pod poklop původního parního kotle, mohou si třeba vyzkoušet spouštění závor na přejezdech,„ popsala zajímavosti muzea mluvčí vyškovského informačního centra Dana Bednářová.
Další zábavu najdou v muzeu ti, kdo umí morseovku. „Mají možnost poslat pozdrav domů historickým telegrafem,„ dodala Bednářová. K vidění je i starodávný semafor, původní zařízení vodárny a spousta dalších exponátů. „Vstup je možný po celý den, stačí se jen domluvit s výpravčím,„ sdělila Bednářová.
Nejen historii železnice však nabízí Vyškov. Turisté tam najdou i arcibiskupský zámek, původně gotický hrad. Vznikl v 15. století a biskup Karl z Lichtenštejna ho o dvě stě let později nechal přestavět na zámek.
Dnes zde sídlí Muzeum Vyškovska. „Každý si může prohlédnout sbírky historické, archeologické, národopisné a sbírku výtvarného umění. Známá je naše rozsáhlá kolekce lidové keramiky,„ vyzdvihla muzejní exponáty Bednářová.
Na návštěvníky města čeká také původně gotický kostel, rovněž z 15. století. V roce 1753 vyhořel a dvacet let nato se zřítil. „Znovu ho postavili v barokním slohu koncem 18. století,„ upřesnila mluvčí centra. Upozornila, že uprostřed města se tyčí tradiční morový sloup, který vznikl po padesátileté morové epidemii na začátku 18. století. „Vedle sloupu se nacházejí sochy sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého,„ dodala Bednářová.
Dominantou vyškovského náměstí je renesanční radnice s věží z 16. století. Její současná podoba vznikla po druhé světové válce. „V přízemí se dodnes nacházejí zbytky renesančního podloubí, velmi pěkná je i štuková dekorativní výzdoba z 18. století a renesanční dveře,„ popsala poklady radnice mluvčí. K budově taky přiléhá úzká ulička, překlenutá rozpěrnými oblouky.
Kdo dává před architekturou přednost přírodě, může zavítat třeba do místní zoologické zahrady. „Mají tam přes sto padesát savců a více než stovku různých ptáků. Zajímavostí je „Dvoreček naší babičky„, imitace selského dvora s domácími zvířaty, uzavřela Bednářová.
(Brněnský deník)
„Kromě toho, že zde lidé nahlédnou pod poklop původního parního kotle, mohou si třeba vyzkoušet spouštění závor na přejezdech,„ popsala zajímavosti muzea mluvčí vyškovského informačního centra Dana Bednářová.
Další zábavu najdou v muzeu ti, kdo umí morseovku. „Mají možnost poslat pozdrav domů historickým telegrafem,„ dodala Bednářová. K vidění je i starodávný semafor, původní zařízení vodárny a spousta dalších exponátů. „Vstup je možný po celý den, stačí se jen domluvit s výpravčím,„ sdělila Bednářová.
Nejen historii železnice však nabízí Vyškov. Turisté tam najdou i arcibiskupský zámek, původně gotický hrad. Vznikl v 15. století a biskup Karl z Lichtenštejna ho o dvě stě let později nechal přestavět na zámek.
Dnes zde sídlí Muzeum Vyškovska. „Každý si může prohlédnout sbírky historické, archeologické, národopisné a sbírku výtvarného umění. Známá je naše rozsáhlá kolekce lidové keramiky,„ vyzdvihla muzejní exponáty Bednářová.
Na návštěvníky města čeká také původně gotický kostel, rovněž z 15. století. V roce 1753 vyhořel a dvacet let nato se zřítil. „Znovu ho postavili v barokním slohu koncem 18. století,„ upřesnila mluvčí centra. Upozornila, že uprostřed města se tyčí tradiční morový sloup, který vznikl po padesátileté morové epidemii na začátku 18. století. „Vedle sloupu se nacházejí sochy sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého,„ dodala Bednářová.
Dominantou vyškovského náměstí je renesanční radnice s věží z 16. století. Její současná podoba vznikla po druhé světové válce. „V přízemí se dodnes nacházejí zbytky renesančního podloubí, velmi pěkná je i štuková dekorativní výzdoba z 18. století a renesanční dveře,„ popsala poklady radnice mluvčí. K budově taky přiléhá úzká ulička, překlenutá rozpěrnými oblouky.
Kdo dává před architekturou přednost přírodě, může zavítat třeba do místní zoologické zahrady. „Mají tam přes sto padesát savců a více než stovku různých ptáků. Zajímavostí je „Dvoreček naší babičky„, imitace selského dvora s domácími zvířaty, uzavřela Bednářová.
(Brněnský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/432862/
Hory i voda
Je jisté, že na každého milovníka přírody udělá zdejší svatá trojice (Eiger, Jungfrau a Mönch) velký dojem. Ovšem i blízké či trošku vzdálenější okolí má svůj velký půvab. Tak třeba obec Lauterbrunnen (Samý pramen), která leží v údolí obklopeném horami, z nichž stékají desítky metrů vysoké vodopády. K Lauterbrunnenu patří i vesnička Wengen, kde se každoročně koná nejdelší a asi i nejkrásnější lyžařský sjezd světového poháru, při kterém závodníci dosahují průměrné rychlosti přes 100 km/h. Další velká atrakce na vás (co netrpíte závratěmi) čeká mezi vesničkou Han-degg a jezerem Gelmersee. Když se totiž u jezera Gelmersee stavěla přehrada, vozil se materiál nahoru k jezeru lanovkou. Přehrada je již hotová, ale lanovka zůstala. Pro turisty. Pro statečné turisty. Jedná se totiž o nejstrmější otevřenou lanovku na světě. Obzvlášť cesta od jezera je vydařená. Před vámi jsou jen koleje a kilometrová díra. A co ještě musíte vidět? Průsmyk Grimsel. Asi 2 kilometry nad mořem je tu jezero, u jezera přehrada a nad přehradou nádherný hospic Grimsel. Hospic je to proto, že zde musel každý zbloudilec dostat nocleh, jídlo a víno. A vinotéku mají znamenitou. Ovšem není se co divit, vždyť to po našem není žádný hospic, ale celkem luxus hotel. Je zde také vodní elektrárna, jejíž součastí j je asi 40 kilometrů dlouhá spleť tunelů pod jezerem. Zajímavá projížďka autem v podzemí. A komu už se zastesklo po městském ruchu a nákupech, tak ten ať zajede do Interlakenu. Ale stačí přejít most přes řeku Aaru a jste opět v oáze klidu ve starobylé části města. A kam na závěr? Doporučuji skanzen Ballenberg – asi 2 km východně od Brienzského jezera. Najdete zde stavení z celého Švýcarska, a když budete mít štěstí, můžete si vyslechnout zajímavé povídání české paní, která ve skanzenu dělá dlouhá léta průvodkyni. *
Hory ve Švýcarsku vás uchvátí – i ve skutečnosti vypadají totiž stejně jako na obrázcích, a možná ještě líp. Horský vzduch udělá své... A ještě něco navíc Švýcarsko leží mezi Bodamským jezerem na severovýchodě, Ženevským jezerem na západě, Horním a Alpským Rýnem na východě a Rýnem na severu, Jurou na severu a jižními Alpami . Jazyky Švýcarsko má čtyři úřední jazyky: němčinu (mluví s ní 63,7 % obyvatel), francouzštinu (mluví o s ní 20,4 %), italštinu (mluví s ní 6,7 % obyvatel), retrorománštinu (mluví s ní 0,5 % obyvatel). Rozšířeným pracovním jazykem je angličtina. Měna Oficiální měnou je švýcarský frank (CHF). 1 CHF se skládá ze 100 tzv. rappů (naše haléře).
(Betynka)
Je jisté, že na každého milovníka přírody udělá zdejší svatá trojice (Eiger, Jungfrau a Mönch) velký dojem. Ovšem i blízké či trošku vzdálenější okolí má svůj velký půvab. Tak třeba obec Lauterbrunnen (Samý pramen), která leží v údolí obklopeném horami, z nichž stékají desítky metrů vysoké vodopády. K Lauterbrunnenu patří i vesnička Wengen, kde se každoročně koná nejdelší a asi i nejkrásnější lyžařský sjezd světového poháru, při kterém závodníci dosahují průměrné rychlosti přes 100 km/h. Další velká atrakce na vás (co netrpíte závratěmi) čeká mezi vesničkou Han-degg a jezerem Gelmersee. Když se totiž u jezera Gelmersee stavěla přehrada, vozil se materiál nahoru k jezeru lanovkou. Přehrada je již hotová, ale lanovka zůstala. Pro turisty. Pro statečné turisty. Jedná se totiž o nejstrmější otevřenou lanovku na světě. Obzvlášť cesta od jezera je vydařená. Před vámi jsou jen koleje a kilometrová díra. A co ještě musíte vidět? Průsmyk Grimsel. Asi 2 kilometry nad mořem je tu jezero, u jezera přehrada a nad přehradou nádherný hospic Grimsel. Hospic je to proto, že zde musel každý zbloudilec dostat nocleh, jídlo a víno. A vinotéku mají znamenitou. Ovšem není se co divit, vždyť to po našem není žádný hospic, ale celkem luxus hotel. Je zde také vodní elektrárna, jejíž součastí j je asi 40 kilometrů dlouhá spleť tunelů pod jezerem. Zajímavá projížďka autem v podzemí. A komu už se zastesklo po městském ruchu a nákupech, tak ten ať zajede do Interlakenu. Ale stačí přejít most přes řeku Aaru a jste opět v oáze klidu ve starobylé části města. A kam na závěr? Doporučuji skanzen Ballenberg – asi 2 km východně od Brienzského jezera. Najdete zde stavení z celého Švýcarska, a když budete mít štěstí, můžete si vyslechnout zajímavé povídání české paní, která ve skanzenu dělá dlouhá léta průvodkyni. *
Hory ve Švýcarsku vás uchvátí – i ve skutečnosti vypadají totiž stejně jako na obrázcích, a možná ještě líp. Horský vzduch udělá své... A ještě něco navíc Švýcarsko leží mezi Bodamským jezerem na severovýchodě, Ženevským jezerem na západě, Horním a Alpským Rýnem na východě a Rýnem na severu, Jurou na severu a jižními Alpami . Jazyky Švýcarsko má čtyři úřední jazyky: němčinu (mluví s ní 63,7 % obyvatel), francouzštinu (mluví o s ní 20,4 %), italštinu (mluví s ní 6,7 % obyvatel), retrorománštinu (mluví s ní 0,5 % obyvatel). Rozšířeným pracovním jazykem je angličtina. Měna Oficiální měnou je švýcarský frank (CHF). 1 CHF se skládá ze 100 tzv. rappů (naše haléře).
(Betynka)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/431648/
Závidíte horolezcům? Nemusíte. Ve Švýcarsku mají čtyřtisícovky, na které se dostanete klidně i s prckem. Jede tam totiž vlak.
Na prvního máje roku 1839 se narodil Adolf Guyer-Zeller, díky němuž se už téměř 100 let dostaneme vlakem nejvýše v celé Evropě. Postavil totiž železnici Jungfraujochbahn. Nejvýše položená stanice leží v sedle mezi horami Jungfrau (Panna) a Mönch (Mnich), a to 3454 m. n. m. A výlet do této výšky opravdu stojí za to. Už samotná cesta touto zubačkou je velmi zajímavá. Od stanice Eigergletcher vede totiž železnice tunelem vytesaným do hory Eiger a Mönch. Cestou vlak uvnitř hory zastaví a cestující se jdou projít k prosklené vyhlídce, aby se pokochali okolní horskou krásou. Ale hlavně, aby se adaptovali na prudkou změnu tlaku, k níž během převýšení v tunelu dojde. Na zpáteční cestě již vlak v tunelu nestaví, takže změna tlaku téměř všechny cestující uspí... Na samotný pobyt na Jungfraujoch si nechte určitě několik hodin. Nudit se jistě nebudete, a navíc hodně eliminujete možnost, že na vás v rychle se měnícím počasí vyjde zrovna jenom to špatné. A co je tady všechno k vidění? Samozřejmě úžasné okolní hory, ale také největší alpský ledovec Aletschgletscher. Dívat se můžete z volného venkovního prostranství nebo z terasy restaurace, ve které vaše děti určitě nepohrdnou výtečnou zmrzlinou. Klidně si zde dejte i oběd, protože ceny jsou bez vysokohorské přirážky. A je tu ještě jedna úžasná vyhlídková terasa. V sedle Jungfrau ze zvedá totiž menší štít hory Sphinx, kde je postavena stejnojmenná vědecká observatoř. Také by byla věčná škoda (děti by vám to do smrti neodpustily) nenavštívit ledovcový sál, kde jsou sochy z ledu. Je tam vlastně všechno z ledu. I podlahy... Pak je tady také Síň svobody, ve které najdete i jména prezidenta Masaryka či hrdinného mučedníka Jana Palacha. Všechny vyhlídky a prohlídky jsou tu zdarma, lépe řečeno jsou zahrnuty v ceně jízdného. Zdarma samozřejmě nejsou suvenýry. Radost uděláte svým známým třeba výtečnou čokoládou, další hezkou pozorností je pohlednice s místním poštovním razítkem.
(Betynka)
Na prvního máje roku 1839 se narodil Adolf Guyer-Zeller, díky němuž se už téměř 100 let dostaneme vlakem nejvýše v celé Evropě. Postavil totiž železnici Jungfraujochbahn. Nejvýše položená stanice leží v sedle mezi horami Jungfrau (Panna) a Mönch (Mnich), a to 3454 m. n. m. A výlet do této výšky opravdu stojí za to. Už samotná cesta touto zubačkou je velmi zajímavá. Od stanice Eigergletcher vede totiž železnice tunelem vytesaným do hory Eiger a Mönch. Cestou vlak uvnitř hory zastaví a cestující se jdou projít k prosklené vyhlídce, aby se pokochali okolní horskou krásou. Ale hlavně, aby se adaptovali na prudkou změnu tlaku, k níž během převýšení v tunelu dojde. Na zpáteční cestě již vlak v tunelu nestaví, takže změna tlaku téměř všechny cestující uspí... Na samotný pobyt na Jungfraujoch si nechte určitě několik hodin. Nudit se jistě nebudete, a navíc hodně eliminujete možnost, že na vás v rychle se měnícím počasí vyjde zrovna jenom to špatné. A co je tady všechno k vidění? Samozřejmě úžasné okolní hory, ale také největší alpský ledovec Aletschgletscher. Dívat se můžete z volného venkovního prostranství nebo z terasy restaurace, ve které vaše děti určitě nepohrdnou výtečnou zmrzlinou. Klidně si zde dejte i oběd, protože ceny jsou bez vysokohorské přirážky. A je tu ještě jedna úžasná vyhlídková terasa. V sedle Jungfrau ze zvedá totiž menší štít hory Sphinx, kde je postavena stejnojmenná vědecká observatoř. Také by byla věčná škoda (děti by vám to do smrti neodpustily) nenavštívit ledovcový sál, kde jsou sochy z ledu. Je tam vlastně všechno z ledu. I podlahy... Pak je tady také Síň svobody, ve které najdete i jména prezidenta Masaryka či hrdinného mučedníka Jana Palacha. Všechny vyhlídky a prohlídky jsou tu zdarma, lépe řečeno jsou zahrnuty v ceně jízdného. Zdarma samozřejmě nejsou suvenýry. Radost uděláte svým známým třeba výtečnou čokoládou, další hezkou pozorností je pohlednice s místním poštovním razítkem.
(Betynka)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/431647/
Kraj plný tajemných smírčích křížů, líbezných lázní i naší nejmladší sopky – to je turisticky lákavá oblast Ašského výběžku.
Do nejzápadnější části republiky se snadno dostanete po kolejích. Oblast je protkána sítí železničních tratí a České dráhy sem nabízejí kvalitní spojení z blízkých i vzdálenějších koutů. Například do Františkových Lázní jezdí každý den nespočet vlaků z Chebu, vzdálenost mezi městy urazí asi za 8 minut. Na tuto trať jsou nasazovány i moderní jednotky Regionova. Do Františkových Lázní míří vlaky s cestujícími už od roku 1865. Právě v tomto roce se lázně osamostatnily a byly povýšeny na město. Nádherné lázeňské stavby s množstvím parků dělají z Františkových Lázní stálici mezi výletními cíli západních Čech. Historické jádro lázní protíná Národní třída, lázeňské korzo, po němž dojdete k pavilonu Františkova pramene. Symbolem města je soška malého čurajícího chlapce s rybou v rukách – Františka. Legenda říká, že žena, která si na sošku sáhne, zaručeně otěhotní.
Na výlet do Františkových Lázní si můžete vzít plavky. Z vlaku vystoupíte přímo na zastávce Františkovy Lázně-Aquaforum, která leží v těsné blízkosti tohoto vodního ráje. Návštěvníkům je zde k dispozici celkem 1500 m2 vodní plochy. Venkovní část zahrnuje tři bazény, dva z nich jsou otevřeny pouze v létě. Celý rok je k dispozici venkovní whirlpool s teplotou vody 32 °C. Uvnitř komplexu se nacházejí čtyři bazény s vodními atrakcemi.
Pokud se vydáte z lázeňského města po červené značce, dojdete až k naší nejmladší sopce – Komorní hůrce. Památkou na spor geologů o jejím původu je štola, kterou zde nechal v letech 1834 až 1837 vyhloubit Kašpar hrabě Štern berk. Do vědecké pře se zapojil i J. W. Goethe, což dosvědčuje reliéf jeho hlavy na skále.
Socha reformátora v Aši
Vlaky Českých drah pokračují z Františkových Lázní dál do Aše, většina jich končí na městském nádraží. Odsud můžete dojít k barokní radnici z roku 1733, později novorenesančně přestavěné, nebo keKamennému mostu z roku 1724. Nachází se zde také jediná socha reformátora Martina Luthera v Čechách z roku 1883.
Aš je dobrým výchozím bodem pro toulky po okolí. K oblíbeným patří výšlap na nejvyšší horu českých Smrčin – Háj – s kamennou Bismarckovou rozhlednou. Kdo se vydá z Aše po modré opačným směrem, dojde přes osadu Nebesa na Goethův vrch se Skalním městem (asi 7 km). Návštěvy slavného básníka připomíná pamětní deska.
(Železničář)
Do nejzápadnější části republiky se snadno dostanete po kolejích. Oblast je protkána sítí železničních tratí a České dráhy sem nabízejí kvalitní spojení z blízkých i vzdálenějších koutů. Například do Františkových Lázní jezdí každý den nespočet vlaků z Chebu, vzdálenost mezi městy urazí asi za 8 minut. Na tuto trať jsou nasazovány i moderní jednotky Regionova. Do Františkových Lázní míří vlaky s cestujícími už od roku 1865. Právě v tomto roce se lázně osamostatnily a byly povýšeny na město. Nádherné lázeňské stavby s množstvím parků dělají z Františkových Lázní stálici mezi výletními cíli západních Čech. Historické jádro lázní protíná Národní třída, lázeňské korzo, po němž dojdete k pavilonu Františkova pramene. Symbolem města je soška malého čurajícího chlapce s rybou v rukách – Františka. Legenda říká, že žena, která si na sošku sáhne, zaručeně otěhotní.
Na výlet do Františkových Lázní si můžete vzít plavky. Z vlaku vystoupíte přímo na zastávce Františkovy Lázně-Aquaforum, která leží v těsné blízkosti tohoto vodního ráje. Návštěvníkům je zde k dispozici celkem 1500 m2 vodní plochy. Venkovní část zahrnuje tři bazény, dva z nich jsou otevřeny pouze v létě. Celý rok je k dispozici venkovní whirlpool s teplotou vody 32 °C. Uvnitř komplexu se nacházejí čtyři bazény s vodními atrakcemi.
Pokud se vydáte z lázeňského města po červené značce, dojdete až k naší nejmladší sopce – Komorní hůrce. Památkou na spor geologů o jejím původu je štola, kterou zde nechal v letech 1834 až 1837 vyhloubit Kašpar hrabě Štern berk. Do vědecké pře se zapojil i J. W. Goethe, což dosvědčuje reliéf jeho hlavy na skále.
Socha reformátora v Aši
Vlaky Českých drah pokračují z Františkových Lázní dál do Aše, většina jich končí na městském nádraží. Odsud můžete dojít k barokní radnici z roku 1733, později novorenesančně přestavěné, nebo keKamennému mostu z roku 1724. Nachází se zde také jediná socha reformátora Martina Luthera v Čechách z roku 1883.
Aš je dobrým výchozím bodem pro toulky po okolí. K oblíbeným patří výšlap na nejvyšší horu českých Smrčin – Háj – s kamennou Bismarckovou rozhlednou. Kdo se vydá z Aše po modré opačným směrem, dojde přes osadu Nebesa na Goethův vrch se Skalním městem (asi 7 km). Návštěvy slavného básníka připomíná pamětní deska.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/431387/
Vesnice s městským rázem
Dalším významným historickým sídlem v Kladské kotlině jsou Vambeřice, známé od 17. století jako mariánské poutní místo. Zdejší rozložitá barokní budova baziliky byla dostavěna v 18. století. Vambeřicím se přezdívá slezský Jeruzalém. Obec má sice jen 1 000 obyvatel, ale přesto městský ráz. Náměstí před bazilikou je obestavěno několikapatrovými měšťanskými měšťanské domy, v ulicích ústících do náměstí se klene 9 oblouků představujících jeruzalémské brány.
Kladské území je známé i svými léčivými prameny mé a lázněmi. Ty byly určeny k léčení nemocí krevního oběhu, nervového systému, ženských a revmatických onemocnění. I zdejší hory mají na člověka unaveného civilizací blahodárný účinek. A není jich tu málo, nejatraktivnější budou pro mnohé Stolové hory s masivem Hejšoviny a Skalních hřibů s kamennými prolézačkami. Nejvyšší horou je pak hraniční Králický Sněžník s nadmořskou výškou 1 424 m.
Malebná železnice
Ve zdejších horách byla postavena snad nejmalebnější železnice v celém polském Slezsku. Vychází z Lázní Chudoba širokou dolinou jihovýchodním směrem. Za nádražím v Levíně se jí postaví do cesty soudržný val Levínského pohoří, vzdálenost k nejbližší stanici, jež vzdušnou čarou není větší než 3,5 km, tak musí zdolávat po téměř dvojnásobné trase.
Údolí Slánského potoka překonává trať po mohutném viaduktu, který je 120 m dlouhý a 27 m vysoký. Úsek mezi vrchem Šibeníkem a protilehlým Levínským kopcem překonávají koleje úzkou vlásenkou, přecházející ve volnější objížďku rozlehlé hory Račov (718 m). Při jízdě po úbočí se z levých oken vagonů naskýtá rozhled na Stolové hory. Hned za stanicí v Palici, odkud lze vystoupit na vrchol Račova (1 km), se nachází půlkilometrový tunel. Z vrcholu Račova se po turistické cestě můžeme dostat až na zříceninu hradu Homole na stejnojmenném vrchu (735 m). Hrad byl svého času hlavním sídlem husitů na území Kladska.
Dál nás železniční trať dovede až do centra kraje, kde vlak napřed zastaví ve stanici Město a potom na rozlehlém Hlavním nádraží. Mezi těmito stanicemi je možno spatřit jeden z nejpůsobivějších pohledů na staré město, půvabně seskupené nad řekou. Ve dnes dvoukolejné stanici Město byla před druhou světovou válkou tři nástupiště i s podchody. Ty jsou nyní zazděné, ale z pohledu na bývalé kolejiště je patrné, jaký zde musel být kdysi velký provoz.
(Železničář)
Dalším významným historickým sídlem v Kladské kotlině jsou Vambeřice, známé od 17. století jako mariánské poutní místo. Zdejší rozložitá barokní budova baziliky byla dostavěna v 18. století. Vambeřicím se přezdívá slezský Jeruzalém. Obec má sice jen 1 000 obyvatel, ale přesto městský ráz. Náměstí před bazilikou je obestavěno několikapatrovými měšťanskými měšťanské domy, v ulicích ústících do náměstí se klene 9 oblouků představujících jeruzalémské brány.
Kladské území je známé i svými léčivými prameny mé a lázněmi. Ty byly určeny k léčení nemocí krevního oběhu, nervového systému, ženských a revmatických onemocnění. I zdejší hory mají na člověka unaveného civilizací blahodárný účinek. A není jich tu málo, nejatraktivnější budou pro mnohé Stolové hory s masivem Hejšoviny a Skalních hřibů s kamennými prolézačkami. Nejvyšší horou je pak hraniční Králický Sněžník s nadmořskou výškou 1 424 m.
Malebná železnice
Ve zdejších horách byla postavena snad nejmalebnější železnice v celém polském Slezsku. Vychází z Lázní Chudoba širokou dolinou jihovýchodním směrem. Za nádražím v Levíně se jí postaví do cesty soudržný val Levínského pohoří, vzdálenost k nejbližší stanici, jež vzdušnou čarou není větší než 3,5 km, tak musí zdolávat po téměř dvojnásobné trase.
Údolí Slánského potoka překonává trať po mohutném viaduktu, který je 120 m dlouhý a 27 m vysoký. Úsek mezi vrchem Šibeníkem a protilehlým Levínským kopcem překonávají koleje úzkou vlásenkou, přecházející ve volnější objížďku rozlehlé hory Račov (718 m). Při jízdě po úbočí se z levých oken vagonů naskýtá rozhled na Stolové hory. Hned za stanicí v Palici, odkud lze vystoupit na vrchol Račova (1 km), se nachází půlkilometrový tunel. Z vrcholu Račova se po turistické cestě můžeme dostat až na zříceninu hradu Homole na stejnojmenném vrchu (735 m). Hrad byl svého času hlavním sídlem husitů na území Kladska.
Dál nás železniční trať dovede až do centra kraje, kde vlak napřed zastaví ve stanici Město a potom na rozlehlém Hlavním nádraží. Mezi těmito stanicemi je možno spatřit jeden z nejpůsobivějších pohledů na staré město, půvabně seskupené nad řekou. Ve dnes dvoukolejné stanici Město byla před druhou světovou válkou tři nástupiště i s podchody. Ty jsou nyní zazděné, ale z pohledu na bývalé kolejiště je patrné, jaký zde musel být kdysi velký provoz.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/431259/
Kladsko je oblast rozloze 1 636 km2, která tvoří přirozené mezihoří horského masivu obepínajícího území dnešního Česka. Na základě své polohy sdílelo po staletí stejný osud jako země Koruny české.
Až v polovině 18. století bylo Kladsko ze strategických důvodů obsazeno pruským králem. Tehdy se v kladské pevnosti hrdinně držela česká posádka a její odpor zlomil teprve nedostatek potravin, střeliva a nemoci. Tato obrana je důkazem příchylnosti kladské kotliny k Čechám, o kterou se postaral král Jiří z Poděbrad v roce 1459, kdy povýšil oblast Kladska na hrabství.
Po dvěstěleté pruské okupaci začlenila Postupimská konference oblast do polských hranic. Následně pokračovaly předválečné hraniční spory. Češi žijící na polském území dostali na vybranou. Buď se do 30. 11. 1945 přihlásí k polské národnosti, anebo budou přesídleni. Pod tímto tlakem musely přímo z kladského výběžku uprchnout 4 000 Čechů.
Menší Karlův most
Dnes je Kladská kotlina oblastí odpočinku a zdraví. Stále mu vévodí stejnojmenné město s velmi zachovalým kopcovitým historickým středem. Jednou z nejstarších ulic je Česká, kudy přijížděli do města ve směru od Čech kupci a cestovatelé. Touto ulicí vejdeme na čtvercové náměstí, kterému uprostřed vévodí mohutná reprezentativní budova radnice. Nad ní se vypíná kladská pevnost, jež se řadí mezi nejstarší vojenské stavby v Evropě.
Řeka Kladská Nisa vytváří městské ostrovy a s tím největším spojuje staré město gotický most sv. Jana, který je přirovnáván ke slavnému Karlovu mostu v Praze. Je daleko menší, kdysi míval na koncích brány a dodnes na něm najdeme sochy, a to i českých patronů. Městem, kde žije přes 30 000 obyvatel, je možné se procházet nejen na povrchu; v roce 1976 byla zpřístupněna podzemní turistická trasa.
(Železničář)
Až v polovině 18. století bylo Kladsko ze strategických důvodů obsazeno pruským králem. Tehdy se v kladské pevnosti hrdinně držela česká posádka a její odpor zlomil teprve nedostatek potravin, střeliva a nemoci. Tato obrana je důkazem příchylnosti kladské kotliny k Čechám, o kterou se postaral král Jiří z Poděbrad v roce 1459, kdy povýšil oblast Kladska na hrabství.
Po dvěstěleté pruské okupaci začlenila Postupimská konference oblast do polských hranic. Následně pokračovaly předválečné hraniční spory. Češi žijící na polském území dostali na vybranou. Buď se do 30. 11. 1945 přihlásí k polské národnosti, anebo budou přesídleni. Pod tímto tlakem musely přímo z kladského výběžku uprchnout 4 000 Čechů.
Menší Karlův most
Dnes je Kladská kotlina oblastí odpočinku a zdraví. Stále mu vévodí stejnojmenné město s velmi zachovalým kopcovitým historickým středem. Jednou z nejstarších ulic je Česká, kudy přijížděli do města ve směru od Čech kupci a cestovatelé. Touto ulicí vejdeme na čtvercové náměstí, kterému uprostřed vévodí mohutná reprezentativní budova radnice. Nad ní se vypíná kladská pevnost, jež se řadí mezi nejstarší vojenské stavby v Evropě.
Řeka Kladská Nisa vytváří městské ostrovy a s tím největším spojuje staré město gotický most sv. Jana, který je přirovnáván ke slavnému Karlovu mostu v Praze. Je daleko menší, kdysi míval na koncích brány a dodnes na něm najdeme sochy, a to i českých patronů. Městem, kde žije přes 30 000 obyvatel, je možné se procházet nejen na povrchu; v roce 1976 byla zpřístupněna podzemní turistická trasa.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/431257/
Kladsko je oblast rozloze 1 636 km2, která tvoří přirozené mezihoří horského masivu obepínajícího území dnešního Česka. Na základě své polohy sdílelo po staletí stejný osud jako země Koruny české.
Až v polovině 18. století bylo Kladsko ze strategických důvodů obsazeno pruským králem. Tehdy se v kladské pevnosti hrdinně držela česká posádka a její odpor zlomil teprve nedostatek potravin, střeliva a nemoci. Tato obrana je důkazem příchylnosti kladské kotliny k Čechám, o kterou se postaral král Jiří z Poděbrad v roce 1459, kdy povýšil oblast Kladska na hrabství.
Po dvěstěleté pruské okupaci začlenila Postupimská konference oblast do polských hranic. Následně pokračovaly předválečné hraniční spory. Češi žijící na polském území dostali na vybranou. Buď se do 30. 11. 1945 přihlásí k polské národnosti, anebo budou přesídleni. Pod tímto tlakem musely přímo z kladského výběžku uprchnout 4 000 Čechů.
Menší Karlův most
Dnes je Kladská kotlina oblastí odpočinku a zdraví. Stále mu vévodí stejnojmenné město s velmi zachovalým kopcovitým historickým středem. Jednou z nejstarších ulic je Česká, kudy přijížděli do města ve směru od Čech kupci a cestovatelé. Touto ulicí vejdeme na čtvercové náměstí, kterému uprostřed vévodí mohutná reprezentativní budova radnice. Nad ní se vypíná kladská pevnost, jež se řadí mezi nejstarší vojenské stavby v Evropě.
Řeka Kladská Nisa vytváří městské ostrovy a s tím největším spojuje staré město gotický most sv. Jana, který je přirovnáván ke slavnému Karlovu mostu v Praze. Je daleko menší, kdysi míval na koncích brány a dodnes na něm najdeme sochy, a to i českých patronů. Městem, kde žije přes 30 000 obyvatel, je možné se procházet nejen na povrchu; v roce 1976 byla zpřístupněna podzemní turistická trasa.
(Železničář)
Až v polovině 18. století bylo Kladsko ze strategických důvodů obsazeno pruským králem. Tehdy se v kladské pevnosti hrdinně držela česká posádka a její odpor zlomil teprve nedostatek potravin, střeliva a nemoci. Tato obrana je důkazem příchylnosti kladské kotliny k Čechám, o kterou se postaral král Jiří z Poděbrad v roce 1459, kdy povýšil oblast Kladska na hrabství.
Po dvěstěleté pruské okupaci začlenila Postupimská konference oblast do polských hranic. Následně pokračovaly předválečné hraniční spory. Češi žijící na polském území dostali na vybranou. Buď se do 30. 11. 1945 přihlásí k polské národnosti, anebo budou přesídleni. Pod tímto tlakem musely přímo z kladského výběžku uprchnout 4 000 Čechů.
Menší Karlův most
Dnes je Kladská kotlina oblastí odpočinku a zdraví. Stále mu vévodí stejnojmenné město s velmi zachovalým kopcovitým historickým středem. Jednou z nejstarších ulic je Česká, kudy přijížděli do města ve směru od Čech kupci a cestovatelé. Touto ulicí vejdeme na čtvercové náměstí, kterému uprostřed vévodí mohutná reprezentativní budova radnice. Nad ní se vypíná kladská pevnost, jež se řadí mezi nejstarší vojenské stavby v Evropě.
Řeka Kladská Nisa vytváří městské ostrovy a s tím největším spojuje staré město gotický most sv. Jana, který je přirovnáván ke slavnému Karlovu mostu v Praze. Je daleko menší, kdysi míval na koncích brány a dodnes na něm najdeme sochy, a to i českých patronů. Městem, kde žije přes 30 000 obyvatel, je možné se procházet nejen na povrchu; v roce 1976 byla zpřístupněna podzemní turistická trasa.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/431256/
Já tam byl asi před 6 lety a tenkrát bylo sněhu až až. Nádherná trať určitě hodně z nás to tam má procestované. St. Pölten momentálně prochází modernizací tak je to tam pěkně rozkopané.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/428702/
Horská dráha s netopýry
Dál vede trať v hlubokém, stále se zužujícím údolí. V tomto regionu je množství skalních prasklin a jeskyň. A tak zde mají ideální životní podmínky netopýři, kteří tu žijí ve velkém množství. Samotný horský úsek však začíná ve staničce Laubenbachmühle. Dráha zde na přibližně 17 kilometrech překoná převýšení více než 350 metrů a vystoupá do nadmořské výšky téměř 900 metrů. Na mnoha místech dosahuje sklon tratě až 27 promile. Tento úsek je charakteristický množstvím mostů, tunelů a viaduktů a také oblouků, z nichž dva otáčejí ve 180 stupňovém úhlu směr jízdy do „protisměru„. Z horních partií železnice se otevírají ohromující výhledy hluboko do údolí, kde se vinou stužky kolejí a soupravy stojící dole v údolí jsou jako železniční modely. Vrcholový úsek překonává železnice v 2 368 metrů dlouhém tunelu.
V závěrečné části cesty do Mariazellu vlak střídá v poměrně rychlém sledu tunely, mosty a viadukty, výhledy na okolní hory a také pohledy do hlubokých roklí mezi rozeklanými skalami. V zimním období jsou místní rekreační střediska rájem lyžařů.
Úzkokolejný vláček přijíždí po dvouapůlhodinové jízdě do cílové stanice Mariazell. Má za sebou 85 kilometrů, převýšení více než 600 metrů a 21 tunelů s celkovou délkou přes 4,5 kilometru.
Na poutníky pak čeká Mariazell se svým chrámem Narození Panny Marie. I když nejste věřící, určitě stojí za to prohlédnout si zde přes 700 let stojící svatostánek, na chvíli se zastavit, zamyslet se nebo zapálit svíčku za své blízké. Věřící se pak jistě pokloní pozdně románské sošce Madony s dítětem nazývané Magna Mater Austriae (Velká matka Rakouska), která je hlavním cílem poutníků.
Tipy na cestu
1 - I cesta je cíl, o jízdě úzkorozchodným vláčkem Mariazellerbahn to platí dvojnásob. Podrobnosti o trase hledejte na internetové adrese www.mariazelerbahn.at.
2 - Nezapomeňte navštívit poutní chrám Narození Panny Marie v Mariazellu. Informace o cíli své cesty najdete na www.mariazell.at.
3 - V neděli odpoledne se můžete zastavit v muzeu a u modelového kolejiště v Kirchbergu. Pro bližší informace o otevírací době doporučujeme navštívit stránky www.mzb-modellbahnmuseum.at.
(Železničář)
Dál vede trať v hlubokém, stále se zužujícím údolí. V tomto regionu je množství skalních prasklin a jeskyň. A tak zde mají ideální životní podmínky netopýři, kteří tu žijí ve velkém množství. Samotný horský úsek však začíná ve staničce Laubenbachmühle. Dráha zde na přibližně 17 kilometrech překoná převýšení více než 350 metrů a vystoupá do nadmořské výšky téměř 900 metrů. Na mnoha místech dosahuje sklon tratě až 27 promile. Tento úsek je charakteristický množstvím mostů, tunelů a viaduktů a také oblouků, z nichž dva otáčejí ve 180 stupňovém úhlu směr jízdy do „protisměru„. Z horních partií železnice se otevírají ohromující výhledy hluboko do údolí, kde se vinou stužky kolejí a soupravy stojící dole v údolí jsou jako železniční modely. Vrcholový úsek překonává železnice v 2 368 metrů dlouhém tunelu.
V závěrečné části cesty do Mariazellu vlak střídá v poměrně rychlém sledu tunely, mosty a viadukty, výhledy na okolní hory a také pohledy do hlubokých roklí mezi rozeklanými skalami. V zimním období jsou místní rekreační střediska rájem lyžařů.
Úzkokolejný vláček přijíždí po dvouapůlhodinové jízdě do cílové stanice Mariazell. Má za sebou 85 kilometrů, převýšení více než 600 metrů a 21 tunelů s celkovou délkou přes 4,5 kilometru.
Na poutníky pak čeká Mariazell se svým chrámem Narození Panny Marie. I když nejste věřící, určitě stojí za to prohlédnout si zde přes 700 let stojící svatostánek, na chvíli se zastavit, zamyslet se nebo zapálit svíčku za své blízké. Věřící se pak jistě pokloní pozdně románské sošce Madony s dítětem nazývané Magna Mater Austriae (Velká matka Rakouska), která je hlavním cílem poutníků.
Tipy na cestu
1 - I cesta je cíl, o jízdě úzkorozchodným vláčkem Mariazellerbahn to platí dvojnásob. Podrobnosti o trase hledejte na internetové adrese www.mariazelerbahn.at.
2 - Nezapomeňte navštívit poutní chrám Narození Panny Marie v Mariazellu. Informace o cíli své cesty najdete na www.mariazell.at.
3 - V neděli odpoledne se můžete zastavit v muzeu a u modelového kolejiště v Kirchbergu. Pro bližší informace o otevírací době doporučujeme navštívit stránky www.mzb-modellbahnmuseum.at.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/428691/
Nevíte, co podniknout s rakouskou jízdenkou FIP z loňského roku a znáte již Vídeň či Linec? Zkuste vyrazit do Mariazellu, snad nejznámějšího mariánského poutního místa ve střední Evropě. V cíli své cesty můžete odpočívat a meditovat, cestou ale budete pozorovat, jak se mění charakter krajiny z dunajské nížiny v horský terén Alp, a to vše z oken roztomilého úzkokolejného vláčku. Úzkokolejka s tradičním rakouským rozchodem 760 mm začíná přímo na hlavním nádraží v St. Pöltenu. Pro přestup z rychlovlaků nebo komfortních klimatizovaných vlaků InterCity stačí jen pár minut.
První město v Rakousku
Historie St. Pöltenu sahá až do dob římské kolonizace, městská práva získal již v roce 1159 jako první rakouské město, ale současné historické centrum ovlivnilo především baroko. V tomto stylu je například bohatě zdobený mramorový sloup Nejsvětější trojice, který stojí uprostřed hlavního náměstí s radnicí. Barokně upravené jsou i kostely.
Novodobý rozvoj St. Pöltenu však odstartovala až výstavba hlavního železničního tahu spojujícího Vídeň se západními državami Habsburků a sousedním Bavorským královstvím. Od roku 1986 je navíc hlavním městem spolkové země Dolní Rakousy.
Na ty, kteří spěchají do Mariazellu, už ale čeká na krajním nástupišti malý vláček úzkokolejky. Staré čtyřnápravové vozy a v čele úctyhodná stařenka řady 1099. Ani na svůj věk nevypadá. Současná skříň totiž pochází z počátku 60. let, kdy lokomotivy prošly modernizací. Datum narození v rodném listě těchto strojů je však mezi lety 1909 a 1914. Přesto dokáží jezdit rychlostí až 50 km/h a mají trvalý výkon 320 kW. Dodnes na nich stojí také drtivá většina provozu, i když ani této trati se nevyhnula snaha o modernizaci. Ale vývoj moderních elektrických jednotek nebyl příliš úspěšný a skončil u několika prototypů, které dodnes jezdí na některých spojích. Staré lokomotivy však nahradit nedokáží.
Jak dá vlakvedoucí pokyn k odjezdu, nabere náš vláček rychlost a hned mizí v prvních tunelech. Slibný začátek cesty. Také první zastávka stojí za zvýšenou pozornost. Stanice St. Pölten Alpenbahnhof nabízí pohled na celý vozidlový park úzkokolejky včetně motorových vozů a lokomotiv, které obsluhují především odbočnou trať přezdívanou Krumpe. Ta vede z několik kilometrů vzdáleného nádraží OberGrafendorf do zastávky Mank.
Hlavní elektrifikovaná trať vede nejprve plochou krajinou Podunají mezi poli a vesničkami. Po necelé hodince jízdy však vláček zastavuje v Kirchbergu, a jak již jméno vesničky nasvědčuje (Berg = hora), charakter krajiny se již změnil. Kirchberg je však zajímavý hlavně pro železniční modeláře. Právě zde najdete model v měřítku 1:87 ztvárňující velkou část horské tratě Mariazellerbahn. Kolejiště je přístupné, ale bohužel ne příliš často, obvykle v neděli odpoledne (od 13 do 16 hodin). Model Mariazellerbahn měří 70 metrů, délka kolejí je 130 metrů. Stavba si vyžádala asi 25 000 pracovních hodin.
(Železničář)
První město v Rakousku
Historie St. Pöltenu sahá až do dob římské kolonizace, městská práva získal již v roce 1159 jako první rakouské město, ale současné historické centrum ovlivnilo především baroko. V tomto stylu je například bohatě zdobený mramorový sloup Nejsvětější trojice, který stojí uprostřed hlavního náměstí s radnicí. Barokně upravené jsou i kostely.
Novodobý rozvoj St. Pöltenu však odstartovala až výstavba hlavního železničního tahu spojujícího Vídeň se západními državami Habsburků a sousedním Bavorským královstvím. Od roku 1986 je navíc hlavním městem spolkové země Dolní Rakousy.
Na ty, kteří spěchají do Mariazellu, už ale čeká na krajním nástupišti malý vláček úzkokolejky. Staré čtyřnápravové vozy a v čele úctyhodná stařenka řady 1099. Ani na svůj věk nevypadá. Současná skříň totiž pochází z počátku 60. let, kdy lokomotivy prošly modernizací. Datum narození v rodném listě těchto strojů je však mezi lety 1909 a 1914. Přesto dokáží jezdit rychlostí až 50 km/h a mají trvalý výkon 320 kW. Dodnes na nich stojí také drtivá většina provozu, i když ani této trati se nevyhnula snaha o modernizaci. Ale vývoj moderních elektrických jednotek nebyl příliš úspěšný a skončil u několika prototypů, které dodnes jezdí na některých spojích. Staré lokomotivy však nahradit nedokáží.
Jak dá vlakvedoucí pokyn k odjezdu, nabere náš vláček rychlost a hned mizí v prvních tunelech. Slibný začátek cesty. Také první zastávka stojí za zvýšenou pozornost. Stanice St. Pölten Alpenbahnhof nabízí pohled na celý vozidlový park úzkokolejky včetně motorových vozů a lokomotiv, které obsluhují především odbočnou trať přezdívanou Krumpe. Ta vede z několik kilometrů vzdáleného nádraží OberGrafendorf do zastávky Mank.
Hlavní elektrifikovaná trať vede nejprve plochou krajinou Podunají mezi poli a vesničkami. Po necelé hodince jízdy však vláček zastavuje v Kirchbergu, a jak již jméno vesničky nasvědčuje (Berg = hora), charakter krajiny se již změnil. Kirchberg je však zajímavý hlavně pro železniční modeláře. Právě zde najdete model v měřítku 1:87 ztvárňující velkou část horské tratě Mariazellerbahn. Kolejiště je přístupné, ale bohužel ne příliš často, obvykle v neděli odpoledne (od 13 do 16 hodin). Model Mariazellerbahn měří 70 metrů, délka kolejí je 130 metrů. Stavba si vyžádala asi 25 000 pracovních hodin.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/428689/
Itálie – to není jen krásné pobřeží, ale i zajímavé vnitrozemí. Severní Itálie, o které bylo hodně napsáno i v Železničáři, láká návštěvníky po celý rok.
Dostat se sem vlakem Brennerskou dráhou z Innsbrucku dnes není žádný problém. Taktová doprava osobních vlaků nejen v Rakousku, ale v posledních letech také v Itálii, je i při přestupu v Brenneru dobrým spojením. Osobní vlaky z Brenneru do centra oblasti Jižní Tyrolsko – Bolzana – překonají na 90 kilometrech za 80 minut výškový rozdíl 1105 metrů. Cestou se vyplatí vystoupit a prohlédnout si města a pamětihodnosti, kterými trať vede. Už po dvaceti minutách je to malebné městečko Vipiteno (německy Sterzing), proslulé knedlíkovou slavností. Každoročně se počátkem září na dlouhých stolech v centru města podávají různé knedlíky ve slané i sladké podobě. Také letos to bylo na 30 druhů od špekových, špenátových a houbových až po makové či meruňkové.
Další zastávkou může být například železniční uzel Fortezza (Franzensfeste) a především nedaleká stejnojmenná pevnost, vybudovaná v první polovině 19. století, která mohla pojmout až 1200 vojáků, ale nikdy svému účelu nesloužila. Opevnění je přístupné od května do října.
Po deseti minutách cesty následuje univerzitní město Bressanone – nám dobře známý Brixen –, kde v letech 1851–1855 pobýval Karel Havlíček Borovský. Dům („Casa Havlíček„), ve kterém prožil léta vyhnanství a kam vás z turistických informací ochotně nasměrují, leží zhruba 1 km od nádraží pod tratí směrem na Bolzano. Je však v soukromém vlastnictví, takže pamětní desku lze zahlédnout jen z dálky za plotem…
Půlhodinka jízdy osobním vlakem, včetně průjezdu nejdelším tunelem na trati (13,287 km dlouhý Schlern-Tunnel), pak dělí Brixen od Bolzana, hlavního města provincie Jižní Tyrolsko (Alto Adige), původně římské osady Bauzanum. Okolní Dolomity a světoznámá lyžařská střediska lákají návštěvníky severní Itálie především v zimě. A ještě jedna zajímavost: v nedaleké Fieře di Primiero v oblasti Trentino se narodil před 160 lety Luigi Negrelli, neboli nám dobře známý Alois Negrelli, mimo jiné stavitel Negrelliho viaduktu v Praze a projektant Suezského průplavu.
I v této roční době lze tedy poznávat krásy severní Itálie. A ten, kdo nechce jet lyžovat do Dolomit, má možnost prožít typickou atmosféru italských trhů, a to vždy dopoledne ve vybrané dny, např. o sobotách v Bolzanu, nebo 5. či 20. den v měsíci (vyjma nedělí) v Brenneru. S jedním problémem se však cestující vlakem s jízdenkami FIP, především s průkazkou na 50% slevu, mohou v severní Itálii setkat – italské železnice FS při jízdách uvnitř oblasti Jižní Tyrolsko (nikoliv při tranzitu) od března loňského roku slevy FIP neuznávají. A tak nezbývá než doufat, že se i tato situace brzy vyřeší.
(Železničář)
Dostat se sem vlakem Brennerskou dráhou z Innsbrucku dnes není žádný problém. Taktová doprava osobních vlaků nejen v Rakousku, ale v posledních letech také v Itálii, je i při přestupu v Brenneru dobrým spojením. Osobní vlaky z Brenneru do centra oblasti Jižní Tyrolsko – Bolzana – překonají na 90 kilometrech za 80 minut výškový rozdíl 1105 metrů. Cestou se vyplatí vystoupit a prohlédnout si města a pamětihodnosti, kterými trať vede. Už po dvaceti minutách je to malebné městečko Vipiteno (německy Sterzing), proslulé knedlíkovou slavností. Každoročně se počátkem září na dlouhých stolech v centru města podávají různé knedlíky ve slané i sladké podobě. Také letos to bylo na 30 druhů od špekových, špenátových a houbových až po makové či meruňkové.
Další zastávkou může být například železniční uzel Fortezza (Franzensfeste) a především nedaleká stejnojmenná pevnost, vybudovaná v první polovině 19. století, která mohla pojmout až 1200 vojáků, ale nikdy svému účelu nesloužila. Opevnění je přístupné od května do října.
Po deseti minutách cesty následuje univerzitní město Bressanone – nám dobře známý Brixen –, kde v letech 1851–1855 pobýval Karel Havlíček Borovský. Dům („Casa Havlíček„), ve kterém prožil léta vyhnanství a kam vás z turistických informací ochotně nasměrují, leží zhruba 1 km od nádraží pod tratí směrem na Bolzano. Je však v soukromém vlastnictví, takže pamětní desku lze zahlédnout jen z dálky za plotem…
Půlhodinka jízdy osobním vlakem, včetně průjezdu nejdelším tunelem na trati (13,287 km dlouhý Schlern-Tunnel), pak dělí Brixen od Bolzana, hlavního města provincie Jižní Tyrolsko (Alto Adige), původně římské osady Bauzanum. Okolní Dolomity a světoznámá lyžařská střediska lákají návštěvníky severní Itálie především v zimě. A ještě jedna zajímavost: v nedaleké Fieře di Primiero v oblasti Trentino se narodil před 160 lety Luigi Negrelli, neboli nám dobře známý Alois Negrelli, mimo jiné stavitel Negrelliho viaduktu v Praze a projektant Suezského průplavu.
I v této roční době lze tedy poznávat krásy severní Itálie. A ten, kdo nechce jet lyžovat do Dolomit, má možnost prožít typickou atmosféru italských trhů, a to vždy dopoledne ve vybrané dny, např. o sobotách v Bolzanu, nebo 5. či 20. den v měsíci (vyjma nedělí) v Brenneru. S jedním problémem se však cestující vlakem s jízdenkami FIP, především s průkazkou na 50% slevu, mohou v severní Itálii setkat – italské železnice FS při jízdách uvnitř oblasti Jižní Tyrolsko (nikoliv při tranzitu) od března loňského roku slevy FIP neuznávají. A tak nezbývá než doufat, že se i tato situace brzy vyřeší.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/424119/
Ti, kterým nestačí jen české cíle, se mohou vydat díky několika lyžařským turistickým přechodům i do okolí Fichtelbergu a nejvýše položeného německého městečka Oberwiesenthal. Ano, může se to zdát neuvěřitelné, ale nejvyšší město neleží na jihu Německa na úpatí velehor Alp, ale v Krušných horách hned vedle naší hranice…
Oberwiesenthal má podobnou historii jako náš Boží Dar. Od poloviny 15. století byl horním místem, kde se těžilo především stříbro, a pak také cín. Městská práva získal v 17. století a jeho centrum si charakter města s několikapatrovými domy a čtvercovým náměstím uchovalo dodnes. Ale hornictví je i zde už jen historií. Současné město žije z cestovního ruchu a funguje jako vyhledávané klimatické lázně. Zvlášť populární jsou zde zimní sporty, kterým slouží kolem 40 kilometrů běžeckých okruhů, několik skokanských můstků a také sjezdovky na úbočí Fichtelbergu. Lepší terény na lyžování v této části Německa nenajdete i díky tomu, že Fichtelberg je nejvyšší horou německé části Krušných hor a výškový rozdíl mezi vrcholem a městečkem na jeho úpatí je asi 300 metrů.
Paralely s Ještědem
Nejsnadnějším způsobem, jak zdolat 1 215 metrů vysoký Fichtelberg, je cesta kabinovou lanovou dráhou podobnou té naší na Ještěd. V zimě ji využívá i množství lyžařů. Další možností jsou i turistické, v zimě spíše běžkařské, stezky vedoucí po hřebeni k českým hranicím. Fichtelberg má ještě jednu podobnost s Ještědem. Na vrcholku je horská chata s rozhlednou a i ona má velmi pohnutou historii. První bouda na vrcholku vznikla už v roce 1889, několikrát byla rozšířena a roku 1963 podlehla požáru. Dnešní objekt je z konce 90. let a odpovídá své vyhořelé předchůdkyni. Z vrcholu hory se nabízí panoramatický rozhled na střední část německých i českých Krušných hor.
Železniční fanoušky ale bude nejvíce ze všeho přitahovat provoz na místní 17 kilometrů dlouhé Fichtelbergbahn, spojující Oberwiesenthal s železniční sítí DB v obci Cranzahl nedaleko českých Vejprt. Parní lokomotivy z 50. let zde jezdí i v zimní sezoně několikrát denně se soupravou zelených vozů a v zimní krajině to kráskám odfukujícím černý kouř a páru obzvlášť sluší.
Tipy:
1 - Informace o turistických možnostech, ubytování, ale také stavu běžeckých a sjezdových tratí na Božím Daru naleznete na www.bozidar.cz.
2 - Informace a tipy z okolí německého městečka Oberwiesenthal naleznete na www.oberwiesenthal.de.
3 - Parní vlaky Fichtelbergbahn jezdí několikrát denně. Jízdní řád, tarif a další zajímavosti zjistíte na adrese www.fichtelbergbahn.de.
4 - Na Boží Dar se můžete vydat autobusem z Karlových Varů, Ostrova nebo Jáchymova. Autobusové jízdní řády najdete například na www.idos.cz.
(Železničář)