Tipy na cesty - všeobecne
Zeleznica prechadza Slovenskom krizom-krazom. Vedie cez rozne kuty nasej krajiny, poznane i nepoznane, cez luky a polia, hory a priesmyky. Urcite mas svoju oblubenu trat s privlastkom "naj". Tak ktora je podla teba tvoja najoblubenejsia, najkrajsia? Podel sa s nami a daj nam tip na cestu.....
___________________________________
A krásné tratě nejsou jen na Slovensku...
(Zbyněk)
Zaujímavý článok:
http://cestovani.idnes.cz/vylety-po-kolejich-projedte-si-ctyri-unikatni-vlakove-trate-v-cesku-1gz-/igcechy.asp?c=A100528_114815_igcechy_tom
Sú to tieto 4 trate:
1. Kořenovská zubačka Tanvald - Harrachov
2. Jindřichohradecká úzkokolejka
3. Mladějovská průmyslová dráha
4. Tábor - Bechyně
http://cestovani.idnes.cz/vylety-po-kolejich-projedte-si-ctyri-unikatni-vlakove-trate-v-cesku-1gz-/igcechy.asp?c=A100528_114815_igcechy_tom
Sú to tieto 4 trate:
1. Kořenovská zubačka Tanvald - Harrachov
2. Jindřichohradecká úzkokolejka
3. Mladějovská průmyslová dráha
4. Tábor - Bechyně
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/461615/
Který tulák by nemiloval výlety vlakem. Česko se navíc pyšní mnoha unikátními železnicemi, takže je z čeho vybírat. Dnes se svezeme kořenovskou zubačkou, s níž se brzy budeme moci podívat až do Polska. Projedeme se také jindřichohradeckou úzkokolejkou, Mladějovskou drahou i Bechyňkou, které hrozí zánik.
Celý článek: http://cestovani.idnes.cz/vylety-po-kolejich-projedte-si-ctyri-unikatni-vlakove-trate-v-cesku-1gz-/igcechy.asp?c=A100528_114815_igcechy_tom
Celý článek: http://cestovani.idnes.cz/vylety-po-kolejich-projedte-si-ctyri-unikatni-vlakove-trate-v-cesku-1gz-/igcechy.asp?c=A100528_114815_igcechy_tom
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/461226/
Francouzská riviéra, jedna z nejluxusnějších pobřežních oblastí Evropy, nabízí mnohem víc než jen malebné pláže oblíbené filmovými hvězdami. Členité pobřeží je bohaté na vyhlídky, na své si tu přijdou milovníci umění a když vyrazíte kousek do vnitrozemí, rázem vás pohltí liduprázdné hory.
Celá pozvánka (i na železnici): http://cestovani.idnes.cz/jedny-z-nejluxusnejsich-plazi-evropy-i-opustene-hory-francouzska-riviera-1up-/igsvet.asp?c=A100524_114548_igsvet_tom
Celá pozvánka (i na železnici): http://cestovani.idnes.cz/jedny-z-nejluxusnejsich-plazi-evropy-i-opustene-hory-francouzska-riviera-1up-/igsvet.asp?c=A100524_114548_igsvet_tom
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/460895/
Jihočeské Bechyni je možné jen tiše závidět. Nemáme u nás moc měst, kde bychom na tak malém místě našli podobnou koncentraci zajímavostí. Návštěvu Bechyně, ležící poblíž Tábora v magické krajině údolí Lužnice, můžete navíc spojit i s krásnými výlety po okolí.
Celá pozvánka: http://cestovani.idnes.cz/bechyne-turisticky-triumf-v-malebnem-udoli-luznice-fh1-/igcechy.asp?c=A100520_173359_igcechy_tom
Celá pozvánka: http://cestovani.idnes.cz/bechyne-turisticky-triumf-v-malebnem-udoli-luznice-fh1-/igcechy.asp?c=A100520_173359_igcechy_tom
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/459627/
Toulání po lesích
Ale pojďme už také do přírody. Přestože nad Adamovem stávala vyhlídka již ve 2. polovině 19.století, její novodobá historie se začala psát teprve loni v květnu. Po četných letech nezájmu a chátrání byla totiž slavnostně otevřena Alexandrova rozhledna. Návštěvníci ji mohou spatřit v nově zrekonstruované podobě a podstatně zvýšenou. Vyhlídkový ochoz ve výšce asi 14 metrů umožňuje ve třech směrech překrásný výhled na část Brna, Pálavské vrchy či zámek v Letovicích a samozřejmě na Adamov.
V okolí města stojí za povšimnutí také osada Josefov. Nachází se tam soubor technických památek – Stará (Františčina) huť založená v polovině 18. století, která byla v provozu do roku 1877. V bývalé administrativní budově z počátku 19. století je nyní expozice železářství. Nedaleko leží i světoznámá jeskyně Býčí skála s nálezy pravěkého osídlení. Ať už se odtud vydáte po kterékoli turistické značce, buďte si jisti, že narazíte alespoň na jednu z četných studánek s půvabnými názvy jako Ptačí svatyně, Slučí, U Psa, U Srnce či Mufloní.
CO TAM NAJDETE
1 - Světelský oltář. Od července se bude jednat o národní kulturní památku. Oltář pochází z počátku 16. století, je přes 7 metrů vysoký a 3 metry široký.
2 - Alexandrova rozhledna. V nově zrekonstruované podobě nabízí návštěvníkům od loňského května výhled na Brno, Pálavské vrchy, zámek v Letovicích i samotný Adamov.
3 - Osada Josefov. Uprostřed Moravského krasu leží Stará (Františčina) huť, která byla v provozu až do roku 1877. Dnes zde sídlí expozice železářství.
4 - Přírodní krásy. V okolních lesích jsou četné studánky a světoznámá jeskyně Býčí skála s nálezy pravěkého osídlení.
(Železničář)
Ale pojďme už také do přírody. Přestože nad Adamovem stávala vyhlídka již ve 2. polovině 19.století, její novodobá historie se začala psát teprve loni v květnu. Po četných letech nezájmu a chátrání byla totiž slavnostně otevřena Alexandrova rozhledna. Návštěvníci ji mohou spatřit v nově zrekonstruované podobě a podstatně zvýšenou. Vyhlídkový ochoz ve výšce asi 14 metrů umožňuje ve třech směrech překrásný výhled na část Brna, Pálavské vrchy či zámek v Letovicích a samozřejmě na Adamov.
V okolí města stojí za povšimnutí také osada Josefov. Nachází se tam soubor technických památek – Stará (Františčina) huť založená v polovině 18. století, která byla v provozu do roku 1877. V bývalé administrativní budově z počátku 19. století je nyní expozice železářství. Nedaleko leží i světoznámá jeskyně Býčí skála s nálezy pravěkého osídlení. Ať už se odtud vydáte po kterékoli turistické značce, buďte si jisti, že narazíte alespoň na jednu z četných studánek s půvabnými názvy jako Ptačí svatyně, Slučí, U Psa, U Srnce či Mufloní.
CO TAM NAJDETE
1 - Světelský oltář. Od července se bude jednat o národní kulturní památku. Oltář pochází z počátku 16. století, je přes 7 metrů vysoký a 3 metry široký.
2 - Alexandrova rozhledna. V nově zrekonstruované podobě nabízí návštěvníkům od loňského května výhled na Brno, Pálavské vrchy, zámek v Letovicích i samotný Adamov.
3 - Osada Josefov. Uprostřed Moravského krasu leží Stará (Františčina) huť, která byla v provozu až do roku 1877. Dnes zde sídlí expozice železářství.
4 - Přírodní krásy. V okolních lesích jsou četné studánky a světoznámá jeskyně Býčí skála s nálezy pravěkého osídlení.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/459157/
Přibližně 13 kilometrů na sever od Brna leží Adamov. Není to jen místo s podivnou dominantou bytových jednotek na kopci, ale i zajímavá, dopravně snadno dostupná výletní destinace.
Město Adamov leží na soutoku Křtinského potoka a řeky Svitavy. Projede tu po železnici velké množství cestujících, kteří ho však bohužel neprávem jen minou. Město se nachází na vytížené trati vedoucí z České Třebové přes Brno do Vídně. Vlak tu jede úzkým zalesněným údolím řeky Svitavy a každou chvíli zmizí v nějakém tunelu. Pak se náhle na stráních nad levým i pravým břehem řeky objeví veliké sídlištní novostavby a tovární budovy, které mohou při letmém pohledu z vlaku spíše od návštěvy místa odrazovat. To by však byla velká škoda.
Novogotický klenot vedle bytového monolitu
Počátky Adamova spadají do středověku, kdy se v těchto místech zpracovávala ruda. Ve druhé polovině 19. století nabylo na významu strojírenství a stavby nových podniků vedly k prudkému nárůstu počtu obyvatel. Pro nové zaměstnance byly nad areálem průmyslových závodů na uměle vytvořených terasách vystavěny bloky deskových domů sídlištního typu, které od té doby utváří typické panorama města. Hlavní adamovskou dominantou je neuvěřitelně dlouhý dům s 370 bytovými jednotkami z 60. let minulého století.
V popředí tohoto monolitu vás po chvíli upoutá poněkud nenápadná novogotická stavba z režného cihlového zdiva. Je to římskokatolický kostel sv. Barbory. Již přes 150 let uvnitř ukrývá překrásný Světelský oltář, kterému se tak přezdívá proto, že mezi léty 1516–1525 vznikl v dolnorakouském cisterciáckém klášteru ve Zwettlu (Světlé). Je z lipového dřeva, přes 7 metrů vysoký a téměř 3 metry široký a představuje událost Nanebevzetí Panny Marie. Najdete na něm celkem 59 postav. Poslední náročná renovace oltáře skončila v roce 2007. Jeho význam nedávno podtrhla i česká vláda, když jej s účinností od 1. července 2010 zařadila mezi národní kulturní památky.
Město Adamov leží na soutoku Křtinského potoka a řeky Svitavy. Projede tu po železnici velké množství cestujících, kteří ho však bohužel neprávem jen minou. Město se nachází na vytížené trati vedoucí z České Třebové přes Brno do Vídně. Vlak tu jede úzkým zalesněným údolím řeky Svitavy a každou chvíli zmizí v nějakém tunelu. Pak se náhle na stráních nad levým i pravým břehem řeky objeví veliké sídlištní novostavby a tovární budovy, které mohou při letmém pohledu z vlaku spíše od návštěvy místa odrazovat. To by však byla velká škoda.
Novogotický klenot vedle bytového monolitu
Počátky Adamova spadají do středověku, kdy se v těchto místech zpracovávala ruda. Ve druhé polovině 19. století nabylo na významu strojírenství a stavby nových podniků vedly k prudkému nárůstu počtu obyvatel. Pro nové zaměstnance byly nad areálem průmyslových závodů na uměle vytvořených terasách vystavěny bloky deskových domů sídlištního typu, které od té doby utváří typické panorama města. Hlavní adamovskou dominantou je neuvěřitelně dlouhý dům s 370 bytovými jednotkami z 60. let minulého století.
V popředí tohoto monolitu vás po chvíli upoutá poněkud nenápadná novogotická stavba z režného cihlového zdiva. Je to římskokatolický kostel sv. Barbory. Již přes 150 let uvnitř ukrývá překrásný Světelský oltář, kterému se tak přezdívá proto, že mezi léty 1516–1525 vznikl v dolnorakouském cisterciáckém klášteru ve Zwettlu (Světlé). Je z lipového dřeva, přes 7 metrů vysoký a téměř 3 metry široký a představuje událost Nanebevzetí Panny Marie. Najdete na něm celkem 59 postav. Poslední náročná renovace oltáře skončila v roce 2007. Jeho význam nedávno podtrhla i česká vláda, když jej s účinností od 1. července 2010 zařadila mezi národní kulturní památky.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/459156/
Nedozírné horské pláně, nebetyčné horské hřbety bez turistů, salaše jako korálky na niti rozeseté po travnatých svazích, stáda ovcí a koz, usměvaví a pohostinní lidé. To jsou rumunské Karpaty, nádherné hory na severu této opomíjené země.
Celá pozvánka (i na lesní dráhy): http://cestovani.idnes.cz/rumunske-hory-s-batohem-to-je-romantika-salasi-i-divokych-koni-pbg-/igsvet.asp?c=A100519_105605_igsvet_tom
Celá pozvánka (i na lesní dráhy): http://cestovani.idnes.cz/rumunske-hory-s-batohem-to-je-romantika-salasi-i-divokych-koni-pbg-/igsvet.asp?c=A100519_105605_igsvet_tom
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/458934/
Zdravim. Chystame sa koncom juna s kamosmi na trip do ciernej hory a albanska. Planujem ist vlakom do belehradu a stamad do podgorice, tak by som sa chcel opytat ci nemate niekto skusenosti s cestovanim v tychto koncinach ...ake su tam orientacne ceny cetovneho (napr. oproti ukrajiskym), ci sa oplati kupit jeden dialkovy listok alebo radsej na kazdej stanici kupit osobitne, pripadne vselijake ine vychytavky ...po balkane som este necestoval, takze privitam akekolvek info :)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/458611/
Trasa Kinematovlaku
Středa 19. května 2010 Znojmo
Čtvrtek 20. května 2010 Mikulov na Moravě
Pátek 21. května 2010 Břeclav
Pondělí 24. května 2010 Slavkov u Brna
Úterý 25. května 2010 Bučovice
Středa 26. května 2010 Kyjov
Čtvrtek 27. května 2010 Veselí nad Moravou
Pátek 28. května 2010 Uherské Hradiště
Pondělí 31. května 2010 Zlín střed
Úterý 1. června 2010 Zlín střed
Středa 2. června 2010 Otrokovice
Čtvrtek 3. června 2010 Uherský Brod
Pátek 4. června 2010 Horní Lideč
(Železničář)
Středa 19. května 2010 Znojmo
Čtvrtek 20. května 2010 Mikulov na Moravě
Pátek 21. května 2010 Břeclav
Pondělí 24. května 2010 Slavkov u Brna
Úterý 25. května 2010 Bučovice
Středa 26. května 2010 Kyjov
Čtvrtek 27. května 2010 Veselí nad Moravou
Pátek 28. května 2010 Uherské Hradiště
Pondělí 31. května 2010 Zlín střed
Úterý 1. června 2010 Zlín střed
Středa 2. června 2010 Otrokovice
Čtvrtek 3. června 2010 Uherský Brod
Pátek 4. června 2010 Horní Lideč
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/457794/
Už posedmé se vydá na koleje Kinematovlak, který letos zavítá za malými diváky na jižní a střední Moravě.
Kinematovlak – společný projekt Českých drah a zlínského Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež – navštíví během letošního turné celkem dvanáct měst a na své palubě přiveze desítky skvělých dětských filmů. Ti, kteří do něj na přelomu května a června zavítají, se připojí k dosavadním desítkám tisíc spokojených diváků.
Kinematovlakem propagují České dráhy Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež, který se koná ve Zlíně letos už popadesáté. Samotný vůz byl upraven jako pojízdný kinosál, vybavený digitální promítací technikou a kvalitním ozvučením. Sedadla jsou stupňovitě uspořádána jako v klasickém kině. Promítací sál je zatemněný, klimatizovaný a má kapacitu 60 míst k sezení. V každém městě, kde Kinematovlak zastaví, je pro děti připraveno vždy deset zajímavých pořadů.
Kromě kulturního zážitku si České dráhy od této formy dětské zábavy slibují i něco jiného. „Díky vlaku komunikujeme přes děti s rodiči a naopak prostřednictvím rodičů s dětmi. Vychováváme si tak naše budoucí zákazníky,„ říká Jiří Ješeta, výkonný ředitel pro obchod a marketing, který se na každoroční pouti Kinematovlaku organizačně podílí od samotných počátků. Není třeba dodávat, že vstupné pro malé i velké zájemce o filmovou tvorbu je zdarma.
Letošní první štací Kinematovlaku bude stanice Znojmo. Stane se tak ve středu 19. května, kdy po slavnostním otevření začne hned v půl deváté dopoledne prvUž ní projekce. Ze Znojma vlak poputuje přes další místa do Zlína, kde se právě bude konat filmový festival. Svou cestu zakončí v Horní Lidči. Malí návštěvníci se mohou těšit na oblíbené pohádkové příběhy, jako jsou Povídání o pejskovi a kočičce, O kocouru Mikešovi nebo Krtkova dobrodružství. Filmů je ale samozřejmě připraveno mnohem víc. Kompletní program Kinematovlaku najdete na www.cd.cz nebo www.zlinfest. cz
České dráhy a zlínský filmový festival vyhlásily pro letošní rok dětskou výtvarnou soutěž na téma Jak se jedlo v pohádkách. Probíhala od 5. dubna do 9. května, pro autory 20 nejlepších prací připravili organizátoři dárkové balíčky od partnerů festivalu. Nejzajímavější obrázky si navíc budou moci prohlédnout malí i velcí návštěvníci Kinematovlaku během jeho více než dvoutýdenního putování napříč Moravou.
Kinematovlak – společný projekt Českých drah a zlínského Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež – navštíví během letošního turné celkem dvanáct měst a na své palubě přiveze desítky skvělých dětských filmů. Ti, kteří do něj na přelomu května a června zavítají, se připojí k dosavadním desítkám tisíc spokojených diváků.
Kinematovlakem propagují České dráhy Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež, který se koná ve Zlíně letos už popadesáté. Samotný vůz byl upraven jako pojízdný kinosál, vybavený digitální promítací technikou a kvalitním ozvučením. Sedadla jsou stupňovitě uspořádána jako v klasickém kině. Promítací sál je zatemněný, klimatizovaný a má kapacitu 60 míst k sezení. V každém městě, kde Kinematovlak zastaví, je pro děti připraveno vždy deset zajímavých pořadů.
Kromě kulturního zážitku si České dráhy od této formy dětské zábavy slibují i něco jiného. „Díky vlaku komunikujeme přes děti s rodiči a naopak prostřednictvím rodičů s dětmi. Vychováváme si tak naše budoucí zákazníky,„ říká Jiří Ješeta, výkonný ředitel pro obchod a marketing, který se na každoroční pouti Kinematovlaku organizačně podílí od samotných počátků. Není třeba dodávat, že vstupné pro malé i velké zájemce o filmovou tvorbu je zdarma.
Letošní první štací Kinematovlaku bude stanice Znojmo. Stane se tak ve středu 19. května, kdy po slavnostním otevření začne hned v půl deváté dopoledne prvUž ní projekce. Ze Znojma vlak poputuje přes další místa do Zlína, kde se právě bude konat filmový festival. Svou cestu zakončí v Horní Lidči. Malí návštěvníci se mohou těšit na oblíbené pohádkové příběhy, jako jsou Povídání o pejskovi a kočičce, O kocouru Mikešovi nebo Krtkova dobrodružství. Filmů je ale samozřejmě připraveno mnohem víc. Kompletní program Kinematovlaku najdete na www.cd.cz nebo www.zlinfest. cz
České dráhy a zlínský filmový festival vyhlásily pro letošní rok dětskou výtvarnou soutěž na téma Jak se jedlo v pohádkách. Probíhala od 5. dubna do 9. května, pro autory 20 nejlepších prací připravili organizátoři dárkové balíčky od partnerů festivalu. Nejzajímavější obrázky si navíc budou moci prohlédnout malí i velcí návštěvníci Kinematovlaku během jeho více než dvoutýdenního putování napříč Moravou.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/457793/
Pokud máte rádi naši i exotickou květenu, máme pro vás ideální tip na výlet. Zvláště vhodný je pro návštěvníky s dětmi.
Severočeská krajská metropole Liberec je ideálním výletním cílem. Turista v jejím okolí najde mnoho příležitostí k pořádným výšlapům, poslední lanovkou v majetku ČD může zdolat místní dominantu Ještěd nebo zamířit do aquaparku, zoologické zahrady či do zahrady botanické.
Botanická zahrada Liberec, jak zní její oficiální název, je nejstarší na našem území. Její tradice trvá již přes 110 let. Ale rozhodně nepůsobí jako nějaká stařenka! Největším lákadlem středoevropských botanických zahrad jsou určitě jejich skleníky s exotickými rostlinami z tropů. Obří palmy, liány, orchideje a ve vodních nádržích rostoucí lekníny v čele s okouzlujícím druhem Victoria regia. O něm se říká, že na svých listech unese i dítě.
V tomto směru není výjimkou ani liberecká zahrada, která disponuje moderně řešeným areálem devíti expozičních skleníků od Pavla Vaněčka s plochou asi 3 tisíce čtverečních metrů. Uvnitř je představeno 13 různých botanických témat zahrnujících téměř všechna podnebí naší planety kromě Arktidy. Návštěvník tam může během pár minut na vlastní kůži poznat sucho australského kontinentu i vlhký deštný prales.
V oddělení masožravých rostlin si určitě vzpomene na filmovou Adélu, která ještě nevečeřela. Strach zde ale není na místě a člověk po pár minutách může v klidu pokračovat třeba do pravěku. Sice zde nenarazí na dinosaury, ale rostlinstvo pavilonu plné přesliček a kapradin vytváří atmosféru dávnověku.
Za prohlídku stojí také venkovní expozice ovlivněná místním vlhkým podhorským klimatem. Díky němu zde vyniká například rozsáhlé alpinum s horskou květenou. Nejvíce však lákají na počátku června bohatě kvetoucí pěnišníky nejrůznějších barev a velikostí.
Co se hodí vědět o zahradě
1 KDE A KDY. Zahrada se nachází nedaleko liberecké zoo a Lidových sadů, kam je možné dojet od nádraží přímo tramvají. Otevírací doba je od 8 do 18 hodin.
2 ZA KOLIK. Vstupenka stojí 80 korun, děti platí polovic.
3 HISTORIE. Výstavba začala v roce 1893, o dva roky později byla předána do užívání. Novodobá éra byla zahájena v roce 1954.
4 POPUL ARITA. Do zahrady ročně zavítá asi 100 tisíc lidí. Rekord, téměř 394 tisíc návštěvníků, je z roku 1981.
(Železničář)
Severočeská krajská metropole Liberec je ideálním výletním cílem. Turista v jejím okolí najde mnoho příležitostí k pořádným výšlapům, poslední lanovkou v majetku ČD může zdolat místní dominantu Ještěd nebo zamířit do aquaparku, zoologické zahrady či do zahrady botanické.
Botanická zahrada Liberec, jak zní její oficiální název, je nejstarší na našem území. Její tradice trvá již přes 110 let. Ale rozhodně nepůsobí jako nějaká stařenka! Největším lákadlem středoevropských botanických zahrad jsou určitě jejich skleníky s exotickými rostlinami z tropů. Obří palmy, liány, orchideje a ve vodních nádržích rostoucí lekníny v čele s okouzlujícím druhem Victoria regia. O něm se říká, že na svých listech unese i dítě.
V tomto směru není výjimkou ani liberecká zahrada, která disponuje moderně řešeným areálem devíti expozičních skleníků od Pavla Vaněčka s plochou asi 3 tisíce čtverečních metrů. Uvnitř je představeno 13 různých botanických témat zahrnujících téměř všechna podnebí naší planety kromě Arktidy. Návštěvník tam může během pár minut na vlastní kůži poznat sucho australského kontinentu i vlhký deštný prales.
V oddělení masožravých rostlin si určitě vzpomene na filmovou Adélu, která ještě nevečeřela. Strach zde ale není na místě a člověk po pár minutách může v klidu pokračovat třeba do pravěku. Sice zde nenarazí na dinosaury, ale rostlinstvo pavilonu plné přesliček a kapradin vytváří atmosféru dávnověku.
Za prohlídku stojí také venkovní expozice ovlivněná místním vlhkým podhorským klimatem. Díky němu zde vyniká například rozsáhlé alpinum s horskou květenou. Nejvíce však lákají na počátku června bohatě kvetoucí pěnišníky nejrůznějších barev a velikostí.
Co se hodí vědět o zahradě
1 KDE A KDY. Zahrada se nachází nedaleko liberecké zoo a Lidových sadů, kam je možné dojet od nádraží přímo tramvají. Otevírací doba je od 8 do 18 hodin.
2 ZA KOLIK. Vstupenka stojí 80 korun, děti platí polovic.
3 HISTORIE. Výstavba začala v roce 1893, o dva roky později byla předána do užívání. Novodobá éra byla zahájena v roce 1954.
4 POPUL ARITA. Do zahrady ročně zavítá asi 100 tisíc lidí. Rekord, téměř 394 tisíc návštěvníků, je z roku 1981.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/457792/
Nemáte někdo zkušenosti s cestováním vlakem v Bosně? Potřeboval bych vědět jak je to s odbavením z obsazené stanice. Chceme jet rychlíkem ze Záhřebu do Sarajeva. Na HR úsek máme FIPky, v BiH si ale musíme jízdné platit (byť s 50. proc. FIP slevou). Nechcem ale platit z pohraničního bodu až do Sarajeva mezinárodní tarif, takže uvažujeme, že si v mez. pokladně koupíme jen z pohr. bodu (GR) do PPS Dobrljin a dále u průvodčího za vnitro tarif. Otázka je, aby případná přirážka nebyla víc, než TCV jízdenka. V Dobrljinu sice vlak 20 min. stojí, ale celníci nás nemusí pustit k pokladně a jinde jsou už krátké pobyty. Díky za odpověď.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/456001/
Ahojky lidi =D Hledám skupinku 4–5 lidí s režijkama a tedy i FIPkou (nejlépe ve věku 15–20let – mě je 17, ale můžou být i starší když jim nebude vadit můj věk) , co by jeli v partě vlakem o letních prázdninách na týden někam na jih (třeba Chorvatsko nebo Itálie) s tím, že by jsme vzaly krosny a jeli v bandě na takovou jižní party =D Na všem kolem cesty, spaní a jiných věcí by sme se společně domluvily…Můžete napsat tady nebo na mail: LukasVranek@seznam.cz. . Budu se těšit =0)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/454942/
Chtěl jsem vidět město z výšky, proto jsem na okraji Baščaršije jsem naskočil do mikrobusu a nechal se vyvézt na konečnou stanici Vratnik. Odtud je to pár desítek metrů na pevnost Bijela tabija, kdysi díl tureckého opevnění, dnes překrásný vyhlídkový bod. Uličky kolem jsou plné malých domků, nalepených jako ptačí hnízda na sebe. Některé jsem raději obcházel, aby se na mě při silnějším větru nesvalily. Pak jsem seběhl dolů k nábřeží řeky Miljacky a zvenčí si prohlédl bývalou radnici a univerzitní knihovnu, která byla v roce 1992 vypálena četnickými útočníky. O kousek dál stojí Latinský most. Když přejdete ulici, naleznete tři metry za rohem velikou desku na zdi, která v bosenštině a angličtině praví, že právě na tomto místě došlo 28. července 1914 k atentátu na rakouského arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este, což se stalo záminkou pro rozpoutání světové války.
Hodiny jsem se toulal kolem krámků a ochutnával místní speciality – přeslazené, ale nádherné dorty a národní speciality ćevapi, které nemají s našimi čevapčiči nic společného. Neodolal jsem ani bosenské specialitě zvané burku, pečené spirále z listového těsta plněné směsí mletého masa, ke které se popíjí bílý jogurt.
Jedním z přírodních zázraků v okolí Sarajeva je podle průvodců jedinečný vodopád Skakavac. Mohu potvrdit, že je úchvatný. Svou výškou 98 metrů prý patří k největším v Evropě. Při šplhání na stejně vysokou stěnu po příkrých schodech jsem ale málem zhynul vyčerpáním.
Most z bílého mramoru
Symbolem Bosny je Mostar se slavným tureckým kamenným mostem, který dal městu rovněž jméno. To je obklopeno vysokými vápencovými horami a skalami, na nichž roste jen řídká středomořská vegetace. Z nádraží do centra to trvalo zhruba patnáct minut pěšky. Ulice Mostaru jsou bohužel stále plné totálně zdevastovaných budov.
Samotný most a přilehlé uličky jsou kouzelné. Bohužel je patrné, že téměř vše je replika. Most se totiž stal obětí občanské války a teprve před několika lety byl postaven přesně podle původních plánů. Až po něm půjdete, dávejte si pozor. Je postaven z místního bílého, velmi hladkého mramoru a strašlivě to na něm klouže.
SARAJEVO V letech 1435 až 1878 patřilo toto území pod tureckou nadvládu. V následujícím období obsadila město rakouskouherská armáda. Právě zde došlo 28. července 1914 k atentátu na Františka Ferdinanda d´Este, což se stalo záminkou pro rozpoutání 1. světová války. V roce 1984 se ve městě konaly zimní olympijské hry. Po rozpadu Jugoslávie tu v letech 1992– 95 zuřila etnická válka. Žije zde necelých 600 tisíc obyvatel, kteří mohou využívat tramvaje, autobusy i trolejbusy. Tramvajová síť spojuje staré město na východě se sídlišti na západě.
(Železničář)
Hodiny jsem se toulal kolem krámků a ochutnával místní speciality – přeslazené, ale nádherné dorty a národní speciality ćevapi, které nemají s našimi čevapčiči nic společného. Neodolal jsem ani bosenské specialitě zvané burku, pečené spirále z listového těsta plněné směsí mletého masa, ke které se popíjí bílý jogurt.
Jedním z přírodních zázraků v okolí Sarajeva je podle průvodců jedinečný vodopád Skakavac. Mohu potvrdit, že je úchvatný. Svou výškou 98 metrů prý patří k největším v Evropě. Při šplhání na stejně vysokou stěnu po příkrých schodech jsem ale málem zhynul vyčerpáním.
Most z bílého mramoru
Symbolem Bosny je Mostar se slavným tureckým kamenným mostem, který dal městu rovněž jméno. To je obklopeno vysokými vápencovými horami a skalami, na nichž roste jen řídká středomořská vegetace. Z nádraží do centra to trvalo zhruba patnáct minut pěšky. Ulice Mostaru jsou bohužel stále plné totálně zdevastovaných budov.
Samotný most a přilehlé uličky jsou kouzelné. Bohužel je patrné, že téměř vše je replika. Most se totiž stal obětí občanské války a teprve před několika lety byl postaven přesně podle původních plánů. Až po něm půjdete, dávejte si pozor. Je postaven z místního bílého, velmi hladkého mramoru a strašlivě to na něm klouže.
SARAJEVO V letech 1435 až 1878 patřilo toto území pod tureckou nadvládu. V následujícím období obsadila město rakouskouherská armáda. Právě zde došlo 28. července 1914 k atentátu na Františka Ferdinanda d´Este, což se stalo záminkou pro rozpoutání 1. světová války. V roce 1984 se ve městě konaly zimní olympijské hry. Po rozpadu Jugoslávie tu v letech 1992– 95 zuřila etnická válka. Žije zde necelých 600 tisíc obyvatel, kteří mohou využívat tramvaje, autobusy i trolejbusy. Tramvajová síť spojuje staré město na východě se sídlišti na západě.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/453243/
Před několika lety jsem pro sebe objevil zemi s překrásnou přírodou, přátelskými a slušnými lidmi, fantastickým jídlem a spoustou pamětihodností.
Letos jsem tam jel na dovolenou již potřetí. Do Bosny se lze dostat v zásadě dvěma způsoby. První možnost je vzduchem, tedy letecky. Když jsem ale viděl cenu letenky, pár minut jsem lapal po dechu. Druhý způsob znamená pozemní dopravu. Autobus je na dlouhou cestu ovšem velmi nepohodlný. Rozhodl jsem se tedy pro vlak.
Jedeme pomalu, ale včas
V půl desáté večer jsem vyrazil z Prahy lůžkovým vozem bukurešťského rychlíku. Druhého dne ráno jsem v Budapešti přestoupil na navazující vlak, který mě zavezl přímo do Sarajeva. Vlak supěl převážně jednokolejnou tratí plnou tunelů a zákrut, kopírující tok řeky Bosny, podle níž celá země dostala jméno.
Cesta mi utíkala jen velmi pomalu. K rychlosti nepřispíval ani fakt, že v Bosně mají zjevně přednost auta před vlaky, takže náš vlak před každým silničním přejezdem zastavil, důkladně zatroubil a teprve pak se znovu rozjel. Až konečně, před půl desátou večerní, za soumraku, se přede mnou objevila první světla dvacetipatrových paneláků na sarajevských sídlištích. Dokonce jsme přijeli dříve, než tvrdil jízdní řád.
Pár stovek metrů od mého hotelu se nacházela konečná stanice veřejné dopravy. Tramvaj na opotřebených kolejích rachotila a skákala, až jsem si nebyl jistý, jestli se na kolejích vůbec udrží. Po půl hodině jízdy jsem byl na místě. Sarajevo má tu výhodu, že i když je největším městem země, má jen půl milionu obyvatel a v podstatě je to patnáct kilometrů dlouhá nudle, vtěsnaná do horského údolí. Dá se tedy poznávat celkem rychle a dobře.
Centrum města tvoří řada mnohopatrových skleněných budov a přes ulici začíná „rakouská část„, vybudovaná koncem 19. století. Zde se skutečně cítíte jako někde u pražského Karlova náměstí – habsburská monarchie se nezapře. A pak nepozorovaně, z ulice na ulici, začíná staré turecké centrum zvané Baščaršija. Jsou to změti uliček, mešit, krámků z kamene a dřeva. Mezi tím vším je i dost zeleně a stromů, a když zvednete hlavy, málem si je ukroutíte, než dohlédnete nebe – nad vámi se tyčí majestátní hora Trebević a několik dalších horských hřbetů.
(Železničář)
Letos jsem tam jel na dovolenou již potřetí. Do Bosny se lze dostat v zásadě dvěma způsoby. První možnost je vzduchem, tedy letecky. Když jsem ale viděl cenu letenky, pár minut jsem lapal po dechu. Druhý způsob znamená pozemní dopravu. Autobus je na dlouhou cestu ovšem velmi nepohodlný. Rozhodl jsem se tedy pro vlak.
Jedeme pomalu, ale včas
V půl desáté večer jsem vyrazil z Prahy lůžkovým vozem bukurešťského rychlíku. Druhého dne ráno jsem v Budapešti přestoupil na navazující vlak, který mě zavezl přímo do Sarajeva. Vlak supěl převážně jednokolejnou tratí plnou tunelů a zákrut, kopírující tok řeky Bosny, podle níž celá země dostala jméno.
Cesta mi utíkala jen velmi pomalu. K rychlosti nepřispíval ani fakt, že v Bosně mají zjevně přednost auta před vlaky, takže náš vlak před každým silničním přejezdem zastavil, důkladně zatroubil a teprve pak se znovu rozjel. Až konečně, před půl desátou večerní, za soumraku, se přede mnou objevila první světla dvacetipatrových paneláků na sarajevských sídlištích. Dokonce jsme přijeli dříve, než tvrdil jízdní řád.
Pár stovek metrů od mého hotelu se nacházela konečná stanice veřejné dopravy. Tramvaj na opotřebených kolejích rachotila a skákala, až jsem si nebyl jistý, jestli se na kolejích vůbec udrží. Po půl hodině jízdy jsem byl na místě. Sarajevo má tu výhodu, že i když je největším městem země, má jen půl milionu obyvatel a v podstatě je to patnáct kilometrů dlouhá nudle, vtěsnaná do horského údolí. Dá se tedy poznávat celkem rychle a dobře.
Centrum města tvoří řada mnohopatrových skleněných budov a přes ulici začíná „rakouská část„, vybudovaná koncem 19. století. Zde se skutečně cítíte jako někde u pražského Karlova náměstí – habsburská monarchie se nezapře. A pak nepozorovaně, z ulice na ulici, začíná staré turecké centrum zvané Baščaršija. Jsou to změti uliček, mešit, krámků z kamene a dřeva. Mezi tím vším je i dost zeleně a stromů, a když zvednete hlavy, málem si je ukroutíte, než dohlédnete nebe – nad vámi se tyčí majestátní hora Trebević a několik dalších horských hřbetů.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/453242/
Železniční trať z Horažďovic předměstí do Domažlic nabízí zajímavé cíle. Trať číslo 185 byla postavena na konci 19. století. Měří 98 km a vede členitým terénem. Zážitkem je už sama jízda, turisté ale v okolí trati naleznou mnoho architektonických i přírodních památek. Pro část výletu se dá použít jízdní kolo.
Přes zámek do pivovaru
Již ve stanici Horažďovice můžete navštívit místní zámek, který vznikl přestavbou původně gotické tvrze ze 13. století. V jeho interiéru sídlí rovněž muzeum z roku 1896. Když nastoupíte do vlaku, po dalších 10 kilometrech dojedete do Žichovic, odkud turisté vyrážejí na hrad Rabí, významnou dominantu horního Pootaví. V letních měsících se můžete vykoupat v místním jezírku.
Na celkově devatenáctém kilometru trati navštivte bývalé královské město Sušici. Nezapomeňte si vyšlápnout na nedalekou rozhlednu Svatobor. Už za polovinou projížďky se dostanete do Klatov. Dominantou města je 81 metrů vysoká Černá věž. Najdete tu také jezuitský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a svatého Ignáce, jehož součástí jsou i katakomby.
Po 66 kilometrech jízdy se objeví Janovice nad Úhlavou. Nejvýznamnější památkou je tu raně gotický kostel sv. Jana Křtitele z konce 13. století. Na zdech presbytáře byly objeveny malby z počátku 14. století. Osm kilometrů před koncem cesty se můžete zastavit v Koutu na Šumavě. Téměř povinností je ochutnat domácí pivo z místního minipivovaru.
Konečná v Domažlicích
Nutným zastavením je konečná stanice Domažlice, metropole Chodska. Jedná se o pohraniční město s bohatou historií. Doporučuji vám projít se po náměstí s loubím, které je památkovou rezervací. Ve městě naleznete například Chodský hrad, klášter augustiánů nebo Dolní bránu, jež je památkou městského opevnění. Za návštěvu stojí rovněž galerie bratří Špilarů.
(Železničář)
Přes zámek do pivovaru
Již ve stanici Horažďovice můžete navštívit místní zámek, který vznikl přestavbou původně gotické tvrze ze 13. století. V jeho interiéru sídlí rovněž muzeum z roku 1896. Když nastoupíte do vlaku, po dalších 10 kilometrech dojedete do Žichovic, odkud turisté vyrážejí na hrad Rabí, významnou dominantu horního Pootaví. V letních měsících se můžete vykoupat v místním jezírku.
Na celkově devatenáctém kilometru trati navštivte bývalé královské město Sušici. Nezapomeňte si vyšlápnout na nedalekou rozhlednu Svatobor. Už za polovinou projížďky se dostanete do Klatov. Dominantou města je 81 metrů vysoká Černá věž. Najdete tu také jezuitský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a svatého Ignáce, jehož součástí jsou i katakomby.
Po 66 kilometrech jízdy se objeví Janovice nad Úhlavou. Nejvýznamnější památkou je tu raně gotický kostel sv. Jana Křtitele z konce 13. století. Na zdech presbytáře byly objeveny malby z počátku 14. století. Osm kilometrů před koncem cesty se můžete zastavit v Koutu na Šumavě. Téměř povinností je ochutnat domácí pivo z místního minipivovaru.
Konečná v Domažlicích
Nutným zastavením je konečná stanice Domažlice, metropole Chodska. Jedná se o pohraniční město s bohatou historií. Doporučuji vám projít se po náměstí s loubím, které je památkovou rezervací. Ve městě naleznete například Chodský hrad, klášter augustiánů nebo Dolní bránu, jež je památkou městského opevnění. Za návštěvu stojí rovněž galerie bratří Špilarů.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/453241/
Krásnu reportáž o Posázavskom pacifiku pripravili redaktori najčítanejšieho spravodajského portálu idnes.cz.Pridaná v sobotu 24.4. v téme cestování.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/453180/
Východočeské městečko Žamberk je ideálním východiskem pro mnohé turistické výšlapy v podhůří Orlických hor.
Historie samotného Žamberka je velmi bohatá a sahá až do 13. století. V centru najdete čtvercové náměstí s mnoha historickými domy, radnicí; na jeho ploše se tyčí morový sloup i kašna. Na území města a v jeho okolí lze potkat mnoho drobných sakrálních staveb, kapliček i památných stromů. Církevním stavbám však dominuje místní kostel sv. Václava. Naopak světskou moc představuje zámek rodiny Parisů s velkým parkem. Ve městě můžete navštívit také městské muzeum nebo rodný dům kněze a přírodovědce Prokopa Diviše, prvního tvůrce bleskosvodu.
Na okraji města stojí od roku 1932 také jedna z mnoha českých rozhleden – Tyršova rozhledna, lidově častěji nazývaná Rozálka, a to podle vedle stojící kaple sv. Rozálie. Její tvar připomíná husitskou hlásku, místní se pro její vznik nechali inspirovat jinou věží, stojící daleko odtud na jihu Čech u husitského Tábora. Po zdolání 76 schodů se návštěvníkům ukáže výhled především na vrcholky Orlických hor.
V okolí Žamberka, kterému se často říká brána do Orlických hor, je také nesčetné množství značených turistických cest se zajímavými cíly. Často to bývají hradní zříceniny. Na západ vede údolím Divoké Orlice souběžně s železnicí modrá turistická značka k deset kilometrů vzdálenému hradu Litice. Část areálu leží v rozvalinách, v horním hradě však naleznete opravený jižní palác a věž s výhledem na údolí Orlice. Ještě o pár kilometrů dál leží zřícenina dalšího hradu – Potštejna.
Na jih se lze vydat po žluté značce na zříceninu Žampach. Na místním kopci najdete zbytky brány a hradeb. Hrad postavený na přelomu 13. a 14. století byl zničen už za třicetileté války. Na sever pak vede naučná stezka do Kunvaldu, místa historického vzniku Jednoty bratrské.
CO TAM NAJDETE:
1 - Čtvercové náměstí s historickou s radnicí, morovým sloupem a kašnou. 2Kostel svatého Václava jako hlavní církevní památku v okolí.
3 - Zámek rodiny Parisů s velkým parkem.
4 - Rodný dům Prokopa Diviše, vynálezce bleskosvodu a přírodovědce. 5Tyršovu rozhlednu, lidově zvanou Rozálka.
6 - Zbytky hradů Litice, Potštejn a Žampach několik kilometrů od města.
(Železničář)
Historie samotného Žamberka je velmi bohatá a sahá až do 13. století. V centru najdete čtvercové náměstí s mnoha historickými domy, radnicí; na jeho ploše se tyčí morový sloup i kašna. Na území města a v jeho okolí lze potkat mnoho drobných sakrálních staveb, kapliček i památných stromů. Církevním stavbám však dominuje místní kostel sv. Václava. Naopak světskou moc představuje zámek rodiny Parisů s velkým parkem. Ve městě můžete navštívit také městské muzeum nebo rodný dům kněze a přírodovědce Prokopa Diviše, prvního tvůrce bleskosvodu.
Na okraji města stojí od roku 1932 také jedna z mnoha českých rozhleden – Tyršova rozhledna, lidově častěji nazývaná Rozálka, a to podle vedle stojící kaple sv. Rozálie. Její tvar připomíná husitskou hlásku, místní se pro její vznik nechali inspirovat jinou věží, stojící daleko odtud na jihu Čech u husitského Tábora. Po zdolání 76 schodů se návštěvníkům ukáže výhled především na vrcholky Orlických hor.
V okolí Žamberka, kterému se často říká brána do Orlických hor, je také nesčetné množství značených turistických cest se zajímavými cíly. Často to bývají hradní zříceniny. Na západ vede údolím Divoké Orlice souběžně s železnicí modrá turistická značka k deset kilometrů vzdálenému hradu Litice. Část areálu leží v rozvalinách, v horním hradě však naleznete opravený jižní palác a věž s výhledem na údolí Orlice. Ještě o pár kilometrů dál leží zřícenina dalšího hradu – Potštejna.
Na jih se lze vydat po žluté značce na zříceninu Žampach. Na místním kopci najdete zbytky brány a hradeb. Hrad postavený na přelomu 13. a 14. století byl zničen už za třicetileté války. Na sever pak vede naučná stezka do Kunvaldu, místa historického vzniku Jednoty bratrské.
CO TAM NAJDETE:
1 - Čtvercové náměstí s historickou s radnicí, morovým sloupem a kašnou. 2Kostel svatého Václava jako hlavní církevní památku v okolí.
3 - Zámek rodiny Parisů s velkým parkem.
4 - Rodný dům Prokopa Diviše, vynálezce bleskosvodu a přírodovědce. 5Tyršovu rozhlednu, lidově zvanou Rozálka.
6 - Zbytky hradů Litice, Potštejn a Žampach několik kilometrů od města.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/451842/
Vrcholový bod dráhy je ve stanici Obelisco v nadmořské výšce 343 m. To již jsme v Opčině, kam nás tramvaj přivezla nejen městskými ulicemi, ale i po úbočí svahu a částečně i lesem. Za stanicí Obelisco, odkud máte překrásný výhled na město i záliv, budou ještě dvě zastávky a potom následuje konečná v Opčině u pětilodní vozovny. Kdysi tramvajová linka vedla o kilometr dále a končila na místním vlakovém nádraží; to ale už od roku 1938 neplatí.
Dráha byla za svoji existenci několikráte rekonstruována. Zprvu „postrkový„ úsek byl ozubnicový, od roku 1928 lanový. Další velká změna nastala v letech 1935–1942. Z této doby jsou i nynější tramvajové vozy, které byly ovšem nedávno modernizovány. Na dráhu jich bylo zakoupeno sedm, přičemž k provozu stačí 3 až 4 vozidla. Rozsáhlá přestavba trati i elektrického zařízení se uskutečnila v letech 1976–1978 a zároveň bylo vybudováno i nové bezpečnostní zařízení. Tramvajové vozy se začaly pohybovat na normální dráze průměrnou rychlostí 15 km/h, na lanové dráze pak 8 km/h. V městských ulicích se položily nové žlábkové koleje typu Phönix, v meziměstském úseku koleje typu Vignola.
Modré tramvajové vozy o váze 17 tun mají kapacitu 120 cestujících. Od roku 1974 je po lanovém úseku vedli řidiči v nově dodaných oranžových elektrických lokomotivách o váze 10 tun. Od roku 2006 jako postrk do kopce slouží modré tlačné vozíky, které jsou ovládány dálkově ze stanoviště řidiče tramvaje. Strojovna pozemních lanových drah bývá obvykle umístěna nad horní stanicí. To zde není možné. Problém se vyřešil zapuštěním strojovny pod úroveň terénu – z horní stanice lanovky tramvaje odjíždějí adhezně po jejím stropě.
Jednokolejná dráha s výhybnami je pro občany Terstu oblíbeným i nepostradatelným dopravním prostředkem. Vzhledem k tomu, že během jízdy poskytuje nádherné pohledy na moře, město i okolní kopce, stala se i oblíbeným místem turistů. Při návštěvě Terstu na ni určitě nezapomeňte.
Informace o MĚSTU TERST
1 - JMÉNO: V italštině se nazývá Trieste, v chorvatštině a slovinštině Trst, v němčině Triest.
2 - OBYVATELÉ: Dnes tu žije asi 210 tisíc lidí. Z menšin zde přetrvali především Slovinci. Nejvíce obyvatel žilo v T erstu před 1. světovou válkou, kdy to byl nejdůležitější přístav Rakousko-Uherska.
3 - HOSPODÁŘSTVÍ: Jedná se o jedno z nejbohatších měst Itálie. Svůj význam si udržely loděnice a výroba lodních motorů.
4 - DOPRAVA: Železnice sem vede od roku 1857 (z Vídně). Kdysi tu jezdily i trolejbusy, z tramvajové sítě se dochovala pouze jediná linka, která místy připomíná lanovou dráhu. Hodinový lístek pro městskou dopravu stojí 1 euro, celodenní 3,30 eura.
(Železničář)
Dráha byla za svoji existenci několikráte rekonstruována. Zprvu „postrkový„ úsek byl ozubnicový, od roku 1928 lanový. Další velká změna nastala v letech 1935–1942. Z této doby jsou i nynější tramvajové vozy, které byly ovšem nedávno modernizovány. Na dráhu jich bylo zakoupeno sedm, přičemž k provozu stačí 3 až 4 vozidla. Rozsáhlá přestavba trati i elektrického zařízení se uskutečnila v letech 1976–1978 a zároveň bylo vybudováno i nové bezpečnostní zařízení. Tramvajové vozy se začaly pohybovat na normální dráze průměrnou rychlostí 15 km/h, na lanové dráze pak 8 km/h. V městských ulicích se položily nové žlábkové koleje typu Phönix, v meziměstském úseku koleje typu Vignola.
Modré tramvajové vozy o váze 17 tun mají kapacitu 120 cestujících. Od roku 1974 je po lanovém úseku vedli řidiči v nově dodaných oranžových elektrických lokomotivách o váze 10 tun. Od roku 2006 jako postrk do kopce slouží modré tlačné vozíky, které jsou ovládány dálkově ze stanoviště řidiče tramvaje. Strojovna pozemních lanových drah bývá obvykle umístěna nad horní stanicí. To zde není možné. Problém se vyřešil zapuštěním strojovny pod úroveň terénu – z horní stanice lanovky tramvaje odjíždějí adhezně po jejím stropě.
Jednokolejná dráha s výhybnami je pro občany Terstu oblíbeným i nepostradatelným dopravním prostředkem. Vzhledem k tomu, že během jízdy poskytuje nádherné pohledy na moře, město i okolní kopce, stala se i oblíbeným místem turistů. Při návštěvě Terstu na ni určitě nezapomeňte.
Informace o MĚSTU TERST
1 - JMÉNO: V italštině se nazývá Trieste, v chorvatštině a slovinštině Trst, v němčině Triest.
2 - OBYVATELÉ: Dnes tu žije asi 210 tisíc lidí. Z menšin zde přetrvali především Slovinci. Nejvíce obyvatel žilo v T erstu před 1. světovou válkou, kdy to byl nejdůležitější přístav Rakousko-Uherska.
3 - HOSPODÁŘSTVÍ: Jedná se o jedno z nejbohatších měst Itálie. Svůj význam si udržely loděnice a výroba lodních motorů.
4 - DOPRAVA: Železnice sem vede od roku 1857 (z Vídně). Kdysi tu jezdily i trolejbusy, z tramvajové sítě se dochovala pouze jediná linka, která místy připomíná lanovou dráhu. Hodinový lístek pro městskou dopravu stojí 1 euro, celodenní 3,30 eura.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/451841/
Počátky neogotické stavby kostela Nanebevzetí Panny Marie se datují od poloviny 14. století. K vychýlení kostelní věže došlo při spojeneckém náletu na město. Celkem 1 054 letounů osmé letecké armády USA shodilo dne 17. dubna 1945, těsně před koncem 2. světové války, na Ústí nad Labem 255 tun bomb. Exploze tří pum, z toho jedné před vchodem do svatostánku, způsobily naklonění věže o 186 cm směrem k jihu a 46 cm k západu. Pouhé dva dny nato následoval další nálet - na město bylo shozeno dalších 307 tun bomb.
Jak se dostat do zvonice
Kromě náklonu věže kostela se zřítilo i boční schodiště, které nebylo dodnes nahrazeno. Na zvonici vede ještě jedna, dost krkolomná cesta. Do podkroví kostelní lodi se můžete dostat pouze po točitém schodišti. Dále pokračuje cesta už jen pro velmi odvážné a fyzicky zdatné jedince. Téměř jako akrobati se musíte dostat po jednotlivých trámech až k malému proraženému průchodu, který ústí do zdi kostelní věže.
Samotná zvonice je veřejnosti nepřístupná, ale vedení města již zvažuje projekt, který by díky výstavbě nového schodiště do zvonice věž návštěvníkům opět zpřístupnil. Pokud se tento plán povede zrealizovat, stane se Ústí nad Labem více atraktivní pro turisty.
Procházka z nádraží
Střed města, který je dodnes obklopen seřaďovacím nádražím a průmyslovými podniky, působí i 65 let po válce stále neuceleně. Je také otázkou, jak naši potomci budou hodnotit výstavbu nedávno dokončeného obchodního centra Fórum. Novostavba se totiž rozkládá v těsném sousedství kostela a významně ovlivňuje dominantu města včetně šikmé věže.
Pohodlnou chůzí z ústeckého hlavního nádraží se dostanete až k samotnému kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Cestou můžete obdivovat jak solitéry architektury vzniklé před rokem 1945, tak důsledky bombardování. Nechybí ani sporná výstavba z komunistického období. Virtuální návštěvu vlastní zvonice vám může zprostředkovat také jedno z odvysílaných vydání pořadu Toulavá kamera, které najdete na internetu na stránkách České televize.
Pro doplnění ještě uvádíme, že poblíž německého města Emden mají věž o něco šikmější, ovšem daleko méně nápadnou. Při její výšce 27 metrů naměřili odklon 5,07 stupně od její ose. Letos na podzim by se měla objevit dokonce v Guinnessově knize rekordů.
(Železničář)