Muzeum MERKUR v Polici nad Metují

O historii stavebnice MERKUR

Snad každý, když uslyší slovo MERKUR, si vzpomene na planetu naší sluneční soustavy, ale většina snad i na nejznámější českou hračku stejného názvu. MERKUR je názvem vláčků a kovové stavebnice, která vznikla počátkem minulého století v Polici nad Metují. Počátky jsou datovány k roku 1920, kdy pan Jaroslav Vancl založil firmu Inventor. Ještě před založením si nechal pan Vancl patentovat originální konstrukci dětské kovové stavebnice pod názvem Inventor. Dnes již těžko zjistíme, zda to byla jeho myšlenka nebo zda byl inspirován vzorem jiné stavebnice. Původně byly kovové díly stavebnice Inventor navzájem spojovány kovovými háčky, podobný systém, jaký se dnes používá u stavebního lešení „haki“. Kovová stavebnice pod názvem Inventor nepřežila, přesto se tento název v Polici užívá a zlidověl.

V roce 1925 přechází výrobce na nový systém, který se zachoval v nezměněné podobě až dodnes. Kovové části stavebnice jsou již spojovány šroubky a matičkami velikosti M3,5. Tímto krokem se stavebnice velmi přiblížila reálnému konstruování a umožnila tak větší možnosti pro hru a tvořivou práci dětí. S přechodem na nový systém byla pro stavebnici registrována nová ochranná známka - MERKUR, pod kterou byla prodávána. První řada stavebnic zaujímala rozpětí od č. 1 do č. 3. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let minulého století se řada stavebnic rozrůstala až po velkou stavebnici č. 7. Nastal boom stavebnic MERKUR. V té době vznikla dnes už zapomenutá stavebnice budov METROPOL a doplňující stavebnice POPULAR, kde byly použity zcela nové dílce. V roce 1933 se začala vyrábět stavebnice s možností stavby některých elektrických modelů MERKUR ELEKTRUS. Vývoj pokračoval až do počátku druhé světové války již jen drobnými úpravami krabic, návodů a součástek.

Kolem roku 1930 začal vývoj plechových elektrických vláčků MERKUR. Původně byla železniční vozidla koncipována jako doplněk ke stavebnici MERKUR, vyráběly se ve formě stavebnicových dílů, které se spojovaly šroubky a matičkami. Zvolena byla tehdy v Evropě rozšířená velikost „O“. Protože na trhu byly požadovány výrobky již smontované, byla urychleně vyvinuta samostatná výroba vláčků. Hlavním konstruktérem byl pan František Jirman, zeť pana Vancla. Předlohou pro první lokomotivu byla tehdy velmi populární rychlíková lokomotiva Mikádo. Ve skromných podmínkách byl model značně zjednodušen. K lokomotivě byly dodávány dvounápravové vozy služební, osobní a nákladní.

Ukázalo se, že i tento zjednodušený model se na trhu velmi dobře ujal a proto konstruktér F. Jirman v roce 1935 navrhl již vetší typ rychlíkové lokomotivy o uspořádání náprav 1C1, která byla oproti skutečnosti zkrácena pouze o jednu nápravu na předním podvozku. Lokomotiva byla doplněna tendrem a společně s čtyřnápravovými podvozkovými vozy tvořila velmi zdařilou rychlíkovou soupravu. To byl i začátek úspěchu vláčků MERKUR, které se později staly nejrozšířenějším a nejoblíbenějším typem elektrických vláčků u nás. V roce 1940 byla výroba zastavena v souvislosti s válečným nedostatkem barevných kovů. V té době byla vyrobena limitovaná série vozů s dvojjazyčným protektorátním označením ČMD/BMB.

Výroba byla obnovena po válce v roce 1947. Postupně byl sortiment doplněn o nové typy vozů jako např. plošinový, klanicový, otevřený a zavřený nákladní, cisternový a chladící. V posledním období byla nahrazena původní parní lokomotiva zkrácenou verzí v uspořádání B1 ve světle modré barvě. Změna nastala po znárodnění, které postihlo ve své druhé vlně také střední a malé výrobce a živnostníky. Počátkem 50. let byla zrušena soukromá firma pana Vancla a výroba se stala roku 1953 součástí Okresního kombinátu v Broumově. Až v únoru roku 1955 byla podána nová žádost k registraci ochranné známky MERKUR na stavebnici a vláčky s kolejnicemi a transformátorem. Výroba stavebnice pokračovala v takřka celém předválečném sortimentu. Výroba vláčků MERKUR byla definitivně zastavena v roce 1968. V dalších letech byly bohužel zlikvidovány nástroje na výrobu vláčků.

Stavebnice MERKUR byla od 60. let Kovopodnikem Broumov exportována přes Pragoexport do celé Evropy. Velice zajímavé bylo, že v angličtině byla stavebnice v návodu označována jako systém meccano. Původní význam tohoto slova v angličtině byl „stavebnice“ tento název byl v devadesátých letech zpochybněn právě firmou MECCANO, která se dožadovala u mezinárodního soudu v Haagu odškodnění. K soudnímu sporu nedošlo z důvodu zániku Kovopodniku a KOMEBu. Došlo k další změně v číslování stavebnic a vznikly tak stavebnice M310, M320, M330 a M340. Po historické sametové revoluci v roce 1989 dochází počátkem 90. let k privatizaci Kovopodniku v Broumově. Bývalými zaměstnanci byl vypracován privatizační projekt a založena firma Komeb. Ta nějaký čas setrvačností pokračovala ve výrobě stavebnic MERKUR, ale již v roce 1993 byla u konce s dechem.

Další kapitolou historie firmy se stal vstup Ing. Jaromíra Kříže. Začínal podnikat v kovovýrobě v objektu, který získal restitucí po svém dědovi. Z původního záměru odkoupit několik strojů z likvidované firmy KOMEB nakonec vznikla myšlenka pronajmout si podnik v likvidaci a pokusit se rozjet zastavenou výrobu MERKURu. Ale několik dní po převzetí pronájmu byl na firmu KOMEB vyhlášen první konkurz v republice. To celou situaci a celý záměr značně zkomplikovalo. Jaromír Kříž to přesto nevzdal a začal jednat se správcem konkurzní podstaty o možnosti odkupu, protože již nebylo dost možné odstoupit od rozjeté výroby. Po zdlouhavém projednávání se podařilo během 3 let výrobu plně obnovit a zachránit tak nejznámější českou hračku. Zájem o koupi projevila i firma Meccano z Francie, která chtěla MERKUR odkoupit jen proto, aby se zbavila největšího konkurenta. Mnoho nechybělo a stavebnice MERKUR mohla skončit navždy jen ve vzpomínkách. To se bohudík nestalo a tak MERKUR žije, dál se rozvíjí do ucelených řad malých a velkých stavebnic a úspěšně proniká na trhy tuzemské i zahraniční.

Muzeum

V jednotlivých výstavních sálech před návštěvníkem prostřednictvím historickým exemplářů stavebnice znovu ožívá její příběh a postupný vývoj, opomenuta není ani existence elektrických vláčků, které byly už za první republiky druhým významným produktem polické továrničky MERKURu. Vláčky mají vyhrazenu vlastní místnost, zaplněnou nejen jednotlivými exponáty ve vitrínách, ale zejména kolejištěm pro několik vlakových souprav. Přestože je muzeum v provozu už třetí sezonu, neustále se rozšiřuje a předkládá návštěvníkům novinky.

Celý jeden sál je vyhrazen také modelu Ocelového města, inspirovaného romány Julese Verna. Vytvořil ho sběratel Jiří Mládek, kterého MERKUR uhranul už před více než padesáti lety. Nejen dál sbírá různé modely a řady stavebnice, ale neustále pracuje i na rozšiřování ocelového města. To přitom váží už víc než 1200 kilogramů. „Pan Mládek se do stavby pustil před osmi lety a neustále dál staví a rozšiřuje fortifikaci. Má vizi, že tu například vyroste pětiposchoďové nádraží. V jedné z místností muzea je na několika stolech položeno větší množství dílků, kde si každý může vyzkoušet stavbu z MERKURu.

Muzeum stavebnice MERKUR je standardně otevřeno každý den od 9:00 do 12:00 a od 13:00 do 17:00 hod. mimo pondělků. V Muzeu můžete zakoupit současnou produkci stavebnic MERKUR. A jak se do muzea dostat? No není to nic složitého. Policko je dostupné železniční i silniční dopravou, na kole i pěšky, a to jak z území naší republiky, tak ze sousedního Polska. Železnicí: oblast leží na železniční trati č. 026: Týniště nad Orlicí – Meziměstí – Otovice. Na trať 026 navazuje dále, směrem do Krkonoš, trať 047 Teplice nad Metují - Adršpach – Trutnov. Autem: z Prahy cca 160 km, z Hradce Králové cca 80 km, z Wroclawi (Polsko) cca 120 km.

Prameny a odkazy:

1. MERKUR Toys s.r.o
2. Muzeum stavebnice MERKUR
3. Merkur (stavebnice) - Wikipedie, otevřená encyklopedie
4. Kreténské stránky o stavebnici Merkur
5. Eshop MERKUR - Vláčky, stavebnice a parní stroje