S párou za Masarykem

Nebylo to pravda jednoduché. Před akcí mi běhal mráz po zádech. Scénář,odhalený v předstihu několika měsíců předem, předpokládal účast slovenského a českého prezidenta na slavnostní události. Bylo mi tedy předem jasné, že budu mít službu a prioritou číslo jedna bude práce a prezidenti. Pak se nejprve omluvil slovenský prezident Ivan Gašparovič a po něm i Václav Klaus upřednostnil USA před vzpomínkou na Masaryka. Pro mě to byla šance. Význam akce - k velkému zklamání pořadatelů - klesl, šance pro mě fotit i vlastní jízdu vlaku naopak stoupl.

Tak se nakonec i stalo a já jsem v neděli ráno vyjel za focením. Zvolil jsem jako první zastavení přejezd do Šakvic pod Starovičkami, protože ale sluníčko (které kupodivu po smutné sobotě v neděli vykouklo) svítilo už z druhé strany koleje, přesunul jsem se i s autem asi 100 metrů před přejezd. Málem osudová chyba. Po průjezdu šlechtičny totiž zůstaly závory dole, protože přejezd již vybavil Ec v protisměru.A protože ubíhaly vteřinky, bál jsem se, že propásnu focení na odjezdu ze Zaječí. To se nakonec ale povedlo a já se zařadil do konvoje aut, provázejícího vlak po silnici. Cestou do Hodonína se mi tak podařilo spáchat několik záběrů.

V Hodoníně se střetla touha fotit páru v Břeclavi na točně s úkolem zajistit zpravodajství z akce. Ve stejné době, kdy na nádraží houkala šlechtična při odjezdu do Břeclavi, u Masarykova pomníku začínaly proslovy, předcházející kladení věnců. V Hodoníně uvítali místopředsedkyni Senátu Alenu Gajdůškovou, hejtmana Michala Haška a další hosty, kteří uctili památku Masaryka u jeho pomníku. „Dnes jakoby se trochu z naší pozornosti první československý prezident vytratil. Není to jenom tím, že není čas se ohlížet zpět a vše je směrováno pouze kupředu. Možná je to také tím, že Tomáš Garrigue Masaryk zdůrazňoval pracovitost, čestnost, poctivost, humanismus a řadu jiných, dnes trochu odsunutých prvků našeho života,“ připomněl hejtman. Hašek vzpomněl jeden Masarykův citát, který je stále aktuální. „Tož demokracii bychom měli, teď ještě nějaké ty demokraty,“ citoval Masarykova slova, která by si měli každé ráno opakovat naši zákonodárci.

No oficiality skončily a já jsem uháněl k utu. Na mobilu svítil nepřijatý hovor. Volám zpět a strojmistr z Břeclavi mi připomněl, že mám absenci v depu. ALe prý mají menší zpoždění, dobírají vodu, tak mám ještě šanci... No, když jsem přejel do Břeclavi a vyběhl na peron, viděl jsem v dálce za depem šlechtičnu již otočenou. Tak z toho bylo jen pár fotek ve stanici, pokec s přáteli kolem vlaku, jasně, nechyběl federálně historický tercik a další kamarádi a pak už bylo na čase vyjet na trať, zachytit aspoň odjezd z Břeclavi. Pauzu vlaku v Hodoníně jsem využil k plnění pracovních povinností a pak  znovu vyjel za vlakem. Při cestě z Hdonína do Zaječí se opět na kartě nasbíralo několik záběrů a zásluhou změny objektivového vybavení jsem fotil ještě v době, kdy bych s původním vybavením už jen smutně přihlížel. Riskl jsem i snímek v podmínkách už naprosto nevyhovujících z nadjezdu u Zaječí. Je už opravdu špatný, přesto jej do galerie asi zařadím. 

Na cestě ze Zaječí do Velkých Pavlovic. © Jakub Gregor

 Vlak projíždí pod Kraví horou a kolonií vinných sklepů u Bořetic. © Jakub Gregor

Výjezd z Kobylí 

Souprava projíždí kolem Brumovic. © Jakub Gregor

  Šlechtična v vlakem na pozadí mutěnických vinných sklepů. © Jakub Gregor

Dva snímky z profláklého místa mezi Mutěnicemi a Hodonínem 

 Otáčení vlaku v Břeclavi © Milan Ovesle

 Návrat soupravy do Hodonína, výjezd z Břeclavi

Mezi Hodonínem a Mutěnicemi. © Jakub Gregor

 Stejný úsek, jen o 700 metrů dál.

Sluneční hra v úseku Mutěnice - Čejč 

 A ještě další kouzlení se zapadajícím oskarem mezi Brumovicemi a Kobylím.

 O 400 metrů dál fotil kolega. © Jakub Gregor

Šukafon originál zpozdil zvláštní vlak v Kobylí.

 Takže když se šlechtična vydala na cestu, na focení už to moc nebylo.

Jo, abych nezapomněl...

... nedělní akce ale měla jubilanty dva. Jedním byl prezident zakladatel, druhý je o polovinu mladší a s Masarykem má mnoho společné. Do Hodonína přijel po kolejích v parním vlaku. Salonní vůz prezidenta Masaryka byl uveden do provozu v den prezidentových osmdesátin. Byť je muzejním exponátem, měl rušný víkend. V sobotu jel ve zvláštním vlaku s parní lokomotivou z Prahy na vzpomínkovou akci v Lánech. Poté se přemístil do Brna, kde spolu s jinou parní lokomotivou byl hlavním lákadlem další jízdy. Masarykův salonní vůz vyrobili pro prezidenta v Ringhofferových závodech na pražském Smíchově. Premiéru a uvedení do provozu měl 7. března 1930, prezidenta poprvé vezl na dovolenou na francouzskou Riviéru. V době vzniku představoval špičkové dílo konstruktérů a řemeslníků. S maximální rychlostí 140 kilometrů za hodinu si nezadá s velkou částí soudobých železničních vozů. Interiér navrhl architekt Albert Jonáš. Vnitřní obložení stěn je z australské třešně v kombinaci s  řezbářskou výzdobou z hruškového dřeva . Ve voze je salon, doplněný pánskou ložnicí a toaletou prezidenta a třemi oddíly pro doprovod. V dámské části je ložnice Charlotty s toaletou, oddíl dámského doprovodu a zavazadlový prostor.
V provozu byl Masarykův salonní vůz až do roku 1967. Luxus vozu komunistickým pohlavárům nevadil, spojení se jménem Masaryka ale ano. A tak po vyřazení nebyl zájem o zachování vozu, ale naopak, na jeho likvidaci. Že se tak nestalo, je dílem lidí z tehdejší ŽOS České Velenice. Natěšení diváci, lákaní na nádraží mimo jiné i přisliben prohlídky vozu, ale narazili. Do salonu směli jen VIP hosté. 

To ještě není konec

podívejte se na video od Kubíčka

Neoznačená fota Shalomek