Krátký návrat brejlovců do údolí Svitavy

A protože seznam pracovních akcí, které bylo třeba absolvovat, měl na prvním místě jednu prvomájovou akci v Brně, rozhodl jsem se, že se pokusím spojit příjemné s užitečným. Totiž práci s malým zastavením v údolí Svitavy.
Skutečností je, že se v těchto místech tak často nepohybuji, ale přesto mi nejsou neznámá. Ať již z nemála jízd na stanovišti strojvedoucího, nebo z pěších výprav po kolejích z brněnského hlavního nádraží až na zastávku Babice nad Svitavou. Přátelům, kteří znají mou příslovečnou pohodlnost i těm, pro které chůze po trati (a několika tunely) je po zásluze  zvána hazardem, připomenu, že tyto pěší turistické pochody se odehrály prioritně v dobách, kdy tento úsek byl jednokolejný. Přesněji, provozován po jedné koleji, přičemž druhá byla z důvodů koridorových prací vyloučena a  z větší části bez koleje. Na tyto své výpravy, věnované dokumentaci tehdejší situace, respektive focení kdysi zavedeného víkendového vlaku z Brna do Blanska (sestava M 131.1448 + Blm + Bdlm + M 131.1463) jsem si vzpomněl, když jsem se přesouval do známých míst, abych tam, stejně jako kdysi, poslouchal burácení brejlovců.
Pravda pamatuji, že tam jezdily i ve dvojici, jenže to už je opravdová historii. V zmíněný den jsem ale šel fotit brejlovce,, zapřažené před stroji, které a) tehdy (na sklonku minulého tisícíletí) vypadaly jinak (pojem kakadu fén pravda ještě nikdo neznal) nebo za b) ještě vůbec neexistovaly a dost možná, že ani konstruktéři tehdy ještě neznali definitivní podobu své novinky – ano, mluvím o taurusech.  
Za to rychlíky, v jejichž čele byly pestré a udržované brněnské brejlovce, známé svými blesky na bocích skříně, byly tehdy po většině o poznání delší.
Ale dost vzpomínek. První květnový den jsem tedy absolvoval své povinnosti a pak vyrazil, abych prostor na kartě v fotoaparátu obohatil o pár snímků z úseku Obřanský tunel u Brna Maloměřic až zastávka Bílovice nad Svitavou. Pár obrázků s akce, která alespoň na pár hodin vrátila stroje na kdysi výlučně jejich trať vrátila brejlovce, můžete právě vidět.
A protože by se těm mladším mohlo zdát podivné, že píši o elektrifikované koridorové trati jako o domově dieselů, připomenu, že úsek Brno – Česká Třebová byl dlouho bez drátů a elektricky se jezdilo výlučně přes Havlíčkův Brod. Jenže pak se začala plánovat stavba koridorů, ve které přání zdokonalit v rámci jejich budování jaksi navíc i spojnici Prahy s Ostravou, rozhodlo, že namísto kratší trasy přes Vysočinu vyhrála varianta přes Českou Třebovou. No a dnešní stav – i co se nasazení pendolina týká, ukazuje, že ona bonusová spojnice je to, oč při stavbě šlo především. Ale to už zabíhám někam jinam.

První odchycený vlak byl EC 275, ulovený kousek za zastávkou Bílovice nad Svitavou 

A zmíněnou zastávkou projíždí jediný zaznamenaný náklad 

Potupa pro Taurus? Ne, v tomto případě nikoliv (IC 570)

 Další spoje, který mi neunikly, patří do systému IDS 

EC 77 Antonín Dvořák mě trochu překvapil. I když ještě mistři řemesla natírali krakorec návěstidla autobloku, hrnul se po koleji, která byla o pár minut dříve ještě vyloučená 

Zatím dráteníci přejeli na sousední kolej 

 A tak i EC 170 už uháněl po své koleji

dráteníci řádili na obou stranách tunelu 

Poslední vlak, na který jsem ještě mohl čekat, byl EC 171

Ano vím, tento můj reportík byl celkem krátký a stručný. Holt v rámci povinností víkendové služby si odskočit ještě udělat pár obrázků není snadné. Ale tentokrát to vyšlo a věřím, že několik záběrů z míst, odkud na VLAKY.NET moc příspěvků tak nějak nemáme, aspoň někoho potěší. A jak jsem již v úvodu připomněl, pokud se občas nenajde dobrá duše, která "hodí do placu" informace o chystaných mimořádnostech, ani by tento příspěvek nevznikl.