Cesta na západ: Domažlice na žluto

 

A do podobného stavu se v tu chvíli rozhodl uvést i můj souputník a neprodleně se vzdálil doplnit tělesné tekutiny nějakým půllitrem chlazeného pěnivého piva z nádražní hospůdky. Já jsem si zajistil totéž pomocí pár loků zteplalé perlivé limonády z batohu a, když už jsem byl na druhé straně kolejiště, pokračoval jsem v jeho zkoumání. A zamířil jsem k místnímu, dnes už bývalému depu. V Domažlicích sice existuje provozní pracoviště PJ Plzeň, ale nemá žádná hnací vozidla a zajišťuje jen personální obsazení podle oběhů turnusové skupiny číslo 818. Nicméně dvoukolejná rotunda i další budovy starého depa stojí a připomínají doby minulé. 

 

 

Nevydal jsem se k nim nějakou tu stovku metrů rozpáleným kolejištěm ani tak pro ně samotné, jako spíš kvůli soupravě motorového vlaku, která u nich stála a čekala na svůj další výkon. Vzhledem k tomu, že byla tvořena motorovým vozem řady 854 a vozy přípojnými (někdejší) řady 054, doufal jsem, že by mezi nimi mohl být některý, který mi v mém soukromém albu doposud chybí. Jestliže jsem původně trutnovský katr 854.010-6 znal už z let jeho východočeského působení, ani jeden z obou vozů nemotorových mi ještě do cesty nepřišel. Takže jsem využil příležitosti a začal si je podle svého zvyku podrobně dokumentovat. 

 

 

Spíš jsem tedy začít chtěl. protože hned na počátku svého snažení jsem zaslechl blížící se typický zvuk motoru čtyřkového brejlovce a najednou jsem měl co dělat, abych oběhl motorák, přeskotačil přes pár kolejí a dostal tak blížící se objekt do alespoň trochu slušného záběru. Jeho výsledkem pak byl snímek lokomotivy 754.059-4 v čele čtyřvozové soupravy osobního vlaku číslo 7414 z Plzně hlavního nádraží, který zde končil jízdu. Což jsem sice věděl, stejně jako to, že mi pro nejbližší dobu nikam neujede, ale přece jen jsem tomu jeho obrázku byl rád. Trochu zlomyslně také proto, že jej Karel takříkajíc propil.

 

 

Přítele jsem šel do osvěžovny zkontrolovat až po tom, co jsem si zvěčnil detaily zmíněných přípojných vozů a následoval brejlovce, který v mé obrázkové databázi železničních vozidel chyběl také, k nástupišti, abych jej pojednal obdobně. Karel vedl pivní řeči a já jsem pokračoval ve zkoumání pozvolna se oživujícího dopravního ruchu u domažlických nástupišť. V době mé absence se souprava 810.676-7 + 012.606-0 (dnes 93-29 087-6 BDtax), jíž jsme přijeli, stala vlakem Os 27504 do Tachova a z opačného směru přijel Os 27503 z Plané u Mariánských Lázní, který měl podobu motorové jednotky 814.112-9/914.112-8. 

 

 

Ta se posléze přesunula na stejnou kolej, na níž stálo Desiro jako Sp 1505 do Plzně, takže tu až do jeho odjezdu svorně spočívala dvojice žlutých vlaků konkurujících si dopravců. kterážto situace dala vzniknout fotografii, použité coby titulní obrázek této reportáže, a následně i titulku samotnému. Ale abych se nesoustředil jen na přítomná vozidla, v dalších minutách se stala předmětem mého zájmu domažlická staniční budova, kterou jsem alespoň v rychlosti obešel a prošel také prostorami pro cestující, které jsou vesměs soustředěny jen do centrální části rozlehlé stavby, která před dvěma léty prošla rekonstrukcí.

 

 

Výjimku tvoří jen na peróně umístěné restaurační zařízení, kam jsem šel vyzvednou kamaráda, abychom už společně byli účastni dalšímu dění ve stanici. Jemu měl vévodit odjezd onoho spěšného vlaku společnosti RegioJet, a.s,, který by si možná zasloužil zachytit na lepším pozadí, než poskytovaly budovy v bezprostředním okolí, nicméně nabízející se myšlenku jít za zhlaví stanice jsme zamítli. Pohled na výše uvedenou mapku ozřejmí náš hlavní důvod – bylo to příliš daleko, času jsme už mnoho neměli a v teplotě dosahující téměř třiceti stupňů (jak hlásal teploměr na nástupišti) se nám do zrychleného přesunu nechtělo.

 

 

Karel se poněkud rozseděl při své osvěžovací přestávce a já jsem si zase naopak po celou dobu pobytu v Domažlicích ani na okamžik nesedl. Takže jsem tak učinil aspoň na chvíli na schodech k rampě nedalekého skladiště a můj společník se zatím věnoval fotografování všeho, kam dosáhl nikoliv zanedbatelný optický zoom jeho nedávno pořízeného přístroje. Třeba onoho jihovýchodního zhlaví směr Janovice nad Úhlavou a Plzeň, kam jsme nedošli. Po první trati jsme přijeli a po té druhé měli zanedlouho nádraží opustit. Ale před tím došlo ještě na otestování další funkce Karlova Canonu – samospouště.

 

 

Pak už se pomalu schylovalo k našemu odjezdu, který předznamenalo přistavení oné soupravy 854.010-6 + 21-29 311-7 + 21-29 319-0, kterou jsem fotografoval u depa, jako Os 7417 do Plzně hl.n. k příslušnému nástupišti. I když do odjezdu zbývalo něco času. šli jsme se do ní pomalu posadit. Byť já ne ještě definitivně, protože mne z vozu vytáhlo hlášení staničního rozhlasu, který oznamoval příjezd „mezinárodního osobního vlaku číslo 20195 ze směru Česká Kubice - Furth im Wald“. Ten měl podobu sólo nasazeného motorového vozu 810.419-2, jenž se obratem do Němec zase vracel jako Os 20196.

 

 

Sledovat cestující veřejnost, kterou přepravoval, bylo docela zajímavé, zejména tu její část, která se připravovala na cestu za hranici. V jejím složení totiž převažovali cestující původu nepochybně dílem severoafrického, dílem z jihovýchodní Asie. A někteří z nich měli zjevně potíže v orientaci, protože se s nějakým papírem v ruce obraceli na jiné cestující i železniční personál, jak jsme sledovali z okna našeho vozu. K tomu zmatení zřejmě přispělo jak to, že se onen mezinárodní spoj na příslušné koleji objevil (ovšem v souladu s jízdním řádem) až tři minuty před svým odjezdem, tak také jeho konkrétní podoba.

 

 

Mezinárodní vlak posléze odjel a náš vnitrostátní jej v té činnosti, nikoliv však v jeho směru následoval právě o pět minut později. Sice jsme se vydali už na zpáteční cestu ke svým domovům, ale s plánovanou přestávkou na plzeňském hlavním nádraží, kde jsme měli poněkud paradoxně čekat na vlak, jímž jsme mohli jet už z Domažlic. Jenže trávit další hodinu a půl na tamním, v tu dobu dopravně spíš mrtvém nádraží se nám už nechtělo, neboť to krajské slibovalo přece jen víc možností realizace našich zájmů. O našich dalších příhodách i o postupu koridorových prací mezi Rokycany a Zdicemi bude na tomto místě zpráva za týden.