Skaličák na výletě aneb Do třetice všeho dobrého

11. září měl skaličák vyrazit na Oslavanské historické slavnosti, což se sice stalo, ale s téměř hodinovým zpožděním a potupně s brejlovcem 754.063 na přípřeži. O dva týdny později následoval Den železnice a jízda do Zastávky u Brna. Z Brna to ještě šlo, na zpáteční cestě ale historický vlak skončil v Tetčicích, odkud ho opět musela odtáhnout náhradní lokomotiva. V obou případech bylo údajně primární příčinou nekvalitní uhlí.

Parní lokomotiva se nesměle krčí za mohutným modernizovaným dieselem u vjezdového
 návěstidla do Moravských Bránic © Jakub Gregor

Před mikulášskou jízdou, která se konala 4. prosince, se tak železniční příznivci mohli kromě plánování fotofleků sázet, jestli tentokrát skaličák konečně dojede. Jelikož tento článek má být reportážní a nikoliv detektivní, tak předem prozradím, že se to podařilo. A musím objektivně uznat, že mě osud docela dobře odškodnil za zářijové puknutí vzteky, kdy mým bydlištěm neprojela hrdá parní dáma, ale schlíplý drobek v závěsu arogantního brejlovce.

Sněhová nadílka z přelomu listopadu a prosince sice způsobila v životě středoevropanů mnohé problémy, ale zároveň vytvořila dokonalou kulisu k idylické parní jízdě. Když se k tomu navíc přidalo jásavé sluníčko a vymetená obloha (chránící kardiovaskulární soustavu labilnějších fotojedinců), bylo jasné, že tentokrát se mi fotka pod ivančickým kostelem mého svatořečeného jmenovce prostě povést musí.

Nejprve jsem ovšem zamířil po více méně upravených silnicích (teda aspoň pro běžkaře) do zastávky Troubsko, z níž je to do Brna, co by kamenem dohodil a zbytek dojel šalinó. Parní vlak jsem zde zvěčnil společně s budovou bývalého hradla a především s naprosto úžasnými audiovizuálními efekty.

Pára, zima, sníh, sluníčko a bývalé hradlo v Troubsku k sobě pasují ještě
 mnohem lépe než slunce, seno a jahody © Jakub Gregor

Zatímco někteří kolegové-maximalisté s vlakem závodili a stihli pár fleků navíc, já jsem se v relativním poklidu vydal přímo do Ivančic, konkrétně do zastávky Ivančice-město. Vlaky přijíždějící do zastávky ve směru od Moravských Bránic jsou zde velmi pěkně fotitelné s výše zmíněným kostelíkem, který leží na kopci tyčícím se nad městečkem.

Pohled na celou historickou soupravu u přejezdu mezi Silůvkami a Moravskými Bránicemi
 © Milan Vojtek

Protože cílová stanice vlaku Oslavany leží jen pár km za Ivančicemi, ani jsme nepočítali, že by se nám podařilo nafotit vjezd do této stanice. Nicméně fakt, že vlak kvůli ručnímu přehazování výhybek chvíli před stanicí postál, nám umožnil si tento moment zaznamenat.

Skaličák“ v Ivančicích pod sv. Jakubem (konečně!) © Jakub Gregor

Pak už následovala jen „kochací“ fáze, tedy ta, kdy se fotograf železnice kochá pohledem na úžasný parní stroj a případně na fotky pořízené před pár desítkami minut. Po příjezdu parního vlaku do Oslavan totiž následovalo obvyklé objetí soupravy a dozbrojení, vše za hojné účasti veřejnosti, což člověka aspoň přivede od fotek „vláček ve zlatém řezu jede krajinou“ k focení reportážnímu a vymýšlení různých experimentů. Při pohledu na parní lokomotivu lesknoucí se v paprscích nízkého odpoledního zimního sluníčka se ale nejeden přítomný v myšlenkách na chvíli ponořil do časů, kdy osobní i nákladní vlaky na této krátké odbočce trati č. 244 tahaly parní lokomotivy.

Památeční foto vlakového doprovodu © Jakub Gregor

Zpět do Brna se parní vlak vracel až po půl sedmé večer, tedy za tmy, čehož jsem využil k procházce mrazivým večerem se svou drahou polovičkou (bez kamery i bez foťáku – fakt!). Rozjezd z ivančického nádraží „na plné koule“ vstříc temné noci byl velmi důstojnou tečkou za podařeným dnem – ostatně kdy se mi podaří vidět parní lokomotivu na vlastní oči a ne skrz displej nebo hledáček, že jo?

Závěrem popřejme lokomotivě 433.001, ať jsou příští roky z provozního hlediska úspěšnější než ten letošní a ať nikoho ani nenapadne šetřit na kvalitním uhlí! Ostatně na tomto místě musím se skaličákem částečně sympatizovat – kdyby mně místo kvalitních těstovin přinesli Babicovy špagety Áglijo Ólijo Peperóniko za korunu devadesát, tak bych stávkoval taktéž :-).

A úplně závěrem nezbytné video z průjezdu parního vlaku zastávkou Troubsko a poděkování kolegům za poskytnuté fotografie.