Jak jsem potkával „pomeranče“

23.8.2012 8:00 Václav Vyskočil

Když jsem se před mnoha lety začal zajímat o železnici, začal jsem také kupovat tehdejší časopis Železničář. V tomto plátku bylo sice dost politiky a podobného odpadu, ale našly se zde i velice zajímavé články o historii železnice a modelářská příloha. No ono hlavně v té době nic jiného nebylo. A v tomto časopise jsem se poprvé setkal s pomeranči řady T 678.0 a T 679.0.

Myslím si, že to bylo někdy v roce 1988 a článek se snad jmenoval Konec „pomerančů“ na Slovensku. Mé první osobní setkání bylo zřejmě v roce 1989 na výstavě 90 let výroby lokomotiv v ČKD, v dnes již neexistujícím depu Praha-Bubny. Jednalo se tehdy o uvažovanou muzejní lokomotivu, zvolenskou T 679.0015.

T 679.0015 v depu Praha-Bubny (1989) © Václav Vyskočil

Na další setkání jsem si musel pár let počkat, a to až na své železniční toulky po Slovensku. Přiznávám se bez mučení, že pomeranče nikdy nebyly tak úplně cílem mých cest, ale jen jakýsi jejich doplněk. V té době jsem jezdil fotit na Slovensko hlavně motorové vozy M 240.0 a tehdy již dožívající pilštyky T 466.0. Ono nějak tenkrát nešlo cvakat jako dnes v době digitální. Filmy něco stály a fotky s vyvoláním taktéž.

775.012 v Lučenci (4.1.1992) © Václav Vyskočil

Přesto jsem se s pomeranči několikrát setkal ještě v pravidelném provozu v okolí Zvolena, a to jak na postrcích z Lovinobaně na Kriváň, tak i v nákladní dopravě v Lučenci. Dokonce jsem se i tenkrát svezl na lokomotivě, vracející se od postrku s Kriváně do Lovinobaně. K setkání došlo i v popradském depu, kde byli v té době již tyto stroje pouze odstavené a chátraly.

775.002 v RD Poprad (15.5.1994) © Václav Vyskočil

Pak již následovala jen setkání s těmito nádhernými stroji v nostalgickém provozu jak na Slovensku, tak i při jejich návštěvách v českých zemích. Myslím si osobně, že je zde zbytečné se rozepisovat o jejich provozu, technických specifikacích či o jiných věcech - to vše se můžete dovědět z odkazů na konci.

T 678.0012 ve stanici Dobrá Niva (9.2.2008) © Václav Vyskočil

Tak bych chtěl na závěr jen poděkovat jak lidem, kteří se o tyto stroje starali kdysi v pravidelném provozu, tak i těm, kdož se o ně starají dnes a díky jimž máme možnost se s těmi to krásnými stroji setkat i dnes. Takže jednoduše: Díky moc!